Červen 2018

Necita

13. června 2018 v 15:36 | dáša |  Moje zážitky


Vypadá jako nemluvňátko, je rozkošná v domě, kdy se houpá na opěradle houpacího křesla nebo spinká.
Když je zvědavá a vleze všude nebo se mnou pracuje na zahradě.
Chodí za mnou jako pejsek, už nás nebudí, pěkně papá a člověk by ji sežral láskou.

Když sedím na pohovce u NB, tak po pravé straně se ke mně tiskne Jonášek a
po levé Mášenka.


Ovšem duši má černou!
V zahradě se z ní vyklube šelma s loveckými pudy.
Koncem dubna jsme ji po zahojení rány po kastraci vypustili s velkou slávou do zahrad.
Před tím jsem s ní vedla dlouhou řeč, že nesmí lovit ptáčky, slepýše a žáby.

Ptáčky mám moc ráda, dokonce si kupuji i keramické do zahrady .
V podvečer ráda poslouchám jejich zpěv a sleduji
ptačí rodiče, jak obětavě krmí svá mláďátka.
Jak rychle vletí do hnízda, aby uspokojili jejich otevřené zobáčky a bleskurychle vyletí znovu za potravou.
První dny jsem si říkala, že je dobře, že si Máša nevšimla zdi domu porostlou břečtanem.
Říkáme jí ptačí panelák - jedno hnízdečko vedle druhého v různých patrech.

Oh, jak jsem se mýlila!
Do týdne proletěla domem s naříkajícím ptáčetem v hubě,
aby se pochlubila svým úlovkem!
A nedala a nedala, utekla i s ptáčínkem.


Byla jsem strašně otřesená, to ptáče se strašně bránilo a křičelo.

O dva dny později jsem u snídaně viděla, že si Máša s něčím hraje.
Myší miminko nechala kousek popojít a mezi tlapkami si ho válením předávala!
To je přímo lynčování! Začala jsem ji honit a ona zalítla za kamna, kde bylo šero a
nic jsem neviděla. Ale i to nic jsem nazdařbůh vyfotila mobilem.
Máša byla jako střela. Ne že bych měla myši ráda, ale miminko ?!


Pár dní poté vidím Mášu, jak leží nehybně a něco sleduje na koberci.
Málem jsem ochrnula zděšením - na koberci ležel slepýš.
Já se těchto živočichů štítím.
Nejprve jsem ho vyfotila zase mobilem a pak jsem horečně uvažovala, co s ním.
Vzala jsem papírovou utěrku, chňapla slepýše a utíkala přes zahradu na louku.
S hrůzou jsem zjistila, že se mně v dlani mrská!
Vůbec jsem netušila, že je ještě živý.
Položila jsem utěrku na trávu, slepýš nikde, vymrskal se z utěrky po cestě.
Navíc jsem našla v kuchyni kus jeho ocasu.
Přemýšlela jsem, jestli je to jako u žížal, že mu jednotlivé články dorostou.


Máše jsem hlasitým hlasem sdělila, že se na ni moc zlobím.
Odklidila se z mého dosahu, ale po chvíli se ke mně lísala jakoby nic.

Její lovecká vášeň ji neopustila a do kuchyně mně nosila střídavě ptáčky nebo slepýše.
Manžel se jí zastával a postrašil mě, co bych dělala, kdyby mně domů přinesla užovku.
To bych se asi zbláznila a utíkala, nevím kam.

Začala jsem zavírat dveře od vstupní chodbičky, kde je naskládáno dřevo na topení
( teď mi došlo, co když máme také mezi poleny těch různých živočichů víc!),
aby oběti nedodávala do domu.

Od té doby je odkládá v chodbičce na rohožku.
Toto pondělí na ní ležel zase slepýš.
Vzala jsem celou rohožku a v tu chvíli s sebou slepýš mrskl a bleskurychle zmizel.
Opět zanechal kus ocasu - asi 10 - 12 cm.
Máša má snad zakódovanou délku ocasu slepýše, vždy kousne ve stejném místě.


Ovšem! Ovšem včera mě vytočila tak, že jsem na křičela, že už ji do domu nepustím.
Bude spát ve stodole.
Ani tady nenapíšu, kolik výhružek a nadávek ode mě slyšela.

Včera zavraždila maminku ptáčátek. Ta naříkala a mláďata křičela.
Největší hrůza byla, že totéž potom udělala i s mláďaty.
Lákala jsem ji k sobě, ale když si lehla s ptáčkem v hubě a já se přiblížila,
tryskem utekla.
Chytla jsem metlu a s nadávkami jsem ji honila. Neměla jsem šanci.
Byla jsem na infarkt.
Zavřela jsem domovní dveře s výkřikem: " Vůbec mně nechoď na oči!"

Srdce mi bušilo až na temeni hlavy a v páteři.
Snědla jsem celou velkou čokoládu na vaření na jeden zátah.

Vařila jsem a umývala nádobí ( já si při vaření odumývávám nádobí ).
Pracovala jsem na zahradě, sprchovala se.
Šla jsem do ložnice pro čisté oblečení, a co vidím ?!
Máša spokojeně leží na posteli.

Skočila dovnitř oknem.
Na tom není nic divného, že zvířata chodí oknem.
Pokud to okno není jako u nás v prvním patře a blízko není žádný strom.
Vyskočí na malý výstupek široký 10 cm asi ve výši 3 m a z té se odrazí nahoru asi metr do oken.
Ona musí mít v tlapkách péra! Manžel mně to dlouho nevěřil, až když ji viděl na vlastní oči.

Manžel po příchodu domů, když viděl, jak jsem naštvaná, Máši domlouval.
Já jsem na ni nereagovala, když se snažila vlísat pro mazlení.
V noci jsem se probudila, Máša ležela na polštáři u mé hlavy.

Jak vidíte, mám s ní velice dobrodružné dny.


Včera v noci pršelo, odnesly to růže. Všechny jsem musela ostříhat.
Lituji majitele zahrad, kterým kroupy zničily vše - i skleník.

Děkuji vám za krásné komentáře. Snažím se přečíst všechny vaše články, někdy i tři čtyři zpětně.

Všechny vás srdečně zdravím a přeji zahrádkářům jemný vytrvalý déšť po celou noc.

dáša