Únor 2015

Biatlon

25. února 2015 v 20:07 | dauma |  Moje zážitky



V Novém Městě na Vysočině se jel začátkem února Světový pohár v biatlonu- ženy i muži.
Manžel koupil lístky na sobotu, protože na neděli už měli vyprodáno.
Byla jsem v lednu nemocná a obávala jsem se, že na pohár nepojedu. Naštěstí se mi udělalo
lépe a jeli jsme.

Bylo nádherně, slunce naplno zářilo, všude byla na Vysočině spousta sněhu a co si budeme
povídat - na Vysočině je krásně v každém ročním období.

Když jsme přijížděli ke Žďáru začala se tvořit kolona. Posouvali jsme se půl metru každých 15 minut.
Manžel si nadjel vedlejší cestou, ale protože bylo hodně silnic uzavřeno, ocitli jsme se zase v koloně.
Až u areálu závodu jsme viděli, že auta se sjíždí ze třech stran a tady se zařazovaly zipově.
Policie na vše dohlížela a pořadatelé nás navigovali na parkovací místo.


Na tribunách bylo narváno. Nějak jsme se nacpali, ale zůstali jsme dost nízko ( alespoň pro mou výšku ).
No, ono to bylo jedno, protože z větší výšky bych neviděla vůbec nic.
Atmosféra byla jedinečná! Všichni byli v pohodě a fandili, mávali vlajkami a troubili.
Aspoň jsem viděla zblízka ženy a hlavně naše, když se před námi fotily a radovaly se.
Na střelnici jsem neviděla, tak jsem se dívala na obrovskou obrazovku.



O přestávce mezi závodem žen a mužů byla přestávka.
Skoro všichni se hnali k občerstvení.
Pořadatelé občerstvení nezvládli. Pod tribunou byla hromada stánků , prodávajících pouze pití.
Dali jsme si svařák na zahřátí a vydali se na cestu k něčemu jedlému.

Cesta šla s kopce a bylo to dost daleko.Představte si, že jídlo bylo k dostání jen ve velkém stanu,
kde byla i jídelna.Fungovala zde teplá kuchyně, ale na kapacitu 30ti tisíc lidí to absolutně nestačilo.
Obrovská fronta v pětistupu se linula skoro přes celý stan a dvakrát se obtáčela.
Všimla jsem si, že mužští si dávali klobásu a ženy kuřátko s hranolkama nebo těstoviny.
U vchodu se krčil malý stánek s rozpékanými bagetami, fronta byla o hodně menší.
Šlo to pomalu, manžel se obával, že se na nás nedostane. Pořád se chodil dívat k pultu,
co ještě v těch chladících skříních ještě mají.
Pak jsem se šla podívat já a věřte mi, že mně hóóódně rozrušilo, že tam obsluhovala
jedna jediná dívenka na jednom opékači !!!
Naštěstí přivezli několik bedem zboží a nastoupila další dívenka s rozpékačem.
Já jsem si dala rozpečenou tortilu s žampionama a sýrem.Manžel bagetu s kuřecím masem.
Když jsem doma říkala, že nachystám svačiny, manžel namítl, že je tam občerstvení habaděj.
( On tam byl vloni sám ).


Po cestě do areálu jsme si dali další svařák a když jsme šli přes můstek ( pod kterým byl tunel,
kterým pak projížděli závodníci ) a z můstku se šlo dolů po schodech. Zářilo a hřálo slunce ( a svařák )
a chytila jsem se zábradlí na schodech a řekla jsem, že tady zůstanem.

Bylo to úplně fantastické - viděli jsme dvě zatáčky, tunel byl kousek od nás asi 5 m a viděli jsme ještě
závodníky, kteří se vraceli druhým tunelem, který byl od nás vzdálený asi 20 m.
A hlavně - závodníci jeli 2 m pod námi. Viděla jsem jim do obličeje.
Ovládla mě veliká radost a fandila jsem ostošest " hop, hop, hop, dělej jeď, jeď " a tleskala.
Byla jsem v centru závodu! Povzbuzovala jsem všechny závodníky.









Domluvili jsme se s manželem, že příště si nebudeme kupovat místa na tribuně, ale půjdeme
fandit podél závodiště. Závodní cesta je opravdu dost dlouhá a na střílení jsme stejně
sledovali na obrazovce. Lidí okolo závodiště bylo hodně.
A vezmu svačinu.
Po závodě jsem si já dala třetí svařák.

Domů jsme přijeli po desáté večer a Jonášek se mohl zbláznit, bobík malej.

Čtvrtý den po závodech jsem onemocněla znovu a od včera se mně konečně začala rýma.
Připadala jsem si jako papiňák - těžká hlava, bolest v zátylku, v krku a štěkavý kašel, bolelo mě v uších a
praskalo v celé hlavě. Velká únava.
Nyní mám rýmu, teče mi z očí, bolest těla a únava mě neopuští.
Snad až mi odezní rýma, bude líp.

Přeji vám všem návštěvníkům, aby byli zdraví.
Mějte se všichni hezky

dáša

Waldorfský salát

24. února 2015 v 19:23 | dauma |  Z kuchyně



V letošní příšerné zimě nezimě ( už vlastně druhý rok po sobě )
se všechny bacily těší dobrého zdraví a hojně nás navštěvují.
Mnohé z nás bacily převálcovaly.
A proto budeme spolu proti ním bojovat, co říkáte ?
Překládám vám recept na salát, který máme moc rádi ( no, manželovi míň,
nemá rád ořechy a já jsem si nevzpomněla ).



WALDORFSKÝ SALÁT


4 stvoly řepíkového celeru jemně nakrájené
4 jablka se slupkou nakrájené na kostičky
200 g hroznů bílých a červených smíchat
120 g nasekaných vlašských ořechů
280 ml majonézy ( já jsem dala 2 lžíce delikátní jemné majonézy a zbytek jsem doplnila zakysanou smetanou
4 lžíce lehce našlehané sladké smetany
šťáva z jednoho citronu


Já jsem se s tím moc nepárala a vše jsem nakrájela na kostky.
Žlutou smetanu jsem jen do pěny trochu našlehala v hrnku ruční metlou.


Měla jsem jen zelené hrozny.


Protože už máme scvrklá jablka, tak jsou bez slupky a salát je bledý.
Ještě jsem přidala rozinky.
Toto už je zbytek, ten jsem snědla druhý den.


Obrázek z kuchařky - salát je barevnější o červené kostky jablka a červené hrozny.

Salát dát aspoň na půl hodiny do ledničky. Celer ztratí svoji aromatickou chuť a je naopak velmi šťavnatý.


Přeji vám

dobrou chuť

dáša





Procházka v lese a na louce

22. února 2015 v 15:50 | dauma |  Co právě dělám




Tento týden byly tři nádherné dny se sluncem.

Necítím se delší dobu dobře, je to jako na houpačce.
Bolí mě v krku, jako by se mi tam otáčela žiletka, zánět horních cest dýchacích,
jsem slabá a unavená, zkrátka bolí mě celý člověk.

Ale přes týden jsem doma jen já a Jonášek se musí proběhnout, aby se mu
rozpohybovala střeva a udělal svoji potřebu.
Čurá na vše, kde ucítí čurání jiných pejsků.
Ovšem ne každý mu voní a tak po očmuchání běží dál.
( v této chvílí leží Jonášek vedle mě na opěradle a hlavičku má u mě na rameni,
oči jako tenisáky a přísně sleduje páníčka, který vytáhl vysavač, jeho velkého nepřítele )

Piju litry bylinkových čajů ( bylin z naší zahrady ) s medem z ze smrkových výhonků,
inhaluji. Už nevím, co mám ještě dělat, abych nemusela k doktorce.

Když se mi udělá lépe, tak mám radost, že už mi bude dobře.
Chyby lávky, ta se jen tak nevzdá.

Tento víkend ležím, hlavu mám plnou hlenu, bolí mě uši a praská mi v nich.
Jonášek chodí na procházky s páníčkem.


Přidám sem několik fotek ze středeční procházky dopoledne.



Nesnáším, když si lidé vyšlapají cestičky tam, kde to není potřeba.
Vyjetá cesta původní ( už když jsme se přistěhovali, tak tam byla a to jsme zde 35 let ).
Ostatní vyjeté a vyšlapané cestičky začaly vznikat asi cca 3 roky zpětně.
Velké změny začaly u nás i v lese vloni. ( O tom ještě napíšu. )



Náš velký čmuchálek.
Nevím, proč nemůže chodit vznešeně s hlavou nahoře a semtam zvednout elegantně nožku.

Buďte všichni zdraví

a berte život z té lepší stránky

( kdybych nebyla nemocná, tak bych za jeden den nestihla psát tolik komentářů k vašim článkům )

nazdárek

vaše Dáša


Náš domácí miláček

20. února 2015 v 18:27 | dauma |  Moje zážitky



je náš Jonášek.
Jonáška jsme si jako štěňátko přinesli z útulku před devíti roky.
Takže je vám jasné kolik je mu let.
Jonášek je velice radostný pejsek, říkám mu " ty jeden vrtichvoste",
neustále totiž vrtí ocáskem.
Jen mi oko jentak sjede na něj,
vrtí ocáskem ostošest a málem mu upadne i zadeček.

Když byly ještě děti doma nebo když přijedou vnoučátka,
stěhuje se v noci po všech postelích,
Aby nikoho neošidil o svou přítomnost.
Už jsme doma jen dva, má tedy krátkou cestu.
Jen se vsune pod jednu nebo druhou peřinu.
Vůbec jej nevnímáme a nevíme kolikrát byl u koho z nás.
Když večer usínám, leží přilepený k mému boku a hlavičku má buď
pod mým krkem nebo na mém koleni a olizuje tělové mléko na mém koleni.

V obýváku nejraději spí na opěrce pohovky, kterou máme pod oknem.
Nic mu neujde. Zdá se,že tvrdě spí, ale jakmile naproti vyjde černý jezevčík
na procházku, vylítne jak čertík z krabičky s obrovským štěkotem.
Okno je oslintané, ale zakažte mu skákat po okně.
Jednak je neuhlídatelný a jednak vlastně hlídá.
Taky rád spinká v " domečku".

Má takovou starou mnou šitou deku a když sedím na pohovce u počítače
( jako třeba teď ), přitáhne deku, já ji dám na sedák a on se pod ni zahrabe
a přilepí se ke mně a hlavičku mi dá na klín.

Ani nemusím snad psát, že je velikánský mazel a rád si hraje.
Od jeho nemoci s páteří také vyžaduje pochování - šťouchá do mě tak dlouho, než
jej vezmu do náruče, a to pak kontroluje, co tady píšu do blogu.Přímo nesnáší , když čteme noviny.
Každému skáče do klína, aby se mu někdo věnoval.
Krásně si hraje, s námi, ale i sám. Šťouchne balonek čumáčkem,
nahraje jednou tlpapkou druhé tlapce a pak se to opakuje.
Nakonec se pod stolem převalí na záda a balonek si přidržuje packama a jemně ( zatím ) ho okusuje.
Když na zahradě je nás víc, tak stojíme v kruhu a Jonášek nám postupně nahrává.
Nikdy se nespletl.
A kromě toho skoro celý den spinká.
A jak chrápe!!!




Kdo někdy čte můj blok, tak asi ví, že Jonášek v květnu ochrnul.
Fotografie nejsou z doby nejtěžší.
Začínají od července 2014.




Ještě nesmí moc chodit. On už měl potvůrka utěkácké úmysly.
Ještě mu ani nešlo vystoupit na obrubník chodníku, vždycky se svalil.


V této poloze spinkal ještě o prázdninách. Ulevoval zádíčkám.

V září už spinká jako miminko.

Kitty, vidíš kostičku na krku ?
Jsou v ní baterky, večer ji zapneme na procházce a svítí neónově.
Taky by mohla blikat, ale to by ho rušilo v čmuchání po zemi.
Chudáček, určitě by se cítil jako vězeň.



Takto vedle mě spinkal v křesle včera.

Poslední 4 fotky jsou z dnešního týdne.


Právě Jonášek odkráčel spát do ložnice a zalezl si pod přehoz na postel.
Stačil mně říct, že ty lidi, kteří si jej budou prohlížet, pozdravuje

Haf !

a já se připojuji s přáním pohodového víkendu.

Dáša







Ohlédnutí za II. polovinou roku 2014

16. února 2015 v 13:41 | dauma |  Moje zážitky


Druhá polovina roku , hlavně prázdniny, byla bohatá na zážitky.



Červenec a srpen

PRÁZDNINY


Vchod do basiky na Velehradě na Svaté Cyrila a Metoděje.



Druhý sváteční den - Jízda králů v Hluku.


Dolní část kroje.






Ostrá nad Labem - razení mincí a malá část bylinové zahrady.
Děti to tu mají rády.

V krásné hospůdce mimo areál Botanicu. Vnučka vyrábí " mochito ".




Kopec Kozákov s dětmi. Tady lidé hledají často rubínky.
Let rogalem absolvovala starší paní než já, dostala jej jako dárek na Vánoce.
Bylo nádherně. Muselo to být nádherné proletět se nad krajinou a vesnicemi.


Na pouti s dětmi.


Koupili jsme kličky na nová okna na faře.


Září


Vnučka jde do první třídy. Aktovku, penál a láhev na pití jsou s jejíma oblíbenýma tučňákama.


Luhačovice


Poutní místo Sv. Hostýn v Hostýnských vrších




Jízda veteránů Slováckem .




CIAF - výsadkáři. Je hodně těžké složit pečlivě obrovské padáky. Já bych to nedokázala.





Slavnosti vína. Několik set krojovaných šlo 3 km do UH.Vynikající zábava, radost, smích, vynikající burčák kromě jiného
a večer ve Slovácké búdě cimbálka. Zpívali jsme ostošest a pili víno. No, řeknu vám, prostě paráda.


Výstava květin a kotlů na topení v Lysé nad Labem. Tady jsem nakoupila jarní holandské cibuloviny.
A kvůli teplé zimě mně nějaké už vyhrabala toulavá kočka.


Svěcení nového kostela.
Zase hodně krojovaných. Nedostali jsme se dovnitř, bylo narváno
a na prostranstvích před kostelem nás bylo tak 700set lidí.



Děti u nás, kluci hrají hokej. Bylo vedro.



Říjen


Koncert mojí milované Joan Baez.





Děti u nás, šili jsme zvířátka ( ještě tam chybí liška), nejstarší vnouček a vnučka už šijí pěkně .
Vnučka nakreslila zvířátka a udělala šablony.



Listopad



Vnučka měla narozeniny.










Tančící tramvaj.
Báječná atmosféra. Kartičky jsem dělala sama pro celou rodinu a přátele dcer.



Prosinec




Advent v Drážďanech. s rodinou dcery.


Prosba vnučky k Ježíškovi.


Knihy před balením pod stromek.


Koupila jsem růžovou kvězdu.



Jonášek vám posílá pozdrav.


Mějte se všichni fanfárově.

Dáša

Dokončení přehledu událostí v 1. pol. roku 2014

10. února 2015 v 19:08 | dauma |  Co právě dělám

Takže budu po technické přestávce pokračovat novým článkem, protože se bojím do toho minulého hrabat, aby to pak nedopadlo ještě hůře. Děkuji vám za vaše milé komentáře a vítám vás znovu na svém blogu.


DUBEN




V březnu a dubnu jsem byla v UH a jezdili za mnou manžel a děti.


Tuto kuchyň jsme si koupili v IKEA, protože je přestali vyrábět a měli na ně slevy.
Bylo více druhů kuchyní, ale my máme bílou se šuplíky, skříňku máme jednu pod dřezem.
Sestavili jsme si ji sami na papír a podle toho kupovali skříňky.

Tato rozkládací pohovka bude pro děti ( 2x )


KVĚTEN



V květnu nám onemocněl Jonášek. Vítal páníčka a ochrnul na zadní část těla s končetinami.


ČERVEN


Parádní výlet lodí do Drážďan, jela nás celá parta.
Vody bylo hrozně málo, docela jsme se obávali, abychom někde neuvízli.
To by bylo po výletu.




Jonášek ještě tahá zadeček.


Ohlédnutí za první polovinou roku 2014

10. února 2015 v 15:07 | dauma |  Co právě dělám

V minulém roce byla také taková zima na nic. Nebyl žádný sníh a slunce bylo málo.
Vůbec se mi to nelíbilo.


LEDEN









ÚNOR




Opera byla úžasným zážitkem. Vstupenky jsme dostali od Ježíška.
Ve Státní opeře se mi moc líbilo narozdíl od Národního divadla, kde ve foyer byla zima a táhlo tam.


BŘEZEN


V březnu jsem se přemístila na Slovácko tam už odkvétaly kočičky.
A také rozkvétají jabloně.


DUBEN



A tímto tady musím z technických důvodů skončit. Objevil se mi při ukládání obrázku ten čtvereček níže a nic mi nejde nahrát.
Doufám, že to alespoň půjde uložit.
Čtvereček se mi nepodařilo odstranit.
To mě teda může naštvat!Nevinný

Budu pokračovat co nejdříve, teď jdu s Jonáškem ven. Je tam hnusně mokro.

Zatím vám ,přes ty překážky, vesele mávámMrkající