Květen 2017

Jiří Tichota 80

30. května 2017 v 13:11 | dáša |  Kino, koncerty, divadlo a jiné



V sobotu jsme jeli do Prahy na koncert Spirituál kvintetu
k výročí 80. narozenin Jiřího Tichoty.
Měl pozváno několik hostů a děkoval jim , že nikdo koho požádal, neodmítl účast na koncertu.
Pan Tichota je poslední z žijících zakladatelů Spirituálu ( v roce 1960 ).
Dělali si legraci, že měl sladký život dítěte, protože si vlastně 57 roků jen hrál

Koncert byl báječný.
Plný radosti, pohody, písní a jemného humoru na adresu pana Tichoty.
Zpíval celý stadion - asi 10 tisíc lidí.
Jedním slovem pohoda.

Na Spirituál chodíme s manželem a s přáteli
už přes 40 let před Vánocemi.
Jde o náš adventní rituál.

Vzpomněli jsme si pozdě na koupi lístků.
Zbylo jen pár lístků na velice nevýhodném místě.
Focení bylo povoleno, pití jsme mohli mít při koncertě u sebe ( chlapi, kromě mého)
měli kelímky piva.

Fotila jsem vlastně boční panel ve stejného úhlu se sedadlem.
Postavy jsou velice protáhlé a síťovité.
Kdyby neoznámili hosty a nebylo by to napsáno, kdo je na jevišti,
ani bych nepoznala, kdo tam je. Jedině podle hlasu a písniček.


Jiří Tichota

Paní Tichotová

Marek Eben

Nezmaři

Robert Křesťan a Druhá tráva

Wabi Daněk


Pavlica a Hradišťan

Dagmar Pecková zazpívala nejkrásnější árii z Carmen.


Jako přídavek zazpívali všichni vystupující " Jednou budem dál ".
( Pro současnou dobu opět výstižné! )

Jako vždy nechyběl František Novotný, který na tři slova od diváků napsal
čtyřslokovou vtipnou báseň na oslavu pro pana Tichotu.
Obdivuji ho, na tři pro mě nemožná slova složil překrásnou a oslavnou báseň.
( Pan Novotný složil mnoho textů pro Spirituál i Nezmaře.)

Koncert trval bez přestávky ( vyzvali, že si klidně diváci během koncertu
mohou odskočit nebo si jít koupit něco k pití ) přes 3 hodiny.
Dobře naladěni jsme po cestě domů zpívali jejich písničky.

S pohodou v duši i nostalgii při vzpomínkách na plně naplněného souboru Spirituálu.

Přeji vám spoustu příjemných zážitků nejen na koncertech, ale i na jiných akcí i na zahradě.

Děkuji vám velice za vaše milé komentáře,
které mě dojaly a brečela jsem, že vás ještě moje články a já, ještě zajímají.

dáša


Doma a na zahradě v první polovině....

26. května 2017 v 23:46 | dáša |  Zahrada a sad na faře



měsíce května.



Kytice gerber k výročí svatby.
Takové nádherné jsem tehdy neměla.
Květy měly smetanovou barvu a už, když jsem kytku nesla
z květinové síně, byly vážně unavené.
Kytici jsem držela na vnitřním předloktí a květy, které neměly oporu visely smutně dolů.



Sotva slezl sníh , začala jsem sít semena.
( Měli jsme to moc krásnou zimu, přesně jak má zima v našem pásmu vypadat.)



Vysévám keříčková rajčata. Odolávají plísni. Rajčátek se rodí hodně až do konce října.
Posbíraná nám v kuchyni v míse vydržely do Vánoc.
Chuť mají výbornou.
Pěstuju je v květináčích jednotlivě pod převislou střechou na slunci z jihovýchodu.

V magazínu k nějakým novinách ( zapomněla jsem ) zveřejnili
různé odrůdy rajčat.
Prohlížela jsem si keříčková. Moc mě zaujala odrůda Bajaja.
Keř má velikost asi 50 - 70 cm a rodí 7OO rajčátek!
No úžasné! Příští rok zkusím( pokud je seženu ).



Dole vysetá bazalka a majoránka.


Drobné voňavé karafiátky.



Náprstníky. Ty pokvetou příští rok.



Manžel se chystal poprvé sekat, traktůrek však jen škytl a nic.
Sekal tedy sekačkou. Když jsem mu šla říct, že už je oběd,
slyšela jsem už za prvním rohem, že sekačka vydává hrozný zvuk, a to
sekal až za třetím rohem domu.
Dobrý. Nefungovalo nic. Skončil se sekáním.

Doma jsem pohlédla z okna a obdivovala vysekané pruhy trávy jako na fotbalovém hřišti.
šla jsem si pro foťák, protože manžel nechává v posekané trávě kola neposekaných květin a
ví, že se mně to moc líbí. A v ten moment začalo lít jako z konve a padaly kroupy.




Vloni na zadní zahradě vyrostla statná divizna a na podzim po ní zůstalo přes 4O mrňátek.
Dole foceno začátkem května.

Po deseti dnech všechny povyrostly a začaly mně vadit.
Rostly všude.
Při prvním pletí jahod jsem je nemilosrdně likvidovala.
Vadily by jahodám v růstu a také by mohly od spodních listů divizen chytit plíseň.
Spodní listy divizen otrhávám, poněvadž se z nich hrozně práší a já mám alergii a kašlu a kašlu.


Začaly kvést tulipány. Jako vždy první červené.
Tulipány nemám na záhonech, jsou rozptýlené v trávě na dvoře, v zadní zahradě i na louce a v sadě.
Rychle se množí a cestují. Nechávám je po celý rok v zemi.


Sasanky.zbyly jen tři, při pletí jsem myslela, že je to plevel.


Dcera s manželem zlikvidovali vrbu ze své terasy.
Manžel ji zasadil dole na louce, kde je vlhká půda.


Co mě nejvíc rozesmutnilo, že umrzly všechny růže. ( Vždyť bylo tolik sněhu, který chrání.)
A také břečtanová severní strana domu. Hnízdí v něm mnoho ptáčků.
Na podzim ho musíme ořezat, určitě to obrečím, protože kamenné zídky a dům porostlý břečťanem
rozhodly, že jsme dům koupili.


Ve sklepě jsem přechovávala kytky na zimu.
Pokaždé si říkám, už nebudu nic kupovat. Pak manžel objevil jedno zahradnictví a
nabídl mně, že se tam podíváme. Vzala jsem si koš a manžel se divil, proč si ho beru.
Jedeme se podívat. Výsledek " dívání" vidíte níže.



Můj pracovní kolega se, čuňátko, v něčem smradlavém vyválel.
Po sprchování a šamponování jsem ho zabalila do mé školkovské deky.
Místo spaní ( museli jsme spát s hlavou pod dekou) jsem oškubávala chlupy deky a dělala jsem si z nich duhové kouličky.



Navštívila nás moje spolužačka s manželem ze Zlína.
Setkání bylo velice milé.
Za týden mně poslala dárek, nádherný modrotiskový polštářek.



Vím, že jsem tu dlouho nebyla.
Neměla jsem Slunce v duši.
Sem tam jsem otevřela internet a přečetla si vaše články.

Přeji vám pohodový víkend a děkuji za vaše nahlédnutí.

dáša

Duben u nás doma

3. května 2017 v 14:26 | dáša |  Co právě dělám



Začátkem dubna odkvetly sněženky a rozkvetly narcisy a krokusy.
Bohužel jsem neviděla kvést bledule. Nechápu to.
Asi proto, že často pršelo a na zahradu jsem nechodila.
Jen úprkem na kompost s dřevěným popelem nebo zeleninovým odpadem.

Na Velikonoce přijely už ve středu vnoučata.
Moc jsem se na ně těšila.
Hned druhý den po příjezdu na Zelený čtvrtek přijel náklaďák plný dřeva.
Chudák pan řidič zapadl do bahna, složil nám tudíž dřevo před bránu.
Děcka měla vyvalené oči, kolik toho dřeva je.
Náklaďák při sypání popojížděl dopředu a za ním se objevila velká hromada dříví.
Suché dřevo jsem objednala zase na pile.

Manžel si myslel, že si na svátky odpočine a bude se věnovat jen dětem.
V ty dny dost pršelo, přesto mu děti pomohly nakládat na kolečko a vyskládat ve stodole.
Zpátky ze stodoly k hromadě dřeva je děda vezl v kolečku. Mávali jsme si a musela ( ráda)
jsem se podívat, jak dřeva ubývá. Takto pracovali 3 dny.
Nejdříve se vytratili kluci, kdežto vnučka, velmi pracovitá, pracovala až do večera.


Zbylá polovina dřeva. Dřevo bylo vysypané v téže výšce až k cestě okolo kostela.
Hodně toho zvládli.

Nejstarší vnuk ( čerstvě 13 let) děsně zamilovaný si pořád s dívenkou psal.
Nevím jestli smskou nebo mailem. Má nějaký ten chytrý telefon.

Jonášek běhal s nimi a odpočíval u toho, kdo si sednul nebo lehl.
V noci spal u dětí, zrádce jeden.

Hráli jsme deskové hry a na schovku.
Bylo legrace velká kopa. Vždycky když někdo našel vnučku,
ta vypískla jako Šebestová, když otevřela z bytu dveře a za nimi byl na chodbě Mach.
Ve chvílích " odpočinku " hráli s dědou fotbal a stříleli se vzduchovkou na terč.
Já tedy zbraně nemusím, ale oni byli nadšení a hodně přitom křičeli a tleskali.
Vařila jsem a usmívala se nad jejich radostí, která naplňovala a nabíjela i mě.

Dětem vařím jídla,o která u nás požádají.
Takže bylo rizoto se zeleninou, buchtičky s krémem, čočka s volským okem,
kuřátko, vepřové maso na frac. způsob s bramborovými noky.

Jedly po celý den po hodině a přitom jsou tak hubení.
To dělá jejich zapálení pro sport.
Na snídani každý tři chleby nebo makové housky s máslem,jahodovou domácí marmeládou, kakao.
Dvě hutné svačiny během dopoledne a před obědem velký hlad.
Odpoledne další dvě svačiny, večeře. Kolem osmé večer druhá večeře, ta byla lehká -kostíky - jogurty.
Pokud nebyla marmeláda, jedly hodně zeleniny a ovoce.










Na Velikonoce byly z kočiček kocouři.

Rané cibuloviny v trávě.




Plevel roste i po dvojím pletí velkou rychlostí.

Některé tulipány měly nějakou chorobu nebo byl něčím napadeny ( zalomené listy ). Také nekvetou.



Na Bílou sobotu jsme jeli do zahradnictví do blízkého městečka.
Manžel navrhl, že si koupíme zlevněné odkvétající jarní cibuloviny, ale ať si vyberu barvy a množství sama.
To neměl dělat pozvat mě do zahradnictví. Vzala jsem si koš a velkou tašku. ( že prý na co? )

Nakoupila jsem toho hodně ( nejen cibulovin). Manžel mně šeptal do ucha " to už snad stačí", kam to dáš.
Panečku, kam bych to dala, máme 3700 m2 pozemku, tak kam asi ?! S vnučkou jsme pilně sázely a povídaly si.
Obě si spolu rády povídáme. Říkala mně, že až bude velká, tak chce mít taky zahradu.
Doufám, že ji to nepřejde. Mně to nepřešlo, hrozně ráda jsem pracovala ve štěpnicích, na vinicích i na zahradě.


V pondělí večer odjela celá rodina domů.
A mně po zamávání bylo hned smutno.
Doma takové ticho.

Mějte se všichni fanfárově
a děkuji za návštěvu

dáša

P.S. Snad jsme si " zmrzlé " odbyli v dubnu.
Ale kdo ví, příroda je naštěstí silná čarodějka ( zatím ).