Malý lord

7. listopadu 2016 v 17:29 | dauma |  Co čtu

Malý lord




Kupec Hobbs - Cedrikův přítel.

Za první republiky se vázané knihy psaly na lesklý papír a ilustrace byly chráněny pergamenovými stránkami.
Pergamen stářím zežloutl.

Knihu přeložila Eliška Krásnohorská.
Ilustroval Věnceslav Černý.


Dobové ilustrace života na venkovském sídle.





Líbilo se mi, že některé výrazy byly dětem přímo pod čarou vysvětleny a dokonce zde uvádí i výslovnost anglických slovíček.






Večer předčítal dětem a i nám dospělým děda.

Když jsem dětem čítala já knihy ze čtyřicátých let a byla psaná ně zastaralou češtinou,
četla jsem jim je dnešním dobovým stylem.
A mnohokrát jsem si říkala, jestli by to děcka pochopila. Já jsem tyto knihy čítávala už v první třídě
a ve třetí jsem začala číst knihy ve slovenštině a nebylo to pro mě zvláštní.
Bylo mi smutno z toho, že vlastně našimi dětmi skončí doba, když dnešní rozené děti už nebudou rozumět ani prvorepublikovým knihám a ani knihám ve slovenštině.
Manžel začal číst a četl tak, jak bylo psáno. Děti pozorně poslouchaly a když chtěl děda skončit,
tak volaly" ještě, dědo, ještě. Takže jsem zjistila, že je na rodičích a prarodičích,
jak je budou vést k starým knihám a porozumět jim, a také k tradicím.
Často se s dětmi povídáme , jak se žilo dříve- naše prababičky, babičky, my a jejich rodiče.
Zajímají se hodně. Když přijedu za nimi nebo oni za námi, chtějí po mně vyprávění o minulosti.
Nejraději večer nalezou ke mně do postele a oči mají jako tenisáky a často se ptají.

Jen krátce o obsahu :
Malý Cedrik se narodil v Americe anglickému tatínkovi a chudé americké mamince.
Maminka byla sirotkem a dělala společnici staré nepříjemné paní.
Tanínek se dodo ní zamiloval a oznámil otci Lordovi do Anglie, že se oženil.
Lord byl starý nevrlý pán stižený dnou. Měl tři syny, nejmladší byl Cedrikův tatínek.
Lord mu odpověděl, že ho nechce nic vědět a nedosatne ani jednu libru. Starší bratři byli nezodpovědní,
žili marnotratně a objevovali se v nevhodné společnosti.
Lord z nich byl znechucen, stal se nerudným a nechoval se dobře ani k služebnictvu.

Zatím v Americe žila rodinka Cedrika skromně a spokojeně.
Ovšem,když byl Cedrik malý, tatínek onemocněl a zemře.l
Maminka byla velmi smutná a Cedric se o ni pěkně staral, i když byl ještě dítě.
Za přítele považoval místního kupce Hobbse, s kterým probíral různé otázky, týkající se
rozmanitých okruhů vědění.

Když bylo Cedrikovi 7 let, ozval se Lord z Anglie, Cedrikův dědeček, a povolal vnuka do Anglie.
aby se zaučil na roli Lorda.
Jeho maminku nepozval, ale umožnil jí, že může bydlet v Anglii, ale nebude se s Cedrikem navštěvovat.

A jak to dopadlo ?

Buď knihu dobře znáte a víte.
Nebo si ji, pokud budete mít zájem přečtete sami nebo dětem či vnoučátkům.



Jde o milou knihu v dnešním uspěchaném světě.
 


Komentáře

1 Blanka Blanka | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 17:38 | Reagovat

Myslím,že všude je to stejné...děti se ptají,jak se žilo dřív a rády poslouchají třeba před spaním.Taky jsme  holkám čítali pohádky na dobrou noc,s mužem jsme se střídali a do dneška na to všichni vzpomínáme.Holky říkají,že to bylo prima a já doufám,že nějakou pohádku přečtu někdy i vnoučatům,až nějaká budu mít.
Tvoje knížka je moc pěkně ilustrovaná :-)

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 7. listopadu 2016 v 17:51 | Reagovat

Jen jestli se taková knížka ještě někde dá sehnat. Já jsem první slovenskou knížku četla tak v 16. letech. první řádky mi dělaly trochu potíže, ale po krátké době jsem vůbec nevnímala, že čtu jiným jazykem. A tak asi myslel táto to, že se mám naučit německy, že mám německy myslet. To se mi ale nepodařilo. Bratr odešel v 15. letech studovat na Slovensko a už tam zůstal a založil rodinu a když přijeli oni k nám nebo my k nim nedělalo mi to vůbec problém, ani mým dětem, ale synova první vážnější známost z toho byla nervosní, že nerozumí synovým bratrancům a neměla je proto ráda. Také chybí slovenské pořady v TV. Vzpomínám si na Kukurovy pondělky. :-)

3 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 18:20 | Reagovat

Dáši, tak tuhle knížku jsem jako malá četla, moc ti děkuji za připomenutí :-)  :-) Ale vůbec nevím, jestli byla tady babičky, no ještě jsem na ní nenarazila :-D  :-D Spousta knížek je ještě v kozím chlívku - to je můj název pro jednu kůlnu, dědeček tvrdil, předchozí majitelé tam měli kozí chlívek :-)  :-)

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 7. listopadu 2016 v 19:23 | Reagovat

Dáši, je to krásná kniha a film také. Moc ráda jsem vnukům četla a vyprávěla. Ten nejmladší si toho užívá jak se mnou, tak s dědou, mnohdy všichni společně. :-)
Máš pravdu, záleží na rodičích i na nás prarodičích. Vyvětlivky v knihách dost často bývají až na konci, což je škoda - takhle přímo na stránce je přehlednější. :-)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 20:44 | Reagovat

Několik knih jsem "zdědila" po příbuzných, kde je vydavatel Jelínek. Jsou pěkně vázané i ilustrované. Já jsem hodně četla sama. S tetou jsem spávala v ložnici, měli jsme lampičky u postele a tak se večer četlo. Teta kolikrát usnula a já četla do noci. Jsem sova...
Klukům jsem nejen vyprávěla, ale také četla všem třem a dodnes jsem ráda, že ke knihám mají velmi kladný vztah. Akorát ty naše "knihovny "jsou hodně plné a kde ty knihy skončí- nevím.

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 23:25 | Reagovat

Je pravda, že když se děti "vposlouchají" do textu, porozumí. Zrovna včera jsem dostala k přečtení vyprávění jedné blogerky, která svoje dávné zážitky vtělila do tří "spisků". Jirásek letěl do skladu a já žiju tím vyprávěním. Nemusí být ani z vlastní nebo příbuzné rodiny.
Knížku znám, viděla jsem i film, výborná/ý! Proto si ho pamatuju, i když je to hromadu let. Tobě díky za připomínku knížky i pěkné ukázky z ní :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. listopadu 2016 v 6:47 | Reagovat

Knihu neznám, ale poznám. Moc se mi líbí, jak vnoučkům čtete. Dýchá z toho na mě rodinná pohoda :-)

8 Jarka Jarka | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 9:50 | Reagovat

Pozorně jsem jsem si prohlížela přefocenou knihu, ale rok vydání jsem nikde neviděla. Jak je vlastně ta kniha stará? Je nádherná, ty ilustrace jsou krásné a už jen proto se musí takové čtení dětem moc líbit. Taky se mi líbí, jak se do čtení dal dědeček a na fotce vidím, že bedlivě poslouchal i Jonášek. ;-)  :-)

9 Libby Libby | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 11:50 | Reagovat

Dáši, mám doma knížku Další příhody a dobrodružství malého lorda z r.1925 :-D To je pokračování, jak už byl lord větší :-) Taky bych ráda poslouchala jak mi někdo čte ;-) Měj se krásně :-D

10 beallara beallara | Web | 11. listopadu 2016 v 20:16 | Reagovat

Dášenko, děláte si krásné chvíle, Vaše děti budou mít nač vzpomínat.
Já knihy miluju, ráda čtu a ráda na pravou knihu sahám, jen dnešní doba takové pocity moc nepodporuje.
Krásné podzimní dny :-)

11 Janka Janka | Web | 13. listopadu 2016 v 21:57 | Reagovat

Zajímavé knížky. :-)

12 Ježurka Ježurka | Web | 14. listopadu 2016 v 15:03 | Reagovat

Vidíš, ani by mne nenapadlo, že takové knížky ještě někde jsou a jsou čitatelné. I když asi někdy špatně. Je pravda, že děti dnes rozumí spíš angličtině než slovenštině, ale jsou i tady výjimky. Třeba vysokoškoláci. Náš Tom bydlí na koleji se Slovákem a co myslíš? Domluví se a určitě se tak i on něco naučí ze slovenštiny, což je dobře. :-)

13 annapos annapos | Web | 14. listopadu 2016 v 22:52 | Reagovat

Občas k vám dojdu, přečtu si pěkné deníčky a fara, jako dům-hrad, je milé a zajímavé čtení. Mám radost, že jste ke mně našla cestu.
Téma je to hezké, ten dnešní článek, máme doma hodně starých, původních knih, Jiráska, Rise, Jindřicha Šimona Baara a tak dále. Vnuci vyrostli, " zestárli „... Vzpomínám si ale, že se do těch starých knih dívali rádi, hlavně kvůli krásným obrázkům.

14 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 11:16 | Reagovat

Tuhle knížku jsem četla kdysi dávno. Líbila se mi.
Ta Tvoje má krásné ilustrace.
Je dobře, že dětem a vnoučatům čtete. :-)
Svým dětem jsem moc nečetla, protože jsem po chvilce začala zívat (nebyla jsem ospalá) a text byl neustále přerušován. Raději jsem toho nechala, děti to pak nebavilo. :-(
Dášo, máš u mě odpovědi na komentáře.
Děkuji za ně a návštěvu. :-)

15 dauma dauma | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 17:26 | Reagovat

[13]:Chodím k Vám nahodile už hodně dlouho :-) Jen jsem nevěděla, jakým způsobem mám komentovat. Teprve včera, když jsem viděla Jarušku, která Vám komentovala článek,jsem se rozhodla, že to zkusím. A podařilo se. Začínali jsme po škole s manželem úplně stejně - bez materiálních prostředků, ale s miminkem, rozkošnou dceruškou :-)
Všechny ty knihy, které jste uvedla, mám doma v krásných vydáních z dědovy knihovny. Přeji Příjemný večer :-)

16 dauma dauma | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 17:31 | Reagovat

[14]: Jarmilko, děkuji Ti také za komentáře, které mi píšeš pod mé stránky :-) Nejde mně od odpoledne rozkliknout žádný Web.Podívám se ještě později večer na Tvůj blog :-)
Příjemný večer :-)

17 annapos annapos | Web | 15. listopadu 2016 v 18:49 | Reagovat

[15]:
Já je mám také po rodičích a kdysi jsem je většinou četla jako povinnou četbu, darovanou tatínkem. Musím se přiznat, že dcery, dnes padesátnice, to nečetly nikdy, můj vnuk ale, tak kolem dvacátého roku řekl jednu velkou pravdu, dýchá z toho klid a pohoda starých, krásných časů.
Dobrý večer Dášo, pokud smím?

18 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 22. listopadu 2016 v 19:32 | Reagovat

Když to přeložila E. Krásnohorská, tak to musí být skvělé a precizní. :-) Nedivím se, že se to dětem líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama