Březen 2016

Inspirace pro venkovský dvůr

22. března 2016 v 14:52 | dauma |  Slovácko


Muzeum tupeské keramiky je v typickém vesnickém podlouhlém domku
se šmolkově modrou podezdívkou a s velkým průjezdem a dvorem, za domem zahrada zeleninová a za ní do kopce švestky,ořechy a výš vinice.
V průjezdu byly umístěny staré pomůcky,
některé i docela velké, vůbec nevím, k čemu sloužily.
Přiznávám se, že video jsem si prohlížela roztržitě, protože jsem měla špatný pocit,
že otevřeli jen pro ná dva a ještě nás tam nechali samotné.
Včera mně manžel řekl, že vlastně měli vůbec na tři dny zavřeno.
Vyměňovali nejen topidla, ale i rozvody v dílně, a i malovali v dílně.

Prostě jsme jen tak vešli do dvora a obdivovali jeho krásu a paní k nám přišla s milým úsměvem.
Žádné vstupné po nás nechtěli.

Takto nějak bych chtěla upravený dvůr u nás na faře.
Také ho máme ze všech stran osázený kytkami, pnoucími a jinými růžemi, stromy a dům porostlý břečtanem ze severu,
ale zde v muzeu jsem zase nabrala spoustu inspirace.
I kohout tam bude. Slepici mám už několik let, ale dávám ji na stůl na Velikonoce.



Jak jednoduché a krásné.

Takového kohouta mám ve vyšisované červené barvě.
Objevila jsem ho v obchůdku v koši mezi vadnými výrobky.
Styděli se, že právě jeho chci a dali mně ho za peníze, které jsem jim vnutila.
Vyšisované věci mám moc ráda a měla jsem velkou radost, že jsem do koše nahlédla.





Používají se pořád staré pece. Mají jich více.
Nechtěla jsem dozadu z dílny na zahradu, protože začalo pršet a
nechtěla jsem jim v dílně našlapala, když tak dřeli při úklidu.



Keramika byla i na dvoře v altánku. Tady na trámu.






Předzahrádka u domku, kde pár dní bydlel Sv. Čech.
( zase mně nejde fotka obrátit !!! )
Prosím, ohněte hlavu doleva.



Nevíte někdo, jak se jmenují tato křehká kvítka?
Moc se mi jejich něžnost líbí.

Zvědavky.

O takovém plotě se mi může jenom zdát.
Litinové jsou velmi drahé. Kdybyste viděli i bránu - krása převeliká.
Jen ta brána by vyšla na 15 tisíc.



A všude před domy i v zahradách ořechy a švestky.
Takto je to na vesnicích a ve vinohradech na Slovácku všude.
A že vloni byla úroda!

Ještě chci dodat, že keramika se dováží do mnoha zemí ve světě.
Když přijede autobus s Američany, tak vykoupí úplně všechno.
Zůstanou jim prázdné regály.

Mrzí mě, že nemám vyfocený zeleno-bílý porcelán s různými zvířátky nebojinými vzory.

Můžete si sami navrhnout vzor a barvy. I vy si můžete objednat originál.
Originály se vyrábějí pro prezidenty, papeže, diplomaty, státní návštěvy apod.
Papež Jan Pavel II. tuto dílnu navštívil osobně ( když měl mši na Velehradě ).
Dostal darem velikánskou mísu ( nebo talíř )s motivem basiliky na Velehradě.

Líbila se mu a měl radost.
Fotografie s papežem jsme si také prohlédli.

Přeji vám všem, kdo nakoukne nebo zanechá komentář,
požehnané Velikonoce plné slunce

dáša


P.S. Děkuji vám za vaše krásné komentáře.
Jsem ráda, že vás u mě něco zaujme anebo potěší.




Keramika z Tupes

19. března 2016 v 17:19 | dauma |  Slovácko


Výroba keramiky v Tupesích má dlouhou historii.
První hrnčířské dílny tu začaly fungovat v 15 - 16. století.
Vyráběly se užitkové předměty, které potřebovaly hospodyně.

Tupeskou keramiku založil Pan Úředníček,
který v roce 1914 obohatiltradiční keramiku o keramiku fajáns - keramika malovaná.
Vytvořil základní charakteristický znak tupeské keramiky - růži.

Pan Úředníček se inspiroval u Habánů.
Habáni přivezli výrobu fajáns v roce 1525 ze Švýcarska, Německa a Itálie na Slovácko a
na část Slovenska sousedícího se Slováckem.























Tupeská keramika je vyráběná ručně na hrnčířském kruhu.
Zdobena je ručně dle tradičních vzorů typických pro Moravu.
Je glazovaná základní glazurou.
Je pálená na dva ohně.
Dekorovaná štětci technikou do syrové glazury.
Užívá se pět základních barev : červená, žlutá, modrá, zelená a hnědá.

Vyrábí se modro-bíá keramika, habánská,slovácká, habánská,zahradní,
keramika pro děti, keramika s hnědou glazurou a zeleno - bílá.
Prodávají se i demižony a můžete si objednat nebo navrhnout originály.

Pan Úředníček měl 22 dětí, z nichž několik z nich pokračovalo v jeho šlépějích.
Dnes vede dílnu vnučka paní Marková.
Sledovali jsme ruční malování štětcem zručnými malérečkami.

Paní Marková byla velmi příjemná. Přišli jsme pozdě, zrovna zavírali.
Přesto nás paní pozvala dovnitř, dala nám klíče od muzea a mohli jsme si vystavené produkty
prohlížet sami a ještě si pustit i video.
Také jsem mohla fotit.
Pak nás pozvala do obhůdku, kde jsem nakoupila hrníček a do zahrady kohouta.

Vrátili jsme se do dílny a povídali jsme si všichni.
Strávili jsme tam skoro tři hodiny
( a to měli hodně práce, protože jim předělávali topná tělesa ).

Ještěže jsem si předem jejich dvůr vyfotila, byl nádherně upravený.
Na dvoře celou dobu naší prohlídky zůstal Jonášek a čekal na nás.

Bylo to překrásné pohodové odpoledne ve společnosti velice milých lidí.

Moc Vám děkuji, paní Marková.


Přeji vám všem krásné zážitky - třeba v přírodě.
A hlavně pohodové dny.

dáša



Náramky

13. března 2016 v 8:03 | dauma |  Ruční práce



Minulý týden mně přišel do schránky časopis Ona ví.
Tento pátek ( vlastně včera ) mi přišla Rozmarýna.


Je v nich plno inspirace nejen pro Velikonoce.
Možná se vám něco bude líbit a pustíte se do výroby.




Do této panenky jsem se zamilovala.




To je krása!


Uháčkovala jsem 4 náramky a večer se pustím ještě do dalších dvou.
Byla jsem jimi tak nadšená, že jsem ve středu po obědě s kamarádkami
šla do galanterie (pro ty, které znají Hradec ) na Masarykově náměstí a
nakoupila hodně barevných knoflíků a šest odstínů růžových nití.
A večer jsem začala háčkovat.





Barevnost tašky se mi moc líbí.


Tyto tenisky bych si moc přála, tašku by mně mohli k tomu přidat, že ?




Knihu jsem včera v Luxoru neviděla, nevíte, už vyšla?








A tady radostně běží ježečci k Libušce ( Ježurce ) a jejímu manželovi.





Pro vás kytička pro radost.

dáša






Tak tak všelijak

10. března 2016 v 18:23 | dauma |  Co právě dělám


Minulý čtvrtek jsme dostali chuť na buchtičky s krémem.
V pátek jsem je upekla, bohužel jsme se na ně vrhli a zapomněla jsem je vyfotit na talíři.
Manžel si přidal další vrchovatý hluboký talíř a já třikrát ( a pak se divím, že jsem přibrala,
když vlastně podle manžela nic nejím, haha.
Uvařila jsem i polévku - cibulačku.

Při loupání cibule jsem si brblala pro sebe, že má cibule silné slupky,
dokonce jsem se o jednu slupku řízla ( jako o papír ) a zima krutá nebyla!
Asi už nic neplatí.



V sobotu jsme jeli na faru, ale nejprve jsme se zastavili v OBI za účelem zakoupení 3 pytlů hlíny.
Já jsem rychlostně proběhla kolem květin a koupila jsem travní semena, 4 primulky a vyfotila orchidej pro vás milovnice orchidejí. Má zvláštní barvu, takovou jsem nikdy neviděla.




Jestli jí nepřidali do hlíny modrou skalici.

Na dvoře a v zadní zahradě v trávě rozkvetly sněženky.
Takové něžňoučké s dlouhým krčkem.





Hodně jsem váhala, ale když jsme se balili domů, šla jsem si utrhnout malou kytičku.





V úterý sněžilo celý den.
Dopoledne padaly hustě načechrané krajkové vločky, odpoledne padal mokrý sníh.
A dnes už jen mokro.















Sníh nám s Jonáškem udělal velikou radost.
Byli jsme na procházce skoro tři hodiny.
Jonášek pořád ryl čumáčkem ve sněhu a pak se v něm vyvaloval.
Já jsem si jen tak lehce hrála. Dělala jsem svoje stopy a porovnávala je s ostatními
staršími stopami. Zkoušela jsem dělat dlouhatánské kroky jako vysoký pán přede mnou.
Také jsem vyšlapávala květinky.
A bylo nám prima.

Přeji všem spokojené dny

dáša






Svatý Hostýn

5. března 2016 v 10:33 | dauma |  Moje zážitky


Minulý rok v létě jsme navštívili jedno z milovaných míst, kde manžel ještě nikdy nebyl a
já jsem zam byla snad po 45 letech.
Byla jsem velice dojatá, vnímala jsem velmi intenzívně atmosféru místa.
A vzpomínala.
Můj děda, asi týden ( možná to bylo spíš méně dnů ) před smrtí
si toužebně vzdechl : " já bych tak chtěl ještě jednou vidět Hostýnek ".


Velkolepý chrám se dvěma věžemi z 18. stol. stojí na místě bývalé mariánské kaple.
Svou polohou ve výšce 718 m/mořem je nejvyšší položenou sakrální stavbou na Moravě.
I když základní kámen kostela byl položen v roce 1721, jeho ukončení bylo oddalováno neklidnými válečnými poměry.
Bazilika Nanebezvetí panny Marie byla slavnostně vysvěcena v roce 1748 olomouckým biskupem a nově jmenovaným kardinálem a hrabětem Ferdinandem Juliem Troyerem.

Bohužel v roce 1769 uhodil do kostela blesk, ketrý roztavil tři ze čtyř zvonů.
Po opravě však císařským dekretem v roce 1784 byla zrušena všechna poutní místa a poutě v zemi.
V roce 1787 byl poutní chrám zrušen, vybrakován a určen k likvidaci.
Poutníci se vydávali i přes zákaz k zarůstající rujně.
Po napoleonských válkách byl zákaz zrušen a roku 1840 byly poutě povoleny oficielně úřady.
Obnova byla zahájena v následujícím roce a trvala půl století.
Z Hostýnka byl v roce 1883 dovezen základní kámen na znovupostavení Národního divadla v Praze.
V roce 1885 přišli na Hostýn první Jezuité a ihned zahájili rozsáhlé stavební úpravy kostela a poutního místa.
V roce 1891 v srpnu kostel posvětil za nemocného olomouckého arcibiskupa kardinála Furstenbergra
brněnský biskup Fr. X. Bauer.
Účast věřících byla odhadnuta na 100 tisíc. V tomto roce bylo napočítáno 440 průvodů směřujících do kostela.
Významná byla návštěva císaře Františka Josefa I. v roce 1897.



Vlastní chrám má centrální půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého tvaru s osami 40,5 a 30,5 m.
Oválný půdorys chrámu je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů.
Střecha kostela je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají jednoduché jehlancované střechy
se skosenými hranami.
Dominantou v průčelí je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské z roku 1912
o ploše 26 m2, složený z 260 tisíc barevných kamínků.
Nad obrazem je velkými modrými písmeny napsáno :
ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU




Schody byly setaveny z kamenných kvádrů, na které poutníci přispěli.
Z vděku jsou jejich jména na kamenech vyryta a zůstanou zde snad na věky.










Masivní vstupní dveře do kostela z roku 1933 zdobí šest bronzových čtvercových polí s písmeny IHS a MARIA
a 4mi reliéfy českých světců - Sv. Václav, Sv. Vojtěch, Sv. sv. Ludmila a Sv. Hedvika.














Moc se mi líbí odlehčené sezení pro věřící.
Není to monumentální těžké barokní vybaveníUsmívající se







Božské Jezulátko.


Celý prostor chrámu byl bohatě vyzdoben nádhernými květinovými aranžmá.
Obdivovala jsem nádhernou výmalbu zdi v mnoha střídajících se barvách a vzorech.
Líbily se mně i dlaždičky.



To je ode mě dnes všechno. Příště vám ukážu chrám z venčí a velice zajímavý a působivý exteriér kolem.

Přeji vám pohodové dny

dáša













Drobnosti pro děti

3. března 2016 v 18:31 | dauma |  Ruční práce


Netrpělivě vyhlížím jaro, dávám mu týden.
Dýl už to nevydržím.
Celé dny šero, prší, člověk neví, jestli je ráno nebo pět odpoledne.
Špatně spím a mám velice nepříjemné sny.
Nestojím už o to, abych každý den vstávala jak zbitá s třeštící hlavou.


Proto také myslím na svoje miláčky vnoučátka.

Vyrobila jsem jim velikonoční vajíčka na pověšení.
Vnučce jsem uháčkovala taštičku s látkovou podšívkou.
Vše v pestrých barvách.
Šeď musí pryč.







Myslím si, že malým a zeťovi se budou líbit.

Náš nejstarší vnuk měl dvanácté narozeniny.
dvanácté!
Pro mě je to teprve nedávno, když
jsem ho chodila okukovat v inkubátoru.
To byly tenkrát nervy.
Mám statečnou dceru.
On je pro mě pořád malým kloučkem,
moc hodným a milým.

No a já jsem si myslela ve dvanácti,
že se budu vdávat!


Mějte se všichni fanfárově

dáša