Netušila jsem

25. listopadu 2017 v 23:49 | dáša |  Pocity


jak těžké je soužití s malým tvorečkem koťátkem.
Naše Mášenka je velice roztomilá, ale nikdo mě nevaroval,
že kotě se rovná malému děťátku, které začne lézt, a to velmi rychle.
( Chi,chich, pmatuji si brášku, který lezl dozadu jako rak a když zarazil o něco, začal strašně brečet. )

Přečetla jsem si několik knih a na netu, co všechno koťátko nutně potřebuje a
jakým způsobem ho máme vychovávat.

Hodně vymazlit - na to si Máša u nás nemusí stěžovat.
Chovám ji, chodíme od okna k oknu, aby se podívala, co se děje ve vesnici.
V noci mně spí na vlasech za krkem a přede tak hlasitě, že nemohu usnout.
Přitom mě pacičkama s vytaženými drápky masíruje a žužlá mně na kůži.
Jde ještě o reflex sání od maminky. Můžu vám říct, je to dosti bolestivé.
Jonášek spí přitisknutý k mému boku a hlavičku má položenou v místě mého srdce.
Ovšem, když se Máša rozhodne, že po nás bude skákat jako klokan, Jonášek vyletí zpod peřiny,
štěkne a běží spát na gauč do kuchyně nebo na křeslo v obýváku.
Jakmile seskočí z postele, Máša vyrazí za ním jako torpédo.
A začíná honička kolem dokola přes všechny pokoje.

První týden, kdy se spolu s Jonáškem oťukávali a Jony se její divokosti,
drápání a syčení bál,běhala jsem za nimi ve dne v noci.
Manžel klidně spal, prý vždyť ty si ve všem poradíš.

Také už je konec mého vstávání před osmou a Jonášek vstával v deset dopoledne.
Ráno před šestou Máša vyskočí jako na pérku a má tolik elánu,
že všichni rychle vypadneme z postele.
Máša leze na stůl !, na police, do tašek, sežere všechno, co není pečlivě uzavřené.
Toto jsem s žádným pejskem nezažila.
Tento týden po příjezdu večer z práce mně manžel řekl, že si myslel, že máme návštěvu.
Tady je plno hluku a povídání!

Ano, povídám si a hraju si s nimi, kárám, vyhrožuju a poučuju.
Někdy ( opravdu někdy ) zareaguje na mé pozdvižené obočí a silným hlasem řeknu " co" a
už skočí ze stolu na židli a nečeká na moje " tam děláš" !

DNES, dnes mě tak vytočila!

Leze i na příbornik, na kterém mám kytku a indiánskou misku s prstýnkama a hodinkama.
Miska byla vysypaná. Chyběl zásnubní prstýnek s diamantem po mé babičce.
Lezla jsem po kolenách a hmatala po zemi. ( Kvůli sítnicím nesmím sklánět hlavu. )
Nevěděla jsem, kdy to vysypala. Akorát ke své hrůze jsem si vzpomněla, že jsem ve čtvrtek luxovala a
pytlík s prachem skončil v popelnici, kterou popeláři včera vysypali.
Vůbec jsem ji neviděla, seděla jsem zády k příborníku a uskladňovala poslední usušené bylinky.

Bylo mně do breku.
Vynadala jsem jí a řekla, ať mně nechodí na oči.
Dobře mně rozumněla, schovala se za krbová kamna.

Manžel přijel k večeru z fotbalu v HK.

A začal hledat.
Po nějaké chvíli přišel ke mně a zeptal se" z které ruky chceš ? " Z levé"
Na dlani mu ležel babiččin prstýnek.
To jsem si oddechla.

Snídají s manželem.


Ráda sleduje okolí venku.

Řekli byste, že toto malé chlupaté neviňátko převrátilo život v naší rodině ?


Tady jsou moji miláčci boží.


Přeji vám dobrou noc a zítra pěknou a veselou neděli.

dáša
 


Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 23:55 | Reagovat

Jé, má "vzorek kožíšku" jako naši noví králíci! A už si štymuje základní vylehávací polohu koček, kterou vidím u všech kočkomilek - natažená kdekoli. Neboj, za nějaký měsíc se zklidní a zvykne si nebýt nervózní. V bytě nevím jak to probíhá, ale je to tak se všemi živočíšky. Tak jen vydržať a vyspat se, když ji bude hlídat manžel :-P

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 26. listopadu 2017 v 6:46 | Reagovat

Dášo, vidím to jak film, jak je u vás veselo. Třeba se Máša uklidní až všechno prozkoumá a od tebe se dozví, kde jsou meze. To je dobře, že jste prstýnek našli. Dovedu si představit, jak to bylo.Mejte se všichni fajn a pohodičku, jak na poslední fotografií.

3 Evina Evina | E-mail | 26. listopadu 2017 v 8:39 | Reagovat

První část mi připomněla prostředního syna.Ten válel sudy,pak chytil směr a koulel se dál.Chodit se mu dlouho nechtělo:-)No,a život s kočkami je u nás aktuální.Dcera hlídá velkého kocoura kamarádce,která odjela na dovolenou.Kocour je naštvaný na dceru,že panička není doma. Ještě se nestihli vzájemně"zabít".Možná si vzpomeneš,před pár lety jsem žádala o radu pro našeho Bobeška.Už byl chudáček hodně starý a nemocný.Pořídili si kotě-přesně jako Jonáška-trápilo kotě Bobeška...
Přeji krásný den :-)

4 Jitka Jitka | Web | 26. listopadu 2017 v 9:36 | Reagovat

Snídaně ve třech mně připomněla snídani u nás, jen s tím rozdílem, že u nás nemáme kočičku. Ta by nám tak ještě chyběla!U nás snídáme já, manžel a Sára sleduje, kdo právě dává do úst a přebíhá od jedno k druhému. Ustálí se u toho, kdo ještě nedosnídal.Tento rituál se opakuje u každého jídla.Ale jsou to naši miláčci, tak s tím nic nenaděláme, že? :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 14:54 | Reagovat

Jo, miminko, to si nárokuje pozornost po celý den. Tedy kromě doby, kdy spí. Máte tam alespoň veselo a nenudíte se! :-D

6 dáša dáša | Web | 26. listopadu 2017 v 14:54 | Reagovat

[4]:Jitu, stejně jako u vás Jonášek přebíhá mezi námi :D Ale jen o víkendu a pouze u snídaně :-) Máš pravdu nic s tím neuděláme, ale proč taky, nechci  svého parťáka Jonáška drezúrovat ???  :-)

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 14:56 | Reagovat

Stejnej xichtík měl náš Macík. Jo, koťata jsou hravá, ale když je jedno, tak ano, vyžaduje spousty pozornosti. U nás tomu nikdy tak nebylo, samotná kočka u nás byla jen krátkou chvíli. Ony když jsou dvě se zabaví mezi sebou a hrají si své hry a tím pádem nemají chuť na to někde kramařit.

8 dáša dáša | 26. listopadu 2017 v 15:03 | Reagovat

[1]:Manžel a hlídat, vyklízet kadibudku, to tedy ne :-| Škoda, že nebydlíš blíž, když by zlobila - šup ke králíkům :D Dnes už byla na příborníku 4x,provedla jsem preventivní opatření a misku jsem dala dovnitř.
M + J si už spolu hrají :D

9 dáša dáša | 26. listopadu 2017 v 15:07 | Reagovat

[2]:Maruško, někdy je hodně veselo :D, někdy mně tečou nervy ( třeba i při vaření - vyšplhá se mně až na rameno, a to bys nevěřila, jak jsem celá poškrábaná :-! Její drápky projedou i džíny :-!

10 dáša dáša | 26. listopadu 2017 v 15:19 | Reagovat

[3]:Evi, Jonášek je také starý pejsek a je nemocný a nemá vůbec klid. Sotva usne, Máša ho kousne do ocásku, chudáčka. Máša si totiž pořád chce hrát, vrhá se na něj, obejme ho pacičkama okolo krku, jenže zatne drábky. Ale už si dávají i pusinky :-)

11 dáša dáša | 26. listopadu 2017 v 15:26 | Reagovat

[7]:Nedovedu si představit,kdyby nám tady probíhala koťata a skákala ze stlu na stůl na ostrůvek, linku, okno, skříně. A Jonášek by byl chudáček.Také jsem o tom přemýšlela, ještě mají 4 koťátka doma, ale oni je nechávají venku i spát. V zimě spí u nás ve stodole. Jedno koťě - kocourka si od nich vzala i Ninuška s dětma do Prahy.
Tam si na jejich divočáka musela zvyknout jejich stará Beruška ( kočička ).

12 dáša dáša | 26. listopadu 2017 v 15:32 | Reagovat

[5]:Lotty, nádherné jsou jejich hrátky :D Kolikrát mně tečou slzy ze smíchu :D Ovšem foťákem to jejich hemžení zachytit nelze, na fotce je šmouha :-) Slunce v duši Ti přeji, Lotty :-)
Často na Tebe myslím a přemýšlím ( taky studuji ), co by se dalo dělat s tím Tvým ZZ,
ach jo

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 15:33 | Reagovat

[8]: Jedno je špatně - ztráta květinky. Šup ke králíkům - obecně je to zde VELKÁ ODMĚNA. Je to betelný místo, kde najdeš vesnický děcka, když je ticho a králičí budky v dosahu :-D

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 16:26 | Reagovat

[12]: Dáši, buď ráda, že máš nyní rozšířenou rodinu! Hned omládneš! Oči si šetři, jak to jde, taky na Tebe myslím. Jsi milá, se mnou si nedělej starosti. Jsem po 2. vyšetření, kontrola v půli ledna bude, myslím, že to není nějak horší. Říkám si, třeba už tu nebudu, až to bude závažné. :-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 16:38 | Reagovat

Zažili jsme po sobě 4 koťátka. Nejdřív Meloun, chvíli po něm Packa. ti byli mladých. Jenže byli v práci a ve škole a my je měli na starosti přes den. Po odchodu mladých i s kočkami přišla malá Mudla a to už celý rok byla skoro sama, jen když k nám přišel na návštěvu Meloun, tak ho otravovala. To koukání a znova "zacvičování" nastalo po roce s Mufem a jeho sestřičkou Žofinkou. Ta ale po 3 měsících zemřela na FIPku. Co mohu k výchově koček říci- mazlit, mazlit, povídat si s nimi, opakovat slova, která si mají zapamatovat- aúuu, když drápe a příp.odstrčení. Zatáhni drápky -když "pumpuje" na dece na břicho. Dolů, počkej a pod. Naše kočky "papají"-manžel poznamenal, že ony papají, on žere.(přehání samozřejmě)Ale na rozdíl od tvého i vyčistí někdy záchodek, dá jim ráno z pytlíčku do misek, když dělám, že spím a on už straší.Prostě to tak ber: pejsek je na poslouchání, ale kočka poslechne, jen když se jí to hodí: chce se mazlit ona sama, přestože se ti to vůbec nehodí v tu chvíli. Má svá oblíbená místa-obvykle stejná co člověk. Tak. Ale bez těch potvůrek by bylo hrozně smutno a když nás vítají u dveří, jako by říkaly:Kde se zase couráte?My máme kočky bytové, takže po nás-vlastně po nich potopa. ;-)

16 Zdenka Zdenka | Web | 26. listopadu 2017 v 19:20 | Reagovat

Dáši, máte vážně doma veselo :-D  :-D Jsem ráda, že se prstýnek našel ;-)  :-)  Mě kočky každou chvíli něco rozbijí, stále kupuju nové skleničky v Ikee :-? Včera kocour shodil kytku z poličky....no co už s nimi naděláme viď ;-)  :-)  :-) Veselé dny ti přeji :-)

17 beallara beallara | Web | 26. listopadu 2017 v 19:36 | Reagovat

Milá Dáši, to je teprve začátek.
Mám tři a se všemi jsem si prošla stejnými estrádami, u každého byl ten první půl rok šílený, ale už bych je nedala :D  :D

18 dauma dauma | Web | 26. listopadu 2017 v 20:49 | Reagovat

[13]:Kitty, vrať mně, prosím, kytičku. Nemyslela jsem vaši králíkárnu jako něco podřadného, jen by se mně líbilo, že by barevně zapadla. Určitě by jí tam bylo teploučko a měla by kamarády :D

19 dauma dauma | Web | 26. listopadu 2017 v 20:58 | Reagovat

[15]: Přesně tak s ní mluvím, zakazuji apod. Já bych ji už nevrátila, je moc roztomilá a ráda si ji chovám a hladím. Musím svou lásku dát oběma - i Jonáškovi, protože žárlí. Skoro 13 let žil jako jedináček :-)

20 dauma dauma | Web | 26. listopadu 2017 v 21:03 | Reagovat

[16]: Zdeni, naše Ninuška má a měla vždy 2 kočičky. Je fakt, že lezly po stolech ( což se mně zpočátku nelíbilo), ale našlapovaly jemně i mezi křehkými vinnými skleničkami :-) No vzrůšo tady teda mám :D

21 dauma dauma | Web | 26. listopadu 2017 v 21:08 | Reagovat

[17]: Simi, já bych také Mášu nikam nedala, to ji jen hrozím, když něco provede a ona na mě tak nevinně kouká, nakonec jí řeknu rozumíš a ona něco zabrblá ( to není mňouknutí ) a já slyším jasné : " no to si teda nemysli" :D

22 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 21:10 | Reagovat

[19]: Když byla ještě malá Žofinka-sestřička Mufa (byli nalezenci na cestě je někdo vyhodil z auta)tak uměla doslova vrčet. Držela proutek v tlamičce a běda, když se jí ho někdo pokusil sebrat. Zalezla do přepravky, vystrčený čumáček s  proutkem a vyhrůžně vrčela. Mudla s Mufem na ni koukali jako jojo. :-D

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 21:14 | Reagovat

[21]: Kočky nemňoukají: Muf má několik zvuků- aúúú, uáá, ááá, nesnese zavřenou koupelnu. Vyskočí na kliku a otevře ji. Také z mého pokoje umí otevřít dveře. Vždycky to "ohlásí" aú a lup, klika cvakla dveře letí, kočky capají ze dveří k pantátovi. :-)

24 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. listopadu 2017 v 3:58 | Reagovat

[18]: Ráda vracím kytičku, nakonec když si hraje, ať si hraje tam a s tím, co ji baví :-)

25 Jarka Jarka | Web | 27. listopadu 2017 v 9:59 | Reagovat

Tak u vás už bydlí nejen pejsek, ale i kočička a jak je vidět, tak si ve vyvádění lotrovin, s těmi pohádkovými, nic nezadají. :D Kočička je kouzelná a Jonášek má kamarádku. Zdá se, že už si spolu rozumí a budou se mít rádi. :-)

26 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 29. listopadu 2017 v 7:03 | Reagovat

Dáši, ještě že to s tím prstýnkem má šťastný konec. :-) Ale u článku jsem se moc pobavila a s Mášenkou bych se hned pomazlila. :-)

27 dauma dauma | Web | 29. listopadu 2017 v 12:37 | Reagovat

[26]: Helenko, a co Bublinka?
Elinka je milá a garderobu má větší než já :D

28 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 29. listopadu 2017 v 18:02 | Reagovat

[27]: Bublinka je Elinčina velká kámoška a je to občas taky pěkná potvůrka...takže musíme hlídat plyšáky apod, jinak je ráda okusuje :-D

29 Iris Iris | E-mail | Web | 30. listopadu 2017 v 20:29 | Reagovat

Jak kouká z toho okna :D
A jak je rozvalená na poslední fotce :-D

30 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 1. prosince 2017 v 19:23 | Reagovat

S koťatama zkušenost nemám, ale podle článku bych řekla, zlatá štěňata :-) Ta se drží při zemi i když je jich někdy také dost, to víš určitě sama. Hlavně, že anabáze s prstýnkem měla dobrý konec, to by byla fakt velká škoda :-)  :-)

31 Marie Marie | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 8:06 | Reagovat

Dášo, i když je to především o starostech s malým koťátkem, je to krásné něžné vyprávění, moc se mi to líbilo. :-)  :-)  :-)

32 Liliana Liliana | Web | 3. prosince 2017 v 21:34 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem se při čtení tohoto článku dost nasmála... až jsem u toho slzela :-D  :-D  :-D Úplně živě si to dovedu představit... jak všude leze a sežere vše, k čemu se dá dostat :-D Mně tuhle kocour ukradl ze sáčku krajíc chleba... byl už poslední a ne úplně čerstvý, tak jsem ho chtěla dát usušit, ale zapomněla jsem na to... a kocour si krajíc šikovně vytáhl ze sáčky a mašíroval si to s ním do koupelny, kdy mu ho ukradla kočka :-D Pamatuju si, že když jsme ještě měli malého Piškotka, také dělal pěkný rambajz, ale tím, že to nebyla jediná kočka v domácnosti, se to asi nějak vstřebalo. Koťata jsou prostě extra třída a jediné, co může člověk udělat, je, že to vydrží ;-)

33 Vendy Vendy | Web | 3. prosince 2017 v 21:56 | Reagovat

Uf, to jsem si oddychla, že se prstýnek našel!
Tohle jsou věci, které mají citovou hodnotu. A ta malá potvůrka poznala, že udělala hodně hodně ošklivou věc.
Prstýnek si raději dej do skříňky nebo do šuplíku, Dáši, nechávat jej na misce je nebezpečné.
Máša je skvělé jméno pro tuhle krásnou kočičku, hodně mi připomíná naši Florinku, ta byla hodně podobná.
S Mášou si užiješ jistě i hodně radostí. Teď mi připadá, že je v takové té dětsko-puberťácké kondici, užívej si toho, až dospěje, zvážní, zklidní se a už tak raplíkovat nebude. Já to viděla na každé naší kočce a nakonec i na Sametkovi...
Určitě si na sebe zvyknou i s Jonáškem, teď se možná zlobí  navzájem, ale ten vztah časem přeroste v něco trvalého.
A že jsou kočky občas vynalézavé, jsem se taky přesvědčila, kdysi mi otevřely troubičku, kde jsem pekla kuřecí stehna, vytáhly si ven plíšek a maso shodily a ožraly. Myslela jsem, že mě vomejou :-D  :-D

34 dauma dauma | Web | 6. prosince 2017 v 15:07 | Reagovat

[25]: Jaruško, u nás je nyní opravdu veselo :D Když je sleduji, jak se honí, mám o zábavu postaráno :D

35 dauma dauma | Web | 6. prosince 2017 v 15:10 | Reagovat

[29]: Je zajímavé, že když sedí, vypadá jako klubíčku, když spí, protáhne se jí tělo do dálky :D
V dětství jsem viděla běžet po dvoře potkana a byl dlouhý a dědovi jsem vyvaleně říkala, viděla jsem velikou myš :-) V pasti se zcvrknul ???

36 dauma dauma | Web | 6. prosince 2017 v 15:13 | Reagovat

[30]: Ztráta prstýnku po babičce mě hodně rozhodila. Jsou to vzpomínky na drahé, kteří odešli z tohoto světa.
Naštěstí to dobře dopadlo :-)

37 dauma dauma | Web | 6. prosince 2017 v 15:16 | Reagovat

[31]: Maruško, už jsem se zbavila té nervozity z hlídání kotěte, které leze všude :-) Teď si užívám radosti s oběma - s Jonáškem i s Mášou :D

38 dauma dauma | Web | 6. prosince 2017 v 15:19 | Reagovat

[32]: V něčem už začala poslouchat, ale lezení všude ji ještě neopustilo :-)

39 dauma dauma | Web | 6. prosince 2017 v 15:26 | Reagovat

[33]: Je krásné pozorovat ji, jakou má radost ze života :D
V dětství nám potulná kočka ožrala kachnu na Sv. Štěpána.Byla upečená den předem a uskladněna ve studené chodbě. Asi vběhla dovnitř, když šel někdo z rodiny na dvůr. Matka vřískala a mně to přišlo k smíchu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama