Člověk na světě jako rosa na trávě.

3. listopadu 2015 v 11:17 | dauma |  Co právě dělám


Jako každý rok na Dušičky navštěvují davy lidí místo odpočinku jejich drahých příbuzných a přátel.
Upravují hroby, položí kytičku nebo věnec, zapálí svíčku.
Hřbitovy v této době mají až magickou sílu.

Lidé se modlí za zemřelé a v kostelech se konají zádušní mše,
aby byly duše zemřelých oproštěny od hříchů, kterých se dopustili za svého života.

V lidové tradici se spojila křesťanská víra v posmrtný život s pohanskými představami o světě mrtvých.
Věřili, že v tyto dny se duše zemřelých vracejí na svět.
Nejpříhodnější pro návraty mrtvých se považovala noc z 1. na 2. listopad, a to u křesťanů i pohanů.
K jejich poctě se zapalují svíčky i v domácnostech.
Keltové věřili, že v den mrtvých je na dvanáct hodin zrušena hranice mezi světem živých a říší mrtvých.
Člověk se mohl setkat s mrtvými, s duchy a démony, kteří ho mohou ovlivňovat v dobrém i zlém.
















I my jsme o víkendu navštívili hřbitovy s hroby našich milých.


Dříve bývaly u hrobů malé lavičky, aby si člověk
mohl popovídat s dušemi.
V teplém počasí sedím na obrubníku, povídám si
s dědou, rozjímám a dívám se do dálky na Chřiby a hrad Buchlov.
A je mi dobře a v duši mám klid a
cítím jeho přítomnost a lásku a slyším jeho hlas.

dáša









 


Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 11:20 | Reagovat

Asi to bude znít tvrdě ale dušičky nijak neřeším. Všichni kdo z rodiny zemřeli jsou zpopelnění, babička leží doma na zahradě, tatínek odpočívá taky doma, takže nikam jezdit nemusím. A pokud se týče našich zvířecích členů rodiny tak ti jsou pěkně pohromadě na zahradě a připomínám si je denodenně.

2 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 12:12 | Reagovat

Naštěstí mám babičku i dědu přímo ve vsi na urnovém, no ale tak často, jak bych měla tam nechodím, radši na ně vzpomínám doma v jejich chaloupce :-)  :-)
Díky přítelově koníčku jsem na hřbitovech hodně i v cizině a malé lavičky mají snad nejvíc v Polsku, snad u každého hrobu, moc se mi líbí, že si tam člověk může sednout a popovídat si :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 12:38 | Reagovat

Letos jsem dušičky nějak zaspala. Na mojí Moravě jsem byla u hrobů nedávno a tady nemám blízkého nikoho. Chybí mi moji blízcí - i kvůli dotazům na jejich rodiny a život. Když byli ještě naživu, dostatečně jsem se neptala a teď tápeme v rodokmenech :-(

4 Jarka Jarka | Web | 3. listopadu 2015 v 13:40 | Reagovat

Jsem křesťanka, ale nevěřím tomu, že se duše zemřelých vrací k nám do světa. Ovšem tvé povídání se moc krásně četlo a fotky ze hřbitova jsou plné měkkého teplého sluníčka, které zve na tu lavičku k rozjímání. :-)

5 Evina Evina | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 15:27 | Reagovat

Já tady nemám taky nikoho,ale každý rok jdeme dát s vnoučaty svíčky mým sousedům. U kříže uprostřed dáváme vždy tolik svíček,kolik mých drahých zemřelo.Na jejich hrobečky jsme dali svíčky(+vzpomínku) v září,když jsme byli na Moravě.
Dáši,přeji Ti krásný sluníčkový podvečer.Nějak je ten letošní podzim nádherně zlatý. :-)

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 17:59 | Reagovat

Dušičky neprožívám tak, jako ty, Dáši, přítelovi rodiče nám tento svátek dokonale zhnusili, ale napsala jsi to krásně.
Moc se mi líbí název článku i fotky. :-)

7 Jana Jana | Web | 3. listopadu 2015 v 18:31 | Reagovat

Dáši, napsala jsi to moc pěkně :-) i fotečky jsou hezké.
Ty lavičky by nebyly špatné ;-) Taky bych poseděla. Svíčky zapaluji i doma, máme už dost blízkých ,kteří z tohoto světa odešli :-(  bohužel smrt k životu patří :-(
Dáši, měj se krásně :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 22:02 | Reagovat

Nemám moc ráda návštěvu hřbitova. Přestože už tam je dost členů naší rodiny- vlastně kromě mě všichni (přivdané nepočítám-prostě jen potomky dědečka a babičky) necítím žádné souznění přímo u hrobu. Spíš doma, nad fotografiemi a letos jsem byla jaksi hodně naměkko, ale utla jsem to vzpomínkou na dětství: Dva a půl roku v dětském domově jsem neviděla nikoho z rodiny, ani po smrti tatínka za mnou nikdo nepřijel, jen pohled mi maminka poslala. Ona nemohla byla nemocná dlouhodobě, ale příbuzní jezdili po světě, ale za mnou nikoho nenapadlo přijet. Přijeli pro mne až 14 dní po pohřbu maminky. Takový truc mne napadl, že už se nad ničím nebudu trápit. Kdyby lidé navštěvovali lidi dokud jsou živi a ne pak pravidelně chodit na hřbitov. Kolik takových vdov a vdovců znám, vím jak se k partnerovi chovali za živa, ale pak najednou jim hrozně chybí...u rodičů a dětí totéž. Rodiče musí čekat na to, až budou mít narozeniny nebo možná svátek, případně na Vánoce, aby děti viděli, mohou být rádi, když jen zavolají. Co si budeme povídat, že? Omlouvám se za ten pesimismus.

9 Ježurka Ježurka | Web | 4. listopadu 2015 v 16:30 | Reagovat

Dášenko, důležité je, že sis popovídala jak jsi chtěla a zavzpomínala na roky dřívější. Já vzpomínám taky hlavně nad fotkami, protože tady žádný hrob nemám, ale nezapomínám na nikoho.

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 18:57 | Reagovat

Pěkný článek. A moc hezké fotky,

11 Helena Helena | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 22:12 | Reagovat

Dušičky jsou zvláštní období a věřím, že nás duše přicházejí navštívit. Hrob je takový záchytný bod. Pěkně jsi to Dáši napsala. :-)

12 Chudobka1970 Chudobka1970 | 6. listopadu 2015 v 0:31 | Reagovat

Tvoje povídání doplněné hezkýma fotkama mě pohladilo po duši. Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama