Říjen 2015

Dnes na zahradě

29. října 2015 v 17:29 | dauma |  Zahrada u domu


Minulý týden nám z ničeho nic vykvetl mečík.
Vloni jsem si koupila asi 15 holandských mečíků na výstavě v Lysé nad Labem.

Všem vyrostly listy a květy nikde.
Jestli to bylo tím vedrem a sem tam zaléváním, nevím.

Další mají nasazeno na květy, které se už asi nerozvinou.
Škoda.

Nebo že by to byly nějaké pozdní mečíky ?Překvapený


Na zahradě nám ještě kvetou :



zmatený mečík




škumpa
Je velice krásný strom, jehož koruna má tvar deštníku a na podzim rudou barvu listí,
ale její kořeny sahají snad k Severnímu moři a k Lamanšskému průlivu.

Vzešlo snad 15 škumpiček od miminek po vysokého puberťáka.
Už z něho byl skoro strom.
Ty menší pravidelně likviduji, ale k těm vyšším se dostal manžel až letos,
když se nemohl dívat na tu spoušť,
kterou jsem způsobila sestřiháním pustorylu, břečtanového plotu sousedů z naší strany a
zmizely škumpy do 1 metru.

Nyní vzdychá, že je vzadu zahradě prázdno.
Ale není, břečtan se už zase " utěšeně" k nám plazí.



rudbekie
A vidíte, už má plíseň - to je to, co mi na nich vadí.
My nic odjakživa chemicky nestříkáme.

muškáty

bakopa spolu s malinkatými begoniemy, ty jsou vidět níže na foto
Já mám nejraději begonie s třapatými mnohavrstvenými květy ve starorůžové barvě.
Letos jsem je nikde neviděla. Staré uschly přes zimu v garáži.


Přeji vám všem slunce v duši

dáša

Z lesa

27. října 2015 v 18:27 | dauma |  Co mě zaujalo



Na podzim chodím ráno s Jonáškem na procházku do lesa.
Všude na cestičkách leží hnědé listí.
Je to stejné jako vloni, ze zelené barvy se listí
zbarví do takové škaredé hnědé
( já jí říkám " pokakaná ").
Jonášek se svou barvou kožíšku je pro mě často neviditelný.

Pojďte se s námi projít.....






















Bylo tam moc krásně.

Děkuji vám za vaše krásné a milé komentáře.

Užijte si, kdo chodí do práce, den volna a
všem vám přeji spokojené dny.

dáša

Nevděčný manekýn

26. října 2015 v 18:43 | dauma |  Vyšívání



Jonášek měl zase problémy se zádíčkama
a musel jezdit na injekce a brát antibiotika.
Zničeho nic po ranní studené procházce najednou začal mít bolesti
a seděl nehnutě.
Ptala jsem se pana doktora, jestli si záda nemohl nachladit a
on i to mimo jiného připustil.

Po večerech jsem pletla svetr pro našeho miláčka.
Ještě před 20ti lety bychom se smáli (a to jsme se tedy opravdu tehdy smáli -
ovšem ne před páníčkama ), že za chvilku budou mít pejsci i bačkůrky.
A to jsme vůbec netušili, co se všechno v té době v Americe
pro domácí mazlíčky vyrábí!?

Náš Jonášek se nejen nerad fotí, ale nechce si ani změřit své
míry na nový svetýrek.
Jakmile se blížím s krejčovským metrem začne lítat po místnostech jako zajíc.
Nemám šanci ho chytit.
Musím použít lsti a nalákat ho na šunkový salámek.
A v tom ho rychle chňapnu, ale on ještě rychleji se převrátí na záda
a mele sebou.
Zkoušela jsem to, když usnul, ale ani tak se mi nedařilo.
Pomohl mi manžel, že se ho snažil držet, ale on s sebou mrskal,
že jsem vůbec nevěděla, jak je dlouhý a objemu hrudníku se mi mohlo jen zdát.
Zkouška správného rozměru a otvorů pro přední pacičky
byla utrpením.

Dopletla jsem, sešila na bříšku a nastal čas procházky s páníčkem.
Horko těžko jsme ho s manželem oblékli, bránil se jak čert.

Po návratu z procházky měl Jony svetr tak ledabyle obléknutý a
manžel si postěžoval, že Jony byl zalezlý hluboko v keřích a najednou šly
kolem nich maminky s dětmi a se štěňátkem.
Jonášek vyrazil z křoví a maminky se smály, až jim tekly slzy.
Jonáškův svetr visel v keři.
Svetr si vlastně vysvlékl přes hlavuPřekvapený.
Ze svetru vzniklo cosi neforemného a rozgajdaného.

Chyba byla ovšem i na mé straně - okolo krku jsem pletla volněji,
protože jsem se bála, aby ho to neiritovalo a nebo se neškrtil.





Přeji vám příjemný večer a
hodně radosti s vašimi mazlíčky

dáša










Spirituál kvintet 55 let

23. října 2015 v 14:47 | dauma |  Kino, koncerty, divadlo a jiné


V pondělí 19. 10. 2015 se konal v sále Lucerny
koncert Spirituálu kvintet.

Zahájili písničkou Zelené pláně.
Následovalo vzpomínání na bývalé členy souboru,
ať žijící i těch, kteří odešli z tohoto světa.
Bylo to velmi dojemné.


Ze zakládajících členů již žije jen Jiří Tichota.
Spirituál poděkoval všem bývalým kolegům a spolupracovníkům i
dalším vyjímečným a slavným hostům, kteří přišli ozdobit
jejich vzpomínání: paní Dagmar Peckové, Hradišťanu a jarku Nohavicovi.

Spiritual kvintet má nyní sedm členů.










Koncert byl špicový!
Trval včetně 20ti minutové přestávky 4 hodiny.
Atmosféra báječná!
No prostě bomba!

Zdravím vás všechny s hlavou v oblacích,
ve které mi zní tóny písní z koncertu.

dáša




Mošt

16. října 2015 v 10:41 | dauma |  Z kuchyně


Už třetí víkend jsme sbírali opadaná jablka.
Velký vítr je očesával rychleji než my.
I při sbírání se sypaly jablka na moji hlavu.

Na dvou menších stromech starých odrůd jsme už neviděli ani jedno jablko,
jen na Welthy zbyly tři.
A ty mám nejraději, jsou šťavnaté, nemouční,
ale musí se snít do třech měsíců.

Sbíraná jablka jsem roztřídila podle odrůd hned pod stromem do šesti beden.
Dobrá jsem vybrala na jídlo a na pečení,
zbytek na mošt, shnilá na kompost jsem házela do kolečka.

Ještěže mně koupil manžel v létě elektrický hrnec na zavařování,
protože jsem hodně zavařovala a když nebyl doma,
musela bych starý hrnec nosit se sklenicemi na ochlazení do vany. Sám hrnec byl těžký.
Nosila jsem si ho léta sama ( pokud nebyl manžel doma ),
ale po všech operacích očí a naposledy před třemi roky, kdy se mi odtrhla
celá sítnice a ještě se potrhala, nesmím sklánět hlavu dolů a
hlavně nesmím nosit více než tři kila.
Musím dělat pomalé pohyby ( to je pro mě to nejtěžší ),
např. sebrat něco z podlahy - musím pomalu dřepnout , sebrat a nahoru zase dát tíhu do kolen.
Když něco nesu, musím dávat sílu do rukou.
Pleju na kolenou nebo v sedě na zemi a hlavu mám vzpřímenou a dolů koukám jen očima.
Samozřejmě že jsem pomalejší a nestíhám tak jak dříve.
Ale oči jsou pro mě důležitější než rychle vyplet, zasadit či uklidit.




Manžel zajel s několika bednami jablek do moštárny
a dva celé dny jsem svařovala mošt na 80°C po 20 minutách.


Mošt jsem plnila do petek a mám jich naplněných několik desítek dvoulitrových.
Letos poprvé jsem potřela víčka rumem, ačkoli rum rádi nemáme.
Jsem zvědavá, jak dlouho vydrží.

Nikdy jsem do moštu nedávala nic na trvanlivost a
vydržel do poloviny března.
Nemáme studený sklep, ale i tak si myslím, že vydržel dlouho.
Petky s moštem ukládám naležato.

Ať se vám všechno daří tak, jak si přejete a mějte se fanfárověÚžasný

dášaSmějící se


Jen tak......

12. října 2015 v 19:51 | dauma |  Co právě dělám

...kolem mě proletělo září a najednou je tu skoro polovinu října.

Mám ráda barvy podzimu : vínovou, zlatou, fialovou.

Při procházkách s Jonáškem obhlížím zahrady.






Strom moruše u nás na faře.
Při vjezdu do dvora na nás zazářila zlatými listy moruše.
Manžel vynášel z auta dlaždice do domu a já jsem se vrhla na sbírání spadaných jablek.
Mobil jsem si vzala s sebou na zadní zahradu, že si strom vyfotím.
Posbírala jsem jablka v zahradě, potom na dvoře a padlo šero
( no co bych chtěla, přijeli jsme o půl šesté večer a v tu chvíli bylo skoro osm ).
Bylo mi to líto, že tu krásu už nevidím.
Myslela jsem si, že ještě aspoň tu zlatou aspoň trochu zachytím, bohužel byla ta tam.
Za chvilku po vyfocení byla tma.
( v tom stromě vidím smějícího se bišonkaSmějící se)

Jeli jsme večer domů, neb momentálně nemáme zapojená kamna
ani krb - chybí jen taková "maličkost" - trouby.
To mně připomnělo, že musím zítra zavolat kominíkovi, aby zkontroloval komíny a propočítal,
jestli vlastně pro naše krbová kamna budou stačit.
Pravděpodobně nebude mít čas.




Manžel slavil narozeniny se spoluhráči a spoluhráčkami z volejbalu.
Upekla jsem štrůdly, udělala dva plechy chlebíčků a řekla jsem mu důrazně,
aby domů nenosil žádné jídlo ( znám totiž holky, jaká kvanta vždy navaří a napečou ).
Přibrala jsem tři kila ( nové kalhoty jsem na sebe nenatáhla!!!!) a nechci být v pokušení
sníst nějaké sladkosti.

A co přinesl ?

To volné místo na tácu je po míša řezu, který jsem se hned po otevření krabice snědla.
Potom jsem si ještě dala dvě obrovské české kynuté buchty s povidlama ( byly čerstvé ),
ochutnala jsem misečku těstovinového salátku a pak znovu jeden míša řez a dva kousky závinu.
Bože, mně bylo blbě, třikrát jsem si vzala kapky, které nepomohly.
Uvařila jsem si mátový čaj a asi ve dvě v noci jsem konečně usnula.

To mně ještě nestačilo, ráno jsem tento dort vytáhla třikrát z ledničky,
po čtvrtém vyndání jsem si pořádně zakrojila ke kávěNerozhodný.
Jsem nepoučitelnáZamračený

Tady si hověl miláček Jonášek na Slovácku.

Našeho bobánka chytly zase záda, jezdíme na injekce a užívá antibiotika.
Při bolestech jsem ho neustále hladila, předávala jsem mu teplo.
Třes mu vždy po půl hodině přestane a on vyčerpáním usne.
Celou noc jsem s ním byla na křesle v obýváku - spal v sedě, natažený krk.
Dnes už konečně leží.

Přeji vám i vašim miláčkům ( dětem i zvířecím ) pevné zdraví.

dáša