Hradišťský hřbitov

9. února 2017 v 22:57 | dáša |  Slovácko




Možná se budete divit, ale já miluju hřbitovy.
Cítím tam klid, smíření a ztišení duše.
Čtu si náhrobky, dívám se na fotografie a obdivuji úpravy hrobů.
Přemýšlím nad nimi, kdo byli ti lidé, co dělali, zda-li měli šťastný život
nebo byl naplněný spoustou bolesti a utrpení.
Představuji si je při práci, v zahradě, muže nadhazujícího dítě nad hlavou,
maminku chovající děťátko, dítě objímající babičku, šťastnou studentku....
Také vážené lékaře, soudce, učitele, továrníky...

Nejraději mám náš hřbitov v Mařatském kopcci.
Ráda tam i zpět chodím pěšky a hlavou mi pomalu plují myšlenky na naše odejité milé.

Hřbitov je pečlivě upravován a hřbitovní správa na to bedlivě dohlíží.
Asi před 25 roky mě šokovalo, jaké nastaly změny.
Břízy byly zkáceny a nasazeny tůje, jakoby si zemřelí nezasloužili malebnou přírodu.
Tůje vypadají smutně a i na příbuzné zemřelých působí stísněně.
Proto oživují hroby barevnými květinami a dekoracemi.
Mám ráda přírodní zklidňující úpravu hrobu,
aby mě nic nerušilo v rozjímání a vzpomínání.
Také byly vydlážděné všechny cestičky.
Bez stromů a s betonovými cestami mně připadá hřbitov jako parkoviště.

Naštěstí je od našeho hrobu je nádherný výhled na buchlovské hory.

Vidíte hrad Buchlov ?
Byla špatná viditelnost, jinak byla vidět trochu níže ještě kaple Barborka.
Ale jo, rýsuje se tam napravo od Buchlova asi 4 - 5 cm níže.
Věříte, že jsem ty dráty neviděla, až teď na fografii.


Vzadu u pomníku už krušpánka nejsou, sežraly je nějaké housenky.
Bylo tomu tak skoro po celém hřbitově.


Náše hrobka.


Začalo se mračit.







V tomto okamžiku se mně zastavilo srdce.
Povídala jsem si s dědou a řekla jsem mu, dědo, slyšíš mě, jestli jo, tak mně dej znamení, prosím.
A po slově prosím se otevřelo nebe a ozářilo mě prudkým světlem slunce.
Existuje spojení duší, které jsme milovali, věřím tomu.
Měla jsem už hodně znamení v tu pravou chvíli...
ve snu, v podobě peříček, zazpíval ptáček.....

dáša


 


Komentáře

1 ohnice ohnice | Web | 10. února 2017 v 0:18 | Reagovat

Tak Dáši já budu první v psaní komentáře na Tvůj článek.Zrovna jako Ty mám ráda hřbitovy,nejvíce staré pomníky a te klid,když mi rodiče zemřeli to jsem byla mladá a měla nějaké trápení tak sem na hřbitov jezdila se vyplakát,a víš že mi to pomohlo už když jsem jela zpádky tak jsem se cítila lépe.S tím kacením těch stromů já nevím jestli to je nařízení ale setkávám se na více hřbitovech ,není to ono proč ničí tu zeleň,vždyť tam sedávali ptáčci a krásně zpívali.Asi to musí být prý kořeny těch stromů narušovaly chodníky tak asi proto. Pá :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. února 2017 v 0:30 | Reagovat

Neříkám, že bych neměla hřbitov ráda, klidné místo to je, ale osobně mám vždycky takový stísněný pocit. To je tím, že tam u nás leží mí rodiče a já jsem jim na pohřbu jako dítě nebyla. Je mi to pořád líto i po letech.

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 10. února 2017 v 5:55 | Reagovat

Já hřbitovy nemusím, ač tam jezdím hodně často. Padne tam na mě smutek...

4 Zdenka Zdenka | 10. února 2017 v 7:28 | Reagovat

I já mám hřbitovy ráda a že už jsem jich pár obešla i v cizině :-) Taky obdivuji květinovou výzdobu, staré náhrobky a přemýšlím o lidech, kteří tam odpočívají.....

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. února 2017 v 8:33 | Reagovat

A víš že já už od nějakých patnácti taky ráda brousím po hřbitovech? A ačkoli nejsem věřící, pokud přijedu do nějakých nových míst tak jdu na dvě místa. Do kostela a na hřbitov. I když dneska už se do kostela skoro nikde nedostaneš protože jsou zamčené. Kde jsou doby kdy byly dveře dokořán a vejít mohl kdykoli kdokoli ....

6 Jarka Jarka | Web | 10. února 2017 v 11:21 | Reagovat

Také mám ráda hřbitovy a ani mému manželovi nevadí. Ten si též rád čte náhrobky a dokonce si počítá kolika let se kdo dožil. Jak se zmiňuješ o tom přírodním uspořádání, tak na to jsou nejhezčí staré židovské hřbitovy. Tam jsou skutečně jen kamenné náhrobky a nefalšovaná příroda... :-)

7 MarijaKes MarijaKes | Web | 10. února 2017 v 13:21 | Reagovat

Dášenko, mluvíš mi z duše. Také mám ráda hřbitovy a znám hodně lidí, kteří tam rádi chodí. Když jsme někde na výletě nebo na dovolené, vždy hřbitov neminu jen tak a také si ty lidi představuji. Mám moc ráda i ty staré hřbitovy s vyvrácenými kříži. Snad u každého křížku stojím s úctou. Přenesu se o nějaké to století zpátky a odehrávají se mi před očima příběhy a osudy samozřejmě podpořené nějakým filmem nebo spíše knihou z té doby. :-)

8 signoraa signoraa | Web | 10. února 2017 v 17:24 | Reagovat

Dášo, i já mám ráda hřbitovy. Panuje na nich zvláštní klid. Mám je ráda už od mládí, kdy jsme v rámci školních výletů jezdívali na Vyšehradský hřbitov a hlavně na Slavín. Mám ráda tyhle procházky mezi pomníky, kdy si čtu jména těch, kteří tam leží a přemýšlím o jejich osudech. V mládí jsem našla na židovském hřbitově na Olšanech hrob Franze Kafky. :-)

9 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:48 | Reagovat

[1]: Ludi, na kořeny stromů si stěžují i majitelé hrobů, že jim ty velké kořeny rozvalují pomníky. To se stalo i v Brně, kde ty stromy měly obrovské tlusté kořeny a i hrob manželovy rodiny zvedl - obrubníky, kdo ví, až do jaké hloubky. Teď tam postupně podle plánů kácejí a vysazují nové stromy.
Majitelé v každé aleji s hroby jsou velkou cedulí u každé aleje o čase kácení uvědomeni. Já každý zdravý strom pomalu obrečím, ale tady se už ničí soukromý majetek.

10 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:49 | Reagovat

[2]:To úplně chápu, Růži.

11 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:52 | Reagovat

[3]: Renatko, mně je spíš někdy smutno doma, když si na někoho vzpomenu. Na hřbitově si s ním popovídám, možná se Ti také uleví.

12 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:53 | Reagovat

[4]: Zdeni, my taky všude míříme na hřbitovy a do kostelů.

13 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:58 | Reagovat

[5]: Já mám pořád stejný pocit jako když jsem byla malá. Do kostelů se většinou dostaneme do vestibulu a pak je tam mříž nebo skleněné dveře. Lidi všude na světě strašně kradou věci z kostelů. V Benátkách, ačkoli je kostel tak hlídaný, ukradli před snad 20 letech Tiziana a dodnes se nenašel, je někde v soukromé sbírce.

14 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 19:00 | Reagovat

[6]:Jaru, mám taky ráda židovské hřbitovy s kamínky na náhrobcích. :-)

15 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 19:03 | Reagovat

[7]: Maruško, také takový opuštěný hřbitov mám na fotkách. Bylo mně tam úžasně, zlaté listí, slunce,staré pomníky i 200 let, některé povalené. Celé místo bylo takové zlaté a ta atmosféra je neuvěřitelná.

16 dauma dauma | E-mail | Web | 10. února 2017 v 19:06 | Reagovat

[8]: Alenko, já jsem měla ráda hřbitovy už jako malé dítě. V praze se mně nejvíce líbil malostranský hřbitov,který byl celý pokrytý břečťanem. Teď jsem slyšela, že tam došlo k velkým úpravám a je přístupný pouze s průvodcem, což mě mrzí. Měl svoje tajemno.

17 beallara beallara | Web | 11. února 2017 v 7:43 | Reagovat

Nemůžu říci, že bych si v tom nějak libovala, je to místo, kde jsou ti, kteří nám chybí. Je zde ale klid, ticho, skáčou tu veverky po hrobech a ta atmosféra není tíživá.
Přesto mám raději místa v přírodě, kde je kaplička nebo nějaký kříž, nesvazuje mě to prostorem a myšlenky jsou zde volnější. :-)

18 Iris Iris | E-mail | Web | 16. února 2017 v 14:49 | Reagovat

Hřbitovy mě ničí :-(

19 Hanka Hanka | E-mail | Web | 18. února 2017 v 20:34 | Reagovat

Nejsi sama, Dáši, je nás víc.
Taky mám ráda hřbitovy, zvlášť ty staré, kde je spousta stromů a krásných náhrobků.
Líbí se mi atmosféra, která na hřbitovech panuje. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama