Říjen 2016

Setkání s nejbližšími

24. října 2016 v 14:30 | dauma |  Moje zážitky



Minulou neděli k nám přijela část naší rodiny, abychom oslavili troje narozeniny
a tři svátky.

Naložila jsem předem stejky z vepřového a uvařila dýňovou polévku.
V den návštěvy jsem nakrájela na malé kostičky trvdší chleba a osmahla je.
Těsně před obědem jsem ugrilovala spoustu zeleniny.

Stůl jsme prodloužili na celou délku 3,60 m a z celého domu snesli židle.
To už nám pomáhali mladí, včetně prostření stolu.

Kluci ( manželé dcery a neteře prohlásili ), že nás je jak malá svatba.
Dýňovou polévku jsem vařila teprvé po druhé, měla jsem pochybnosti,
zda ji budou jíst děti.
Naštěstí chutnala všem, a dokonce si přidávali.



Po obědě se postupně u každého oslavence tvořila fronta gratulantů a
všichni s napjetím sledovali odhalování dárků - i Jonášek.
Ale nakonec Jonáška nejvíce zajímal věneček. který jedla moje praneteřinka.


Po kávě se děcka hrála na schovku a rychle se zapojili i dospělí a byla ohromná legrace.


Postupně se to zvrhlo i v neobvyklé schovávačky.
Nařehtali jsme se tak, že nám tekly slzy a ohýbali se až k zemi.

Pykají nejmenší.





Pyká švagrová.




Ti, kteří se vraceli nejdál, se chystají v předvečer na odjezd.
Ostatní děti jsou smutné.



Všichni kluci pak hráli na dvoře fotbal.



Jonášek byl hodně utahaný, neměl celý den ani chvilku klid, musel být u všeho.
Sotva jsme poslední hosty vyprovodili před bránu, kde nasedali do aut,
šupajdil domů. Našli jsme ho na pohovce v kuchyni.
A můžu vám říci, že spal tak tvrdě, že se probudil až druhý den v 11 hodin dopoledne.

Báječný den.



Na faře a dvoře a jiné

18. října 2016 v 13:57 | dauma |  Zahrada a sad na faře




Letos bylo hodně jablek, ale bohužel padala suchem hromadně na trávu.
Tato krásná jablíčka jsou vynikající chutě a šťavnatá.
Také krásně voní. Když jsme se přestěhovali po škole do Čech kvůli bydlení,
vyskládávala jsem jablka do chladnější ložnice nahoru na skříň.
Už tehdy mě to táhlo k venkovskému způsobu života.
Jsem tady šťastná jako blecha. A děkuji každý den ( nejen za bydlení).

Holovousský malináč. Stará odrůda i strom. Deset let trpěl strupovitostí, která neovlivnila jejich chuť, ale byla trochu nevzhledná.
Našim přátelům moc chutnala. Nejvíce mě potěšilo, že manžel jedné známé nejí vůbec jablka, protože mu nechutnají.
Tak ten prohlásil, že tato jablka jsou nejlepší . Každý rok ( pokud je úroda ) od nás dostane několk bedýnek.
Letos jsem s úžasem zjistila a nechtěla tomu věřit, strupovitost je pryč. Dokonce jsem hledala, jestli nám jablka
nehodil někdo přes zeď. Ale ne, všechna na malináčích jsou bez strupů a jablka jsou o hodně větší než před tím.
A to jsem si vloni říkala, že uřežeme jednu velkou větev, která se skláněla k zemi a zavazela v cestě k ohništi.






Kytky v květináčích jsem naskládala pod břečtan, kterým je porostlá fara ze severu.
Fotky jsou z 14. 10. t.r. Lobelky mají nádhernou jasně modrou barvu. Čím více zima, tím víc krásní.



Na dvoře a zadní zahradě kvetou růže, floxy, macešky, dlužichy.



Výhled z kuchyňského okna.



Jonášek je velký pomocník, hlavně v pletení se pod mé nohy.



Dělala jsem zapečené cukíny s žampiony. Koupila jsem obrovské italské žampiony, které jsem ještě neviděla.
Mají hnědý klobouk Vzpomněla jsem si , jak jsem ve Francii na trhu viděla bedýnky s hnědými klobouky a pohladila
jsem si jejich hebký klobouk a najednou se žampion pohnul. Byli to krabi.





Jonášek si užívá velkého prostoru, kde se můžeme dokola několika místnostmi honit.
Ráno, jen otevřu oko, přinese balonek a chce hrát fotbal, já bručím, tápu za ním a snažím se trefit do míčku.
Jakmile si pohraje skočí do postele a spí až skoro do 11 hodin. Potom se jde vyválet v mých kosatcích a
proběhnout se přes velkou louku za psíma slečnama.


Topíme. Panečku, to je parádní teplo ve vzduchu, i stěny jsou teplé.


Výhled na východ.


Milí, děkuji vám za vaše krásné a citlivé komentáře k předchozím dvěma článkům.
Já dobře vím, že se člověku před smrtí udělá o hodně lépe. Zatím jsem se setkala s tím, že člověk na několik hodin
okřál, dostal chuť na jídlo a začal někdy i chodit a byl veselý a povídavý.
Zatím babička žije a dokonce si začala číst knihu!
Však její čas přijde tehdy, kdy se to má stát.

Přeji vám krásné pohodové dny a Slunce v duši

dáša


Ještě větší zázrak, který jsme nečekali

15. října 2016 v 7:49 | dauma |  Moje zážitky





V noci přijel manžel z Brna,
kam jel po poledni navštívit babičku.
Hned jsem se zeptala, jak na tom babička je.

Manžel se mně zdál vykolejený a
s vyvalenýma očima mně říkal:

nebudeš mně věřit,
ale maminka, mluví celé věty a jí sama příborem!

Cože ?!

Měla jsem husí kůži po celém těle.

Musel mi to ještě zopakovat.

Abyste rozumněli, babička je už několik let ležící pacientka,
která nevnímala, nejedla sama, nepoznávala nikoho a nemluvila.

Já jsem si vzpomněla, že jsem četla příběhy, že někteří lidé, kteří se probrali
z kómatu, mluví i jiným než rodným jazykem, ačkoli nikdo z předků z té země,
jejímž jazykem mluví,z tam nežil.

Manžel na mě vyvalil oči a řekl :

No, jó, ona mluvila i plynně německy!

Maminka uměla německy a francouzky, ale několik let
už nemluvila ani česky.

Celá rodina je v šoku.

Já si připadám, že jsem z jiné galaxie.

Třeba se maminka reinkarnovala do svého dávného života.
Její věty mají hlavu i patu.

Řeknu vám, to byla noc, to byla noc.....

velice a převelice vyšinutá dáša



Hororové a jiné dny tento týden

14. října 2016 v 18:10 | dauma |  Moje zážitky



Tento týden byl zvláštní.

Celý týdem zamračeno a silný ledový vítr.
Nemohla jsem pracovat na zahradě kvůli bolestem zad a
také jsem se nechtěla nachladit.
I doma chodím s ovázaným šátkem kolem krku kvůli krční páteři.
Jonášek nechtěl chodit ani na dvůr.
Manžel ho vyhnal přede dveře, Jony mu proběhnul mezi nohama a
pádil se schovat pod moji peřinu.


V pondělí si přijela silně nachlazená Kristýnka pro spis k soudu.
Nemohla polykat,nechtěla jíst,
ale nakonec si dala dýňovou polévku
( kterou jsem dělala poprvé a chutnala jí i manželovi,
mně samozřejmě také ).
Na dálnici zpět jí přestala svítit přední světla a
na pumpě jí zavolali automechanika, který jí světla vyměnil
U těchto aut si řidič sám ani světla nevymění.
Poslala sms, že dojela dobře.

V úterý večer přišla z DD z Brna sms,
že maminka ( manželova ) umírá a
jestli ji ještě chceme vidět živou, ať přijedeme.
Manžel měl ve středu celé dopoledne soud, takže pojedeme odpoledne.
Maminku hodinu a půl oživovali, ale neprobudila se.
Kromě Alzheimra je babička zdravá a má silné srdce.
Tep i srdce byly slabé a vynechávaly. A nedýchala!

V noci jsem nemohla spát, pořád jsem se dívala na budík a
říkala si, žije ještě nebo už ne.
I manžel se sebou v posteli házel.
Ráno jsme se oba tak divně motali.


Ve středu kolem poledne přišla další sms, třásly se mně ruce.
Při čtení jsem nevěřila, co čtu. Musela jsem si sms číst ještě dvakrát.

Babička obživla.
Doktoři říkali, že to ještě neviděli.
A s perzonálem z toho byli v šoku, že se stal zázrak.
Napila se a spala, včera už jedla ( tedy vše hadičkou ).

Přišlo mi to jako z hororu.
Všichni jsme si říkali, že ji taky mohli již dát do rakve nebo do chladícího boxu.
I takové případy se stávají.


Radost mi udělal pan truhlář, který vyrobil a hned zasadil futra a předělové dveře z chodby
ke schodkům k hlavnímu vchodu a do sklepa.
Byl tady celý den a pěkně jsme si popovídali a ještě mi poradil , kde nejblíže koupím tvrdé
dřevo nařezané na 40 cm polena, vypočítal mně, kolik toho dřeva mám objednat.
Byla jsem spokojená.

Sotva pan truhlář odešel, přijel pan kominík.
Musím podotknout, že je velmi zapomnětlivý.
Řekl mně,ať mu pořád volám, aby na nás nezapomněl.

Takže přijel večer a hned, co že to potřebuju.
Zkontrolovat komín na sporák na vaření s výměníkem,
že už je zima a ze sporáku se bude topit v ložnici.
A že topenář nám bez papíru od kominíka sporák nazapojí.
Podíval se na mě a řekl, tak proč netopíte?
A na to papír ode mě nepotřebujete.

Jenže v září mně řekl, že ta roura do komína je dlouhá a bude se nám ztrácet teplo.
Tu zeď, kde je komín máme obloženou sádrokartonem.
On nemá zkušenosti se sádrokartonem, ať zedník vyřeže díru do sádrokartonu a
on že si stavební práce udělá sám.
Jeho požadavku bylo vyhověno.
Zeptala jsem se, co bude teď.

On je moc hodný a tak se smutnýma očima mně řekl,
že přijde na jaře.

Spadlo mně srdce do kalhot.
Nezmohla jsem se ani na ň.
Zdecimovalo mně to.


V ložnici je zima jak v psírně.

Jinak zbylých asi 90m2 vytápíme výkonným krbem.
Panečku, to je jiné teploučko než od radiátorů!
Teplo nás obklopuje ze všech stran.

Zpočátku nevědouc jsem topila jak divá a chodila jsem
doma v negližé a byla jsem zpocená.
Za tři dny jsem si na teplo zvykla a jakmile bylo pod 25°C
už jsem si oblékla svetr a kalhoty.
Tak to by takle nešlo. Zchoulostěla jsem a na dvůr z toho horka
jsem chodila v triku a byla jsem tak vyhřátá, že mně nebyla zima.

To je tak dobré pro nemoci.
Topím méně na 23°C ( v obýváku 24°C ), nespíme v ložnici,
ale v jiné místnosti, kde topím na 20°C a večer na noc otevřu ventilačku.
Na spaní potřebujeme mít nohy v teple a dýchat čerstvý vzduch.
Jinak by mě začalo bolet v krku, budu zahleněná a je z toho zánět
horních cest dýchacích a člověka bolí celé tělo a hlava v zátylku.

Nyní budu žehlit, večer péct bábovku,
maso mám naložené ( recept najdete v květnu 2010) .
Poraďte mně, prosím :
Neumím uveřejnit v článku takovéto .... recept najdete " zde".
Budu vám nesmírně vděčná.

Od 1. 10. t.r. mně nefunguje statistika návštěvnosti - mám tam pořád nula návštěvníků.
Přitom mně chodí komentáře, takže u mě musel někdo být.

A pak mně chodí nevyžádané komentáře ( většinou viagra ),
Ale v admin. blogu mám napsané u každého komentáře :
smazat, povolit návštěvníka. NIkde nic o zablokovat!!!!

Smilujte se, prosím, a poraďte mi.


Přeji vám teplejší víkend než byly dny v tomto týdnu a
odpočívejta a věnujte se rodině nebo příjemné návštěvě.

Slunce v duši všem.

dáša


Slavnosti vína 2016

9. října 2016 v 18:57 | dauma |  Slovácko



Jako každý rok jsem jela na Slavnosti vína.
Každoročně k nim nejvíce patří burčák.
Burčáky tekly plným proudem - bílý, růžový a červený.
Lahoda. Ovšem zrádná.
Pije se jako šťávička, po velkém množsví
vypité tekutiny pěkně bolí hlava.

Počasí bylo nádherné a velice horké. Ráno jsem s Jonym
obhlédla situaci na náměstích, ve všech možných atriích a dvoranách a parcích.
Z velkého horka jsem doma skočila pod sprchu a s Jonáškem jsme usnuli.
Odpoledne jsem se vydala s kamarádkou, ale bylo pořád vedro,
že koupený burčák jsem vylila, byl téměř horký.
Chladící technika nestačila, burčáky byly teplé.
Pily jsme ( skamarádkama ) pivo a procházeli se mezi stánky.
Stalo se mně poprvé, že jsem kvůli počasí neměla chuť nic kupovat.

Zpívalo se a hrálo po celém středu města,
v búdách, altánech a sklepech ve vinohradech.
Celé město bylo na nohou.
Pak zase do sprchy a hajan. V osm večer další sraz až do noci - již z burčákem.

V neděli jsem šla s kamarádkou do kostela na koncert Hradišťanu ( zadarmo jako vždy ).
Krásné písničky o plynutí života.
Povídání o lidských hodnotách.

Koupila jsem si sušené květiny - paní jich měla velké množství a
mnoho druhů v přírodních barvách.
Byly úžasné.

Dále nádherné barevné sklo od polského manželského páru.
Protože mě už znají, tak se mnou objímali a pak jako vždy mně přidali dárek.

Pokud je najdu v nepořádku spojeném s akcí " vše nepotřebné vyhodit"
bez jakékoli nostalgie. Je to tak těžké!
Tak vám je ukážu.
Vyrábějí krásné věci.

Posledním nákupem byly italské a franc. sýry a hlavně
pagáčky, koláče a moje oblíbené řezy.
Samozřejmě že jsem si koupila i jiné sladkosti přímo do pusy.






























Nechte se unést sluncem, teplem, veselou a radostnou pohodou
v teplých zářijových dnech.

dáša

Po sklizni

6. října 2016 v 18:50 | dauma |  Slovácko


Poslední neděli v srpnu jsme jeli
nakoupit vína do Blatnice Pod Sv. Antonínkem.

Na Sv. Antonínku se konala Děkovná mše za úrodu
( dožínková mše ).
Počasí bylo nádherné,
účast velká.
Všichni jsme byli spojeni vděčností.

Po mši jsem si dala dvě deci výborného bílého vína.
Lidé seděli všude, kde se dalo.
Byl to vlastně velký piknik na trávě.
Cítili jsme se báječně.
Z kopce jsou nádherné výhledy na vinohrady.









Vystavená úroda byla umělecky naaranžovaná.








Manželé s malinkatým miminkem se fotili ve vinohradu.
Nádherná dvojice s miminkem.
Byla jsem dojatá.
Vypadali tak šťastně.
V krojích - jako z počátku minulého století.
Jako z filmu od Jasného nebo Vláčila.






Manžely doprovázeli rodiče ženicha.
A pak šli vlastní cestou- ruku v ruce.


Doufám, že jsem vás potěšila slunečným počasím
a krásou mladé rodinky.

dáša

Máte doma.....

3. října 2016 v 14:45 | dauma |  Moje zážitky




něco takového !?






Jonášek pochopil, že mně není do smíchu, a
vynutil si pochování a usnul.

Uklidňovala jsem se s ním v náručí.





Ještě ho často chovám, potřebuju to nutně.



A nesmějte se!

dáša