Je nás víc

7. listopadu 2017 v 21:23 | dáša |  Doma


Letošní rok u nás byl bohatý na mláďátka.

Dnes půlroční Kubíček už leze a snaží se s oporou postavit.
Což se mu snažíme omezit kvůli páteři.
Je to můj prasynoveček.
Toto letí!

Pod pratetou jsem si vždy představovala starou paní okolo 80 let.
Docela mně to překvapilo, že jsem se stala pratetou. A to už podruhé, má sestřičku Anetku.
Vzpomněla jsem si na svoje tři pratety, které mně připadaly strašně staré v mém dětství.
Když jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že nejstarší prateta
zemřela v 73 letech, když mně bylo 23 let.





Další prďolka k nám přišla koncem října ve svých 10 týdnech.

Já, která jsem se vždycky bála koček, pořád měly vytažené drápky a jednou, asi v mých 7 letech
na mě skočila veliká kočka ze sloupku u branky do zahrady u mojí kamarádky. Spadla jsem na zem.
Neměla jsem o ně zájem. Jen ta pohladit a jít dál.
Milovala jsem vždy pejsky, to jsou parťáci.
Kočky si dělají , co chtějí, můžete na ně volat a nic se neděje.

Našim mladým sousedům se narodilo 6 koťátek a k tomu ještě měli jedno májové kotě.
V den, ve kterém se narodila, jsem se s vnoučaty byla na ně podívat. Takové malé slepé kuličky naňahňané u mámy na sobě.
A děcka hned : " tamto si vezmeme a to taky".
Nebrala jsem to vážně. Zarazilo mně, že po našem návratu z dovolené, mně Káťa ( sousedka )
radostně oznamovala, že s těmi koťátky pro mě počítá.
Ztuhla jsem. Ále, však si je někdo rozebere, jsem si pomyslela.
Mezi tím mně volala ke konci října starší dcera, jestli náhodou nemají kocourka.
Jejich Brouček před 2 lety umřel a Berušce bylo smutno.
Šla jsem se zeptat - měli jednoho kocourka. Objednala jsem ho pro Ninušku.
Když jsem odcházela podal mně do náruče soused kotě, které se mně líbilo.
Bleskurychle vzal pytel s kočkolitem, granulemi a masíčkem a šel se mnou k nám.
Pane jo, byla jsem vyděšená, bála jsem se, jak bude reagovat Jonášek.

Nastal obrovský cirkus, Jonášek k ní čichnul a ona začala ječet, prskat a roztáhla všechny drábky.Syčela!
Jonášek se polekal a utekl.
Co vám mám říkat, lítala tady jako tornádo a Jonášek v kuse tři dny štěkal a štěkal.
Třeštila mně hlava a nic jsem na zahradě a v domě neudělala, protože jsem uklidňovala jednoho nebo druhého.

Jonášek ještě žárlí, musím je hladit oba současně. Máša ( tak ji pojmenovala vnučka )je zákeřná,
když mu utírám špinavé tlapky ze zahrady, ona mu okusuje ocásek! Vůbec se mu to nelíbí a pak ji honí.

Máši je všude plno a je všude. Na záclonách, skáče na stůl, ostrůvek linku i sekretář, do dřezu.
Ukousala všechny květy vánočního kaktusu.
Skočila na okno a sklo jen zařinčelo. Schovává se za krbovými kamny, sežrala mně půl jogurtu, našla jsem ji s hlavou zabořenou v másle, snědla cukroví . Vzájemně si vyžírají misky, pijí vodu z jedné misky svorně vedle sebe.
Naštěstí hodně spějí - za sebou na pohovce jako vagonky. A je konečně na chvilku klid.
( Bohužel zmožená klimbám taky - což je nevídané. )

Nemám chvilku pro sebe, oči abych měla i na zadku.
A to jsem netušila, že toho denně nakaká vrchovatou lopatku a jako konvalinky to tedy nevoní.

Ráno jsem málem dostala infarkt - nachystala jsem Jonáškovi léky ( na srdce a klouby a na páteř - celkem 4 ).
Jony ještě nebyl probuzený a nechtěl žrát. Léky zabalené v šunčičce jsm dala na vysokou lahev na vyšší ostrůvek).
Šla jsem otevřít dveře do zahrady, aby se Jony proběhl. HNed jsem se vrátila a..!
Šunka pryč, menší léky sežrané a ten nejvetší ( asi 1.5 cm dlouhý ) měla rozkousaný.
Volala jsem na veterinu, paní doktorka mě uklidnila, že je zbytečné, abych jela na veterinu třičtvrtě hodiny, že už to bude mít vstřebané. Naštěstí celá balení schovávám ihned do šuplíku.

Takových starostí a strachu s Mášou!
Ale už bych ji nevrátila. V noci mně spí za krkem a vrní strááášně hlasitě.
Jsem poškrabaná od paty až po krk a obličej.
Ráda mě češe.
Je taková heboučká a mám ji ráda.


P.S. Co já se navzpomínala na Libušku a Lilianku!
Mně připadá, že u nich kočičky jen sedí na radiátoru a koukají z oknaNevinný.



Schovává se před Jonáškem. A on by si tak rád s ní hlrál.
To je nádobí pro charitu, teprvena fotce jsem uviděla, že je notně zaprášené.
Tak to jako ani nevidíte.







Třetí mláďátko si přřivezli nejmladší dcera s přítelem.
Jde o australského ovčáka.
Je chlupatý jako medvídek, jmenuje se Semi.
Také má ostré zoubky jako Máša.





Mrňata se, naštěstí, brzy unaví a spinkají.
Ale stejně mě drží v určité pohotovosti.

Starší dcera si odvezla od sousedů ještě více střapatéh kocourka a Mikešek ho pojmenoval ŠroubekUsmívající se.

Přeji vám dobrou noc a krásné sny.

dáša
 


Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. listopadu 2017 v 21:47 | Reagovat

Páni, to se mi líbí. Jako bych viděla naše kočičky "za mlada". Neboj se, ona se Máša uklidní a uvidíš, jaký bude mazel. Jo, kočky jsou léčívé, jsem přesvědčená, že jen díky našemu duu ještě funguji a manžel také, protože Mudla je jeho miláček-nebo on její? Tak nevím. On ve dne, já v noci, Muf je můj bodygard. ;-)Stejně jsou oba krásní, Jonášek se mi moc vždycky líbil. :-)

2 Jitka Jitka | Web | 7. listopadu 2017 v 22:02 | Reagovat

Máša je kouzelné kotě a Jonášek vypadá odevzdaně. Asi budou kamarádi. "Medvídek" Semi je miloučký k pomuchlání. :-)

3 Květa Květa | E-mail | Web | 7. listopadu 2017 v 22:58 | Reagovat

Dáši, to jsou krásná zvířátka, máte doma veselo, všechno těm malým nezbedům člověk odpustí, jsou to naši miláčci... :-)

4 ohnice ohnice | Web | 7. listopadu 2017 v 23:53 | Reagovat

Dáši to je krásný příspěvek hltala jsem ho jedním dechem a když jsem se dočetla že sis Mášenku nechala tak se mi ulevilo,Taky má dcera krásného peska,přeji tobě i zvířátkům aby byli u vás šťastni a spokojeni,a vy s nima! :-)

5 Zdenka Zdenka | Web | 8. listopadu 2017 v 7:14 | Reagovat

Dáši, moc pěkně se rozrůstáte :-) No a Máša je kouzelná, no a kotě, to je prostě divoké, ale jak už tu bylo psáno, ono se zklidní ;-)  :-) Já jsem vždycky měla radši kočky....a asi pro to, že se jen tak nedají ovládnout :-D  :-D U nás vychází s pejskem v pohodě všechny tři :-) Nejmladší, které jsme se ujaly loni, tak ta vycházela skoro jen s Lassii, teď už se jakž takž snesou...no ona je Rose převážně venku :-D
Prasynoveček, tak toho mám, ale ještě jsem ho neviděla....A štěnátko, to je taky kouzelné :-) Krásné dny se zvířátky ti přeji :-)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. listopadu 2017 v 7:32 | Reagovat

Příjemné psaní a ještě líp se to čte. Neboj, bude líp :-)

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. listopadu 2017 v 9:14 | Reagovat

Dej tomu čas, já vím, je to náročné, taky jsem to u jednoho kotěte zažila, ale nakonec se všechno uklidnilo a byli všichni (kočky i psi) nejlepší kamarádi. A to si vezmi že už se u nás za to čtvrtstoletí vystřídalo doposud 10 micek a
pět psů. A to vždycky do dospělé smečky dorazilo nějaké kotě. Mezi určitý počet koček a vždy tak dva nebo tři psy.... :-)

8 Jarka Jarka | Web | 8. listopadu 2017 v 9:33 | Reagovat

Jonášek má kamarádku! Zdá se, že si na sebe zvykli a určitě se budou mít rádi. Nikdy jsme doma kočičku neměli, tak si nedokážu představit, že se mi něco bude houpat na záclonách a dostane se až do dřezu. 8-O  :-D Pro samá zvířátka jsem málem zapomněla na tvého malého synovečka. Je to úžasný klučina a moc šikovný. ;-)  :-)

9 Iris Iris | E-mail | Web | 8. listopadu 2017 v 16:31 | Reagovat

V té pánvičce :D  :D
Zvířata se umí kamarádit ;-)

10 Libby Libby | E-mail | Web | 8. listopadu 2017 v 19:42 | Reagovat

Dáši, to máte krásnou "úrodu" :-) Holčička je šikulka, jako naše Alička, taky už leze po čtyřech staví se na nožičky, vypadá to, že bude do vánoc chodit a to má rok až na začátku února :-D Semi je nádherný pejsek, takového jsem ještě ani neviděla, je hezky zbarvený :-) S koťátkem máš doma veselo, Jonášek si zvykne a budou kámoši a jak vidím už i jsou :-) Naše Lilinka byla taky divočák, jednou mi jako malé koťátko spadla za radiátor, bylo to hrozné, strašně naříkala, nikdo doma a já nevěděla co dělat :-( Nakonec jsem jí tam dala ruku a po ní se Lilinka vyšplhala nahoru :-D Ale zase jsem tu ruku nemohla vytáhnout, no děs běs,  když už jsem ji vytáhla byla celá jsem doškrábaná a od krve,ale já byla šťastná, že jsem tu chlupatou kuličku zachránila, ani mě to nebolelo :-D Neboj Máša se vyřádí a pak prospí celé dny, tak jak je to u nás :-D Míša by si hrál, ale ostatní nemají čas, protože musí spát :D
Jsem ráda, že si napsala článek, už jsem na tebe vzpomínala, že si dlouho nepsala ;-) Měj se hezky a užívej si s koťátkem, je to starost i radost :-D Posílám pohlazení Máši i Jonáškovi :-D

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 9. listopadu 2017 v 9:05 | Reagovat

Má jediná prateta měla 60 let, když jsem se narodila. Zemřela, když mi bylo 10 (a jí 70).

12 Ema Ema | E-mail | Web | 9. listopadu 2017 v 15:36 | Reagovat

Děti a domácí mazlíčci - radost i starost.:-)
Hezké dníky, Dáši.:-)

13 Liliana Liliana | Web | 9. listopadu 2017 v 19:47 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem při čtení článku docela nasmála. Při představě, jak u vás doma řádí kočičí tornádo, jsem se tady u monitoru začala culit jako cvok :-D Kotě je prostě živel...zvědavé, hravé, dravé, žravé... zkoumá a zkouší.. no prostě může ho být plný dům. Kotě se potřebuje vyřádit, a u některých to platí obzvlášť. No to víš, já už mám dospělé kočky... a neměla jsem je od úplně malého koťátka... vlastně nejmenší se ke mně dostal Koblížek jako nalezenec, když mu byly asi čtyři měsíce. Podle mých článků se může zdát, že kočky jen sedí a koukají nebo spí... ale tak to vskutku není, občas mají své výbrky :-D Například mourovatý Ňuf neustále otvírá dveře na chodbu, místo aby lezl kočičím průchodem a pak z ničeho nic začne lítat jako raketa a vrkat (a prý jsou kastrované kočky líné, prdlajz, nevím, kdo to vymyslel) :-D

14 děda tik tak děda tik tak | Web | 10. listopadu 2017 v 15:26 | Reagovat

Tolik zvířátek, to musí být u Vás veselo a děti mezi tím. Hezký záběr je, jak je kočička schovaná mezi hrncemi. :-)

15 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 11. listopadu 2017 v 11:13 | Reagovat

Máte doma veselo, ale je vidět, že si Jonášek umí poradit i s temperamentním kotětem :-) Také jsem prateta půlročního synovečka, ale ten na tvé fotce to není :D  :D Hezký víkend, pokud možno se sluníčkem jako u nás :-)

16 Liliana Liliana | Web | 11. listopadu 2017 v 14:22 | Reagovat

Akorát bude v článku asi malinký překlep, píšeš, že se k vám kočička dostala ve svých deseti měsících... to už by byla velká :-)

17 dáša dáša | 11. listopadu 2017 v 14:49 | Reagovat

[16]:Máš pravdu Lilianko, Má 10 týdnů :-) Děkuji Za upozornění. Měj se moc fajn :-)

18 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 11. listopadu 2017 v 22:57 | Reagovat

Dáši, máš můj obdiv, já bych to nedala :-D Každopádně máte doma veselo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama