Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 17:45 | Reagovat

Nedivím se, že jste měli strach, také bych ho měla. Hlavně, že vše dobře pro ně dopadlo...

2 Zdenka Zdenka | Web | 21. srpna 2017 v 19:13 | Reagovat

Dáši, tak to se ti taky vůbec nedivím, že jsi byla strachy bez sebe, kdo by nebyl viď :-( Já o sebe se nebojím a cestování mi nevadí, ale o děti strach člověk má ;-) Mé dvě dcery jedou tento týden do Holandska....

3 Jarka Jarka | Web | 21. srpna 2017 v 19:46 | Reagovat

V této době si člověk asi nemůže cítit úplně bezpečný snad vůbec nikde, jedině tak doma za pecí. Myslím si, že se těmto útokům nedá zabránit i kdyby měl každý člověk svého osobního strážce. Dobře, že jsou vaši mladí v pořádku.

4 Jitka Jitka | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 19:47 | Reagovat

Naše generace má 21. srpen v sobě a to z nás nikdo nevymaže. Mně bylo 22 a měla jsem dvouletého syna. Manžela odvolali do práce ve 4 hodiny ráno. To přistávala ruská letadla na letišti v Brně  Slatině. Mysleli jsme si, že je válka. Mně zatelefonoval šéf ať zůstanu doma, že jsou Rusové v budově a snaží se pozvypínat všechny ústředny. Jsou vystresovaní a nikdo neví, co se od nich dá očekávat.Měla jsem mít odpolední službu na telegrafní ústředně.  Byl to pořádný stres. Nedivím se, že jsi měla o mladé strach, je to hrozné co se děje. Teď zase Francie a kdo ví, kdo je na řadě teď.

5 Luďka Luďka | Web | 21. srpna 2017 v 22:38 | Reagovat

Je to hrozné co se ve světě děje jedeš na dovolenou těšíš se jak to bude krásné a zatím tohle Dašenko jsem moc ráda,že to všechno dobře dopadlo .Hlavně abys Ty byla v pohodě. O_O

6 Ema Ema | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 23:09 | Reagovat

Dovedu si představit, jaký strach a bezmoc jsi proživala. Je hrozné, co se děje.:-(
Mladí měli kliku, že pro ně vše dobře dopadlo. Tomu se říká osud. Naštěstí nebyli ve špatný čas na špatném místě.
Dášenko, opatruj se! :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 7:42 | Reagovat

Dáši, nedivím se, že jsi měla obě půlky sevřené, taky bych měla. O své děti se člověk bojí snad víc než o sebe. Ještě, že to dobře dopadlo. Nikdy nevíme, co bude dál, tady i jinde...

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 10:54 | Reagovat

Jsi měla opravdu nepěknou noc. Ještě dobře že to tak dopadlo. Dnes je vidět, že když se nezadaří, může se jim cosi stát dnes už kdekoli.
Jsem ráda, že se včera vrátil synovec se synem z Chorvatska - za patama jim začalo hořet. Synovec už jednou čelil pohromě - s mámou byli v Rumunsku, když tam byly záplavy. Prý jeli krajinou, kde nebyly vidět ani koleje pod vlakem, kterým jeli. Asi má dost štěstí, tak jako tvoji mladí. Přeju jim i tobě, aby to tak bylo vždycky :-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. srpna 2017 v 12:50 | Reagovat

Chvílemi se mi zdá, že svět vzhůru nohama. Je dobře, že to u vás dobře dopadlo ;-)

10 beallara beallara | Web | 22. srpna 2017 v 17:07 | Reagovat

Dáši, vše dobře dopadlo a už se nesmíš tak rozrušovat a už vůbec né 21.8.
To je naštěstí už za námi.
Tví blízcí jsou zdraví a musíš taky trochu myslet na sebe.
Přeji ti krásné a hlavně klidné dny :-)

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 22. srpna 2017 v 20:33 | Reagovat

Dáši, ani nevíš jak jsem ráda, že mám své děti doma. :-(Hrůza co se to děje.
Včera jsme poseděli se známými v jejich restauraci a vzpomínali na 21. 8. 1968. Jinak jsem včera až na to posezení měla v srdci obavy již od rána. Hned po probuzení jsem si v duši promítala ráno u rodičů, no jsou to vzpomínky děsivé - nikdo nebyl doma, táta jel pro benzín a maminka se později vrátila z nákupu. Přinesla 1 balíček sýrů trojúhelníčků a pořád dokola opakovala - v obchodě nic už nebylo - regály prázdné, žádný chléb, nic. Co vám dám k snídani. :-(
Co snídaně, ale co bude, válka. ptala jsem se :-(

12 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 15:25 | Reagovat

Dášenko, dovedu si představit tvou beznaděj, jak se dopátrat toho, v jakém stavu je dcera s přítelem. Zvláště, když telefon nikdo nebere. Já si pmatuji i přesně na den 21. 8 68, kdy byl brácha u jedné tety a moje dvě sestřenice byly zase u nás. A nebyly telefony, jen rádio a televize.....se svými děsivými útržkovitými zprávami. A tak táta naplánoval výlet, kdy jsme odváželi domů sestřenice a honem jeli pro bratra. Ať jsou rodiny pohromadě. Spousta otázek a žádné odpovědi...... Jen obrovské fronty na benzínkách a v potravinových obchodech už nebylo nic, když jsme se vrátili domů..... stačilo nám pro tu chvíli, že jsme spolu. ;-)

13 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 23. srpna 2017 v 17:16 | Reagovat

Dášo, hlavně, že vše dobře dopadlo a dcera i se svými kamarády jsou v pořádku. Umím si představit tu hrůzu, kterou jsi prožívala. Dnešní svět je opravdu šílený, nikdo neví, kdy a kde se taková situace může opakovat :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.