Leden 2018

Naši miláčci

31. ledna 2018 v 20:42 | dáša |  Doma


Jonášek s Mášenkou se asi mají rádi.
Je až dojemné pozorovat, když Jonášek oblízne celý její obličejíček.
Nebo když si dávají pusinky.
Naštěstí oba hodně spinkají, Máša mimino a Jonášek jí dělá maminku.
Na pohovce spolu spí vedle sebe nebo se aspoň dotýkají.
V noci spinkají jako vagonky za sebou uprostřed postele mezi námi.
Jonášek rád usíná pod peřinou na mém boku a hlavičku má položenou
na mém rameni nebo na břichu.
Jakmile přikluše Máša, vyhrabe se z peřin a srovnají se do řádku za sebou.

Bohužel Mášenka se budí kolem čtvrté ráno.
Začne nahlas vrnět a chodí mně po hlavě a chce se dostat pod peřinu,
aby se mně přisála a hryzala na holé ruce, a přitom packama s otevřenými
drábky si mě plete s její maminkou.
Mám jemnou pokožku a kolikrát mám na ruce modřinu ( zrovna dnes ).
Já se bráním tím, že se zababulám od hlavy až k patám do peřiny.
Ona pak vzteky vyskočí do výšky a dopadne na mě jako pytel mouky.
A k tomu je hrozně hlučná, nadává mně, strašně vříská.

Tady spinkají jako nemluvňátka.


Mášenka objevila nerezovou výpusť ve vaně a vzhlíží se v ní jako v zrcadle.
Pak hrabe a chce se dostat pod špunt, myslí si, že je tam jiná kočička.
Takto i objevila cuplík na splachování WC.


Jonášek je smutný, když chovám a hladím Mášu.


Tento týden hlídám dceři Semmyho.
Dala mně v dvojím vyhotovením ( asi kdybych originál někde založila ) instrukce.
K tomu dodala, že mám zabránit, aby mu Jonášek bral hračky.
No jo, ale jak to zařídit ?
Jakmile jsem vytáhla lano, Jonášek se na něho vrhl a na Semmyho vyjel.



Při čtení jsem se moc nasmála a dívala se na veselého Semmyho jako na laboratorního pejska.




Mášenka bydlí a žere na ledničce.
Semmy ji honí a ona na něj vrčí.
Aby měla s Jonym klid, šla jsem na procházku s tím medvědemUsmívající se.
Pokyny "silnice" vůbec nezabraly, táhnul mě za sebou na ulici z jedné strany na druhou.
Bláto všude, špinavý jak čuňátko a já jsem měla boty těžké, jako bych v nich měla závaží.
Musela jsem ho dostrkat do sprchy. Musím říct, že držel. Myslím si, že se mu líbilo,
když jsem mu sprchovala břicho. Vydrbala jsem ho velkou osuškou.

Zalezl do pelechu a všichni jsme usnuli. Spali jsme dvě hodiny.

Mějte se všichni moc prima a děkuji vám za vaše krásné komentáře,
vždycky mě velice potěší a cítím podporu od vás. Ještě jednou děkuji.

dáša

P.S. Ačkoli psí kluci před chvílí byli venku, tak Semmy se vyčural na koberec ( světlý ) v knihovně.
P.P.S. Slyšela jsem nějaké praskání, myslela jsem si, že pochází z krbových kamen. Zbystřila jsem a seznala,že je to
z jiného koutu obýváku - Semmy rozkousal ucho od mého oblíbeného koše na vlnyNevinný.


Pár chvil u nás.....

19. ledna 2018 v 20:59 | dáša |  Doma


...doma v adventu a o Vánocích.

První adventní týden jsem začala péct. Nejvíc vanilkových rohlíčků - 5 kilo.


Když pejsek s kočičkou snídá.

Týden před Vánocemi jsem stihla zařídit, aby nám firma před vjezdem na dvůr zpevnila cestu.
Než jsem se nadála, byla zem vyhrabaná.
Volala jsem manželovi do práce, že do dvora nevjede.
Odpoledne vyhrabali a druhý den ráno byli hotovi.
Báječná firma a velice příjemný majitel.

Jeden den v posledním týdnu jsem hlídala Semíka.
Jde o štěně australskéh ovčáka, který je 3x delší a 2x vyšší než Jonášek.
Semi se chtěl hrát a dlachnil Jonáška pod sebou.
Začal cirkus, roztřeštila mně hlava. Pořád jsem je odtrhovala, ale Semi se nedal.
Dcera mně tvrdila,že celý den spí a já jsem věřila, vždyť je to štěňátko, ale kdeže.
Jonáškovi se hra nelíbila, zavřela jsem ho chudáka do ložnice.
Strašně nepřetržitě štěkal.
Dcera neustále volala, jak to jde. Kyž cítila v mém hlase napjetí, tak mně řekla,
ať nechám Jonáška, aby si ho srovnal.
Neměla jsem odvahu, protože, Jonášek, který nikdy na nikoho nevrčí, na Semiho vrčel.
A teprve ve čtyři odpoledně jsem už opravdu nemohla trpět s Jonáškem a vypustila jsem ho z ložnice.
To byla rychlost, okamžitě byli v sobě. Jony varovně vrčel, Semi nepochopil a Jonášek ho kousnul.
Byla jsem konsternovaná, nikdy nikoho nekousnul. Semi zakňučel.
Naštěstí má hromadu chlupů, nikde jsem poranění nenašla.

A najednou bylo TICHO.

Semi se plazil před Jonáškem anebo chodil svorně těsně vedle něho. Jonášek si vynutil jeho respekt.
V mžiku jsem se uklidnila a hlava mně přestala třeštit a začala jsem žehlit. Pohodička.
Manžel přišel z práce a řekl, co je tu takové ticho ? Cos s nimi udělala?

Po tom extempore Semi usnul pod kuchyňským ostrůvkem - k lince mířila venku hlava a ke stolu zadní nohy.
A to ležel šikmo.



Když se Semi uklidnil, Máša vylezla a troufala si na něj - natahovala packu s vytaženými drápky a syčela.

V pátek před stříbrnou nedělí jsme byli na koncertě Evy Urbanové.
A v pondělí ( za tři dny, jak se říká ) jsem onemocněla.
Nejraději bych ležela v posteli, ale čekaly mě nákupy posledních dárků - hlavně knihy a pak potravin.

Vzhledem k tomu, že Máša je ničivé tornádo a viděla jsem francouzské video,
ve kterém likvidovaly kočky vánoční stromky,
koupili jsme místo jedle čerstvý pichlavý smrk a zakázala jsem věšet ozdoby staré 50 let a
nové ozdoby koupené na vánočním trhu ve Vídni.
Manžel mně nevěřil, že by Máša toho byla schopna, a mračil se.
Ozdoby jsme pověsili metr od země.
Vánoce probíhaly v pohodě, Máša se jen pod stromkem schovávala.
Po Novém roce rozbila první baňku a pak už to začalo lítat.


Na Štědrý den mně bylo mi bídně, ale připravit polévku, salátu, smažení ryby,
mísu s ovocem a tác s cukrovím a slavnostně prostřít stůl
jsem přece musela udělat.
Máša se v nestřeženém okamžiku prošla strouhankou.
( Dcera mně pak řekla. " A nevyčurala se do ní?". Vyvalila jsem oči, to mně vůbec nenapadlo.
No co, už to mým trávicím traktem prošlo.)

Protože jsem byla nemocná, sešla rodina u nás až 28. prosince.
Máša před Semim vyskočila na skříňky a schovala se za vánočním kaktusem, kterému napřed ožrala květy, pak listy a následně převrhla i s květináčem.


Jonášek dělá Máše maminku a ona ho ve spánku objímá.
Tady si hrají.



Největší radost z odhozených vánočních papírů měli zvířátka a náš nejmenší vnouček.

Zúčastnili jste se akce Babiččina vnoučata na ČR2, já ano.


Jeminkoty, já tam tu Mášu ani nevidím.

Největší radost nejmenšího.


Toto dole jsem ještě nikde neviděla. Masíruje plosku nohy,
dárek patří Mikeškovi kvůli zpevnění kotníků ( hraje hokej ).
To jsou krásné barvy, že ?


Po rozdání dárků, naši čtyřnozí miláčci usnuli.



My jsme hráli deskovou hru.

Až na moji chřipku bylo všechno prima.

Já mám měsíce leden - březen ráda, je zatím klid a mohu hodně číst.

Přeji vám příjemný a pohodový víkend

dáša