Březen 2015

O všem možném

31. března 2015 v 21:47 | dauma |  Moje zážitky



No, toto, každý den jsem si říkala, na to a na to napíšu článek.
A najednou tady hledím na prázdnou stránkou a dumám, o čem jsem to vlastně chtěla psát.

Venku je zrovna obrovská bouřka s blesky a pdají kroupy.
Říká se, že jak se přežene první jarní bouřka, je konec zimy.
Sotva jsem dopsala větu, svítí ostré slunce z černých mraků.

Abych tady nepletla páté přes deváté, začnu minulým týdnem.

Snažím se šít

24. března 2015 v 20:44 | dauma |  Ruční práce



A jsem jako slon v porcelánu.
Včera jsem došívala deku a schází mi asi 25 cm do konce a
došla mně spodní nit.

Vzala jsem si moudrou knížku a studovala, co s tím, když to funguje úplně jinak než u šlapacího stroje.
Tam jsem odšoupla malý nerezový deklíček a vyndala cívku.
Šlo to jako po másle.

Ovšem u elektrického jsem nic tak rychlého a snadného nenašla.
Cívka sice tu páčku pro vytažení měla, ale nešla vyklopit.
Postupovala jsem přesně podle návodu a než jsem krok provedla, četla jsem si ho pomalu a nahlas,
jaký krok provedu.
Cívku se mi podařilo vyndat. Zajásala jsem.
Najednou cak, cvak, dvojité cvakPřekvapený
a před nosem mi vypadly 4 součástky na stůl
bez mého jakéhokoli mého přičiněníNevinnýKřičící
Manžel zvolal: pane bože, ty jsi katastrofální člověk,
nevím, co s Tebou mám dělat.
To můžeš zrovna vyhodit.
Nálada byla na bodu mrazuZamračený

Do opravy jsem se ještě nepustila, musím být úplně v klidu.
A to nejsem, protože mi utekl Jonášek, přišel asi ani ne do půl hodiny,
ale ty nervy!
Vrtěl ocáskem jako by se nic nedělo a musela jsem ho pochválit,
že domů vlastně vůbec přišel.
Příště by nepřišel, protože by se bál. Psi si pamatují jen daný
okamžik a musí být hned pokáraní.
Ale on sám přišel.
Ještěže tak.

Abych se odreagovala, ukážu vám uháčkované ptáčky na zavěšení na okna ( v obýváku máme tři okna ).

A také tu inkriminovanou těžce vydřenou deku ( přehoz )s nedošitým koncem.




Vidíte dva Jonáškovy chlupy ? Tak ty jsou všude. Vyluxuju, umyju podlahu a chlupy povstanou jak vojáci.
Na tom stole jsem je neviděla, až na fotce v galerii.

Jonášek sleduje, co to panička vyvádí. Vidíte, jak se na mě udiveně dívá?
Divím se, že se dívá do objektivu, on se nefotí rád.




Moje krajky a střapce koupené na podzim v Toskánsku.











Přeji vámpříjemný večer a zítra báječný den

dáša

Počasí

20. března 2015 v 17:52 | dauma |  Moje zážitky



Dnes těsně před půlnocí nastane astronomické jaro.

Jak jsme se našli, co jsme našli,...i

14. března 2015 v 18:05 | dauma |  Co právě dělám



..........co jsme nenašli a co jsem se naučila.

V minulých deseti dnech jsem si připadala jako jelen.
Samé skopičiny nahoru a dolů s vyjevenýma očima.
Nevím, proč se ještě nad sebou divím, když vím,
že mně rozmanité události a roztržitosti provázejí od doby.
kdy jsem začala chodit do školy
( myslím do 1. třídy základní školy), ano ,je to už moc dávno.

Minulý týden přišel manžel s Jonáškem z večerní procházky a hned
se ke mně hrnul ještě v kabátě a
" Můžeš mně říct, co dělá Jonáškův obleček na kovovém mostku?"
Vyvalila jsem oči. Tak přece " našli".
Obleček jsme ztratili s Jonáškem asi před měsícem.
Hledali jsme, hledali a "Nenašli"
Manžel uznal, že vlastně on šel přes mostek hodněkrát a neviděl ho.
( Já jsem mu to radši ani neřekla, že jsme jej ztratiliMrkající)
Myslím si, že někdo z místních si ho vzal domů a
jakmile by mně potkal, tak by mně jej dal.
Jenže já chodím do všech možných stran na procházky,
tak jsme se ještě neviděli. To by mně řekli, že ho našli.

Druhý den jsem byla s Jonáškem u nás asi ve třech obchůdcích a
nesla jsem dvě tašky, kabelku a ještě Jonáška na vodítku.
A on potvůrka po cestě domů vykonal svoji potřebu na trávě.
Když jsem nabírala hovínka do pytlíku, tak jsem si nevšimla,
že mi upadla jedna rukavice.
Zjistila jsem to až večer a pověřila jsem mažela, aby se tam šel podíval.
( protože mně řekl, že já slepoun stejně nic nenajdu)
Nenašel. pak jsem hledala já. Nenašla.

Minulý pátek jsme měli jet na koncert v O2 aréně v Praze.
Dostali jsme od Ježíška lístky na Stinga a Simona.
APřekvapený Sting onemocněl a koncert byl zrušenPlačící
To už se nám stalo jednou s Eltonem Johnem Zamračený

Minulý týden jsem šla s Jonáškem zase nakupovat.
Uvázala jsem ho u prvního obchůdku, a pak obešla dokola celý areál
a stavila se v dalších obchůdkách.
A šla jsem domů z jiné strany areálu.
Přišla jsem domů a zarazila jsem se " nemám Jonáška ".
Mazala jsem zpět a on seděl u stojanu jako ťulpásek.
To bylo uvítání a mazlení! a doma dostal kokinka.
Byli jsme oba šťastní, že jsme se našliÚžasný


Poprvé v životě jsem začala ve čtvrtek šít na elektrickém
šicím stroji.
Řeknu vám, že to byla pro mně hrůza.
Zlatý Pfaff a Singer šlapací.
Ty prošily všechno, i kůži nebo čalounické látky.
Nejsem žádný troškař, pustila jsem se do šití silné deky
2,5 x 1,80 m.
( a šila jsem vůbec poprvé po 15ti letech )

Prvním problémem bylo, že jsem vůbec něvěděla, jak se
vsune cívka se spodní nití.
Druhým kudy se vede horní nit,
třetím: navlékala jsem nit skoro 3/4 hodiny,
neviděla jsem očko a nevidím ho pořád ani s lupou a brýlemi samozřejmě.
Za čtvrté jsem dolů nedala patku, protože jsem stěží narvala spojené látky s náplní
pod ni.
Pátý problém : ten ďábel stroj vyjel rychlostí blesku,
protože jsem neměla dostatek citu na tu pitomou malou šlapkuKřičící
Za šesté jsem přestala šít a NEMOHLA jsem tu deku vyndat zpod patky.
Sedmý problém nastal, když stroj začal vibrovat
jako ždímající pračka a najednou něco ruplo
a ze stroje odletěla celá část, ve které je umístěna jehla.
No a osmý, jehla byla zlomená.

V tu chvíli mně po dřívější dohodě zavolala Kitty.
Mně totiž od té doby, co asi před třemi lety blbnul blog,
nejdou nahrávat obrázky z galerie do článků.
Přenášela jsem je složitou cestou.
Hodná Kittynka mě to naučila, ani mi nenadávala,
protože já a technika spolu nejsme kamarádi.
Divím se, že mě neposlala někam, protože
tak nechápajícího učně asi nikdy neměla.
Jen mi říkala něžně " no ty mimino, ty jsi úplně nepolíbená!"
Jsem ti ,Kitty, velice vděčná a moc děkuju."Úžasný

Večer po kriminálce na Prima cool jsem se srdnatě pustila
znovu do šití.
Nit jsme s manželem navlékali opět desítky minut.
( Manžel vidí do dálky jako rys, ale do blízka špatně,
nemá čas jít k očařce! A ona je tak hodná paní doktorka.)

Deku musím ještě prošít cik cak, o půl noci mi došla spodní nit.
Byla jsem ráda, usnula jsem,
jak když mě do vody hodí.

Všem vám moc a moc děkuji za vaše komentáře k mým článkům. Nestačím odpovídat
tak rychle, jako bych si představovala.
Kvůli očím můžu chodit na PC jen podle mých možností, už po prvních minutách mi tečou slzy, oči pálí a bolí.

Jsem tady s vámi moc rádaMrkajícíÚžasný

Mějte se všichni príma a bezvadný víkend

dáša






Milí návštěvníci

5. března 2015 v 15:48 | dauma |  Zahrada u domu


Milí a malí.
Každý den je pozoruji dalekohledem z okna nebo přes foťák.
Na zahradě blízko šípkového keře mají krmítka a
v nich slunečnicová semínka a pověšené lojové koule.
Na trávník také před krmítkem rozhodím slunečnicová semínka.
Nakrájela jsem i jablka, která mají rádi kosi.
A věřte nebo ne, ale letos jsme vidělije jeden párek kosů.
Asi jim nevyhovuje letošní zima.
Jinak máme každou zimu hodně kosů zobajících jablíčka.
Až do této zimy.
Kam se poděli?






















Na zahradě se objevil predátor, seděl a číhal.
Kontrolovala jsem ho při vaření.
Byla to vlastně kočička, která má pruhovaný ocas jako tagr a je manželova oblíbená.
Dost dlouho se k němu chodila pomazlit, ale před týdnem si manžel
postěžoval, že ho přepadla zpod keře a dorážela a prskala na něj nepřátelsky.
To já mám oblíbenou kočičku, která je menší, je přítulná a má barvu pěny na espresu.
Obě kočky jsou tulačky.
Tady tu zákeřnou jsem asi po půl hodiny pozorovala
pak jsem otevřela okna a volala huš, huš a tleskala.
Ona se ani nehnula.
Měla jsem po ruce svetr a razantně jsem s ním mávala,
ale trvalo skoro pět minut, než odkráčela.
Vznešeně.



U nás je zima a studený silný vítr.
Příští týden má být tepleji.

Přeji vám všem slunce v duši

Dáša