Listopad 2015

Dnes

27. listopadu 2015 v 17:54 | dauma |  Moje zážitky

Ahoj všichni, moc vám děkuji za projevená blahopřání k mým narozeninám.
Jsem šťastná a dojatá, jsem ráda, že vás mám.
Vůbec všem děkuji za milé komentáře, které mně vždy zahřejí na duši.
Ještě jednou děkuji.


Tak oslavy nemají konce.
Každý týden chodím s kamarádkama
na oběd do restaurace.

Tento měsíc jsem to nestíhala, až dnes.
Bylo mně divné, že hned ráno volala jedna,
během procházky s Jonáškem další dvě a
když jsem se oblékala tak další, jestli už pojedu.
Utíkala jsem na trolej a do toho zase mobil - manžel.
Měl strašně špatný signál, nerozumněla jsem mu ani slovo a on někde v Praze hledal signál,
aby se mě na něco zeptal.
Bože, byla jsem nervozní, že to nestihnu.
Stává se vám to také, že když někam moc pospícháte a máte spoustu
zdržení - sousedka, pošťačka, někdo vám volá a pořád lovíte mobil?

Byly tam všechny ( je nás celkem 7 ).
Moje holky vytáhly tak velkou nádhernou kytici,
že jsem málem spadla ze židle
( byly tam hodně vysoké barové židle u obrovského stolu a já
jsem kratinoha - stoupila jsem na zem a málem jsem
spadla pod stůl a ještě mi chybělo jen asi 7 cm od desky stolu a vyrazila bych si zuby).






A ke kytici italskou bonbonieru v nádherné plechové krabici.
( Já jsem ji na stole viděla a v duchu jsem si říkala, to je nádherná plochá plechová krabice,
ta by se mi líbila na vyšívací bavlnky, aáááách.....)
A byla pro mě!




Už jsem pralinkám dala zabrat - z každé barvy jsem si vzala dva a najednou to bylo deset,
no toto! Manžel si vzal pouze jednu!?

Děkuji vám Jani, Oli, Evi a Evi, Vlaďko a Lído.

Udělaly jste mi velikánskou radost, že jste kvůli mně přišly a
mockrát vám děkuji za dárky a příjemné a veselé setkání.
Bylo to moc prima.

dáša

Šití s vnučkou

27. listopadu 2015 v 8:02 | dauma

Dobré krásné slunečné ráno.


V prodlouženém víkendu v polovině měsíce
jsme si vyžádali naše vnoučátka k nám.
Maminka je přivezla a náš dům se hned
rozezněl smíchem a běháním.

Jonášek je s nadšením vítal, myslela jsem,
že mu upadne zadeček od vrtění ocáskem.

Vnučka, jakmile ke mně přilítla do náruče, mi ihned připomněla:
" babi, budeme šít tučňáka, nezapomnělas?".

V kuchyni po té narazila na ježka na špejli v květináči.
" áách, toho ježečka bychom taky mohly spolu stihnout ".

Hned zasedla, namalovala na tvrdou čtvrtku tučňáka a ježka.
Vystřihla šablonu, krejčovskou křídou ( ta se jí moc líbila )
je obkreslila na látku a vystřihla.

Kromě jiných činností jsem jim večer četla knížku
Farma paní Láry Fáry, při něm jsme se smáli až nám tekly slzy.
Jenom děda usnul a děti si rozrušením naopak sedly a
čtení jsme přerušovali jejich postřehy.
Bolela mě žebra od smíchu.

Usnuly někdy kolem 11 hodiny večer a vstávaly v šest.
kdy já jsem měla půlnoc.
Usnuly dříve jen jednou, když se dívaly s dědou na fotbal.

Náš dobračisko Jonášek si od nich nechá všechno líbit a vím, že byľ
v tomto neobvyklém objetí šťastný a pěkně spinkal.
Jsem ráda, že se neudusilMrkající

Všechno jsme to s odřenýma ušima stihli
a byli jsme spokojení.


To je zatím polotovar. Zapomněla jsem ho v té rychlosti vyfotit.
( Manžela jsem poslala do galanterie koupit náplň do zvířátek,
Bránil se, jako bych ho posílala do pekla.
" Co tam budu říkat, když nevím , jak to vypadá a jak se to přesně jmenuje."
Přinesl však přesně to, co jsem chtěla.
A mohly jsme nacpávat s levandulovými květy ježečka.


Dny byly hektické, ale báječné.
Je nám vždy smutno, když odjedou, v tom ztichlém domě.


Přeji vám fanfárový víkend

dáša


Měsíc listopad

26. listopadu 2015 v 19:33 | dauma |  Co právě dělám


Tento měsíc byl u nás velice rušný.
Věnovali jsme se hodně zahradám a sadu.
Ještě by to chtělo trochu, jak se říká " pofackovat ".
Ale to hlavní jsme dokončili v sobotu a v neděli 22. 11. napadl sníh.

Slavili jsme několikery narozeniny i svátky.
První oslava se konala u nás doma a bylo nás 12 lidí.

Na druhé jsme se sešli u dcery v Praze, protože zeť slavil kulatiny.
Přítel dcery normální narozky, vnučka měla osm let ( to letí ! ) a
tři měli svátky.
Bylo nás dvacet, z toho 7 dětí.


Druhá babička upekla A. dort, byl výborný.

A. hraje na el. piano a jde jí to dobře.

Všichni jsme se výborně bavili. bylo hodně smíchu.


Manžel, aby mi udělal radost,
zasadil do truhlíků na okna kotelny a sušárny do ulice podzimní květiny.
Jsou moc pěkné, že?



Ještě v září na Slovácku jsem dostala od spolužačky z gymplu a kamarádky zároveň
tento krásný špuntový věnec na domovní dveře.Měla jsem velkou radost.
Já bych na to asi trpělivost neměla.
Přidala jsem kuličky a šípek.
Líbí se mi takový přírodní.


A 13. 11. 2015 přišla ta velká hrůza a zrůdnost.





Dnes se mi v kávě z domácího automatu
utvořilo krásné srdíčko.

Doufám a věřím, že Evropa s pomocí NATO pomohou
mírumilovným lidem.




Přeji vám všem příjemný večer

dáša

Dočkám se ?

13. listopadu 2015 v 10:44 | dauma |  Fara

Co se děje u nás na faře ?

Rekonstrukce se blíží snad ( nechci to zakřiknout ) ke konci.
Během oprav se vyskylo několik překážek, které značně
prodloužily plánovanou dobu prací.

Tento rok jsem už podléhala beznaději,
že se snad nedočkám stěhování z města na venkov a
že mně mezi tím dojdou síly na dokončení
mých plánů.
A co si budeme namlouvat, finanace se rozkutálely.


Ale každá nově dokončená práce mě zase nakopla.



Tato fotka mi , bohužel, nejde otočit. Přemýšlela jsem, čím to je.
Včera jsem si uvědomila, že ve foťáku mám nastavené rozměry fotek,
jestli to není tím.
Ve složce vidím obrázek správně svisle a do článku se položí.
Zkoušela jsem ji otočit v počítači, blikala na mě tabulka, že se něco nesdílí.
Musím se na to podívat.
Foto je z června.
Od září fotím jen mobilem, toho mám pořád u sebe.

Pracovala jsem na zahradě a soused od vedle na mě volal :
" sousedko, v sadu vám rostou nějaké houby, asi žampiony ".
A opravdu, nádherné čerstvé žampiony.

Hádejte kolik vážily ?


Horkovzdušný krb.
Byl velký problém sehnat někoho, kdo by prováděl
rozvod tepla.
A představte si, jdu s Jonáškem a přímo ! v naší ulici vystupuje pán
z dodávky s nápisem Topenářství.
Hned jsem ho oslovila a je ruka v nohávě ( jak se říká ).
Ne každý topenář rozumí a dělá rozvod horkého vzduchu.
A tento pán ho dělá už 20 let, hurá!

Vedle keramické desky a trouby na elektřinu jsem vždy toužila po normálním
šporáku na pevná paliva. V našem případě dřeva a dřevěné brikety.
Ideální pro přechodná období.
A je vidět i oheň v topeništi.


Dlažba do chodby - už je položena.

Tak chybí jen rozvést topení z krbu a je ( klepu třikrát na dřevo ) hotovo.

Já bych se klidně stěhovala hned, ale manžel řekl, že až na jaře. Ach jo.
( Do Čech z Moravy jsme se stěhovali 10. prosince. Je pravda, že jsme
měli jen postel, kterou vyrobil provizorně (( na dvacet let nakonec )))
manžel, starou komodu a dvě skříně, postýlku a
velké množství krabic s knihami, gramofonem a deskami.

Přeji vám krásný a poklidný víkend.
Děkuji vám za vaše moc milé komentáře.
Vždycky mě potěší.
Ještě jednou děkuji.

dáša

P.S. Dnes přijedou děti a budou tady do úterkaÚžasný



Šťastné narozeniny

9. listopadu 2015 v 17:44 | dauma |  Co právě dělám



Neděle byla u nás radostná a šťastná.

Přijely dvě dcery s partnery ( prostřední je na universitě v Anglii )
a vnoučátka.

Všechny přípravy jsem v klidu zvládla ( kupodivu jsem nejančila, že to nestihnu).
Přijeli hezky dopoledne, jen pro zetě jel manžel do Trutnova, jelikož zeť tam měl zápas
v softballu.
Mezi tím, než přijeli, ostatní roztáhli stůl a prostřeli.
Kluci šli hrát pozemní hokej na hřiště a
vnučka mi hodně pomáhala.
Je to šikovná holčička.

Po obědě nastal šepot a svolávání všech mimo manžela a mě a
nastoupila fronta gratulantů.

Abyste rozumněli, slavili jsme s manželem společně
60. narozeniny
( manžel po a já před ).

Dostali jsme od dcer doma pečený mrkvový dort
s šedesáti svíčkami - polovina byla se zelenými a polovina s růžovými a
každý si musel sfouknout tu svoji polovinu.
Podařilo se.

Dostala jsem ode všech krásnou kytici v mých oblíbených podzimních barvách.
Je krásně okatá a zářivá, moc se mi líbí.



A potom jsme od dětí ještě dostali společný dárek ( spíše dar ),
který nám vyrazil dech a oba jsme koktali a já jsem byla moc dojatá.


Malé děti nadšeně skákaly a tleskaly.

Mám velice hodné děti i zetě a samozřejmě i vnoučátka.
Jsou pozorní a všímají si, o čem sníme.

Už skoro dvacet let jsme si říkali s manželem,
že bychom se chtěli podívat do Vídně na vánoční trhy ( Weinachtsmarkt ).
K nim nám společně darovavali
nevšední nádherný kulturní zážitek !

Nikdy jsem si ani nepomyslela, že bych mohla jet
do Vídně do Opery.

Všechny je mám ráda, objímám je a
MOC JIM DĚKUJU.





Přeji vám všem hodně radosti a štěstí.

dáša


P.S. byla jsem rozrušená a manžel asi také tak, že jsme ani nefotili a
dokonce jsme po procházce neotevřeli ani víno.
Před obědem jsme si přiťukli sektem.




Tip na knihy

6. listopadu 2015 v 17:11 | dauma |  Co čtu



Jsem nějaká divná.
Práce až nad hlavu, a přece každý den tento týden píšu článek.
Je to asi tím, že mám tolik zážitků a fotek od léta,
o které bych se s vámi ráda podělila, a
nevím, jestli vás to bude zajímat i v zimě,
co se vše dělo v létě a v září.
Mám tolik restů!

Teď do Vánoc bude čas letět jako splašený.
Už se těším na mezivánoční dny.
Budeme dojídat zbytky a rozvalovat se a číst a číst.

Minulý týden jsem si pro sebe koupila tyto knihy
( kromě Pátera Ferdy, kterého jsem dočetla) :








Jonášek je rád, když si sednu.
Momentálně je natažený za mými zády. Musí se mě dotýkat.
Hřeje jako kamínka.

Přeji vám báječný víkend.

Zrovna z éteru zaznělo, že nás čeká exluzivní neděle s počasím.
U nás je inverze, ale slunko přece svítilo, bylo takové bledé.

Už jste napsali Ježíškovi ?
Já ano.
Několik let jsem zmodernizovaná ( a Ježíšek také )
posílám svá přání mailemMrkající

dáša


P.S. Jdu péct manželovi narozeninovou bábovku a dát vařit brambory na bramborový salát.
P.P.S. Myslím, že jsem byla hodná a dostanu aspoň něco.



Inspirace na tvoření

5. listopadu 2015 v 15:47 | dauma |  Ruční práce



Včera jsem dostala do schránky nové číslo časopisu Ona ví.

Moje srdce se zatetelilo už při pohledu na obálku časopisu.
Horlivě jsem listovala a nad každou novou stránkou jsem jen vzdychala
nad tou nádherou a množstvím návodů na ruční práce.

Potom jsem strávila hodinu pečlivým zkoumáním
pracovních postupů.
Vybrala jsem si několik věcí, co bych chtěla udělat.

Nevím, jak to všechno stihnu.
Tento víkend a příští máme velké oslavy několika jubilejních narozenin,
normálních narozenin a několika svátků.
A vše se bude konat u nás doma.

Mám hlavu jako škopek, co vše budu vařit a péct pro 12 lidí.
Nechci se pouštět do něčeho nového, nevyzkoušeného.
( Děti by měli nejraději palačinky nebo čočku. )

Koncem příštího týdne do 17. 11. budou děti u nás.
Už se těším.
Dodělala jsem přehoz na manželskou postel pro naše mladé.
Už mně byla hanba, slíbila jsem ho na minulé Vánoce.
Jenže oba šicí stroje nejsou v provozu.
Přehoz jsem dělala ručně, šlo to pomalu, je velký 250 x 250cm.
Dodělala jsem ho o dušičkách na šicím stroji u švagrové v Brně.
A jsem šťastná jako blecha, že je hotový.





Pár ukázek z časopisu :















Zaujalo vás něco ?
Těch inspirací najdete v časopise více.
Pokud si nemůžete nebo nechcete kupovat časopis a něco byste chtěli
podle obrázků vyrobit, ofotím vám ráda návod.

Ručním pracem třikrát hurá.

Mějte se moc hezky.
S Usmívající se

dáša



Šťavnatý pečený losos

4. listopadu 2015 v 0:55 | dauma |  Z kuchyně



Pečený losos


Příprava je jednoduchá a s opečenými bramborami spolu v keramické ( nebo pekáči ) formě
vám ušetří nádobí a přiláká svou vůní ostatní stolovníky.


losos - váha dle počtu strávníků a velikosti porcí

oloupaný citron

česnek

tymián

olej

brambory uvařené ve slupce


Rybu shora nařízneme do 3/4 výšky masa, aby se do vzniklých řádků vešly poloviny plátků citronu a plátečky česneku.

Asi takto.






Posypeme tymiánem.


Do dlaně si naleji olej a rukou jím potřu rybu po hřbetu.


Uvařenými překrájenými bramborami rybu obložím a dám na každou brambůrku tenký pláteček másla.
Přileju vodu ( dle velikosti ryby ) na šťávu.

Rybu neobracím - rozpadla by se.




Ó lalá.....


Dobrou chuťS vyplazeným jazykem

Člověk na světě jako rosa na trávě.

3. listopadu 2015 v 11:17 | dauma |  Co právě dělám


Jako každý rok na Dušičky navštěvují davy lidí místo odpočinku jejich drahých příbuzných a přátel.
Upravují hroby, položí kytičku nebo věnec, zapálí svíčku.
Hřbitovy v této době mají až magickou sílu.

Lidé se modlí za zemřelé a v kostelech se konají zádušní mše,
aby byly duše zemřelých oproštěny od hříchů, kterých se dopustili za svého života.

V lidové tradici se spojila křesťanská víra v posmrtný život s pohanskými představami o světě mrtvých.
Věřili, že v tyto dny se duše zemřelých vracejí na svět.
Nejpříhodnější pro návraty mrtvých se považovala noc z 1. na 2. listopad, a to u křesťanů i pohanů.
K jejich poctě se zapalují svíčky i v domácnostech.
Keltové věřili, že v den mrtvých je na dvanáct hodin zrušena hranice mezi světem živých a říší mrtvých.
Člověk se mohl setkat s mrtvými, s duchy a démony, kteří ho mohou ovlivňovat v dobrém i zlém.
















I my jsme o víkendu navštívili hřbitovy s hroby našich milých.


Dříve bývaly u hrobů malé lavičky, aby si člověk
mohl popovídat s dušemi.
V teplém počasí sedím na obrubníku, povídám si
s dědou, rozjímám a dívám se do dálky na Chřiby a hrad Buchlov.
A je mi dobře a v duši mám klid a
cítím jeho přítomnost a lásku a slyším jeho hlas.

dáša