Leden 2017

Od čtvrtku do neděle

30. ledna 2017 v 21:28 | dáša |  Co právě dělám


Ani nevím, čím začít.
Asi odcházejícím vánočním časem.
Vánoční cukroví je dávno snědeno, jojo. jsme mlsouni,
pěkně na dobré vykročení ráno z domu - k snídani jako tečku.
Manželovi pár kousků do krabičky do práce a mně ke každému kafíčku denně
( jedná se o tři kávy ) také pár kousků.

Takže jsem si minulý týden pochutnávala na vynikajících máslových anglických sušenkách ke kávě.
Jsou širší než naše linecké, velice jemné a rozplývají se v ústech!
Jak říkal Kája Mařík : " to jde přímo do ledvin".
Přinesl mně je Ježíšek.



Malinkatý meďošek, který už drží tělíčko silou vůle, je manželův.
V šesti letech byl měsíc v nemocnici a meďošek mu dala maminka, aby mu nebylo smutno.


Rukavice na obsluhování domácího ohně jsem si moc přála.
Byla jsem při přikládání celá popálená. Otevřela jsem dvířka od kamen nedostatečně a
krátké rukávy i rukavice s mojí rotržitosí udělaly svoje - na pravé ruce jsem měla jeden pruh spálenin za druhým až k lokti. A jak na potvoru mně došel aloe sprej a objednaný ještě nepřišel.

Také koš na dřevo s krbovým nářadím nám udělal velkou radost.
Ze všech dárků jsem měla obrovskou radost - hodně knih, poslední CD od mého miláčka Cohena a
mnou očekávaný jako každým rokem závěsný kalendář s dětma a navíc ještě album.




Ve čtvrtek jsem štrikovala a najednou obrovská rána, jako kdyby prasklo sklo u kamen nebo vyletělo okno.
Měli jsme ještě stromek a ty největší hodně staré baňky praskly.
Zrovna stejná sada. Samozřejmě, manžel ještě nechtěl, aby se stromek odstrojil, seschnul a
větve se sklonily a baňky nahřívala celé dny zapnutá světýlka.
Fotka výše - malinkaté kouličky staré přes 50 let.
Kam jsem dosáhla, sundala jsem ozdoby a naskládala je na stůl.
Ty další musel sundat manžel, protože u mně kratinohy by to nemuselo dobře dopadnout.



Tyto zvířátkové koule milovaly moje holky.
Už máme jen tři.

Jmelí pro štěstí na předělové skleněné stěně mezi velkou chodbou a
chodbičkou s vchodovými dvěřmi zůstane celý rok.



Na každé klice viselo rolničkové srdce.



Dárek z chráněné dílny - zarážka na dveře.


Jonášek se schovává před vysavačem.


V pátek jsem roztřídila ozdoby do krabic, ale nechápu, že mi jedna zbyla. Nemá nikde místečko!
Manžel mně pak večer řekl, že to vždycky dělá on a má svůj systém.
Takže to bude všechno přehazovat, ale mně už je to jedno.
Hlavně že to nezabírá místo na stole.

Po poledni jsme šli spolu s Jonáškem nakoupit a projít se vesnicí jinudy a fotit.



Nerad čeká, ale poslouchá, náš miláček.






Po obědě jsme nasypali slunečnice do krmítka, navázala jsem lojové koule na větve a
rozhodila jsem po vyšlapané cestičce čtvrtky jablek pro kosáčky.




Jak vidíte, slunce zašlo a padla inverze.
A Jonášek by se rád vydal na cesty za psíma slečnama.

Byl na návštěvě necelou půlhodinku a doma šup na pohovku a je v říši snů.



V sobotu jsem prala, vařila, žehlila.

Večer nás čekala velká událost.
V týdnu k nám přišli dobrovolní hasiči v uniformách ( panečku, moc jim slušely )
s pozvánkou na sobotní hasičský ples.

Byl to náš první ples na vesnici - a bylo to parádní.
Vyhrála jsem dvakrát a manžel jednou v tombole.
Vše se nám hodí. Moc pěkné a i užitečné věci.
Byla jsem dva dny před plesem nervozní, jestli si nás vůbec někdo všimne.
Ale říkala jsem si, že zapadnout do vesnické komunity musíme, tak kde jinde, když ne na plese.
Bylo to moc prima.

V neděli jsme měli na oběd kachnu s rýží a s pivem.
Přesto mě chytl žlučník a celé odpoledne jsem prospala s kýblem vedle pohovky.

Dobrou noc a zítra pěkný den vám přeji

dáša

Zdravím vás, haf, haf.....

25. ledna 2017 v 14:15 | dáša |  Co právě dělám



haf, jistě jste poznali, že jsem to já, Jonášek.
Lidi, já se teda mám moc dobře. Přestěhoval jsem se a jsem moc spokojený.
Panička mě už nemusí nosit do a ze schodů a hekat přitom, že už mě neunese.
Ohrožovala mě na životě, protože z předposledního schodu se se mnou svalila před dveřmi.
Tady ty tři nízké schodky seběhnu aji vyběhnu bez potíží. A hned jsem na zahradě. No, paráda.
Musím se přiznat, že často se podhrabu a běžím za fenkou od paní pošťačky.
Dřív jsem měl moc rád krásnou labradorku Astičku, ale ta odešla do nebíčka. Moc se mně po ní stýská.

Páničkové kvůli mně kdysi postavili plot na dvoře do zadní zahrady. Ale já jsem si vždycky poradil.
Panička ze mě byla na nervy, bála se, že mě něco přejede.
Po pár letech mně nechávala branku do zadní zahrady otevřenou. To bylo od ní velice hezké.
Poslední rok už nechává otevřenou i hlavní bránu, která je blíž k silnici. Odstranila plot a prý, děj se vůle boží.
Nedávno mě málem přejely dva kamiony. To jsem se lekl, strašně troubily a já jsem se nemohl ani hnout.
Přiletěla panička a zakryla si pusu rukama a pak mně chytla do náruče. Měla štěstí, že ji nepřejely.
Paničce strašně bušilo srdce.

Doma mám spoustu křesel, pohovek a ještě postel páníčků v noci.
Páníčkové koupili před zimou velkou sedačku. Už jsem se bál. že z ní neuvidím z okna.
Dobře to dopadlo, vidím na obě strany do vesnice, mám přehled z opěradla o všem, co se venku děje.

Moje oblíbené křeslo blízko kamen.
Panička na křeslo dala teplou larisku, prý abych potah nezašpinil.



To je blaho. Až se pěkně opeču, jak říká panička, skočím do křesla.
A představte si, ona vyvalila oči, když jsem jsem zahrabal pod larisku a udělal jsem si z ní domeček.
Prý jsem obalený prachem. No nevím, jak by k tomu došlo, když ona tady pořád lítá s mokrým hadrem a kbelíkem
a utírá podlahu okolo krbu. Hm, asi to dělá špatně.

Dnes celý den panička uklízela.
Dobře ví, že nemám rád to řvoucí zvíře, co žere drobky.
Hovím si na pohovce a najednou se ke mně to zvíře přiblížilo.
Utekl jsem na do bezpečné vzdálenosti a bedlivě jsem pozoroval paničku při práci.

Dlouhou dobu luxovala pohovku ( pozn. paničky - skoro dvě hodiny ) a neustále říkala - panečku, panečku, pane jo...
Pěkně si při tom zacvičila - shyby, kleky nebo odpočívala v sedě, ale pořád rejdila tím hadem ze zvířete nebo
prstama sbírala z potahu chlupy.
Často se na mě jakoby vyčítavě podívala.
To se teda divím, ať se podívá na sebe, černé kalhoty a triko má plné chlupů.
Vypadá hrozně. Možná mně závidí můj kožíšek a tak si nechává narůst chlupy.
Ale řeknu vám, že Astička byla hezčí.



Tak co, už je hotovo ?


Rád paničce pomáhám, šli jsme převlékat postele.
Peřiny krásně voněly a byly tak heboučké a byl jsem hodně unaven.



Pak vybírala popel a s popelníkem šla na kompost a já jsem šokovně prolezl pootevřenými dveřmi
a běžel jsem navštívit mé přítelkyně.

Ani jsme si nepopovídali a slyším: Jonášku domů, Jonýýýý, k noze!



Přiběhnul jsem rychle a mával na paničku radostně ocáskem.
Mám ji moc rád - i páníčka.

Oni mě mají také moc rádi, ale teď se panička trochu zlobila, že jsem si nevzal obleček.
Prý mrzne a budu nemocný.
Mně se venku moc líbí. Mám sníh moc rád.


Haf, haf, zdravím Čika, Bobeška, Bobíčka, Peginku, Sárinky, Agoška a všechny ostatní.
Vím o vás všechno, panička mně vždycky ukáže na obrázku nebo přečte, co děláte.
Haha, haf, někdy se moc nasměju.

Rozmýšlím se, jestli mám pozdravovat kočičky, když se jich bojím.
Ale jo, ať se mají taky dobře.

jonášek




Výborný rybí salát nebo pomazánka

19. ledna 2017 v 16:47 | dáša |  Z kuchyně



Dívala jsem se na tu pomázánku u švagrové nedůvěřivě.
Nemusím rybu druhý den po studenu.

Přece jsem ochutnala a..., byla vynikající.
Nepáchla rybinou, byla jemná a velice chutná.
Zkrátka delikatesa.

A proto recept přeposílám vám.




Já dávám jogurtovou majonézu.

Dobrou chuť !

dáša



P.S. Tak i na mě došlo!!!!!
Napsala jsem úplný jiný článek, který jsem chtěla dnes zveřejnit. Psala jsem nadšeně dlouhý článek s fotografiemi a šlo mně to tak pěkně a rychle. Každou chvilku jsem ukládala a nakonec mně zmizelo půl článku i fotografie!
Jsem vzteky bez sebe, protože už takovou psací slinu nebudu mít! Byly to dnešní zážitky. Pomóóóóc, Stando !!!!

Procházka vesnicí

17. ledna 2017 v 13:21 | dáša |  Co právě dělám



V pátek minulého týdne jsem šla do krámku u nás.
Svítilo slunce a teplota vzduchu byla plus 3°C.

Z naší příkré střechy začaly polevovat sněhové převisy,
které dopadaly na zem těžce, jakoby ze střechy spadl člověk nebo komín.

Silnice byly posypané, takže nikde nebylo kluzko.


Bylo cítit vlhko. nebyla mně zima, přestože jsem měla pod kabáte jen tričko s krátkým rukávem.
Ovšem zábly mně nohy v kozačkách s kožešinkou
Proto jsem se točila před krámkem jako kača v čepici a zachytila foťákem nejbližší okolí.





Cestou domů jsem zachytila foťákem zamrzlý potok na obou stranách mostku.




Cestou domů.



Okolo našeho sadu.



Příjezdová cesta na dvůr k domu.



Odhrnuté cestičky k bráně, do dřevníku ve stodole a k autu.

Od soboty do pondělka hustě sněžilo, manžel několikrát za den odhrnoval sníh. Námraza na oknech zmizela.

A dnes je silný mráz a na oknech jsou nové květy.

Takovou zimu miluju, všude čisto, bělostný sníh, stromy se proměnily v překrásné kytice.
Děti bobují, staví sněhuláky, ale také klokany, pejsky a jiná zvířátka.
Viděla jse malého asi dvouletého chlapečka, ja si láskyplně hladil sněhového pejska.
Bylo to velmi dojemné.

Je toho moc a moc k focení.

Přeji vám radost z té krásy a fotografkám i fotografům parádní fotografie.
Co když je to ta poslední pravá zima.
Ťukám- mně se líbí a jsem ráda, že žiju ve čtyřech ročních období.

dáša


Namrzlá krása

12. ledna 2017 v 21:51 | dáša |  Co právě dělám



Květy na oknech jsem viděla naposledy snad před 2O lety.
Tenkrát jsme provedli výměnu oken také za dřevěná, ale s dvojsklem.
A bylo po kráse, vykouzlené mrazem.

Snímky jsou z okna v chodbě do sklepa, kde máme jen jednoduché sklo.
Jsou z minulého týdne, kdy teploty vzduchu klesly pod nulu.
Škoda, že jsem byla nemocná, protože podobně vypadala i okna ve sklepě.
S přibývajícím mrazem se námraza na oknech slila a zabrala celá okna bez obrazců.

Včera zase hodně sněžilo a bylo k večeru mínus 23°C.
Dnes je jen mínus 1°C a námraza na oknech se zcvrkla na polovinu.
Naštěstí se sníh ještě drží i na větvích stromů a z keřů jsou pořád velké hroudy.

Příroda je mocná čarodějka.
Vytvořila nádherné " broušené " květy.





Detaily :




Na této fotografii vidím po levé straně osobu. Že by anděl nebo někdo , kdo odešl do jiné dimenze?
Spíše jako anděl s dlouhými vlasy a s polorozpjatými rukami.
Já věřím na anděly a znamení.
Potkala jsem se s nimi mnohokrát.

Přeji vám dobrou náladu

dáša




U nás...

11. ledna 2017 v 15:25 | dáša |  Co právě dělám



v sobotu krásně svítilo slunce a vše se venku třpytilo jak drahokamy.
Manžel se chystal řezat dřevo a já vařit.
Blik, přestala svítit elektrika.

Protože máme vodu ze studny a přestalo fungovat čerpadlo, rychle jsem naplnila varnou konvici zbytkovou vodou a
uvařila nám kávu v kastrole na kamnech.
Ještěže topíme krbovými kamny bez výměníku, měli jsme pěkně teplo.

Hustou bramborovou polévku jsem ohřála tamtéž na oběd.

Lidičky, my jsme si ten den tak krásně užili.
Přečetli jsme si noviny, časopisy, já knihu a manžel studoval nějaké návody a odpoledne s Jonáškem usnuli.
Šla jsem ven fotit. Sousedi si zestudny před hřbitovem pumpovali vodu do kýblů
na umytí rukou a na toalety.
Chtěla jsem rozpustit sníh na kamnech, ale manžel nesouhlasil, protože by se narušila
souvislá pokrývka sněhu. Šel s kýblama k pumpě.



Brambořík jsem dostala od Ninušky k svátku.
Daří se mu dobře, že?

Tady se mně líbilo, jak kouř u sousedů stoupal krásně vzhůru.


Silnice na dvě strany před naším domem.
Sypali pískem, není rozjetá, vypadá jako silnice na horách.
Jak vidíte, nebydlíme na pustém ostrově, máme hodně sousedů.



Výše kostel a hřbitov, hroby jsou pod sněhem, čouhají jen náhrobky.

Foceno od silnice přes část našeho sadu ke kostelu.





Vánoční výzdobu ještě máme a svítíme neustále.
Čas vánoční trvá až do 2. února.
Jakmile se sbalí vše vánoční, chybí mně ta krása jedličkových větví.
Ale nastává čas, kdy se nahradí předpěstovanými narcisy.


Mějte se všichni radostně a pohodově.

Moc se mně líbí vaše komentáře, a nejen u měÚžasný

dáša


Miluju zimu........

7. ledna 2017 v 18:24 | dáša |  Co právě dělám



.... s mrazem a spoustou sněhu.
Když sníh křupe pod nohama, mrzne až praští, svítí slunko a obloha je jasně modrá.
Když bílý kouř stoupá vysoko k obloze, na louce bečí ovce, z okapu visí rampouchy,
na oknech kreslí mráz nádherné květy.
Ptáčci se natřásají v krmítku a na lojových koulích visí strakapoudi, sojky, sýkorky....
Sypu jim vydatně slunečnicová semínka do krmítka i na udupaný sníh kolem něho.
Pro kosáčky tam také přidám rozkrojená jablka. Na větve staré jablůňky zavěšujeme lojové koule.
Strom je "vyzdobený" jejich žlutými síťkami.

