Moc přemýšlím

8. října 2014 v 15:09 | dauma |  Co právě dělám

o všem možném, co bych měla hodit za hlavu.

Pochybnosti se mně vtírají do mozku a ne a ne odejít.
Nejčastěji mě tyto " skvělé " myšlenky přepadají při vaření.
Škrábu zeleninu, smažím cibulku, míchám vařečkou a přitom zrychluji pohyb ruky s vařečkou a
v hlavě mně rotují otázky všeho druhu.
Například : co jsem řekla, co jsem všechno měla říci, co jsem vůbec neměla zmiňovat a co jsem
neřekla.
Nejvíc zuřivě míchám nebo krájím v případě, když jsem vzteklá, že jsem nedotáhla něco do konce a
neřekla vše, co jsem chtěla. Prostě mi to vše došlo až následně.
A nadávám si nelichotivými názvy.

Další neřešitelné otázky řeším při poslouchání radia, sledováním zpráv a čtením novin.
Nasávám je jako houba a " v duchu řeším ".

Největším problémem pro " mé rádoby řešení " je, co se stane s naší civilizací,
bude-li to pokračovat tak rychlým a ještě třeba už zítra rychlejším hrůzu vzbuzujícím pokrokem?!

Co budou dělat lidi, když se vše zrobotizuje ? nebudou moci nic dělat, budou se nudit,
budou agresívnější, bude válka ? už začala třetí světová válka ? Já si myslím, že ano.

Bude u nás ještě krásná zima se sněhem ?
Přejde zima hned v léto ?

Bude dost vody pro všechny?
Začneme jíst červy a mravence ? budou nás škrábat v krku?
Nepozvracím se z toho ? A co čokoláda, ta mi bude moc chybět!

A nic z toho výše uvedeného nemohu ovlivnit!
Mohu ovlivnit jen to, co se týká mě.

Poslední dobou si říkám, že to přeháním s mými komentáři, že jsou moc dlouhé
a tím odstrašující. Toto trable se objevuje v různých časových intervalech a
mezi tím píšu komentáře dlouhé pomalu jako článek.
Musím vás s nimi obtěžovat!
Pokaždé si říkám : jen tři věty a pozdrav. Ale pak mně napadá spoustu asociací, myšlenek
a rozběhnu se s psaním.
Myšlenky mně jdou rychleji, než mluvím. Musím se přiznat, jsem taky ukecaná!
A kolikrát jsem si už řekla " mluviti stříbro, mlčeti zlato" !
Jo, jo, jsem nepoučitelná.
Dnes jsem si na procházce s Jonáškem řekla: " musím se ukáznit a basta fidly!

Máte to taky nějak podobně ? Aspoň něco ?

Mám vás ráda a čtu všechny vaše články.
Omlouvám se, že všem hned nepíšu komentář z důvodu nedostatku času.
Že by to bylo mými komentáři, že se vyčerpám po třech, čtyřech komentářích ?

Přeji vám slunce v duši

Dáša


P.S. Tyto " miliónové pochybnosti " mě napadají tak 2x do roka - na jaře a na podzim a nebo,
když se děje něco hrozivého.
 


Komentáře

1 Blanka Blanka | Web | 8. října 2014 v 15:13 | Reagovat

Právě proto že tyto skutečnosti nemůže nikdo z nás ovlivnit, tak proč se tím trápit? Samozřejmě, je to znepokojující, ale asi bychom si měli užívat spíše našeho žití :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. října 2014 v 15:14 | Reagovat

Mám něco podobného, ale ne přes den, ale v noci. Přes den na podobné nemám čas. V noci se vzbudím třeba ve dvě hodiny, a je to podobné. A tak to jde třeba až do pěti, kdy musím vstávat do práce, hurá. Nic s tím taky neumím udělat.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. října 2014 v 15:22 | Reagovat

Taky přemýšlím o různých katastrofických scénářích, mele se mi to v hlavě až z toho nakonec blbnu. A říkám si máš to zapotřebí? Nemáš. Jsou věci které můžeš ovlivnit, pak ty které ovlivníš trochu a ty které ovlivnit nemůžeš. Takže na ty se vykašli a zabývej se těmi prvními dvěma..... al to že si nadávám za to co jsem měla říct a neřekla mám taky ;-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. října 2014 v 15:32 | Reagovat

Mám to taky tak, to je snad normální. Taky jen občas a nejvíc při probouzení. To namyslím takových problémů a jak je vyřešit, a pak to neprosadím nebo zapomenu nebo udělám. Katastrofický věci vymítám z mysli, s tím nic nenadělám a jen by mi to kazilo náladu. Jak napsal teď Malkiel: jsme tu jen jednou a krátce, tak žijme a moc nebádejme, co by kdyby. Chápu ty, kdo mají děti. Ale my nemáme, takže hledím ještě postíhat co bude potřeba pro nemohoucí stáří. A ráda čtu a komentuju vaše výtvory (i dlouhý komentáře mám ráda).
Raděj míchej tu cibulku a starej se, ať ju nespálíš. Svět nepřevrátíš, hleď si věcí nejbližších a moc nebádej. Přeju ti co nejvíc sluníčka a všechny zdravý a vstřícný kolem tebe (vás) :-)

5 Ajka Ajka | E-mail | Web | 8. října 2014 v 18:43 | Reagovat

Radši nedomýšlet .... když se vše zrobotizuje, stroje vezmou lidem práci ... historie se bude opakovat.
Jo a víš že červi a mravenci se v některých zemích normálně jedí, třeba smažené, a prý je to pochoutka! To někdy dávají dokumet o nějakém kmeni v pralese a normálně strčí ruku do mraveniště a jen se olizujou ....a živé! Brrrr...  nic pro mě :-D Si nedovedu představit, že bych měla jíst třeba kobylku v těstíčku :-D
Komentáře v pohodě, to neřeš jestli dlouhé nebo krátké ;-)

6 Jana Jana | Web | 8. října 2014 v 19:31 | Reagovat

Dáši, jsem moc ráda, že je podzim, takže tyto myšlenky nemáš proto, že by se dělo něco hrozvého, to mne uklidňuje. a pokud se neděje nic hrozivého, není třeba přemýšlet nad ostatními starostmi, co tu popisuješ :-) Prostě je to podzimem...:-) Čokoláda bude, válka nebude, roboti zatím budou jen ty kuchyňské, mluviti zlato, mlčeti je smutné, myšlenky ti jdou rychleji než mluvíš, to je tím, že ti to dobře myslí, takže je všechno v pořádku. Já takové pocity nemám, neznám...ale přece jen se tě pro jistotu zeptám...nekecám moc dlouho? :-) :D

7 Jarka Jarka | Web | 8. října 2014 v 19:59 | Reagovat

Jsem na tom stejně, jako Jana, takové myšlenky mě nepřepadají, ale to bude asi tím, že se s nikým nedostávám do konfliktu, který by se mi pak vracel a já musela přemýšlet, jestli jsem řekla všechno co jsem chtěla, nebo jestli jsem toho neřekla víc. Věřím tomu, že to pak člověku hlodá v hlavě a tu situaci si pak chtíc nechtíc, pořád v duchu přehrává. Ještě když jsem chodila do práce, měli jsme tam děsnou ženskou, která všechno věděla nejlíp, do všeho strkala nos a "od všeho měla klíče". Jednou už mě tak nakrkla, že jsem jí řekla své a při tom dost zvýšila hlas. A můžu ti Dášo říct, že mě to do konce pracovní doby tak hlodalo v hlavě, že přestože jsem byla v právu já, tak jsem za ní šla a za ten zvýšený hlas se jí omluvila. Věděla jsem totiž, že by mě to trápilo tak, že bych z toho nemohla spát a za to mi ta spravedlivá hádka opravdu netála... :-)

8 Jana Jana | Web | 8. října 2014 v 20:13 | Reagovat

[7]: Jé, Jaruš, já to ale myslela s humorem, já jsem stejná jako paní dášenka, jen mi vrtá v hlavě zas spousta jiných myšlenek...proto jsem i na závěr se Dášenky ptala, jestli také nepíšu moc dlouho :-) Také mi Dáši vrtají hlavou strachy, starosti, chtěla jsem to jen trochu zlehčit :-)
Jaruš, jsi dobrá, že jsi v pohodě, obdivuji tě...:-) Hezký večer nám všem lidičkám, ustaraným , i těm klidným vyrovnaným :-)

9 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 8. října 2014 v 20:26 | Reagovat

Všude stejné, myšlenky se nám honí hlavou a nejhorší je, že i ty, které nemůžeme ovlivnit. Ten můj si pustí zprávy a už to na mne jde. Už jsem si kolikrát říkala, tak tu neseď a neposlouchej to, ale...sedím dál jak pecka. Výhodu mám jen v tom, že to okamžitě zapomenu :-)

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. října 2014 v 20:56 | Reagovat

Ty mě normálně děsíš. Že začala třetí světová? Tím myslíš to Rusko? Asi jsem příliš bezstarostná. Poslední dobou se ani nedívám na zprávy. Buď už spím, nebo se šprtám AJ, nebo píšu na blog:-)

11 beallara beallara | Web | 8. října 2014 v 21:00 | Reagovat

Dášo, patří to k podzimu, krátí se den a najednou se tyto myšlenky vkrádají daleko rychleji a intenzivněji, chybí nám dlouhý den a sluníčko.Mám to tak každý rok a řeším ptákoviny nonstop, neumím vypnout hlavu :-D  :-D  :-D

12 Vendy Vendy | Web | 8. října 2014 v 22:52 | Reagovat

Zlati, nejenže občas mívám podobné myšlenky, ale někdy už věřím tomu, že svět, jaký známe, zaniká. Vlastně zčásti už zanikl. A v té chvíly tyhle myšlenky vyháním z hlavy a soustředím se na to, co je, nikoliv na to, co může být... i kdyby to měl být oběd,který zrovna vařím.
A tvoje komentáře jsou bezvadné, jsem ráda, že se naje někdo, kdo takhle píše k věci a ještě přidá něco, co ho zrovna napadlo. Takže, klidně piš dál a netrap se těmi myšlenkami víc, než je třeba. Vychutnávej přítomnost. :-)

13 Helena Helena | Web | 8. října 2014 v 23:20 | Reagovat

Taky občas Dáši přemýšlím, kde jsou ty staré zlaté časy. Vše je v takovém chaosu, že se pomalu ztrácí nit, po které by se člověk zase našel. ;-)

ČETLA JSEM JEDEN VTIP: potkají se dvě planety a ta jedna se ptá:"jak se ti daří?" "Ale, mám homo sapiens", odpoví druhá. "To přejde", říká první.

Tvé komentáře Dáši miluji, je v nich hodně ukryto. :-)

14 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 9. října 2014 v 7:08 | Reagovat

Dáši, tvoje dlouhé komentáře mám moc ráda a taky je obdivuji, já nikdy nic dlouhého nevyplodím, ani článek, ani komentář :-D Já teda zprávy moc nesleduji, tak aspoň nemám moc o čem přemýšlet, k nespavosti mi úplně stačí problémy v rodině ;-)  :-D A s těmi co nevyřeším se netrápím, ale mravence jíst nechci :D

15 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 9. října 2014 v 10:58 | Reagovat

Dáši, to je asi tím podzimem. I já mám občas všelijaké myšlenky. Na jaře ale ne...tak je to určitě podzimem. :-)

16 Ježurka Ježurka | Web | 9. října 2014 v 16:34 | Reagovat

Dášenko, určitě nezoufej, nejsi v tom sama. Mně kolikrát probíhají hlavou neuskutečněné hovory, co bych řekla, kdyby.... ale nikdy k tomu nedošlo. A že mám někdy vztek na celý svět, to se taky stane, ale že bych zase tolik hloubala nad tím, co nemohu změnit? V tom se krotím, ale jinak si nadávám taky často.

17 Hanka Hanka | E-mail | Web | 9. října 2014 v 18:29 | Reagovat

Dáši, troufám si říct, že jsme na tom všechny stejně (nepíšu všichni, chlapům určitě nic takového v hlavě nešrotí). Pokud dělám činnost, na kterou není potřeba se nijak zvlášť soustředit, rozletí se mi myšlenky na všechny strany. :-)
Stokrát si můžu říct "kašli na to, stejně nic nevyřešíš", ale není to nic platné. Nejhorší je, když se probudím v noci a nemůžu usnout, nebo když mám před sebou nějaký neobvyklý úkol, to pracují nervy a rozvíjím katastrofické scénáře.
Co se týká situace ve světě, děsí mě, co čeká naše děti a vnuky a další pokolení. My, dříve narození, už to nějak doklepeme. ;-)
Přeji ti pěkný večer a samé veselé myšlenky. :-)

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 10. října 2014 v 9:11 | Reagovat

Já se snažím všechny takové myšlenky z hlavy vyhnat, ale ne vždy se mi to podaří. Když totiž na takové věci myslíš, tak je vlastně  přivoláváš. Snažím se žít přítomností. Je to těžké, ale vždycky, když mě něco takové popadne, začnu si připomínat všechy hezké zážitky. Přeji ti, aby se ti dařilo všechny negativní myšlenky zahánět. Však ono to půjde Dášenko.:))))))))

19 Radka Radka | E-mail | Web | 10. října 2014 v 21:43 | Reagovat

Za Tvoje milé komentáře jsem moc ráda. Je vidět, že jsou od srdce. Sezónní deprese nejsou legrace, doufám, že je porazíš.
Dřív jsem se také trápila: co jsem měla a neměla... a pak jsem se naučila odpouštět si (takový malý "rituál", který mi moc pomohl) a moje hlava řešila jen aktuální věci. Na zprávy raději nekoukám a říkám si, že důležité je šířit dobro a pohodu kolem sebe, tím se "nakazí" další a budou to také šířit. Možná naivní, ale víc udělat neumím.
Přeji Ti čistou mysl a pohodový víkend :-)

20 Janka Janka | Web | 11. října 2014 v 9:34 | Reagovat

Katastrofické scénáře si vůbec nepřipouštím. Je vidět, že máš volnou hlavu, a proto řešíš věci za druhé. :-)
Vezmi si nějakou naučnou knihu, řeš křížovky, přemýšlej, jakou vyrobíš dekoraci na Vánoce, co upleteš, uháčkuješ, nauč se nová anglická slovíčka a zlepši gramatiku a hned budeš mít hlavu zaměstnanou užitečnými věcmi a nic tě nebude trápit. Zkrátka dělání, dělání, všechny smutky zahání.... :-)

21 dáša dáša | Web | 11. října 2014 v 21:19 | Reagovat

[1]:Máš pravdu, Blani.Někdy mně to tak popadne kvůli událostem ve světě.
Přeji Ti krásnou neděli :-)

22 dáša dáša | Web | 11. října 2014 v 21:22 | Reagovat

[2]:Pohodovou neděli, Lotty :-)  :-)
Píšu mail.

23 dáša dáša | 11. října 2014 v 21:26 | Reagovat

[2]:Tak mail nenapíšu, protože nevím jak, vůbec se v tom Microsoftu nevyznám, nevím, co tam mám napsat za heslo. Omlouvám se.

24 dáša dáša | Web | 11. října 2014 v 21:28 | Reagovat

[3]:Mám velký problém někoho odmítnout nebo říct NE. Přeji pěknou neděli :-)

25 dáša dáša | Web | 11. října 2014 v 21:32 | Reagovat

[4]:Kitty, moc děkuji za milý komentář, vždy mě potěší, Někdy si člověk připadá, že tento svět se řítí do záhuby. Pa a měj se fajn :-)

26 dáša dáša | Web | 11. října 2014 v 22:01 | Reagovat

[5]:Aji, jsi moc milá, čtu ráda tvé články i komentáře. Někdy na člověka padne splín a vidí všechno černě.
A taky je to u mě tím, že mě už tři týdny bolí hodně páteř a od včerejška na mě něco leze a bolí mě celý člověk.
Ale dnes přiletěla dcera z Londýna volit,
další seděla ve volební komisi. A nejstarší přijede nejstarší s rodinou :-)  :-D
Takže samé radosti :-D
Aji, měj se parádně :-D

27 dáša dáša | E-mail | Web | 11. října 2014 v 23:53 | Reagovat

[6]:Ale Ty jedna ukecaná Janičko :-D  :D  :D
Přeji Ti slunečnou a pohodovou neděli :-D

28 dáša dáša | Web | 11. října 2014 v 23:59 | Reagovat

[7]:Ahoj Jaru, nejsem vůbec konfliktní typ, mým mínusem je, že neumím říct Ne a pak nevím, kam dřív skočit.
Ráda lidem pomáhám, někdy je toho na mě dost.
Příjemnou neděli, Jaruško :-)

29 dáša dáša | Web | 12. října 2014 v 0:40 | Reagovat

[9]:Některé věci nelze přehlížet.Média nás zavalují různými krvelačnými příběhy, které nesnáším a odcházím z místnosti. Mám ráda věcně podaná fakta bez emočních výlevů. Mám představivosti na rozdávání.Jinak jsem lítostivá a škodím tím sobě a nikomu nemohu pomoci.
Ono se to lehko řekne, ale hůře plní.
Já už jako malé dítě ( 9-10ti leté ) jsem zvedala opilce ze silnice, aby je nic nepřejelo nebo aby se neudusili zvratky. Chodilo okolo nich hodně lidí a nikdo nic neudělal. Jen já a rodiče se mi nahlas na ulici smáli a volali, : nechej toho ožralu. Nevnímala jsem jejich posměch a měla jsem dobrý pocit.

30 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. října 2014 v 0:05 | Reagovat

Milá Dášo, asi každý z nás občas pochybuje, bloumá a dumá nad dnešním světem. Snad to ovlivňuje ten dnešní spěch, starosti a události kolem.Nejsi sama, je nás víc. Mám nápad popřejem si navzájem méně vnímání negativních zpráv, více pohody a relax v podobě třeba procházky ať už s pejskem, nebo vnoučaty. Moc zdravím :-)

31 Vendy Vendy | Web | 18. října 2014 v 16:04 | Reagovat

[29]: Škodíš tím opravdu nejvíc sobě, ale na druhou stranu, zaplaťpánbůh, že po světě chodí lidi jako ty, jinak bychom se totiž všichni pozabíjeli. Oni ti silní agresivní sice ženou svět dopředu, ale neví, že nebýt těch slabších a soucitnějších, řítili by se i do záhuby. Protože až bude svět plný egoistických agresivních jedinců, kteří budou myslet jen sami na světě, tak se vrátí do doby kamenné.

32 Marcela Marcela | Web | 11. prosince 2014 v 21:24 | Reagovat

Milá Dášo, jsem zde prvně a zaujal mě tento příspěvek, četla jsem jen některé komentáře, myslím, že ten koho více či méně přepadají tyto přemýšlivé stavy jsou introverti - asi je to pro ně typické, patřím mezi ně a také dost často sama se sebou diskutuji o stavu tohoto světa, můj soukromý závěr je ten, že svět se určitou dobu ubíral dobrým směrem, ale pak se to nějak zvrtlo a od té doby se žene do záhuby, přesto  přeji pěkné dny a radost ze života

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama