Minulý pátek jsme dorazili na na faru a zjistili jsme, že se zase koná velká prodejní výstava květin.
Byla jsem potěšená.
Ovšem jen do té doby, než jsem prošla dvůr, zadní zahradu a sad - tráva a kopřivy v mé velikosti. Bršlice kozí noha,
vlaštovičník, bodláky a listy a stonky odkvetlých pampelišek do půl stehen. Listy měly pampelišky i 20 cm na šířku.
Nejvíc mě dorazily pečlivě vypleté záhony před měsícem. Stačilo 30 dnů a záhony nebylo vidět
.
Obrovské pampelišky ( to už se nedá říct pampeliška ale hnusná pampeliša potvora), vysoké vlaštovičníky a tráva.
A navíc ten odporný mnou nenáviděný pěťour, který pokryl celou plochu zadní zahrady a kořeny měl snad do Austrálie.
Popadla mě hrozná beznaděj. Nemohla jsem se ani udržet na nohou a spadla jsem do kleku, v hlavě mně lítalo něco těžkého a dostala jsem silnou migrénu do levé poloviny hlavy, která přešla v zápětí do pravé strany hlavy.
Byla jsem tak zdecimovaná, že jsem manželovi řekla, že na zahradu kašlu.
Začala jsem drhnout obroušená prkna podlah. Ne všechno se s půjčeným přístrojem obrousilo.
Byla to velká dřina, lilo ze mě jak z konve. Drhnutí rýžákem jsem několikrát opakovala, měnila přípravky za drsnější a ještě
drsnější a pak několikrát umýt ten vzniklý sajrajt po sobě čistou vodou. Akce mně trvala v jedné místnosti ( té největší )
devět hodin , a přesto zůstal ještě metr čtvereční k čištění. Cítila jsem k té činnosti velký odpor, a proto jsem šla na dvůr a začala jsem plet dlouhý záhon podél zídky, abych mohla zasadit květiny, které jsem koupila.
Ano, ačkoli jsem si říkala, že už nebudu nic kupovat a na výstavu nepůjdu, běžela jsem tam hned po otevření vrat, jen se tak podívat. Po hodině prohlížení a focení jsem domů přišla s bednou kytek domů.
Plevel za mnou lítal jak tráva ze sekačky, o půl desáté večer byl záhon vypletý a osazený novými rostlinami.
Záhon jsem tím rozšířila a místy vytvořila nové oblouky na úkor trávníku. To se ovšem nelíbilo manželovi, jak prý bude sekat traktůrkem. A děsí se mých plánů, že dvůr bude osázen tak, aby vznikla tajemná zákoutí.
Řekl, že si připraví také svůj plán. No, pokud nenaruší můj plán, dobře, vždyť dvůr má rozlohu 1200 m2.
Konečně se dostávám k výstavě. Mám fůru fotek, rozdělím je do 2, možná do 3 článků.
Všechny orchideje jsou zabaleny jednotlivě v celofánu.
Vystaveny ve foliáku a tudíž hodně odrazů.
Příště bude další pokračování, nemám ještě další fotky nahrané.
Nějak nestíhám.
Připadá mně, že už nestíhám vůbec nic!
Přeji vám pohodový a šťastný nejkrásnější předprázdninový měsíc červen.
Děkuji vám za vaše milé komentáře, které mě vždy potěší a povzbudí do další práce.
dáša
dáša
