Září 2016

Práce na dvoře

30. září 2016 v 13:20 | dauma |  Zahrada a sad na faře


Každý, kdo má aspoň kousek zahrádky nebo terasu či balkon,
má hodně práce.
Jsem ráda, že bylo krásné září, a mohla jsem být na zahradách a travnatém dvoře
s nadšením pracovat od ranního kafíčka do 19. hod večer.

Obšťastňovaly mě ještě kvetoucí rostliny.





Rozchodníky miluju. Nad nimi podzimní astřičky ve fialkové barvě.


Na trhu jsem koupila sazenice velkých okatých macešek.
Škoda, že jsou to jen dvouletky.
Ale dělají nám radost až do zámrazu.




Vidíte tu mezeru mezi maceškami?
Byla nutná, protože mezi nimi je díra o průměru 6 cm a hluboká až do Austrálie.
Jojo, minulý rok v suchém a horkém počasí hraboši pracovali usilovně a všem ve vesnici
udělali tolik děr na zahradách, v sadech i na loukách, že zem byla a je doposud jako řešeto.
Nad nimi moje velice oblíbené něžné dlužichy s atraktivním olistěním.

Byla jsem udřená ze sadu a třásly se mně ruce a nemohla jsem
se ohýbat kvůli bolavým tuhým zádům.
Takže jsem jen namířila mobil a na pas blint jsem cvakla.
( Mám tak spoustu fotek jen s polovinou květu k vymazání).


Mochyni ( lampionky) mám nejraději, když už jsou síťované.
Jinak je to agresor. Několik let se držela při zdi stodoly a najednou si usmyslela před dvěma lety,
že se rozroste do plošného rozměru 8x4 m2.
Zahájila jsem proti ní nelítostný boj.
Úzkou lopatkou jsem je vyrypovala a rukama podhrabávala zeminu a
tahala dlouhatánské kořeny a usměrnila jsem rostliny tam, kam patřily , hezky ke zdi stodoly.
Zatím se tam drží.
Je to však jak ticho před bouří, určitě se nenápadně chystá se zase udeřit!




Denní sběr zralých rajčátek.
Na keříčková rajčátka nedám dopustit.
Naštěstí je nikdy nepostihla plíseň ( musím zaklepat ).
Máme je v obalech pod přesahující střechou.
Jejich slupka je je velmi jemná.

Hernajz, kdo se nám poválel na sibiřských kosatcích!
Určitě toulavé kočky.
Ale kdeže, zde je viník.


Naše zlatíčko Jonášek.

Nechápe, proč se panička zlobí.
Dělá jakoby nic.

Nás čeká dnes šťastné setkání a k tomu velice dobrá večeře.

Mějte se všichni fanfárově

dáša

P.S. Zítra budeme asi naposledy opékat na ohništi špekáčky, mňam.

Knihy o lidech,

29. září 2016 v 20:02 | dauma |  Co čtu



kteří zanechají za sebou dobrou kariéru a
hledají klidný život na venkově.


četla jsem už mnoho knih,
jejichž autoři prošli touto proměnou a
podělili se s námi o svých začátcích
v jiných podmínkách,
než žili doposud.

Tyto knihy mám moc ráda, protože mně dodaly sílu
a nadšení pro práci na domě a na zahradě.

Poslední dobou jsem četla :









Všechny, co nakouknou do mého článku nebo blogu,

srdečně zdravím
a přeji vám příjemný večer

dáša

Každá rada je dobrá

27. září 2016 v 21:50 | dauma |  Ruční práce



Minulý týden jsem v Levných knihách zahlédla dvě nevázané knihy malého formátu.
Ležely tam tak halabala na úplně jiných žánrech.
Byly hezky tlusťoučké a byly tady už poslední.
Úplně poskakovaly rozčilením, jestli i ony půjdou k tvořivému člověku.
Rad mají na rozdávání.





Kniha o háčkování má 300 stran.
Když si kupuji knihu, tak si v obchodě pár nahodilých stránek přečtu,
jestli mně vyhovuje styl psaní autora, na záložce si přečtu nástin obsahu a
na zadní záložce něco o autorovi.
Otevřela jsem knížku a začetla jsem se, na co se háčkařky ptají,
no zjistila jsem, že tu radu také potřebuji.




Rady pro pletení mají 370 stran.

Šup s něma do košíku a už leží u nás doma v pleteném proutěném koši.

Děkuji vám všem za milé komentáře.
A teď mně držte pěsti, ať se mi to podaří uložit.

Dobrou noc
dáša


Neboj se a

19. září 2016 v 22:45 | dauma |  Moje zážitky


vnímej svoji intuici.

Na počátku srpna mně na botu při procházce s Jonáškem
na volném prostranství spadlo pírko a úplně to plesklo.
Ohlížela jsem se, co to bylo.
Pírko na botě.

Přestala jsem dýchat, byla jsem jak ochrnutá a
jen srdce mně bušilo celým tělem.
Jasně jsem viděla známý obličej, vykřikla jsem bolestí.

Doma v obýváku na stole leželo další pírko,
v ložnici další na přehozu na posteli.
Schovala jsem si je do krabičky.
Pírka byla různých velikostí, jedno hodně malinké.
Ani jedno nebylo čistě bílé.

Odpoledne jsem seděla u NB v obýváku a najednou
vrtulovitým pohybem mně přistálo na klávesech pírko.

Vzala jsem mobil a rychle jsem napsala sms,
že ho mám ráda a moc mu za všechno děkuji.
Modlím se za Tebe, vše bude dobré.

Věděla jsem v nitru, že ne.

Za dva dny zemřel.


V srpnu jsme měli naplánované velké setkání.

Měli jsme, rozloučení bylo něžné, citlivé, četli jeho krásné verše a
pak nakonec vzkaz pro nás kamarádkám a kamarádům.


Setkávejte se se svými nejbližšími, s přáteli.
A mluvte a mluvte, nebojte se říct, co máte na srdci.
Dejte jim vědět, že jsou pro vás jedineční.


Dva dny po úmrtí jsem volala do Hradiště mojí kamarádce,
jestli neviděla parte a kdy má pohřeb.
Řekla jsem jí o andělských znameních s pírky.
Začala na mě křičet a brečet.
On si napsal sám nekrolog a bylo tam něco o pírkách,
jak jsi to mohla vědět.
Nevěděla, bylo mi dáno znamení.

Šedé pírko = smutek.


denně se shýbám
až dolů k zemi
pro vypadaná bílá pera
jako by mě
po celý život
obletovali andělé


vaše smutná dáša


P.S. Dnes jsem našla bílé pírko - naděje, je šťastný a svobodný,
byl připraven.

Dožínky v Hradci Králové

17. září 2016 v 20:23 | dauma |  Co právě dělám


Ještě ráno mně nenapadlo, že se podíváme na dožínky.
Jela jsem totiž kolem včera v MHD a viděla jsem samé balonky a kolotoče.
Byla tam spousta dětí ze škol a nijak mně nepřipadalo, že by tam bylo něco jiného.
Zeptala jsem se jedné maminky, cože se to tam děje. Prý budou dožínky v sobotu.
Divila jsem se, že nejsou v sadech jako vždy, ale ona mě vyvedla z omylu,
že už asi 4 roky jsou u flošny.

Den byl dnes klidný. Posnídali jsme, páníček šel s Jonáškem na procházku,
já jsem umyla nádobí, ustlala postele, převlékla se do šatů.
Zabalila jsem Jonáškovi léky do šunkového salámku ( šunky jsou tak příšerně slané,
a nejvíce ta dětská, to je hrůza ).
Zblajzl přášky a dostal jako každý den ode mě dentální kost.

Řekla jsem Jonymu, že jdu k panu doktorovi a že brzy přijdu. Ať se pěkně vyspinká.
Ať jdu, kam jdu, vždy říkám, že jdu k doktorovi a on mně rozumí a je klidný.
( Manžel mu někdy říká : " Jonášku nevěř jí, ona ti panička lže, jde se napapat do restaurace a
je lakomá, nic ti nedá.)
Pokaždé ho okřiknu, ať Jonyho neplete, jinak bude kňučet, chudáček.

Vzali jsme dva koše a hurá na trh. Trhy miluju.
Už dva ( nebo tři ?) roky máme nové tržiště.
Copak to je pěkné, ovšem malé a uličky tak úzké, že dva lidi vedle sebe neprojdou a
jakmile tam vjede maminka s kočárkem, všichni musí vycouvat.
Nevím, který kůň to navrhl, asi nechodí do trhu.
Na trhu nejde jen o nakupování, ale i o pokec s prodávajícím a setkávání se známými.
Trh je přece společenská událost!

Nakoupila jsem hodně zeleniny, u každého stánku mně manžel šeptal,
nemáme té zeleniny nějak moc ?
Taky jsem si koupila nádherné okaté macešky do truhlíků.

Poté jsme jeli do jiné čtvrti k našemu panu doktorovi pro zvířátka.
Jonáškovi už docházely léky. Také jsem s ním probrala Jonáškovo zdraví.

Domů jsme jeli okolo dožínek a viděli jsme davy přijíždějících lidí.
Autobusy jezdily jeden za druhým.
Neodolali jsme a začali hledat místo k zaparkování. To byla docela fuška.

Nakoupila jsem hlavně čerstvé pečivo, ovocný dortík, česnek,
jogurty s domácí marmeládou a s rakytníkem .
Manžel si koupil chleba se sádlem a cibulí a moc si pochutnal.
( Čerstvý chleba se sádlem miluju, ale je to pro můj žlučník vražedná kombinace.)
Na oběd jsme si dali halušky a já k tomu malé pivo. Manžel řídil.










V kočárech přijeli představitelé města a kraje.
Při focení ( mobilem ) jeli od nás vpravo, jenže na snímcích mám více projíždějících aut a autobusů.
Při jejich cestě zpět doleva se mně podařilo zachytit ještě část jízdy.
Koně byli nádherní.
Jízdu téměř nikdo neviděl, jen pár človíčků, protože hrála nahlas na ploše se stánkama hudba,
na tribuně někdo účinkoval a přes stánky nebylo vidět na silnici.


Jedné hodné, skromné a milé mladé paní jsem koupila dárek.
Sbírá panenky, snad se jí bude líbit.













U nás spadlo pár jemných, ale hustých kapek.
To nebyl ani déšť, trvalo to asi deset minut než jsme došli k autu.
Ani jsme mokří nebyli.


Děkuji vám za vaše komentáře, vždycky mně moc potěší.
Já se snažím dát pár článků, než budu bez signálu.

Mějte se všichni moc pěkně.

dáša

Maloskalskem na koloběžkách

15. září 2016 v 21:41 | dauma |  Moje zážitky
Letos u nás na prázdninách byla vnoučata poprvé v srpnu.

První polovinu byla na faře a pak jsme jeli na Slovácko.
Bylo po olympiádě v Riu, ale u nás na dvoře byla olympiáda v plném proudu.
Děcka nechtěla ani na výlet.Pomohla lest - když pojedeme, zastavíme se v té vynikající cukrárně
v Radostné Lestkově na cestě do Turnova.
Děti, ačkoli byly po snídani i po svačině, snědly každé podvou velkých kusech zákusků
( medovníky, pařížské dorty , byla to obrovská kusiska ), pití a zmrzlinu.

Ještě jsme si koupili domů teplé křupavé ručně dělané housky ( v Lestkově si pečou všechno v domě sami a
neustále přijíždí a nakupuje spousta lidí ).
Jde o vyhlášenou cukrárnu široko daleko.
Ještě jsme ani neprojeli vesnicí, už se ozvalo " babi, můžu si vzít housku ?"
Housky opravdu tak krásně voněly, že jsem po třech menších zákusečkách a kávě měla na ně sama chuť.
Radostně jsem vzala velký papírový pytel a začala rozdávat.

A kam jsme jeli ? Na Malou Skálu, protožeji milujeme.



Teprve tam jsme jim řekli, že si půjčíme velké koloběžky.
To bylo vzrušení - a kde si je půjčíme, pojedeme všichni? a kam, jak tam budeme dlouho.

Děti musely mít helmu, což se nejmenšímu moc nelíbilo.
Nakonec jsme se všichni domluvili, seřadili a vyjeli do Dolánek, asi 7 km,
s tím, že na zpáteční cestu si půjčíme loďku.

Těšila jsem se jako malá holka. Děcka okamžitě vyjela, tak jsem se dvakrát třikrát odrazila a ta velká kola mě hnala velkou rychlostí vpřed. Vyvalila jsem oči a začala se bát.
Zmačkla jsem zadní brzdu a seskočila. Bohužel obé zároveň a už jsem se válela asi 2 m od cesty ve škarpě.
Všichni se hned kolem mě shromáždili, co že se mně stalo.
Kromě odřené nohy a dírky v džínách na koleně nic. ( akorát, že to jsou moje jediné letní kalhoty ).
Ale: začala jsem se bát.
Klepaly se mi nohy i ruce a srdce mně bušilo až v hlavě a po celé páteři.
Vůbec mně nenapadlo, že ta moje krásná žlutá kolobka je takový nebezpečný dopravní prostředek!
Trvalo mi asi 2O min., než jsem se s koloběžkou skamarádila.
A pak jsem frčela plná radosti z pohybu, záda ani kyčel mně nezlobily, bylo mně blaze,
ovíval mě vzduch a vlasy mně vlály.

Šťastná jsem zpívala, vjížděla na mosty, do kopce, z kopce a zase přes most.
Protože jsme se zdrželi s tím mojím pádem, dohodli jsme se,
že se vrátíme zpět na koloběžkách, když babička se tak pěkně rozjezdila.
Asi 200 m před cílem se mně najednou z ničeho nic podlomilo koleno a narazila jsem na mostní zábradlí.
Ale do cíle jsem dojela. Já se jen tak nedám!
Odevzdali jsme stroje a helmy, pán nám vrátil zálohu a šli jsme na oběd.
Ami si dala výborný boršč a my velké kynuté knedlíky s borůvkama a šlehačkou. Mňam!






Všechny děti mají rády vodu. A také bylo velké vedro.



Co to tam hledá ?


Děkuji vám všem, kteří máte se mnou trpělivost.
Všechno nejde tak, jak by člověk potřeboval.

Přeji vám příjemný večer a krásné sny

dáša


Teď když mám zase na pár dnů signál, tak mně blbne ukládání fotek!!!!!

Květiny na faře

10. září 2016 v 10:44 | dauma |  Zahrada a sad na faře


Jsem na Slovácku s Jonáškem, lebedím si tady,
setkávám se s přáteli, navštěvuji moji nemocnou třídní profesorku, chodím na dlouhé procházky s Jonáškem a
fotím a fotím, jezdím na výlety, dobře jím, čtu pěknou knihu. A mám tady vysoký signál přes přenosný internet!
( Na faře si můžu nechat o signálu akorát zdát.)

Pro jistotu jsem nahrála do blogu fotky, abych mohla ve chvíli štěstí, když se mi podaří internet probudit,
napsat rychle k fotkám nějaký komentář a doufat, že se podaří článek uložit.

Se značným zpožděním vám ukážu, co nám kvete na dvoře.






Rudbekie jsem koupila letos na trhu na Kuksu.
Ještěže mám blog, protože jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem je koupila,
abych si mohla ještě další dokoupit.
Moc se mi líbí.


Něžné květy dlužichy.





Krásné a voňavé floxy.




V Lidlu jsme koupili na jaře tyto schůdky na květináče.
Toužila jsem po nich už dlouho. Viděla jsem je kdysi v časopise Naše zahrada.
Ani by mně nenapadlo, že je objevíme v obchodě s potravinami.
Z Lidlu mám mám více doplňků do zahrady.




Převezené na faru některé bylinky v květináčích. Ostříhaná majoránka, bazalka
( té mám 4 velké květináče a škopek ),yzop.
Ostatní bylinky musím vyrýt ze záhonů doma a zasadit tady.



U této fotky, jsem si říkala, proč jsem vlastně tu jabloňku fotila ?
Pro odraz na zídce.


Letos hortenzie začaly zelenat už v červenci.
Možná to bude tím, že jsem ji na jaře moc oholila a tím jsem jí uškodila
( i sousedi se divili, co jsem to s ní udělala ), takže už nikdy více.
Na jaře ostříhat hezky pod květem ( nevím, co mě to napadlo ! ).


Zelené květy suším a bílé si stříhám do vázy během léta.
Už měsíc jsou květy na rostlině suché.

Tuto hortenzii mám na zahradě u domu, stíněnou dřevěným plotem,
takže na keř svítí slunce jen z východu.
Keř je obrovský, 3m do šíře a 2.5 do výše a několik set květů.

Nevím, jak ji přenést na farní zahradu.
Kořený má velké. Je zasazená před 15 lety a od té doby jsem ji nic nedala,
jen hodně zalévala 20ti konvemi denně.

Dnes a zítra jsou u nás na Slovácku Slavnosti vína.
Úžasná a velkolepá akce, jen průvod krojovaných počítá 5 000 osob,
tanečníků, hudebníků ze všech obcí Slovácka.
Tančí se, hraje se a zpívá.

Hradiště má v ty dny dvakrát více obyvatel.
Slyším hukot z okna.

Půjdu na řemeslný trh a večer, když bude chladněji se sejdeme s přáteli na červený burčák.
Samozřejmě prodávají i normální vína ze zdejších vinic.

Bude tady hodně veselo.

Děkuji za vaši návštěvu a přeji vám báječný víkend

dáša


Kopanice

4. září 2016 v 21:36 | dauma |  Slovácko



Kopanice jsou oblastí Slovácka a rozkládají se na moravsko-slovenském pomezí uprostřed
chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.
Oblast získala své jméno podle toho, že těžce dostupná políčka na strmých svazích mohli místní obdělávat pouze motykou.

Největším bohatstvím Kopanic je nádherný krajinný ráz, dochované zbytky lidových řemesel, folklóru a přírodního bohatství.

Kopanice byly osídleny až v polovině 18. století.
Chaloupky a chalupy obklopené poli byly rozesety v kopcích na samotách. Lidé se živili pastevectvím a výrobou dřevěného nářadí.
Život na Kopanicích byl velmi tvrdý.

Vymoženosti civilizace a vzdělávání přicházely s mnohaletým zpožděním. V důsledku tohoto pomohli lidé vytvořit krajinu,
která nás pohladí po duši.
Lidé žili v souladu s přírodou a přírodní zákony byly povýšeny nad všechny ostatní.
Moudrost a zdravý rozum pomohly tehdejším lidem přežívat v těch nejtvrdších podmínkách.

V oblasti žije mnoho chráněných živočichů a rostou chráněné rostliny např. orchideje, lýkovvec jedovatý...).
Tráva se seče kosou a pořádají se i závody v sekání trávy.
Na kopcích se pasou ovce, krávy a koně.

Zdroj net a Wiki



















Děkuji vám za návštěvu a přeji vám příjemný večer a zítra krásný den

dáša

P.S. pár dnů teď budu mít signál,
takže se budu snažit komentovat i u vás na blozích.

Pak už to bude špatné, špatné, móóc špatnéPlačící.