A pak z tepla pokoje ptáčky pozoruji dalekohledem, naboť špatně vidím a
na dálku nerozeznám jejich barvu pro určení druhu ptáčka.
Neustále na sebe voláme, pojď se podívat, přiletěl nějaký pěkný ptáček nebo
podívej se, kolik je jich v krmítku a jak je strom obsypaný sýkorkama.
Přilétají i dlasci, zvonci a ještě jiní, které jsem neobjevila ani v atlasu ptáků v Evropě.
Musím si ztáhnout z manželova fotoaparátu jejich fota - manžel má lepší přístroj.
A pak se s dovolením obrátím na blogovou Emu, která mně vloni naše ptáčky přesně určila.
Ještě jednou Ti, Emi, děkuji, ale potřebuji Tě, neboť krmítko se přestěhovalo do jiné zahrady.

Včera bylo krásné počasí, které mě zlákalo k focení již stokrát foceného.
Snad vám to nebude vadit.








Výjezd ze dvora.


Sad zvenčí.




Před sadem.


Kousek kostela se hřbitovem. Klika na brance od hřbitova,


Co je za stromy a keři ? Vidíte ta něco?


Přeji vám pohodový večer a krásnou neděli

dáša

Co dělám

4. ledna 2017 v 21:45 | dáša |  Co právě dělám



Moji milí, vítám vás v tomto novém roku.
Pevně doufám, že bude o hodně lepší než předešlý rok - bez politických tahanic, napadání, udávání, urážek,
korupcí, vulgarit a zákazů. Bez neustále stěžujících se a mračících se lidí.

Všem vám přeji všechno, co si přejete a ještě něco navíc - slušné, poctivé, harmonické a milé lidi kolem vás.
Pevné zdraví, radost ze života ( další už asi mít nebudeme nebo si to nebudeme pamatovat ), úsměv na tváři a
SLUNCE V DUŠI.

Vánoce proběhly u nás přesně tak, jak mají vypadat a potěšit.
Na Boží hod přijely všechny děti a Ježíšek znovu naděloval. Miki se válel v roztrhaných dárkových papírech a svíral v rukách knížku a křičel blahem, protože dostal další díl Detektivů. Ami si vyzkoušela šatičky a zahloubala se nad knihami.
Nejstarší dostal stolní hru a odebrali se skoro všichni do obýváku a při hře strašně křičeli.
Všichni jsme byli šťastní. A já si zase přála, abychom se nakonci roku příštího sešli ve zdraví a šťastní v celé sestavě ( ovšem mohlo by přijít nějaké bejby, ale zatím se do toho dvě dcery neženou).

Holky prostřely a pak jsme si moc pochutnali. Dělala jsem dvě nádivky, mandlovou do jedné kachny a
játrovou ve formě na chlebíček.
Na Štěpána jsme se s manželem váleli a četli.
Dva dny jsme byli na Moravě navštívit naše příbuzné.
Také jsme si v nově otevřeném Mˇobeliku koupili matrace, rošty a jednoduchou dřevěnou poličku do kuchyně.
Nikdy jsem v tomto obchodě nebyla a překvapilo mně, že se mně tam některé výrobky líbily, a to dost.
No, hlavně, že jsme je po šesti letech polehávání na různých matracích v různých obchodech po celé republice koupili!
Doufám, že budou pohodlné a nebudou mně záda v noci bolet. A taky doufám, že něco vydrží.
A teď už chybí jen taková maličkost POSTEL!

Den před Silvestrem jsme jeli domů. Asi na mě v obchoďáku s milionem návštěvníků ( měli velké slevy u příležitosti otevření ) někdo plivl chřipkovou slinu a už po příjezdu mně nebylo dobře.
Myslela jsem si, že jsem se přežrala, vypila jsem mátový čaj a šla jsem brzy spát.
A spala jsem a spala jako ti Broučci 3 noci a dva dny. Byla jsem slabá jak komár.
Třeštila mně hlava a bolelo celé tělo, no, prostě chřipka. Dnes už posedávám a otevřela jsem i NB.
Mailů mi bylo doručeno přes devětset ( 900 ).
Není v silách člověka, aby na všechny stačil odpovědět nebo články komentovatÚžasný.

Proto se vám všem omlouvám a děkuji za vaše přání k Vánocům a novému roku.
Dnes jsem se plně celý den věnovala čtení vašich článků od Vánoc.
Byla jsem velice překvapená, kolik článků jste dokázala každá jednotlivá vaše osobnost vydat za jeden týden!
Dnes jsem si hezky početla.


Od večera Nového roku tady neustále sněží.
Dnes byla v našem kraji velká kalamita.Celý den i nyní je vichr, který žene sníh vodorovně.
Nastala bílá tma a silnice zmizely. Jenom kolem nás projížděl pluh po pěti minutách a za ním sypač.
Viděla jsem nákláďáky s pískem, asi jeli do větší obce nebo městečka.

Ráno jsem se probudila, když manžel odjížděl do práce ( před tím odhrabal cestu a cestičku na jedno hrablo ke krmítku.
Zůstala jsem ležet, neb jsem nechtěla budit Jonáška, který spal na mém břiše s čumáčkem v mém podpaží.
Po nějaké době jsem vstala ( popravdě už mě bolely záda z dlouhé stejné polohy), miláček chrněl dál.
Vyhlédla jsem z okna a neviděla přes husté sněžení nic.
Uvařila jsem si poprvé skoro po týdnu kafe, přiložila do krbových kamen a začala číst na NB zprávy a maily.
Pustila jsem na dvůr Jonáška, dala mu léky a zubní kost a ještě jedno kokinko s drůbežím masem ( bylo omotané kolem tenké kosti ), má ho hodně rád a nezhltne ho na dvakrát.

V deset dopoledne mně zavolal manžel, že co dělám. Sedím na pohovce s NB a s Jonáškem u krbu.
Manžel tak lítostivě :" to se máš, já pořád stojím na silnici lemované tiráky a nic se nehýbe. Pořád projíždí pluhy a jakmile přejedou, hned za nimi se okamžitě silnice zahalí sněhem".A pak rezignovaně ( jindy by řval jak tygr ): " Kam se cpeš s tím kamionem, nevidíš, že všechny stojí na okrajích silnice! No, snad nevjedeš na okruh!
No, ano! Nevytočil to, neměl kam. Teď už neprojede odhrňovač. Ani sanitky se sem nedostaly a on to blbec ještě ztížil! Stejně se nikam nedostane".
Pak mě asi hodinu informoval o nastalé situaci nejen u něho, ale i o kalamitách na Vysočině, pak někde vykolejil vlak, náhradní autobusy nejely, protože neměly kudy.
JO a ještě : " Hehe, za mnou staví autobus z LIberce do Brna, který už měl být v cíli".


J8 jsem naštvaná, že jsem zrovna nemocná a můžu se na sníh dívat jen z okna.
Ale potěšila mě skutečnost, kterou jsem milovala v dětství - zavátá okna.
Ne sice až do poloviny oken, ale i to málo stačilo ( máme špaletová okna a žádné venkovní parapety ).

A teď pohledy z oken na náš dvůr, zahradu a sad.


Pohled z ložnice.



Pohledy z knihovny přes dvůr do zadní zahrady.

Pohled z vchodových dveří na stodolu a kousek zadní zahrady..



Pohledy do sadu z oken, která míří na dvě světové strany.

Tak, už mě to psaní docela unavilo.

Přeji vám dobrou noc a veselé sny.

dáša