Neboj se a

19. září 2016 v 22:45 | dauma |  Moje zážitky


vnímej svoji intuici.

Na počátku srpna mně na botu při procházce s Jonáškem
na volném prostranství spadlo pírko a úplně to plesklo.
Ohlížela jsem se, co to bylo.
Pírko na botě.

Přestala jsem dýchat, byla jsem jak ochrnutá a
jen srdce mně bušilo celým tělem.
Jasně jsem viděla známý obličej, vykřikla jsem bolestí.

Doma v obýváku na stole leželo další pírko,
v ložnici další na přehozu na posteli.
Schovala jsem si je do krabičky.
Pírka byla různých velikostí, jedno hodně malinké.
Ani jedno nebylo čistě bílé.

Odpoledne jsem seděla u NB v obýváku a najednou
vrtulovitým pohybem mně přistálo na klávesech pírko.

Vzala jsem mobil a rychle jsem napsala sms,
že ho mám ráda a moc mu za všechno děkuji.
Modlím se za Tebe, vše bude dobré.

Věděla jsem v nitru, že ne.

Za dva dny zemřel.


V srpnu jsme měli naplánované velké setkání.

Měli jsme, rozloučení bylo něžné, citlivé, četli jeho krásné verše a
pak nakonec vzkaz pro nás kamarádkám a kamarádům.


Setkávejte se se svými nejbližšími, s přáteli.
A mluvte a mluvte, nebojte se říct, co máte na srdci.
Dejte jim vědět, že jsou pro vás jedineční.


Dva dny po úmrtí jsem volala do Hradiště mojí kamarádce,
jestli neviděla parte a kdy má pohřeb.
Řekla jsem jí o andělských znameních s pírky.
Začala na mě křičet a brečet.
On si napsal sám nekrolog a bylo tam něco o pírkách,
jak jsi to mohla vědět.
Nevěděla, bylo mi dáno znamení.

Šedé pírko = smutek.


denně se shýbám
až dolů k zemi
pro vypadaná bílá pera
jako by mě
po celý život
obletovali andělé


vaše smutná dáša


P.S. Dnes jsem našla bílé pírko - naděje, je šťastný a svobodný,
byl připraven.
 


Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 20. září 2016 v 0:05 | Reagovat

Dášo, nikdy dřív jsem nevěřila na jakákoliv znamení.
Od jisté doby jsem tak trochu na pochybách. Mamince se kdysi zdál sen - táta stál pod oknem a říkal jí, at' se nezlobí, že už musí jít. Bylo kolem šesté ráno a ten sen jí probudil. Táta byl tou dobou v lázních. Maminka šla do práce a v devět hodin jí z Mariánek zavolali, že tatínek zemřel. Nevím, bylo to znamení, nebo jen zapracovalo podvědomí? Maminka od té doby tvrdila, že to bylo znamení. Tátovi bylo tehdy 55 let.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. září 2016 v 0:36 | Reagovat

Možná nevěřím na znamení, ale přišla jsem na to, že u člověka je blížící se konec vidět v očích. Poznala jsem to u několika lidí, kteří byli nemocní, ač jejich nemoc na smrt nevypadala. Pohled do prázdna, pohaslý svit, ztrácející se zájem o okolní věci, ponoření se do svých myšlenek bez souvilosti s řečí okolních lidí. Muž mi říkal, že viděl u posledního zemřelého z rodiny něco podobného. U jeho nejmladšího bratra.

3 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 20. září 2016 v 7:03 | Reagovat

Moc hezké :-)  :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. září 2016 v 7:34 | Reagovat

Silné vyznání a poučení. Snažím se myslet na své blízké a přátele, aby mi někdy neodešli bez vypovídání a rozloučení. Tvá znamení jsou zajímavá a konec povídání smířlivý :-)

5 Evina Evina | 20. září 2016 v 8:25 | Reagovat

Já jsem měla takové velké znamení,které u mně vyvolává smutek.Byla jsem těhotná s nejmladším synem,přenášela jsem ho.V noci se mi zdál sen,jak na mě prstem(který měl po úrazu kratší)zve k sobě.Seděla na nemocniční posteli.Nevěděla jsem,že je nemocný-rakovinu mu zjistili,když jsem ohlásila těhotenství-tak mi to neřekli.(Bydlíme 500km od sebe).Vstala jsem,procházela jsem se po bytě.Lehla jsem si-opět mě volal.Za pár dní jsem jela do porodnice.Synovi jsem dala jméno po taťkovi.Neozýval se,mrzelo mě to.V den,kdy se syn narodil,taťka zemřel-bylo mu 51 let.Syn má stejnou povahu a pracovitost jako taťka.(tak se omlouvám za takový dlouhý román)
Dáši přeji Ti krásný den :-)

6 Evina Evina | 20. září 2016 v 8:25 | Reagovat

Opět jsem ve spamu :-!

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. září 2016 v 8:40 | Reagovat

Brrr, úplně mi přeběhl mráz po zádech.Já jen ze snů poznám že se s někým něco děje nebo dělo a tak hned ráno píšu jestli je všechno O.K. Zatím mi to (bohužel nebo bohudík?) vždycky ukázalo že opravdu nějaký problém byl nebo je. Nevím co se děje, to se mi neukáže, jen vím že NĚCO se děje.

8 Jarka Jarka | Web | 20. září 2016 v 11:23 | Reagovat

Přeji ti Dášo, aby jsi nacházela jen ta pírka bílá, i když vím, že to v životě není možné...

9 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 20. září 2016 v 14:19 | Reagovat

Smutné počtení. Já nikdy neměla žádné vidění. Muselo to být hodně emotivní a hodně smutné.... :-(

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. září 2016 v 17:10 | Reagovat

Věřím znamením, ač jsem jich moc neměla. A s tou komunikací máš pravdu. Člověk pak pozdě lituje, že nestihl komunikovat.

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. září 2016 v 17:11 | Reagovat

[2]: Růžo, moc dobře jsi to popsala.

12 Jitka Jitka | Web | 20. září 2016 v 20:33 | Reagovat

I my jsme dostali znamení, když zemřel můj tchán. Ve dvě v noci se prudce otevřela ventilačka a to nás s manželem oba probudilo. Ráno jsme dostali zprávu, že tchánve dvě v noci zemřel. Měla jsem s ním moc pěkný vztah a moc mě mrzelo, že o víkendu jsme za ním nejeli do nemocnice. Měl jet už v pondělí domů a tak už jsme to nepovažovali za nutné. Zemřel pár hodin před návratem.

13 Bev Bev | E-mail | Web | 21. září 2016 v 8:47 | Reagovat

Smutné ale taky moc krásné. :-)

14 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 21. září 2016 v 10:04 | Reagovat

Už jsem o podobných znamení vícekrát četla, ale zatím jsem nic podobného nezažila. Stalo se, že jsem měla ošklivé a velmi živé sny, kdy jsem viděla neštěstí někoho blízkého, ale naštěstí se nic podobného nestalo a ani dotyčný nebyl v nějakém ohrožení.
Jen maminka vypozorovala, že když upeče jeden vynikající koláč, stane se něco někomu blízkému. Proto už ten koláč v rodině nepečeme. A já na něho vzpomínám. Když byl můj nejstarší syn ještě malý, byli jsme všichni u mých rodičů a byli jsme doma a tak maminka ten koláč upekla. Však jsme všichni doma. Jenže táta se najednou rozhodl, že vezme vnuka sáňkovat. A tak šli. jakmile zmizeli, mamka zbledla. Celou dobu jsme čučeli z oken a vyhlíželi dědečka s vnukem. Už jdou! Hurá. Pak jsme se ale dověděli, že bylo namále. Robík seděl na dřevěných vysokých beranech oblečení v oteplovačkách. Přes širokou silnici, kde nebyl sníh, musel děla zabrat, aby sáňky přetáhl. Až na druhé straně si všiml, že táhne prázdné sáňky, že Robík z nich sjel a sedí uprostřed silnice. Nic víc se nestalo, ale koláč stejně nepečeme. ;-)

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 21. září 2016 v 18:47 | Reagovat

To je moc smutné čtení, Dáši, ale napsala jsi to krásně, procítěně.
Sama na znamení nevěřím, spíš na telepatii, což mi už mnohokrát vyšlo. :-)

16 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 23. září 2016 v 18:54 | Reagovat

Moc smutný příběh, ale krásně napsaný a pravdivý. Také jsme s mojí kamarádkou oddalovaly setkání tak dlouho, až bylo pozdě. Pořád mě to mrzí :-(

17 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 23. září 2016 v 22:13 | Reagovat

Dáši,moc smutné čtení a přitom takové zvláštní, nevěřila bych, kdyby se mě občas nezdály podobné sny.Ne o pírku, ale o tom,že za mnou občas přijdou rodiče, či prarodiče. Většinou je to při nějaké nemilé události - zdraví, nebo problém, který mám vyřešit. Po takovém snu, vždy věřím, že vše bude OK. :-)

18 Melissa Melissa | Web | 24. září 2016 v 13:18 | Reagovat

Tak to je silný článek.To jsou přesně ta andělská znamení,o kterých často mluvím a píšu a ty patříš mezi ty,kteří je umí vnímat,cítí je a vidí.Každý to neumí.Všechno tohle znám a vím,že život mezi nebem a zemí prostě existuje. :-)

19 beallara beallara | Web | 26. září 2016 v 7:04 | Reagovat

Smutná Dášenko...cesty poutníků jsou nevyzpytatelné, mnoho sil a naděje...a smutni, je to součást života, kterou nesmíme ošidit, nechává pak šrámy na duši... :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama