Květen 2016

Setkání

21. května 2016 v 20:46 | dauma |  Slovácko



Jsem už třetí týden na Slovácku.
Prvních 14 dnů jsme s Jonáškem bojovali s jeho nemocí.
Ve středu dobral antibiotika a už hraje zase fotbal.
S panem doktorem jsme se rozloučili, nevím, jestli se nám nebude stýskat.
V jeho ordinaci za mostem přes řeku Moravu v UH byla Jonáškovi věnována velká péče.
Tímto panu doktorovi veřejně děkuji, i když vím, že on určitě blogy nečte.

Nešli jsme z ordinace přímo domů, procházeli jsme se kolem Moravy a
já asi po xté obdivovala krásné prvorepublikové vily.

Z jedné vily vyšla ze zahrady nějaká paní, celá v černém, a nesla větší krabici.
Plakala.
Napadlo mě, jestli to není maminka mé kamarádky ze základní školy.
A byla. Poznala mě.
V krabici nesla kočičku k veterináři......asi víte kvůli čemu.
A před dvěma měsíci jí zemřel manžel.
Kočičku jsem pohladila, vzala jsem krabici a spolu jsme šli ( i s J. )
do ordinace.
Pan doktor paní poslal domů ( bydlí nedaleko ) a já čekala.
Krabici s kočičkou jsem jí donesla.

Pozvala mě na zahrádku a ukázala mi, kde kočičku pochová.
Její zahrada, oč menší o to krásnější a tajuplná.

Zeptala jsem se na její dceru. Myslela jsem, že žije v Německu, kam se vdala.
Za nedlouho přijela i se svým manželem. Bydlí na jiném konci města.

Všechny tři holky jsme se objímaly a smály a pak povídaly a povídaly.
Bylo to radostné setkání. Po 45 letech!
Paní přišla na lepší myšlenky.
Kamarádka a její maminka mě byly ještě navštívit. Potkaly jsme se i na trhu.

Zašla jsem také za naší třídní paní profesorkou, kterou jsem měla ráda.
Včera jsme byli s Jonáškem u mojí prasestřenice. Chystala jsem se k ní a
ona mi v té chvíli zavolala, jestli nepřijdu, že jejímu manželovi není dobře.
No a jako každý chlap, nikam nejde a nikoho nevolejte.
Dnes jsem telefonicky ověřovala jeho stav, právě obědval a
hlas měl jako zvon.

S Jonáškem jsme začali chodit po procházkách, musí být ještě kratší, než jsme byli zvyklí.
Ještě je brzy unavený. Hlavně že už máme nějaký pohyb.
A konečně fotím.





Mějte se všichni krásně a děkuji, že nakouknete a když vám zbude čas i něco napíšete

dáša

Konečně je lépe

12. května 2016 v 15:45 | dauma |  Slovácko


Poslední týden v dubnu jsme s manželem měli UŽ 37. výročí svatby.
Manžel mně koupil gerbery - byla z nich moje svatební kytice.
Ale takové barevné jsem neměla, nebyly k sehnání, nedaly se koupit ani v Praze.
Měla jsem krémové, květinářství i tyto někde objednalo a už byly trochu ovadlé,
okvětní lístky byly unavené a vyvrácené dolů.




Hra s Jonáškem - přetahování lana.
Fotit a ještě se zároveň přetahovat byla pěkná fuška, nebyl vteřinu v klidu.



Tady si už hraje sám s cílem rozškubat lano na cáry.



Na zahradnickém trhu na Kuksu jsme nakoupiia sazenice květin a bazalky, která mně umrzla.



Bohužel ten týden zradila Jonáška páteř.
Byl vyhrbený, hřbet jak kočka a třásl se bolestí.

Každý den jsme jezdili na injekce, pak dostal prášky na bolest a léky na uvolnění páteře.
Zdálo se, že je úplně v pořádku, běhal jak zajíc.
Ačkoli jsem manželovi řekla, že Jonášek má mít klid,
vzal ho na výlet do Bílých Karpat.

Hned druhý den byl unavený a měl bolesti.
Manžel odjel domů a já jsem zabalila Jonáška do ručníku
a v náručí jsem ho nesla k veterináři.
Pan doktor provedl velice pečlivě celé jeho tělo.

Dostal opiáty a každý den jsme chodili ( tedy já šla a Jony se nesl )
na 5ti hodinové infuze.Každý den ho pan doktor vyšetřoval a měři lteplotu
Přes více než týden nepil, nežral, nečural a nemočil.
Každý den mu pan doktor píchal opiáty .
Teprve 8. den se konečně napil.
To jsem byla šťastná a i doktoři a sestry v ordinaci měli radost.
Moc si ho oblíbili, byl moc hodný, nekňučel ( kvůli bolestem a únavě ),
dokonce ho vzali i na procházečku- asi 10 m tam a pak zpět.

Dostal antibiotika a další úterý jdeme po využívání na kontrolu.
Dohání spánek ( přiznávám, že jsem, když se zlepšil, první den skoro prospala s ním ).

Má mít " klid na lůžku" a překvapilo mě, že opravdu pořád spí.
Na malé procházce odpočívá, sedne si a nechce jít.
Úplně to chápu, člověk je po horečnaté nebo bolestivé nemoci je také unavený.
Je žravý, pije, vyměšuje se.
Sláva! Děkuji.

Náš marod............






Už su z toho jelen, při psaní tohoto článku se mně 4x stalo, že když jsem klepla na zveřejnění, pak radši na uložit a psát dál, se objevilo " stránka se nezobrazuje" a půl článku už je vždy v čudu!!!!!!!!

Teď už raději stručně - Jony zhubnul, já jsem přibrala, protože jsem snědla tři bonboniéry
( višně v tmavé čokoládě ) a spoustu sladkého pečiva.
A taky jsem zvyklá s Jonym rychle každý den chodit aspoň 6 km.
A hned ty kila cítím a připadám si jako tuleň !!!!!
Ještě mě postihla bolest bederní páteře, která bolí pořád
a vystře

Buďte všichni zdraví a šťastní

dáša