Listopad 2017

Netušila jsem

25. listopadu 2017 v 23:49 | dáša |  Pocity


jak těžké je soužití s malým tvorečkem koťátkem.
Naše Mášenka je velice roztomilá, ale nikdo mě nevaroval,
že kotě se rovná malému děťátku, které začne lézt, a to velmi rychle.
( Chi,chich, pmatuji si brášku, který lezl dozadu jako rak a když zarazil o něco, začal strašně brečet. )

Přečetla jsem si několik knih a na netu, co všechno koťátko nutně potřebuje a
jakým způsobem ho máme vychovávat.

Hodně vymazlit - na to si Máša u nás nemusí stěžovat.
Chovám ji, chodíme od okna k oknu, aby se podívala, co se děje ve vesnici.
V noci mně spí na vlasech za krkem a přede tak hlasitě, že nemohu usnout.
Přitom mě pacičkama s vytaženými drápky masíruje a žužlá mně na kůži.
Jde ještě o reflex sání od maminky. Můžu vám říct, je to dosti bolestivé.
Jonášek spí přitisknutý k mému boku a hlavičku má položenou v místě mého srdce.
Ovšem, když se Máša rozhodne, že po nás bude skákat jako klokan, Jonášek vyletí zpod peřiny,
štěkne a běží spát na gauč do kuchyně nebo na křeslo v obýváku.
Jakmile seskočí z postele, Máša vyrazí za ním jako torpédo.
A začíná honička kolem dokola přes všechny pokoje.

První týden, kdy se spolu s Jonáškem oťukávali a Jony se její divokosti,
drápání a syčení bál,běhala jsem za nimi ve dne v noci.
Manžel klidně spal, prý vždyť ty si ve všem poradíš.

Také už je konec mého vstávání před osmou a Jonášek vstával v deset dopoledne.
Ráno před šestou Máša vyskočí jako na pérku a má tolik elánu,
že všichni rychle vypadneme z postele.
Máša leze na stůl !, na police, do tašek, sežere všechno, co není pečlivě uzavřené.
Toto jsem s žádným pejskem nezažila.
Tento týden po příjezdu večer z práce mně manžel řekl, že si myslel, že máme návštěvu.
Tady je plno hluku a povídání!

Ano, povídám si a hraju si s nimi, kárám, vyhrožuju a poučuju.
Někdy ( opravdu někdy ) zareaguje na mé pozdvižené obočí a silným hlasem řeknu " co" a
už skočí ze stolu na židli a nečeká na moje " tam děláš" !

DNES, dnes mě tak vytočila!

Leze i na příbornik, na kterém mám kytku a indiánskou misku s prstýnkama a hodinkama.
Miska byla vysypaná. Chyběl zásnubní prstýnek s diamantem po mé babičce.
Lezla jsem po kolenách a hmatala po zemi. ( Kvůli sítnicím nesmím sklánět hlavu. )
Nevěděla jsem, kdy to vysypala. Akorát ke své hrůze jsem si vzpomněla, že jsem ve čtvrtek luxovala a
pytlík s prachem skončil v popelnici, kterou popeláři včera vysypali.
Vůbec jsem ji neviděla, seděla jsem zády k příborníku a uskladňovala poslední usušené bylinky.

Bylo mně do breku.
Vynadala jsem jí a řekla, ať mně nechodí na oči.
Dobře mně rozumněla, schovala se za krbová kamna.

Manžel přijel k večeru z fotbalu v HK.

A začal hledat.
Po nějaké chvíli přišel ke mně a zeptal se" z které ruky chceš ? " Z levé"
Na dlani mu ležel babiččin prstýnek.
To jsem si oddechla.

Snídají s manželem.


Ráda sleduje okolí venku.

Řekli byste, že toto malé chlupaté neviňátko převrátilo život v naší rodině ?


Tady jsou moji miláčci boží.


Přeji vám dobrou noc a zítra pěknou a veselou neděli.

dáša

Koncert v Kongresovém centru

16. listopadu 2017 v 14:20 | dáša |  Kino, koncerty, divadlo a jiné



Úplně náhodou jsem zahlédla na Netu, že v říjnu přijede
moje oblíbená zpěvačka z dětství.
Můj obdiv mě neopustil ani po těch mnoha letech.
Poslouchala jsem ji ( i jiné zpěváky ) v posteli pod pěřinou
z tranďáku na Radiu Luxemburk.

Manžela jsem pověřila, ať objedná lístky.
On zapomněl. Pak se v objevilo v radiu oznámení, že zpěvačka přidala ještě jeden koncert.
Už jsem se s lítostí vzdala koncertu, protože jsme měli velká vydání - za komíny jsme zaplatili 180 tisíc.

Naši vnuci hráli v Uherském Hradišti soft ball, chodili jsme na každé utkání.
Družstvo juniorů Joudrs Praha se stalo mistrem republiky juniorů za rok 2016 až 2017.
A náš vnuk byl prohlášen za nejlepšího hráče.

Fandila skoro celá naše rozvětvená rodina - přijeli i z Brna a z HK.

Po utkání za mnou přišli všichni mladí a popřáli mně předčasně k narozeninám
a podali mně v obálku a v ní lístky
na koncert Mirrelle Mathieu.

Vyrazilo mně to dech a rozbrečela jsem se.

Můj sen se po desetiletích splnil - viděla a slyšela jsem ji na živo.





Velice dojemná píseň o mamince.

Mireille Mathieu neztratila svůj hutně plný hlas, šarm, skromnost a milé chování.
Byla prostě úžasná. A krásná.
Dostala mnoho kytic a chodila si pro ně sama, ačkoli se jí ze šikmé plochy podia šlo hůře na podpadkách.
( Má vyměněný kyčelní kloub nebo oba. )

Tleskalo se ve stoje.

S 20 minutovou přestávkou zpívala od 19 do 22,30 hodin.
Po přestávce jsem při těch jejich písních bulela jak stará želva ( a nebyla jsem sama ).

Velice emotivní zážitek.

Kdyby ještě k nám přijela, určitě bych na ni jela znovu.

Přeji vám příjemný prodloužený víkend

dáša

Je nás víc

7. listopadu 2017 v 21:23 | dáša |  Doma


Letošní rok u nás byl bohatý na mláďátka.

Dnes půlroční Kubíček už leze a snaží se s oporou postavit.
Což se mu snažíme omezit kvůli páteři.
Je to můj prasynoveček.
Toto letí!

Pod pratetou jsem si vždy představovala starou paní okolo 80 let.
Docela mně to překvapilo, že jsem se stala pratetou. A to už podruhé, má sestřičku Anetku.
Vzpomněla jsem si na svoje tři pratety, které mně připadaly strašně staré v mém dětství.
Když jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že nejstarší prateta
zemřela v 73 letech, když mně bylo 23 let.





Další prďolka k nám přišla koncem října ve svých 10 týdnech.

Já, která jsem se vždycky bála koček, pořád měly vytažené drápky a jednou, asi v mých 7 letech
na mě skočila veliká kočka ze sloupku u branky do zahrady u mojí kamarádky. Spadla jsem na zem.
Neměla jsem o ně zájem. Jen ta pohladit a jít dál.
Milovala jsem vždy pejsky, to jsou parťáci.
Kočky si dělají , co chtějí, můžete na ně volat a nic se neděje.

Našim mladým sousedům se narodilo 6 koťátek a k tomu ještě měli jedno májové kotě.
V den, ve kterém se narodila, jsem se s vnoučaty byla na ně podívat. Takové malé slepé kuličky naňahňané u mámy na sobě.
A děcka hned : " tamto si vezmeme a to taky".
Nebrala jsem to vážně. Zarazilo mně, že po našem návratu z dovolené, mně Káťa ( sousedka )
radostně oznamovala, že s těmi koťátky pro mě počítá.
Ztuhla jsem. Ále, však si je někdo rozebere, jsem si pomyslela.
Mezi tím mně volala ke konci října starší dcera, jestli náhodou nemají kocourka.
Jejich Brouček před 2 lety umřel a Berušce bylo smutno.
Šla jsem se zeptat - měli jednoho kocourka. Objednala jsem ho pro Ninušku.
Když jsem odcházela podal mně do náruče soused kotě, které se mně líbilo.
Bleskurychle vzal pytel s kočkolitem, granulemi a masíčkem a šel se mnou k nám.
Pane jo, byla jsem vyděšená, bála jsem se, jak bude reagovat Jonášek.

Nastal obrovský cirkus, Jonášek k ní čichnul a ona začala ječet, prskat a roztáhla všechny drábky.Syčela!
Jonášek se polekal a utekl.
Co vám mám říkat, lítala tady jako tornádo a Jonášek v kuse tři dny štěkal a štěkal.
Třeštila mně hlava a nic jsem na zahradě a v domě neudělala, protože jsem uklidňovala jednoho nebo druhého.

Jonášek ještě žárlí, musím je hladit oba současně. Máša ( tak ji pojmenovala vnučka )je zákeřná,
když mu utírám špinavé tlapky ze zahrady, ona mu okusuje ocásek! Vůbec se mu to nelíbí a pak ji honí.

Máši je všude plno a je všude. Na záclonách, skáče na stůl, ostrůvek linku i sekretář, do dřezu.
Ukousala všechny květy vánočního kaktusu.
Skočila na okno a sklo jen zařinčelo. Schovává se za krbovými kamny, sežrala mně půl jogurtu, našla jsem ji s hlavou zabořenou v másle, snědla cukroví . Vzájemně si vyžírají misky, pijí vodu z jedné misky svorně vedle sebe.
Naštěstí hodně spějí - za sebou na pohovce jako vagonky. A je konečně na chvilku klid.
( Bohužel zmožená klimbám taky - což je nevídané. )

Nemám chvilku pro sebe, oči abych měla i na zadku.
A to jsem netušila, že toho denně nakaká vrchovatou lopatku a jako konvalinky to tedy nevoní.

Ráno jsem málem dostala infarkt - nachystala jsem Jonáškovi léky ( na srdce a klouby a na páteř - celkem 4 ).
Jony ještě nebyl probuzený a nechtěl žrát. Léky zabalené v šunčičce jsm dala na vysokou lahev na vyšší ostrůvek).
Šla jsem otevřít dveře do zahrady, aby se Jony proběhl. HNed jsem se vrátila a..!
Šunka pryč, menší léky sežrané a ten nejvetší ( asi 1.5 cm dlouhý ) měla rozkousaný.
Volala jsem na veterinu, paní doktorka mě uklidnila, že je zbytečné, abych jela na veterinu třičtvrtě hodiny, že už to bude mít vstřebané. Naštěstí celá balení schovávám ihned do šuplíku.

Takových starostí a strachu s Mášou!
Ale už bych ji nevrátila. V noci mně spí za krkem a vrní strááášně hlasitě.
Jsem poškrabaná od paty až po krk a obličej.
Ráda mě češe.
Je taková heboučká a mám ji ráda.


P.S. Co já se navzpomínala na Libušku a Lilianku!
Mně připadá, že u nich kočičky jen sedí na radiátoru a koukají z oknaNevinný.



Schovává se před Jonáškem. A on by si tak rád s ní hlrál.
To je nádobí pro charitu, teprvena fotce jsem uviděla, že je notně zaprášené.
Tak to jako ani nevidíte.







Třetí mláďátko si přřivezli nejmladší dcera s přítelem.
Jde o australského ovčáka.
Je chlupatý jako medvídek, jmenuje se Semi.
Také má ostré zoubky jako Máša.





Mrňata se, naštěstí, brzy unaví a spinkají.
Ale stejně mě drží v určité pohotovosti.

Starší dcera si odvezla od sousedů ještě více střapatéh kocourka a Mikešek ho pojmenoval ŠroubekUsmívající se.

Přeji vám dobrou noc a krásné sny.

dáša