Srpen 2017

Hodiny hrůzy

Včera v 17:30 | dáša |  Moje zážitky



Minulý týden jsme měli u nás vnoučata.
Podnikli jsme s nimi několik výletů a poslední den ve čtvrtek
před předáním dětí rodičům jsme navštívili vynikající cukrárnu
v Lestkově - Radvánicích.
V Radvánicích se nachází Šťastná země, ráj pro děti.

V podvečer jsme se vrátili, připravila jsem večeři,
zahráli jsme si deskovou hru Fantom, pak děda jim četl Lovce kožešin a
děti postupně odpadávali a v devět večer už spaly.

Měla jsem tedy čas na čtení zpráv, mailů a vašich článků na blozích.

Padlo mi do očí tučné písmo, v levém rohu jako první zpráva :
teroristický útok v Barceloně!

Zastavilo se mně srdce a hned jsem popadla telefon a volala Kristýnce,
jestli je v pořádku se svým přítelem.
Strávili spolu dovolenou v Pyrenejích a tento den se vraceli do Barcelony
s tím, že tam Kikouš zůstane u kamarádky a přítel odletí domů,
nemohl si vzít delší dovolenou.

Telefon vyzváněl a vyzváněl.
Vytáhla jsem mapu Barcelony a hledala byt, kde by měli být.
Byt kamarádky se nachází hned v ulici, která odbočuje z té hlavní,
kde se odehrál atentát.

Zvonila jsem a zvonila, nikdo to nebral.
O půl noci jsem se rozhodla, že zavolám na ambasádu.
V tom zavolal její přítel, že jsou v autě a jedou ( ona řídila ) se ubytovat
na tuto noc asi sto kilometrů od Barcelony.
Byl velice vážný a říkal, že mně K. zavolá.
Zavolala a byli v pořádku.
Uklidnila jsem se a šla spát.

Ráno jsem pustila rádio a slyšela jsem, že byl další atentát v noci
asi sto kiláků od Barcelony.
Hlavou mně letělo, tak přeci je teroristi dohnali.

V tom volala dcera, že jsou v pořádku a jedou do Barcelony.
Vyslovila jsem velké obavy, zvláště když tam pak zůstane sama.
Řekla mně, že Barcelona je teď nejbezpečnější místo na světě.
Na každé křižovatce po cestě stáli vojáci se samopaly.
V samotné Barceloně je jich jak much.

Vzpomínám si na rok 1989, kdy jsme jeli do Bělehradu vlakem na pozvání manželovy tety.
V Budapešti na nádraží podle vagonů před každými jejich dveřmi
ve vzdálenosti asi 1,5 m stál voják se samopalem a vlčákem.
Byl to strašný pocit.

A dnes je 21. srpna - to byl také strašný pocit, mysleli jsme, že začíná válka.
Dunění letadel bylo hrůzostrašné.





Výlet do Sobotky

15. srpna 2017 v 18:54 | dáša |  Výlety jednodenní



Městečko Sobotka leží 13 km od Jičína v Královéhradeckém kraji.
Rodiště básníka Fráni Šrámka.
V červenci se každoročně koná literární a hudební festival.
Interier farního novogotického kostela byl v 19. stol. zařízen barokně ( škoda ).
Je zde dochována ředa dřevěných domů z doby kolem roku 1800.

Ulice kolem těchto domků jsou úzké až uzoučké.
Toto místo mám moc ráda.
Protože jsme tam nebyli asi už 5 let, tak jsem tento výlet naplánovala.
Manžel mezi tím slyšel o malebné vesničce o dva kilometry dál.

Jeli jsme i s Jonáškem. Bylo úporné horko.Měli jsme velkou žízeň.
Nejdříve jsme se zastavili v secesní cukrárně na náměstí.

Zákusky i ledová káva byly vynikající - to byl ten věneček s krémem a
čerstvou šlehačkou, mňam. Do teď na něho vzpomínám.




Prohlédli jsme si kostel a faru, Šrámkův dům.







Za kostelem jsme po přírodních pozvolných písčitých schodech sešli mezi uličky.
Byla jsem unešená hned u prvního domku.
Nádherně opravený v původním stylu a ta okna s větracím okýnkem ! moje srdce plesalo!


Tady jsem obdivovala chalupu a květiny naproti této chaloupky.
V okně byla hodně stará milá paní, která se dala se mnou do řeči.
Manžel obracel oči v sloup, že se zase zakecávám a on pospíchal do té malinkaté vesničky za Sobotkou.




U budovy probíhá citlivá rekonstrukce.



Tak jsme nikam nezabočili a prošli jen tou jednou uličkou.
Byla jsem hodně naštvaná.

Domky i dřevěnky, které jsme míjeli, byly pěkně udržované a
měli nádherně upravené vchody a předzahrádky i dvorky.

U nás se dveře netrhnou, jedna návštěva za druhou, tento týden tady mám vnoučata, paráda.

Přeji vám Slunce v duši

dáša



Naše modelka

2. srpna 2017 v 12:22 | dáša |  Zahrada a sad na faře



Minulý pátek jsem plela mezi jahodami.
Z jahodiště byla džungle.
Byla jsem tak rozjetá, že se mně ani nechtělo jít do kůlny pro rukavice.
Celou dobu jsem si úpěnlivě říkala, jen ať se nedotknu holou rukou slimáka!
Ona to není slast dotknout se jich ani v rukavicích.
Jsem zlá a nabodávám je na klacek jako ražničí.
Přitom jim strašně nadávám: " Vy mrzáci jedni hnusní, tady nemáte co dělat."

Zničeho nic se pohnuly listy jahod. Zaostřila jsem a hledala zdroj pohybu.
Á, tady je !
Utíkala jsem do domu pro foťák a doufala, že neuteče.
Vrátila jsem se mezi jahody a nic!
Mrzutě jsem odložila foťák na trojnožku na fazole. Dřepla jsem, že budu pokračovat v pletí.

Najednou jsem uviděla naši modelku na tom samém místě.

Je překrásná!
( Manžel se šklebil, když jsem mu ukazovala fotky.)

Tady ji máte :






Velký kus jako mužská ruka.
Možná to byl ropušák.
Že by to byl spíš model ?

Užívejte si léto v radosti - ať na slunci nebo ve stínu.
Nebo na kanapi.

dáša

P.S. Jonášek pořád spí. Vylézá, jako já, až vpodvečer a nejčilejší je kolem 22. hodiny.
To si pak povídá se všemi pejsky v okolí našeho domu ( jen soused jich má 5 )Úžasný