Listopad 2016

Cibulové čatní

25. listopadu 2016 v 18:51 | dáša |  Z kuchyně



Recept jsem objevila na počátku listopadu v Lidových novinách
pod názvem Cibulová marmeláda.

Z ingrediencí jsem se hned olízla a napsala manželovi sms, aby koupil červenou cibuli.

Potřebujete :

1 kg červené cibule
2 stroužky česneku
70 g olivového oleje
3 snítky tymiánu
1 hřebíček
1 bobkový list
7 lžic třtinového cukru ( nebo 7 lžic javorového nebo jiného sirupu)
mořská sůl
čerstvě mletý pepř
250 ml vinného octa ( já jsem dala Balsamico a asi 200 ml )
500 ml portského vína - dala jsem níže uvedené červené víno na obrázku, a to půl flašky ze sedmičky vína.
Z tohoto množství jsem měla 640 ml marmelády - čatní.


Cibuli nakrájet na kolečka silná asi 4mm, česnek na plátky a
orestovat na olivovém ( nebo jiném ) oleji až zesklovatí a zavadne.
Přidat cukr, tymián, hřebíček, bobkový list, pepř a sůl a ještě chvíli restovat.
Pak stáhněte výkon a za občasného zamíchání vařte přibližně 30 minut,dokud
se veškerá šťáva nezredukuje na konzistenci sirupu.
Cibule bude v této fázi úplně měkká.



Přidáme víno a vinný ocet a vařte na střední výkon,
až vznikne sirupovitá šťáva.
Správnou konzistenci zjistíte tak, že uděláte na dně hrnce vařečkou
cestičku, měla by se pomalu uzavírat.
Po vychladnutí šťáva ještě zhoustne.

Hotový konfit bude mít krásnou mahagonovou barvu a
příjemně pikantní chuť.
Pomalé vaření je hlavním klíčem k dokonalému výsledku
( přiznávám se, že mně to smrdělo octem a říkala jsem si,
že to asi půjde na kompost).
Servírovat se může hned nebo zavařit.

V lednici nezavařená vydrží 2 - 3 měsíce.

Já jsem nezavařovala a servírovala jsem čatní
asi po pěti dnech. Už nepáchlo octem a bylo výborné.





Hodí se k paštikám, sýru, masu.

Vypadá krásně a chutná výtečně.


Z jednoho kila cibule připravíte 700 ml čatní.


Dobrou chuť !

P.S. Udělám ještě 2 várky jako dárek pro dcery k Vánocům.

Prožitky minulých dní

24. listopadu 2016 v 15:23 | dauma |  Moje zážitky


Listopad má proměnlivé počasí.
Nejprve Martin přijel na koni o den dříve.

Zahrada hned zkrásněla pod sněhem.
Aspoň trochu a příroda je překrásná

Pohled na dvůr.




Pak mrzlo a nám se lépe hrabalo listí.
Ale stejně se nám bořily nohy a měli jsme nabráno tolik bahna, že boty byly hrozně těžké.





Okrasné buky. Listy mají zlatě zbarvené a neopadnou přes zimu.





Kosáčci přilétali v houfech na jablka, která jsem jim rozházela po celém sadu.
Všem kosům říkám Mylorde a kosicím paní Miniverová.
Vůbec se nebáli, A dost blízko klofali do zmrzlých jablek.
Uspořádala jsem pro ně bohatou hostinu.



Vrhla jsem se na čištění prkenné podlahy v předposledním pokoji.
Manžel prkna nejprve vydrhnul rýžákem a já jsem se ujala ošetření proti červotočům.
Byla jsem nejprve rozhodnutá, že je ošetřovat nebudu neb nemají ani jednoho červotoče.

Manžel však koupil přípravek Lignifix v nádobě s rozprašovačem.
O návod jsem se nezajímala, má to rozprašovač, tak hned stříkat.

Po uschnutí mě málem trefil šlak !!! - podlaha byla tmavá nebo celá kropenatá.
Obešla mě hrůza, že jsem zničila prkna. Znamenalo to, udělat podlahu novou.
Byla jsem nešťastná jako šafářův dvoreček a celou noc jsem se budila strašnými sny.

Ráno, když manžel odjel do práce, jsem napustila kbelik a podlahu jsem vydrhla.
Zdálo se mně, že trochu zesvětlala.
Nebudu vás napínat.
Drhla jsem ji 8x a po devátém jsem ji umyla vodou s Pulirapidem Regno.
Sláva, podařilo se.
Prkna jsou krásná a rozhodli jsme se, že ji nebudu voskovat.
Voskovala jsem v ložnici i kuchyní a prkna zežloutla.
Lekla jsem se té barvy. Ale už se to zlepšilo.




Nastěhovali jsme sedačku, kterou jsme měli v chodbě ještě zabalenou z obchodu.
Křeslo jsem si koupila na štrikování v IKEA.
Celé roky jsem si přála křeslo EKTORP.
Nakonec jsem koupila STOCKSUND.
Je širší i hlubší a vlezou se mi na něho i nohy.
Ideální pro čtení. Hezky se schoulit.

Když jsme si objednávali sedačku v obchodě v UH, posadili jsme se
na všechny pohovky. Do pohovky LONDON jsme pěkně zapadli.
Přesně takovou objímající sedačku jsme chtěli.

Nová sedačka je strašně naducaná a připadám si na ní, že sedím v rychlíku.
Je to pro mě velké rozčarování.
Mladí nás utěšovali, že sedačka se rozsedí, že ta jejich se také rozseděla.
Uvažuji o tom, že bychom ji nabídli dcerám ( jedna si zařizuje byt a
druhá má sedačku roztrhanou od kočiček, třetí dcera má novou asi necelý rok ).
Když ji nebudou chtít, budeme nuceni si ji ponechat.
Byli jste někdy také zklamané z koupeného zboží ?





Jako každý rok jsme jeli na Den studenstva do Prahy.
Rozčiluje mě ten nový název Den boje za svobodu a demokracii..
Studenti z něho úplně vypadli.
Den studentů se slaví na celém světě k uctění studentů, kteří byli popraveni
u nás v protektorátu a byly zavřeny všechny vysoké školy.
Celý svět ho uctívá na základě těchto událostí.
A my jsme o Den studentů přišli.
Ta ironie.
Nevážíme si ničeho.

Sešli jsme se s dcerou a jejím přítelem a s jejich kamarády na Albertově.

Byl to balzám na duši slyšet u mikrofonu slušné projevy s vizí.
Vystoupení rektorů UK a Masarykovy univerzity v Brně, studentů a dalších osobností a nakonec Petra Pitharta.

Vzdělaný, slušný, nekonfliktní člověk, plně zodpovědný, rozvážný,
milující naši zemi a občany.
Má státnické vyjadřování ( smysluplné a povzbuzující ) a chování.
Je to renesanční člověk.
To by byl prezident!





Ve středu města bylo plno lidí. Na náměstích i na Národní stála podia, kde vystupovali známí interpreti.
Poslechli jsme si Michala Prokopa.




Desku připomínající listopad 1989 přemístili z podchodu na Mikulandskou na Národní třídu.

Svíčky byly už naskládány patrově.



Pozdní návštěva u starší dcery.
Probíhala u nich bitva s pěnovými náboji.
Kterých se, kromě dětí , zúčastnila i mladší dcera s přítelem.




Děkuji vám za velice milé komentáře u předchozích článků.
Jsem hrozně ráda, když se mně podaří otevřít internet a zjistit, že jste na mě nezapomněli.

Přeji vám krásné dny a báječný pocit z blížícejícího se adventu

vaše dáša


P.S. Zrovna jsem slyšela z rádia, že proti změně přejmenování Dne studenstva se zvedla velká vlna odporu.
Ještěže tak, přece to s námi není až tak špatné.
Vyjádřila jsem se ke změně na FB.Mrkající

P.P.S. Zapomněla jsem napsat,že jsem udělala slastné ááach, mám formátování a jde mi nahrávat fotky.
Děkuji tímto StandoviÚžasný.

Prosba o pomoc

23. listopadu 2016 v 13:20 | dauma |  Moje zážitky
Ahojte všichni, kdo navštěvuje nebo navštíví můj blog. Prosím o pomoc : Od minulého týdne mi zmizela lišta u článků a tedy nemohu si určit ani střed na fotografie, emotikony a jiné. Nejde mně přenést fotografie z Galerie, přitom nahrávání do galerie šlo. Změnil se sám od sebe typ písma a podepsat se na fotografii nelze. Změnila jsem si typ písma na nastavení, ale blog toto dřívějšího písma nebere. Byla jsem vzteklá a teď už rezignuji. Poradíte mi, prosím někdo ?

Týden radosti a smutku

16. listopadu 2016 v 13:55 | dauma |  Kino, koncerty, divadlo a jiné


Minulý týden se konečně splnilo moje velké přání - na vlastní uši a oči slyšet a vidět zpěváka Roda Stewarta.
Těšila jsem se a zároveň se obávala, aby mě nezabránil nějaký moribundus, který by ohrozil můj
očekávaný prožitek. Dostali jsme vstupenky vloni pod stromeček od dcer.

Můj oblíbenec ( od 70ých let ) nezklamal, byl úžasný.
Známé písně, jeho energie a skromnost mě uchvátily.
Byl usměvavý, chodil mezi lidmi, vykopával balóny se svým podpisem do hlediště.
Nechal k sobě chodit fanynky, které se nahrnuly dopředu k podiu.
Na vysoké plátno, tvořící kulisu, byly promítány fotografie,
které nám přiblížily průběh jeho života.
Jeho vztah k rodičům a sourozencům mě dojal.




Týden před vystoupením byl povýšen princem Wiliamem do šlechtického stavu a získal titul Sir.





Na plátně se objevily o jeho záliby a oblíbené nebo milované osoby.
Mimo jiné i skotští dudáci, fotbalový klub Celtic.....
Ženská část kapely se převlékla do kiltu.
Obecenstvo. Zasvítil si na nás, aby se podíval, jestli se dobře bavíme. A ani jsme netušili, že se fotografie objeví na plátně.





S tatínkem ?



Ke konci koncertu se snesly ze stropu na diváky mafukovací balony. které odpinkával on i diváci.


Tady už všichni stoupli.



Na začátku koncertu se rozvinulo šapitó a na konci zatáhlo.

Byla jsem nadšená a poskakovala jsem cestou k autu a pobrukovala jsem si písničky.
Celý týden jsem si pouštěla jeho CD a vzpomínala s úsměve na vystoupení.


A v pátek se objevila hrozná zpráva:

odešel LEONARD COHEN.

Velký poeta a skladatel písní a básní.
Zpíval o životě.

Já jsem na něho tento rok hodně myslela a říkala jsem si, že by v roce 2017 mohl zase vystoupit v O2 Areně.
Vždycky jezdil po čtyřech letech. Byla jsem na koncertech v roce 2009 a 2013.
Zemřel v pondělí 7.11. t.r. - možná jsme v té době byli na koncertu Roda Stewarta.
Je mi to velice líto.
Patřil do mých oblíbených interpretů od začátku 70ých let.




Určitě znáte jeho modlitbu " aleluja " Hallelujah nebo Suzanne.

Bůh Vám žehnej Leonarde Cohene.

Malý lord

7. listopadu 2016 v 17:29 | dauma |  Co čtu

Malý lord




Kupec Hobbs - Cedrikův přítel.

Za první republiky se vázané knihy psaly na lesklý papír a ilustrace byly chráněny pergamenovými stránkami.
Pergamen stářím zežloutl.

Knihu přeložila Eliška Krásnohorská.
Ilustroval Věnceslav Černý.


Dobové ilustrace života na venkovském sídle.





Líbilo se mi, že některé výrazy byly dětem přímo pod čarou vysvětleny a dokonce zde uvádí i výslovnost anglických slovíček.






Večer předčítal dětem a i nám dospělým děda.

Když jsem dětem čítala já knihy ze čtyřicátých let a byla psaná ně zastaralou češtinou,
četla jsem jim je dnešním dobovým stylem.
A mnohokrát jsem si říkala, jestli by to děcka pochopila. Já jsem tyto knihy čítávala už v první třídě
a ve třetí jsem začala číst knihy ve slovenštině a nebylo to pro mě zvláštní.
Bylo mi smutno z toho, že vlastně našimi dětmi skončí doba, když dnešní rozené děti už nebudou rozumět ani prvorepublikovým knihám a ani knihám ve slovenštině.
Manžel začal číst a četl tak, jak bylo psáno. Děti pozorně poslouchaly a když chtěl děda skončit,
tak volaly" ještě, dědo, ještě. Takže jsem zjistila, že je na rodičích a prarodičích,
jak je budou vést k starým knihám a porozumět jim, a také k tradicím.
Často se s dětmi povídáme , jak se žilo dříve- naše prababičky, babičky, my a jejich rodiče.
Zajímají se hodně. Když přijedu za nimi nebo oni za námi, chtějí po mně vyprávění o minulosti.
Nejraději večer nalezou ke mně do postele a oči mají jako tenisáky a často se ptají.

Jen krátce o obsahu :
Malý Cedrik se narodil v Americe anglickému tatínkovi a chudé americké mamince.
Maminka byla sirotkem a dělala společnici staré nepříjemné paní.
Tanínek se dodo ní zamiloval a oznámil otci Lordovi do Anglie, že se oženil.
Lord byl starý nevrlý pán stižený dnou. Měl tři syny, nejmladší byl Cedrikův tatínek.
Lord mu odpověděl, že ho nechce nic vědět a nedosatne ani jednu libru. Starší bratři byli nezodpovědní,
žili marnotratně a objevovali se v nevhodné společnosti.
Lord z nich byl znechucen, stal se nerudným a nechoval se dobře ani k služebnictvu.

Zatím v Americe žila rodinka Cedrika skromně a spokojeně.
Ovšem,když byl Cedrik malý, tatínek onemocněl a zemře.l
Maminka byla velmi smutná a Cedric se o ni pěkně staral, i když byl ještě dítě.
Za přítele považoval místního kupce Hobbse, s kterým probíral různé otázky, týkající se
rozmanitých okruhů vědění.

Když bylo Cedrikovi 7 let, ozval se Lord z Anglie, Cedrikův dědeček, a povolal vnuka do Anglie.
aby se zaučil na roli Lorda.
Jeho maminku nepozval, ale umožnil jí, že může bydlet v Anglii, ale nebude se s Cedrikem navštěvovat.

A jak to dopadlo ?

Buď knihu dobře znáte a víte.
Nebo si ji, pokud budete mít zájem přečtete sami nebo dětem či vnoučátkům.



Jde o milou knihu v dnešním uspěchaném světě.

Jonášek a Anetka

4. listopadu 2016 v 19:17 | dauma |  Moje zážitky
Jonášek je vítací pejsek.
Jakmile někdo zazvoní, prolítne bytem, chňapne do huby balonek nebo lano a letí ke dveřím.
Naštěstí máme takové přátele a známé, keří jsou ochotní si s ním hrát.
V naší rodině měl skoro každý nějaké zvířátko,
takže se neošívají, že budou mít oblečení oblebené chlupy od Jonáška.
Měla jsem celá léta oblíbeného zahraničního reportéra v Anglii Karla Kyncla.
V jedné reportáži se mluvilo o Angličanech a zvířatech.
Venkovští šlechtici by si na sebe nevzali nový mundúr, nechají na novém spát psy,
pak teprva zachlupené měly svou pravou patinu.



KDYŽ JSEM OPRAVILA CHYBU A ULOŽILA A VRÁTILA DO ARCHIVU
ZMIZELA VELKÁ ČÁST ČLÁNKU S FOTOGRAFIEMIZamračenýZamračenýNevinný

Dávám znovu fotky i povídání!

Není rozkošný náš miláček ?

Anetka vaří. Poklepala kousek brambory paličkou na maso a válela ji jako těsto.

Utahaný Jonášek ,neustále honěný Anetkou, lehnul do křesla, aby si odpočinul.
Anetka mu " vyšnořila " pelíšek " - dala mu dvě nové prachovky, dva svítící motýly a
svoji bačkůrku s velkou růžovou kytičkou, aby se Jonáškovi dobře spinkalo.
Netrvalo ani minutu, Jonášek ani očka ještě nezavřel, a Anetka vlezla za ním do křesla.

A nedala a nedala mu pokojMrkající

Nedopřála mu ani chviličku zavřít očička.
Dlábila ho, pusinkovala na čumáček a mazlila se s ním.

Anetka je malý rozkošný ďáblík, která umoří celou rodinu, ne jen Jonyho.




V neděli a pondělí jsme jeli na hřbitovy na Moravě.

Vyčistilï jsme hrob od haldy listů.
To je na Ústředním hřbitově v Brně - rod manžela.
Ukončila jsem úpravu uhrabáním pruhů v jemný kamínkách.
Manžel však ještě považoval za nutné přemísťovat svícinky, stoupal na písek a přemáchl
ho rukou a že dobré. Uhrabala jsem vše znovu. Manžel začal posunovat věneček od Anetky
a zase ten samý svícinek ( má oči jako z kašparovy krávy - to říkávala jeho óma ),
pro mě to byla sisyfocká práce, mávla jsem jen rukou a nechala to být.

Navštívili jsme babičku. Ten den byla velmi hovorná. část věty byla jasná,
druhá část se týkala něčeho jiného. třeba o koníčkovi.
Byla jsem šťastná, držela mě za ruku, hladila po tváři, hrála si s mou šálou.
Řekla jsem jí, že ji mám ráda a ona odpověděla, že mě má taky ráda.
Když to teď píšu, tak mám v krku knedlík.

V pondělí jsme jeli na hřbitov na Slovácku ( nevím, proč jsem nefotila ),
pak na SV. Antonínek.
Bylo tam krásně.

Od včerejšího večera se mi zasekl počítač a nešel vypnout ani na tvrdo.
Dopoledne se mi ztratilo skoro půl článku, byla jsem zralá na štamprlu.
Kromě vaření jsem dnes celý den hrabala listí a z květináčů jsem sadila rostliny,
které můžou na zimu do hlíny.
Ostatní čeká přestěhování z chodby do světlého sklepa,
vypadá to tam, jak ve skleníku.
Však mám se sklepem už asi 10 let jiné plány.
Až to bude, dám na blog.

Jsem ze zahrady příjemně unavená, piju pivo a dělám suché tousty s pomazánkou a našimi posledními rajčátky.

Mějte se všichni podzimně fanfárově

dáša

Jak jsme přišli do Čech

2. listopadu 2016 v 19:01 | dauma |  Moje zážitky

Brzy to bude už 36 let, co jsme se přestěhovali z Brna, kde jsme bydleli
u manželových rodičů, do Čech.
Nesli jsme stěhování dost špatně.
Měli jsme slíbenou práci s domkem na Slovácku a velice jsme se těšili.
Domky se měly postavit nové, ale obec ( městečko ) nedalo souhlas
ke stavbě čističky odpadních vod.

Manžel byl na vojně v Líních u Plzně, kde v kasárnách odebírali Rudé právo a
v něm našel inzerát, že podnik v Čechách hledá zrovna naši profesi a nabízí k pronájmu půl domku.

Projevila jsem zájem a a za čtyři měsíce ( domky byly nové a v tom našem praskla voda a byt byl vyplaven)
jsem se jela na byt podívat. Moc se mi líbilo, že dům leží v zahradě a nachází se v malebné čtvrti města.

Přijeli jsme s malinkatou Ninuškou do Hradce obrovským stěhovákem, který byl z tří čtvrtin prázdný.
Měli jsme jen minimum nábytku - postýlku dětskou, dvě starožitné skříně, jednu komodu,
dvě židle a " postel " , kterou manžel sbil z latěk. Málem se nám při stěhování rozpadla.
Pak už jenom gramofon a plnou bednu na brambory zaplněnou gramofonových LP. Taky kotoučový magnetofon.
A samozřejmě velké papírové pytle plné knih.
Zapomněla jsem - ještě hluboký kočárek.

Napadl čerstvý sníh.
Po vyložení našich věcí stěhováky, jsme se dívali všichni tři na odjíždějící stěhovák.
Zůstala jen stopa po kolech auta - jediné spojení s Moravou.
Nikoho jsme neznali a připadali jsme si tak opuštěně.

Je fakt, že jsem byla nadšená z nově zařízené kuchyně, vybavené i ledničkou.
Paradoxem bylo, že jediné, co jsme měli nově koupeno byla právě lednička.
Museli jsme ji obratem prodat.

Nábytkem jsme vybavili ložnici a uprostřed obýváku stála bedna od brambor pokrytá bílým ubrusem.
Na zemi ležely vedle sebe gramofon a magnetofon a v bedně ty gram. desky.
Óma nám dala 6 600 Kčs na koupi pračky.
Plínky jsem ovšem vyvářela na plotýnce v zavařovacím hrnci.

Byla jsem s Ninuškou doma, manžel začal chodit do práce a postupně zapadl do kolektivu.

Chodila jsem s kočárkem na procházky a nakupovat.
Napadlo hodně sněhu, zima byla dokonalá. Les a dlouhá alej byly překrásné.
A na jaře mě oslovila jedna sousedka a za pár dní přiklusala další s tím, že:
" holky, tak vy už si tykáte, já chci také".
Tak jsme se daly dohromady - tři mladé maminky, každá zatím jedno dítě a dělaly jsme hodně věcí společně.
A kamarádíme se stále a děti nám tykají a říkají každé " teto".
Skoro od domu vedla nádherná alej, procházet pod stromy v horku bylo velmi příjemné a úlevné.

A tak jsem se dostala k tomu, o čem jsem vlastně chtěla psát. Změnila jsem i název článku.

Alej miluji a fotím ji neustále v každém ročním období velmi často.

Před třemi týdny se najednou objevila u aleje velká cedule,na které bylo zdůvodněno,
proč se alej bude obnovovat a harmonograf kácení a sázení nových stromů.
Ztěžovala jsem si kamarádkám na obědě a ony se divily, že nic nevím, že v novinách se to probírá už několik měsíců.
Jenže já jsem byla dlouho mimo a stejně jsem přestala číst noviny a dívat se na televizi na zprávy.

Vyfotila jsem si celou alej naposledy.

Již před pěti lety byla obnovena levá strana aleje - zasadili zase lípy.
Mělo se kácet všechny stromy, protože aleje se sází najednou. Ale byl proti tomu velký odpor občanů čtvrti.
Město vyhovělo a teď došlo na pravou stranu - tam jsou a budou zase hned vysázeny javory.
Je fakt, že když byl velký vítr, padaly na zem velké a těžké větve. které zabraňovaly chůzi, než
je pracovníci technické služby rozřezali a odvezli.
Nově dosazená alej bude bezpečná a poroste jistě přes sto let.
Ale hlubokého stínu si už neužijeme.
Zbyly jen nostalgické vzpomínky a dobové fotografie.







Už začali kácet, každý den 6 stromů. Nyní už nestojí žádný.
Možná jsou již vysazeny nové stromky.


Z naší zahrady:




Mějte se prima.

dáša