Duben 2015

Nová kamarádka

30. dubna 2015 v 13:45 | dauma |  Moje zážitky


Asi v prvním týdnu v dubnu jsme Jonáškem šli po velké louce, která se táhne až do jedné vesnice.

Země byla samý kopeček a kopců od krtků. Myslím, že to musela být celá armáda krtečků.
Viděli jste někdo krtka v práci ? Já jsem jej viděla poprvé, když jsem byla v předškolním věku.
Opracovával pampelišku u silnice pod obrubníkem chodníku. Vypadalo to jako z pohádek o krtečkovi .
Vyletěla hlína a pak se do poloviny tělíčka vztyčil nad kopečkem. Ryl ohromně rychle.
Byl to pro mě velký zážitek. Krtečky mám ráda, i když máme dvůr na faře samý krtičinec.
A ta hlína, co vyhází z půdy je pěkně sypká a přihazuji ji na záhon k zelenině a kytičkám.

Jonášek očmuchal a následně přešel ty kopce ( byly opravdu velké a široké) a vypadal jak čuňátko.
Najednou k nám přiběhl velký vlčák a začal očuchávat Jonáška. Jonášek nic nenamítal.
Podívala jsem se pejskovi na bříško a zjistila, že jde o fenku.
Rozhlížela jsem se, ale nikoho jsem neviděla.
Až po chvíli se objevila postava v červeném kabátku a volala, že je mám nechat hrát si.

Podívala jsem se na štíhlou paní asi mého věku, která byla elegantně oblečená i na procházku lesem a loukou
a měla perfektní účes. A na hlavě rádiovku nakloněnou na bok.
Když promluvila, bylo jasně slyšet, že je to cizinka bydlící v našem městě.
Napřed jsem si myslela, jestli to není z nějaké země, která byla součástí SSSR.
Ale nezeptala jsem se.

Její fenka se jmenuje Filly a nádherně si spolu s Jonáškem hráli.

Od té doby se setkáváme dost často. Minulý týden mně pomáhala sbírat pampelišky na med.

( Doma jsem přemýšlela, odkud asi je. Už o sobě víme hodně věcí, ale neptám se. Vždyť to není
vůbec důležité, hlavně, že jsme si obě navzájem sympatické a naši miláčci si také rozumějí. )

Náš Jonášek si našel novou kamarádku se kterou lítá po celé louce a krásně si hrají a mazlí se spolu.
Filly jej převrátí na záda a žužle ho pod krkem nebo ucho a Jonášek zametá ocáskem zemi.
Musím uznat, že Filly je poslušnější. Když ji panička zavolá, musí tedy aspoň 5x, protože při hře nevnímají okolí,
přiběhne. A náš Jonášek ? Očuchává v klidu krtičince a sem tam zvedne nožku a vzdaluje se od nás.
Musím pro něj dojít! Lump jeden! Když jsme spolu sami, poslouchá jak hodinky, ale jak se objeví
fenka, má svou hlavu. No, však je křížený jezevčíkem, a ti, jak je známo , jsou tvrdohlaví.

A pak si zase hráli a skončili......


v popelišti. Chtěla jsem je vyfotit, když Jonášek byl na zádech a Filly ho láskyplně pusinkovala.
Nestihla jsem to. Byli jako živé stříbro. Vyvalovali se a hrabali tam ostošest.

Na první fotce vidíte, jak je Jonášek šťastný a směje se na celé kolo.
Na druhé se chová jak vyzývavá š....a.

Přeji vám krásný prodloužený víkend s Úžasný na rtech
dáša




V lese

22. dubna 2015 v 13:58 | dauma |  Co právě dělám
Předminulý víkend jsme byli v Brně a tam vám všechno kvetloPřekvapený U nás na východě nicNerozhodný.
V neděli jsme šli navštívit babičku brněnskou do Domova a vzali jsme ji na vozíčku do přilehlého parku.
Domov udržuje svůj park velice pečlivě, kvetla spousta cibulovin, japonské třešně a keře byly ozeleněné tou žlutovo- zelenkavou svěží barvou. Ve velkém jezírku, obloženém balvany , kameny i kamínky a trávami plavali kaprovité ryby.
Celé jezírko bylo oploceno a přístup úplně k vodě byl vybetonován a opatřen zábradlím. Byl tím přizpůsoben i pro
nemocné na vozíčkách. Jonášek se nahnul z můstku, že se napije a šup do vody. Rychle jsem zatáhla vodítkem a namočil si jen zadní část těla. A hned se naklonil znovu, ale dával si velký pozor. Do domova můžou pejsci až na pokoje.
Koho jsme potkali s pacientů, tak se všichni rozzářili a Jonáška hladili. Jonášek byl také z toho v sedmém nebi.
Bohužel jsem si nevzala ani mobil ani foťák! Když se řeklo " jdeme za babičkou" vyskočila jsem, rychle natáhla sako
a vyšli jsme. Domov je vdálen asi 10 minut od bytu manželovy sestry. Foukal silný vítr.

V Hk foukal hodně silný vítr celý minulý týden.
Včera jsme s Jonáškem šli na procházku po dlouhé době do lesa. Jen, co jsme zahnuli k lesu, nasála jsem
omamnou vůni čerstvého dřeva. A už z dálky jsem viděla proč. Nejbližší koutek lesa prořídl a všude byly naskládány klády,
mnohé i oloupané. Koukala jsem asi takPřekvapený.
Večer mi řekl manžel, že káceli minulý víkend, protože, když jsme byli v Brně, tady byla vichřice, která poničila hodně stromů. Pěkně blezkurychle odstranily Městské lesy následky kalamity. Ještěže se nic nikomu nestalo.
Les je oblíbeným místem procházek, venčení pejsků, běžců, bruslařů a kolařů ( vede jím nově upravená cesta ) a také houbařů.





Venku pořád fouká studený vítr a dnes je dokonce i zima.

V příštím článku vám představím Jonáškovu novou nadměrnou kamarádku a
a jak jsem se opět přesvědčila, že nic není náhodné.

Přeji vám samé radostné dny
dáša

Tip na četbu

21. dubna 2015 v 10:50 | dauma |  Co čtu


Nedávno jsem vám dala několik tipů na knihy z Knižního klubu. Mezi nimi byla i kniha Francouzky zrají jako víno.
Četla jsem předchozí knihy o životním stylu Francouzek ( včetně receptů ) od spisovatelky Mireille Guilianové,
které se mi velmi líbily, a proto jsem si koupila i výše uvedenou knihu.
V této knize se věnuje dámám po padesátce až do sta a prozrazuje tajemství, jak neztratit šarm.
Je zajímavé, že velká většina žen ve Francii ještě nepropadla hysteriím ze stárnutí a nepodléhají vlně botulinových injekcí
( botulin je jedovatý ) a plastických operacím k odstranění vrásek, přijímají stáří jako velkou výzvu k přírodní péči o sebe samu. Volí potraviny, které prospívají pleti, hodně chodí rychle, jezdí rády na kole ( nerady sportují a nechodí do posiloven ), dbají na správné držení těla, oblékají se stylově, ale ne draze, potrpí si ale na pěkné a tedy dražší kabelky, boty a spodní prádlo ( to nejvíce) než ostatní oblečení.
Tato kniha je vlastně shrnutím toho, o čem psala v předešlých knihách s přihlédnutím na potřeby starších žen.
Spisovatelka je v důchodu a nabízí vlastní strategii, jak stárnout důstojně.
O Francouzkách je obecně známo, že o sebe pečují a přizpůsobují svůj život danému věku s přirozeností a šarmem.
Závěr pro mě : kniha mi nic nového nepřinesla.


Tyto knihy se mi líbily víc, velice dobře se četly a dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí o životě Francouzek.

Děkuji vám za vaše komentáře, které přijímám s velkou radostí,
a také děkuji těm, kteří si přečetli něco z mého blogu.

Mějte se všichni krásně, teple jarně
dáša





Neviňátko

15. dubna 2015 v 20:45 | dauma |  Moje zážitky

p

Každé ráno vstanu, jen se za manželem zaklapnou dveře, abych mu nepřekážela,
provedu očistu těla a uvařím si kávu.
Dokonce i rádio si pustím potichu, abych ho nerušila.
Jonášek se pod peřinou ani nehne, má ještě půlnoc.
Podívám se na došlou poštu a jdu odnést hrníček od kávy do dřezu, a to je pro Jonáška signál, že má vstávat.
Protáhne se a přiběhne s vrtícím ocáskem a hned spustí knikot.
V ulici od začátku roku hárá už čtvrtá fenka.
Plete se mi od nohy, obchází mě dokola a neustále kviká a zvyšuje hlas.
Moje nervy jsou za tento týden díky jeho chování nadranc.
Když mu chci nasadit obojek, točí se jak kača v čepici, je to fuška chytit mu vůbec hlavičku.
Trefit se do dírky obojku je pro mě normálně těžké, ale když tak vyvádí, nemám žádnou šanci dírku najít.
A v tom je zakopaný pes. Při boji s roztouženým Jonáškem mu pořád něco přikazuji, zakazuji a zvyšuji hlas.
Jsem už zpocená jak myš. Pak ho chňapnu a letím ven.
A zapomenu klíče v zámku zevnitř a zabouchnu dveře.
A v tu chvíli vím, že klíče jsou vevnitř.
Naše procházka trvala šest hodin, neb ve městě, natož doma, nikdo nebyl.
Ještěže jsem měla mobil ( to se mi také stává, že nechám doma mobil i klíče )!
Manžel na služební cestě na druhém konci republiky, dcera má službu v práci.
Dobrá situace.
Poznávám úplně nová místa v okolí města v přírodě.
Ve tři hodiny jsem byla hladová jak vlk - nesnídala jsem.
Nohy mě bolí a jsem unavená. A Jonášek běhá jako frčka.
Jsme na velikánské louce v jiné čtvrti, než bydlíme, když zmerčil pejska.
A letěl, jako když do něj střelí. Křičela jsem, ani se neohlédnul.
A já letím za ním, krtičinec nekrtičinec pádím a křičím.Nic.

Naštěstí měl pejsek paničku, která byla tak hodná a počkala na mě.
Jonáš však můj běh považoval za hru a kličkoval po louce jak zajíc.
To mě rozčílilo na nejvyšší míru a vzápětí jsem na něj zařvala,
ať si tam zůstane, že se moc zlobím a nebudu se s ním bavit.
Zastavil se, ale na zavolání PÁN nepřišel, musela jsem za ním.
Opravdu vyčerpávající procházka a vůbec skoro celý den.


Takto chcíple se táhl domů bez zastávky!




No, věřili byste tomu, že toto malé roztomilé zvířátko, úplné neviňátlo, tak zlobí ?
Lump a dacan je to !





Všem vám posílám srdečný pozdrav ( ze Zeměkoule )
Moc mě těší vaše komentáře, děkuji vám.
Mějte se krásně
dáša

Pro tvořilky

9. dubna 2015 v 14:28 | dauma |  Co čtu


Omlouvám se, zapomněla jsem v tipech na knihy ještě jednu,
určenou pro tvořilky z papíru :




Já jsem taková matla patla, něco tak složitého bych vůbec nesvedla.
To spíš moje šestiletá vnučka.
Ale určitě některá z vás čeká na nové nápady,
co vše se dá vyrobit z papíru.

Prozradím vám jednu fintu, kterou praktikuji já.
Když se mi něco líbí, třeba nějaký návod na výrobu něčeho a
kniha není v knihovně a nechci si ji kupovat, když se mi líbí třeba jen nějaký návod z ní,
jdu do obchodu a návod si ofotím mobilemJe na prachy.

Přeji vám krásné jaro

dáša

Knihy pro malé i velké

8. dubna 2015 v 17:35 | dauma |  Co čtu

Minulý víkendmi přišel katalog knih z knižního klubu.
Tentokrát jsem tam objevila knihy, které mě zaujaly.
Většinou totiž knihy v klubu vycházejí se zpožděním i půl roku po té,
co už jsou na pultech obchodů s knihami.
A můžete si ji vypůjčit už v knihovně.

Vybrala jsem knihy, které již znám nebo kterými bych chtěla podarovat děti,
anebo ty, které bych si chtěla přečíst sama.


Františka Nepila miluji. Velice laskavé příběhy.
Nejen pro děti. Opravdu kásné dětské počteníčko.

O E. Petiškovi a R. Dahlovi se nemusím vyjadřovat.
Naše vnoučata jejich knihy milují.

Přitažlivé a humorné čtení :



O Francouzkách od této spisovatelky jsem četla několik báječných knih.
Jde o pohled Francouzky na život Francouzek, které si umí vzít z každého okamžiku života to nejlepší.

Klasika :
následující knihy patří mezi mé oblíbené





Novou knihu Murakamiho si také určitě přečtu.
Nastíněný obsah mě velice láká. A mám jeho knihy ráda.
Tři knihy ruských klasiků určitě znáte.



Pro milovnice románů dle skutečnosti :








O síle měsíce a tajemství mysli

Knihu mám už léta - výborně zpracované téma.




Zaujala vás některá kniha ?
Přeji vám pohodové dny a moc děkuji za báječné komentáře.
S Mrkající dáša