Jak jsme se našli, co jsme našli,...i

14. března 2015 v 18:05 | dauma |  Co právě dělám



..........co jsme nenašli a co jsem se naučila.

V minulých deseti dnech jsem si připadala jako jelen.
Samé skopičiny nahoru a dolů s vyjevenýma očima.
Nevím, proč se ještě nad sebou divím, když vím,
že mně rozmanité události a roztržitosti provázejí od doby.
kdy jsem začala chodit do školy
( myslím do 1. třídy základní školy), ano ,je to už moc dávno.

Minulý týden přišel manžel s Jonáškem z večerní procházky a hned
se ke mně hrnul ještě v kabátě a
" Můžeš mně říct, co dělá Jonáškův obleček na kovovém mostku?"
Vyvalila jsem oči. Tak přece " našli".
Obleček jsme ztratili s Jonáškem asi před měsícem.
Hledali jsme, hledali a "Nenašli"
Manžel uznal, že vlastně on šel přes mostek hodněkrát a neviděl ho.
( Já jsem mu to radši ani neřekla, že jsme jej ztratiliMrkající)
Myslím si, že někdo z místních si ho vzal domů a
jakmile by mně potkal, tak by mně jej dal.
Jenže já chodím do všech možných stran na procházky,
tak jsme se ještě neviděli. To by mně řekli, že ho našli.

Druhý den jsem byla s Jonáškem u nás asi ve třech obchůdcích a
nesla jsem dvě tašky, kabelku a ještě Jonáška na vodítku.
A on potvůrka po cestě domů vykonal svoji potřebu na trávě.
Když jsem nabírala hovínka do pytlíku, tak jsem si nevšimla,
že mi upadla jedna rukavice.
Zjistila jsem to až večer a pověřila jsem mažela, aby se tam šel podíval.
( protože mně řekl, že já slepoun stejně nic nenajdu)
Nenašel. pak jsem hledala já. Nenašla.

Minulý pátek jsme měli jet na koncert v O2 aréně v Praze.
Dostali jsme od Ježíška lístky na Stinga a Simona.
APřekvapený Sting onemocněl a koncert byl zrušenPlačící
To už se nám stalo jednou s Eltonem Johnem Zamračený

Minulý týden jsem šla s Jonáškem zase nakupovat.
Uvázala jsem ho u prvního obchůdku, a pak obešla dokola celý areál
a stavila se v dalších obchůdkách.
A šla jsem domů z jiné strany areálu.
Přišla jsem domů a zarazila jsem se " nemám Jonáška ".
Mazala jsem zpět a on seděl u stojanu jako ťulpásek.
To bylo uvítání a mazlení! a doma dostal kokinka.
Byli jsme oba šťastní, že jsme se našliÚžasný


Poprvé v životě jsem začala ve čtvrtek šít na elektrickém
šicím stroji.
Řeknu vám, že to byla pro mně hrůza.
Zlatý Pfaff a Singer šlapací.
Ty prošily všechno, i kůži nebo čalounické látky.
Nejsem žádný troškař, pustila jsem se do šití silné deky
2,5 x 1,80 m.
( a šila jsem vůbec poprvé po 15ti letech )

Prvním problémem bylo, že jsem vůbec něvěděla, jak se
vsune cívka se spodní nití.
Druhým kudy se vede horní nit,
třetím: navlékala jsem nit skoro 3/4 hodiny,
neviděla jsem očko a nevidím ho pořád ani s lupou a brýlemi samozřejmě.
Za čtvrté jsem dolů nedala patku, protože jsem stěží narvala spojené látky s náplní
pod ni.
Pátý problém : ten ďábel stroj vyjel rychlostí blesku,
protože jsem neměla dostatek citu na tu pitomou malou šlapkuKřičící
Za šesté jsem přestala šít a NEMOHLA jsem tu deku vyndat zpod patky.
Sedmý problém nastal, když stroj začal vibrovat
jako ždímající pračka a najednou něco ruplo
a ze stroje odletěla celá část, ve které je umístěna jehla.
No a osmý, jehla byla zlomená.

V tu chvíli mně po dřívější dohodě zavolala Kitty.
Mně totiž od té doby, co asi před třemi lety blbnul blog,
nejdou nahrávat obrázky z galerie do článků.
Přenášela jsem je složitou cestou.
Hodná Kittynka mě to naučila, ani mi nenadávala,
protože já a technika spolu nejsme kamarádi.
Divím se, že mě neposlala někam, protože
tak nechápajícího učně asi nikdy neměla.
Jen mi říkala něžně " no ty mimino, ty jsi úplně nepolíbená!"
Jsem ti ,Kitty, velice vděčná a moc děkuju."Úžasný

Večer po kriminálce na Prima cool jsem se srdnatě pustila
znovu do šití.
Nit jsme s manželem navlékali opět desítky minut.
( Manžel vidí do dálky jako rys, ale do blízka špatně,
nemá čas jít k očařce! A ona je tak hodná paní doktorka.)

Deku musím ještě prošít cik cak, o půl noci mi došla spodní nit.
Byla jsem ráda, usnula jsem,
jak když mě do vody hodí.

Všem vám moc a moc děkuji za vaše komentáře k mým článkům. Nestačím odpovídat
tak rychle, jako bych si představovala.
Kvůli očím můžu chodit na PC jen podle mých možností, už po prvních minutách mi tečou slzy, oči pálí a bolí.

Jsem tady s vámi moc rádaMrkajícíÚžasný

Mějte se všichni príma a bezvadný víkend

dáša





 


Komentáře

1 helena-b helena-b | Web | 14. března 2015 v 18:18 | Reagovat

Když se nedaří, tak se nedaří (slušně řečeno)! :-) Ale nakonec se přece jenom všechno v dobré obrátilo. Já jsem se všechny úkony na blogu učila úplně sama, pokus-omyl, ostýchala jsem se zeptat někoho z blogerů, také dodnes všechno neovládám. Zatím mi to stačí.
Dáši, ať se ti dějí už jenom samé dobré věci. Pěkný zbytek víkendu. :-P

2 dáša dáša | Web | 14. března 2015 v 18:30 | Reagovat

[1]:Helenko, děkuji. :-)
Já jsem se taky učila sama stejnou metodou jako ty. Ale, když někdy vidím, jak někdo dokáže s blogem zázraky, tak smutně koukám.
Helenko, přeji ti klidný večer a pěknou neděli :-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. března 2015 v 18:35 | Reagovat

No takové hodně pomatené jsi to měla ;-)  :-D

4 Eva Eva | Web | 14. března 2015 v 18:42 | Reagovat

Já jsem někdy taková také z blogem mě to jde také někdy těžko učim se sama nebo mě pomůžou děti když přijedou no nadšený nejsou Měj se moc hezky :-)  :-)

5 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 14. března 2015 v 18:50 | Reagovat

I takové dny jsou :-D
Dáši, ještě že sis na Jonáška vzpomněla. :-)

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 14. března 2015 v 19:14 | Reagovat

Na jedné straně mě tvoje povídání pobavilo, Dáši, ale na druhé straně s tebou cítím.
Někdy se to tak semele, že by se člověk nejraději zmačkal a zahodil.
Nejdůležitější je, že jsi neztratila Jonáška!
Znám jednoho pána, který absolvoval pomlázku s dítětem v kočárku a někde ho zapomněl. To musel být doma mazec! O_O  :-D
Co se týká šití, to je jako kdybys psala o mně. ;-)  :-D
Užij si klidný zbytek víkendu. :-)

7 Libby Libby | E-mail | Web | 14. března 2015 v 19:32 | Reagovat

Dáši, ty jsi zapomněla Jonáška a mamka zapomněla mně u obchodu i s kočárem a doma se divila, že jí něco chybí :-(

8 dáša dáša | E-mail | 14. března 2015 v 19:36 | Reagovat

[3]: :D  :D  :D

9 dáša dáša | E-mail | 14. března 2015 v 19:41 | Reagovat

[4]:Evi, já nemám doma nikoho, kdo by mně pomohl.Musím si taky pomoct sama. To Kitty si vzpomněla, že jsem kdysi měla ztížený způsob vkládání obrázků na blog. A do pátku to bylo u mě stejné.
Měj se moc hezky

10 dáša dáša | 14. března 2015 v 19:45 | Reagovat

[5]:Helenko, on se ťuňťa vůbec neozval ??? To první pejsek, když jsem ho zapomněla uvázaného u samky, mě sledoval a když jsem přešla 200m k silnici, tak náhle tak teskně zavyl, že jsme se s holkama lekly a řekly jsme najednou " Rikinek ".

11 dáša dáša | 14. března 2015 v 19:54 | Reagovat

[6]: Náš kamarád jednou zapomněl dceru v noci na dálnici z Prahy.Myslel si, že spí vzadu v autě. Přijel dom, vůbec si ničeho nevšimnul, až když se manželka zeptala, kde má dítě. Vyděsil se s jel víc jak 50 km zpět. To tenkrát ještě nebyly mobily.Jó, stane se. Hlavně když to dobře dopadlo!
Přeji vám Hani a Libu pěkný večer a krásnou klidnou neděli

[7]: :-)  :-)  :-)

12 intuice intuice | E-mail | Web | 14. března 2015 v 22:04 | Reagovat

Máte to veselé! Tolik záhad! A naštěstí vše dobře dopadá. Jen tak dál, ať máme co číst! :D

13 Luďka Luďka | Web | 14. března 2015 v 22:42 | Reagovat

Dáši to jsou tak zvané dny blbec,pěkně jsem si početla. Měj krásné jaro. :D

14 Hanka Hanka | E-mail | Web | 14. března 2015 v 23:01 | Reagovat

[11]: No nazdar! Předpokládám, že to byla dospělá dcera, Dáši. :-)

15 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 15. března 2015 v 7:59 | Reagovat

Dáši, někdy se toho opravdu semele, že není jen den blbec, ale více dnů ;-)  :-) Hlavně, že všechno dobře dopadlo :-)  :-) Přeji ti jen samé dobré dny ;-)  :-)  :-)

16 Květa Květa | Web | 15. března 2015 v 9:34 | Reagovat

Dáši, musím se usmívat, jako bych se viděla. Jen Bobíka bych nikde nazapomněla, protože bych ho raději nenechala nikde sedět uvázaného. Ale s tím strojem - hahaha - to jsem celá jáááá. Taky tomu moc nerozumím, ušiju rovně a cikcak. Kdysi jsem uměla i vyšít dírky, ale dnes už bych si na to nevzpomněla  a musím se znovu všechno učit. No a s tím navlíkáním - nevidím ani s brýlema. Posledně jsem si musela vzít takový ten "provlíkač" a to už zuřím. Jakési všelijaké patky atd, tak tomu nerozumím a nechce se mi ani o tom číst návod. Měla jsem taky šlapací Singrovku. Takže závěrem - šiju tak, jak to jde.
Měj se príma, pozdravuju - Květa :-D  :-D  :-D

17 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. března 2015 v 10:31 | Reagovat

Dala jsi nový článek a - ty jsi nahlížela k nám? Jako že bych (nedejbohu) něco šila na stroji? Jo a taky jsem tě asi blbě naučila, nevidím zde ani jednu fotečku. Pošlu aspoň pár smajlů a dej je do článku. Tvoje psaní je ale lepčí než nejaký obrázky. Vidím podle komentářů, že na tom nejsme podobně jen samy. I ostatní ženičky se rády pochlubí, jak jim něco nejde. Být mlaďoškou, chlubím se "kolikrát a kde a s kým" a zatím mi stačí přiznat, že na něco někde nestačím. Dobře se to čte - piš jak zase něco výživnýho vyvedeš ;-)  :-D
A ještě něco: asi u mě smáznu ten článek s "mmmmmmmmm". Ty jsi to už udělala a jen by to znejisťovalo lidi :-)

18 Helena Helena | Web | 15. března 2015 v 11:31 | Reagovat

Hlavně že jste našli to, co jste dřív nenašli a že sis vzpomněla na Jonáška. :D  :-D Jen si představ, kdyby tam už nebyl. 8-O Tvé šití mě pobavilo Dáši, to já pak odcházím a nechám to uležet, kdybych pokračovala, asi bych se zbláznila. Můj problém byl správné napětí horní a dolní nitě. 8-O  ???  :-!

19 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 15. března 2015 v 15:47 | Reagovat

Našlo se, Jonášek nezůstal před obchodem zas tak dlouho, tak vidíš Dáši není to tak zlé. :-)
Šít se naučíš aj s motorkem, šetři nohy. :-)Moc zdravím.

20 dáša dáša | 15. března 2015 v 18:01 | Reagovat

[3]: :D  :D  :D

21 dáša dáša | 15. března 2015 v 18:10 | Reagovat

[12]:[13]:
Lotty a Ludi,jo,jo, u nás se dějí věci :D
Hlavě ,že jste si hezky početly :D
Mějte se obě šťastně :-)  :-)

22 dáša dáša | 15. března 2015 v 18:12 | Reagovat

[14]:Hani, bylo jí 15 let a šla se vyčurat, zatím co on utahoval popruhy na člunu, který vezl za autem O_O  :D

23 dáša dáša | 15. března 2015 v 18:15 | Reagovat

[15]:Zdeni, u mě to není den blbec, viníkem je moje roztržitost :D
Přeji Ti pohodový nadcházející týden týden :-)

24 dáša dáša | 15. března 2015 v 18:28 | Reagovat

Květi, já Jonáška uvazuji jen u malinkatého pekařství a dívám se na něj. Jinak s ním chodím všude dovnitř -
do tabáku, do Zverimexu, drogerie i do restaurací a na poštu. On je hodný sedí a visí na mě očima :-)
Manžel mi dnes navlékal nit a říkal přitom " já už si nepamatuju, jak to bylo na té úvrati" O_O Vůbec nevím, o čem mluvil :-? Radši jsem se neptala, protože mě požádal o lupu a já jsem věděla, že už mu tečou nervy při tom navlékání 8-O  :-!Povedlo se :-)
Květi, ať se Ti příští týden vše daří :-)

25 dáša dáša | 15. března 2015 v 18:34 | Reagovat

Kitty, jsi výborná učitelka, já jsem do tohoto článku neměla žádný obrázek.
Myslím si, že už tak toho bylo dost :D
Ó, toho výživnýho bych našla u mě hodně O_O  :D Já jsem ten pokus smazala ihned, jak jsme domluvily a prohlédly se navzájem :D

26 dáša dáša | 15. března 2015 v 18:54 | Reagovat

[18]:Helenko, já se na Jonáška dívám přes skleněné dveře, je to malý obchůdek. Já si myslím,že jsem na Jonáška zapomněla v té chvíli, když jsem se byla ptát na časopis :-(
Kdybys mě, Heli, slyšela, to bylo dokola " Já se asi na to v....u " a jak jsem ze zoufalství zatínala pěsti a zavyla, kdy přišel další problém [:tired:]
Heli, přeji Ti Slunce v duši :-)

27 dáša dáša | 15. března 2015 v 19:04 | Reagovat

[19]:Maruško, já jsem tak nadřená s tím prťavým šlapátkem, které mi pořád zajíždí pod stůl 8-O Není nad velké pevné šlapací plochy 8-O
To malé je dokonce "PLASTOVÉ", no hrůza, fuj 8-O
Maruško,snad je Ti aspoň trochu lépe :-) Mělas toho všeho hodně, pěkně odpočívej a přečti si něco zajímavého :-)
Přeji Ti pevné zdraví :-)  :-)  :-)

28 Jarka Jarka | Web | 16. března 2015 v 14:54 | Reagovat

Takle ztratil manžel navinovací vodítko, pro naší Peginku. Chodí totiž volně a vodítko nosí v kapse u bundy a samozřejmě ho vytratil. Hledal ho hned ten večer, hledal ho i druhý den a hledala jsem ho s manželem i já a nic. Až když jsme utratili korunky za nové, řekl nám jeden pejskař, že to vodítko tři dny viselo na trubce kovového klepadla na koberce, až si ho někdo vzal. Ale koho by napadlo hledat vytroušené vodítko po vrších? Chodili a hledali jsme s nosem u země. ???  :D Jo. Jsem moc ráda, že jsi Jonáška našla, to by bylo smutku, kdyby se někomu zalíbil!

29 Janka Janka | Web | 16. března 2015 v 15:59 | Reagovat

Jak je vidět, tak je u vás veselo. Ale to je dobře. :-)
Se strojem jsem si užila také kdysi svoje. Dostala jsem ho jako dárek ještě v dobách, kdy nebylo nic k dostání. Samozřejmě, že jsem si několikrát prošila prst a na stroj zanevřela. Ale po příchodu dcery na svět jsem se na něm naučila šít a sloužil mi až do její promoce. Všechno oblečení do tanečních, na maturitu a na promoci. :-)  :-)

30 dáša dáša | E-mail | Web | 16. března 2015 v 17:56 | Reagovat

[28]:Jaruško, to se stane hned, že se něco ztratí. Manžel si třeba bral z kapsy kapesník a vypadlo vodítko, Jo jo, takto lehce se to stane ???
Ani nechci pomyslet, že by tam nebyl! [:tired:]
Přeji Ti příjemný večer a zítra snad bude aspoň jeden den lepší počasí ;-)

31 dáša dáša | E-mail | Web | 16. března 2015 v 18:06 | Reagovat

[29]:Také jsem dětem šila kabátky, bundy, oteplováky, kalhoty, fofrovačky apod. na Singrovce šlapací. Tu znám jak boty, ale elektrický stroj je mně podezřelý protivník :-(
Na nápady jsem chodila do knihovny, kde jsem si mohla prohlédnout Burdu a přes pergamenový papír obkreslit střih. Domů se nepůjčovaly, protože by si lidi vytrhali stránky.Vzory z Burdy vždy perfektně seděly. :-)
Příjemný večer, Janko :-)

32 Hanka Hanka | E-mail | Web | 16. března 2015 v 20:25 | Reagovat

[22]: Páni, chudák holka! Stát se to mně, tak se zjevím! O_O

33 beallara beallara | Web | 17. března 2015 v 17:11 | Reagovat

Děvče, ty máš život pestrý a hodně rozmanitý, nemáš čas se nudit.
Chápu, že se Ti nelíbilo zrušení koncertu, mám Stinga moc ráda a určitě to bude pomalu 30let, co jsem si domů donesla jeho desku a a s manželem jsme ji točili pořád dokola, byla to naše velká láska :-)  :-)  :-)

34 Ježurka Ježurka | Web | 18. března 2015 v 18:08 | Reagovat

Dášenko, bohužel se omlouvám, ale já se u tohoto tvého článku moc pobavila. Že něco někde ztratíš, to je normální, ale že zapomeneš někde Jonáška, to mne dostalo. A co se týče stroje - neboj, však to půjde! Já ho mám už asi tak 20 let a taky jsem si zvykla! :-)

35 Dauma Dauma | E-mail | Web | 21. března 2015 v 17:35 | Reagovat

[33]: Pestrý a rozmanitý život mám, Simi, ale ne vždy je radostný pro mě, když mně něco nejde :-) Byla jsem vždy velice aktivní, ale začínám pozorovat, že mně vše nejde tak rychle jako před 10ti lety, kdy jsem byla svižnější a vše mi šlo od ruky. Do 40 let jsem žila velmi rychle. Měla jsem tři holky ( a ještě je mám moje milované )a podnikala s nimi dlouhé procházky, starala jsem se o domácnost, o zahradu,šila jsem a pletla na děti i na panenky a medvídky a také ložní prádlo, vyráběla krabice na hračky i na různé drobnosti,vystřihovaly jsme a vymalovávaly domečky, zvířátka, přání atd. Vyráběla jsem obaly na knihy a sešity a z krabic domy, do nich nábyteček, záclonky na okna, koberec na dno jako podlahu,polštáře apod.
Chybí mi ten šrumec, vnoučata jsou v Praze a mají spoustu kroužků a nemají čas.
Na Stinga i Simona jsem se moc těšila a mohli jsme také dva dny pobýt s dětmi v Praze, určitě bychom s nimi podnikli nějakou zajímavou akci.Rodiče jsou vytíženi v práci a okolo nás s manželem je tak pustoprázdno, Ach jo. Nemám motivaci.Simi , přeji Ti pozitivní víken i celý příští týden :-)

36 Dauma Dauma | E-mail | Web | 21. března 2015 v 17:45 | Reagovat

[34]: Ahoj Libuško, to je dobře, že ses pobavila :-) I mně se někdy zdá, že žiju jako v cirkusu, pořád se něco děje :-)
S tím strojem - Libuško, zapomínáš, že já jsem jako slon v porcelánu :-!  ???
A Ty jsi velice šikovná :-)
Měj se moc hezky, Libuško :-)

37 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. března 2015 v 20:54 | Reagovat

No já s tebou spíš cítím, Dáši, musely to být nervy, s Jonáškem.A ještě větší s tím zapomenutým dítětem (naštěstí už kapku odrostlým a snad už rozumným).
Tvým trablům se šicím strojem se taky nesměji, elektrický šicí stroj jsem jaktěživ neměla, kdysi jsem šila na starém šlapacím, ale pak jsem to nechala, protože neměl entl a mě nebavilo entlovat v ruce. Tak trochu bych chtěla elektrický šicí stroj, ale když čtu tu hrůzu, tak si asi něchám něco raději obroubit, nebo se s tím budu šušnit v rukách (a prošívanou deku si raději koupím). :-)
Je mi líto, že ti dělá čtení pořád tak zle, moc ráda bych ti pomohla, ale nevím jak,  mimo blbých rad s čajovými pytlíky na oči (a ani to bych možná nedoporučovala), nebo s pojídáním borůvek (a to bych teda pořád doporučovala, navíc jsou chutné.) :-?  8-)

38 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. března 2015 v 12:24 | Reagovat

Ale i přesto, že se ti to mírně řečeno podělalo, jsi nakonec vlastně všechno zvládla. Já jsem se učila šít na elektrickém šicím stroji. Takže tě obdivuji, že se nevzdáváš. Líbí se mi, že o svých trablech dokážeš napsat moc hezky a s nadhledem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama