Říjen 2014

Ještě jednou Joan Baez

21. října 2014 v 15:40 | dauma |  Kino, koncerty, divadlo a jiné
Vzhledem k tomu, že se mi můj článek nevešel do 40 000 hlasů, musím pokračovat
ještě v dalším článku.

Druhý den jsem objevila na netu recenzi koncertu a s dovolením, vám ji sem vložím.
Táák a musela jsem recenzi odstranit, protože se i po odstranění fotek a tří čtvrin článku
opět nevešla do povolených znaků. Já se na to......

Prostě krátce z recenze :

Vystoupení působilo jako rodinná sešlost - všichni dohromady - kapela a diváci.

Recence: 90%






Mějte se všichni rádi
Dáša


Koncert v Lucerně

21. října 2014 v 14:35 | dauma |  Kino, koncerty, divadlo a jiné

Dnes je den jako malovaný. Od brzkého rána svítí slunce a je teplo.
Jsem na Slovácku.

Minulý týden si počasí s námi pohrálo - noc déšť, dopoledne hustá mlha a k večeru
prosvítilo mraky slunce.
Dokonce jsme i topili.

Ovšem minulý týden byl přímo exkluzivně zážitkový.

S manželem máme narozeniny jen dva měsíce po sobě.
Naše dcery mají vždy nějaké senzační nápady a kupují nám společný dárek ( spíše dar ).
Třeba víkendový pobyt v některém hlavním městě v Evropě, poukázky na masáž, lístky do divadla apod.

Nejstarší dcera s rodinou nám darovali lístky na koncert do Lucerny na JOAN BAEZ.
Byla jsem radostí bez sebe, skákala jsem radostí a děti se k mé radosti připojily.

Ve čtvrtek 16. 10. jsme jeli do Prahy, zastavili se u mladých, Pepa za námi vyběhl mokrý
ze sprchy, Marunka seděla ve vaně a nejstarší ještě nesmočil ani palec u nohy.

Auto jsme nechali u metra a jeli dál metrem, protože parkování ve městech, a navíc ještě v Praze
ve středu města, je zcela nemožné.

Těšila jsem se jako malé dítě.

Lucerna byla narvaná až pod strop, pořadatelé se smilovali nad prosícími lidmi a pustili je na stání.

A pak vstoupila na scénu ONA!
A hned se spustila píseň. Obecenstvo řvalo.
Pozdravila nás česky a řekla, že do Česka jezdí moc ráda.
Na Bratislavské lyře zpívala v za komunismu protestsong proti zavírání disidentů. Byla přítelkyní V. Havla.

Na kytaru hraje s vervou, po každé písni ji instrumentalista měnil kytaru a znovu ji
naladil, zatímco zpívala.
Dokázala naladit obecenstvo a vtáhnout ho do dění na scéně.
Instrumentalista uměl hrát skoro na každý nástroj. Třetí osobou v sestavě členů její kapely
byl vynikající bubeník ( bubny já miluju ). Z recenze jsem se dozvěděla, že je to její syn.
A pořád s nimi byla legrace, moc jsme se nasmáli.

Je velice energickou ženou s nádherným zvučným hlasem a skvělým ovládáním kytary.
Zazpívala česky ( bez papíru s textem ) píseň od karla Kryla " Bratříčku, zavírej vrátka"... beránka vlku se zachtělo.....".
Dala písni tu správnou důraznost. Neudělala z ní nějaký pop nádech.
Prostě úžasná!
Obecenstvo zpívalo, po každé písni, řvalo a tleskalo a také povstalo.
Ta dáma je neskutečná !
Při koncertě nikdy nemívá přestávku, po obrovském potlesku přidala ještě asi 7 písní.
To už si nikdo ani nesedal.
Byla neúnavná, a to měla za sebou velké turné po Jižní Americe, kde zpívala proti diktátorům.

V uvolněných 60tých letech jsem hrozně toužila jít na koncert L. Cohena, J. Baez, Jonis Japlin,
Bobby Dylena, Donovana, Jonnyho Cashe, Jane Fond a dalších.
Cohena a J. Baez jsem už stihla po revoluci každého dvakrát.
A do dneška jim závidím, že se ti všichni, které jsem obdivovala a ještě mnozí další, sešli na největším fetivalu
světa Woodstock.

Jsem v sedmém nebi, pořád se usmívám a vzpomínám na velkou dámu a na atmosféru,
která trvala po celou dobu koncertu.



Mějte se všichni fanfárově Dáša


Co jsem četla

15. října 2014 v 19:33 | dauma |  Co čtu


Uvědomila jsem si, že málo či spíše vůbec neinformuji o tom, co čtu.
Čtu od doby, kdy jsem se naučila číst a četla jsem všechno, na co jsem přišla.
Děda mě v ničem neomezoval kromě 2 knih : Mein kampf a Milence lady Chasterfieldové
( určitě to mám špatně napsané, neumím anglicky, tak se moc omlouvám).
Tu první jsem nikdy nečetla a tu druhou jsem přečetla v páté třídě základní školy.

Děda měl ohromnou knihovnu podél všech stěn pokoje až do stropu.
Tam jsem byla ve svém živlu.
Na základce byla také knihovna, ale nefungovala. Přihlásila jsem se, že bych ve škole
knihy půjčovala. Půjčovní doba byla od 14-16 hodin vždy ve úterý a ve čtvrtek.
Tam jsem za půjčovní dobu přečetla vždy celou knihu, pamatuji si třeba Madam Curierová
- Sklodowská, četla jsem i její životopis Marie. Nejraději jsem četla knihy nejméně tříset a více stránkové.
Kupodivu si půjčovat chodilo více kluků než holek.
Také jsem půjčovala dvěma klukům knihy z naší domácí knihovny a oni zase z těch jejich.
Vzpomínám si, že ve třetí třídě jsem jim půjčovala knihy Karla Maye ( měli jsme všechny knihy,
které napsal) a ten rok jsem mimo jiných knih přečetla 18 dílů Tarzana. To byly pěkné velké a tlusté bichle.

Když jseme měli sraz ze základky po 25ti letech, tak tam byl ten, který četl a měnil se mnou nejdéle.
Měl knihkupectví a šla jsem se za ním podívat a on všem říkal, že takovou knihovnu ještě neviděl,
jakou jsme měli my.

Naštěstí moje děti baví číst stejně jako já. Manžel je také velký čtenář, chodí z práce až
kolem 9. hodiny večer, pak si čte noviny a při čtení knihy vzápětí usne ( a tvrdí, že nespíMrkající).
Začaly číst v první třídě během vánočních svátků - Neználka a deti z Bullerbynu.
Ve třetí třídě už četly všechno, nejoblíbenější kniha mladší dcery byla Saturnin.

Abych nevypadala jako barbar, že nyní vůbec nečtu, vybrala jsem několik knih, které jsem
četla po Vánocích a v lednu t.r.
Jen na jaře mám dost času, abych mohla číst ostošest.

Nejsou to ještě všechny knihy, které jsem přečetla, ale nemohu najít fota těch knih.
Já si většinou po přečtení vyfotím obal, protože bych jinak zapomněla, co jsem četlaNerozhodný

Během roku čtu také, ale o hodně méně. Vždy v noci. A když jsem napnutá jak kšandy,
jak to dopadne, tak čtu skoro do rána. Následující den pak vypiju tak pět až sedm káv, abych
mohla fungovat a jdu spát mezi 9-10 hodinou, abych to dospala.












Tuto knihu jsem si koupila omylem. Četla jsem v novinách, že Merylina sestra napsala její životopis.
Musím se po něm podívat do knihy.

Inspirovala jsem některé z vás aspoň trochu ?


Buďte všichni šťastní a v pohodě

Dáša



Moc přemýšlím

8. října 2014 v 15:09 | dauma |  Co právě dělám

o všem možném, co bych měla hodit za hlavu.

Pochybnosti se mně vtírají do mozku a ne a ne odejít.
Nejčastěji mě tyto " skvělé " myšlenky přepadají při vaření.
Škrábu zeleninu, smažím cibulku, míchám vařečkou a přitom zrychluji pohyb ruky s vařečkou a
v hlavě mně rotují otázky všeho druhu.
Například : co jsem řekla, co jsem všechno měla říci, co jsem vůbec neměla zmiňovat a co jsem
neřekla.
Nejvíc zuřivě míchám nebo krájím v případě, když jsem vzteklá, že jsem nedotáhla něco do konce a
neřekla vše, co jsem chtěla. Prostě mi to vše došlo až následně.
A nadávám si nelichotivými názvy.

Další neřešitelné otázky řeším při poslouchání radia, sledováním zpráv a čtením novin.
Nasávám je jako houba a " v duchu řeším ".

Největším problémem pro " mé rádoby řešení " je, co se stane s naší civilizací,
bude-li to pokračovat tak rychlým a ještě třeba už zítra rychlejším hrůzu vzbuzujícím pokrokem?!

Co budou dělat lidi, když se vše zrobotizuje ? nebudou moci nic dělat, budou se nudit,
budou agresívnější, bude válka ? už začala třetí světová válka ? Já si myslím, že ano.

Bude u nás ještě krásná zima se sněhem ?
Přejde zima hned v léto ?

Bude dost vody pro všechny?
Začneme jíst červy a mravence ? budou nás škrábat v krku?
Nepozvracím se z toho ? A co čokoláda, ta mi bude moc chybět!

A nic z toho výše uvedeného nemohu ovlivnit!
Mohu ovlivnit jen to, co se týká mě.

Poslední dobou si říkám, že to přeháním s mými komentáři, že jsou moc dlouhé
a tím odstrašující. Toto trable se objevuje v různých časových intervalech a
mezi tím píšu komentáře dlouhé pomalu jako článek.
Musím vás s nimi obtěžovat!
Pokaždé si říkám : jen tři věty a pozdrav. Ale pak mně napadá spoustu asociací, myšlenek
a rozběhnu se s psaním.
Myšlenky mně jdou rychleji, než mluvím. Musím se přiznat, jsem taky ukecaná!
A kolikrát jsem si už řekla " mluviti stříbro, mlčeti zlato" !
Jo, jo, jsem nepoučitelná.
Dnes jsem si na procházce s Jonáškem řekla: " musím se ukáznit a basta fidly!

Máte to taky nějak podobně ? Aspoň něco ?

Mám vás ráda a čtu všechny vaše články.
Omlouvám se, že všem hned nepíšu komentář z důvodu nedostatku času.
Že by to bylo mými komentáři, že se vyčerpám po třech, čtyřech komentářích ?

Přeji vám slunce v duši

Dáša


P.S. Tyto " miliónové pochybnosti " mě napadají tak 2x do roka - na jaře a na podzim a nebo,
když se děje něco hrozivého.

Pošťák zvoní jednou a .....

2. října 2014 v 19:50 | dauma |  Co právě dělám

pak vám nezbývá než si jít vyzvednout zásilku na poštu.

Vyzvedla jsem si lehoučkou obálku s měkkým obsahem.
Rozbušilo se mi srdce, bude to to, na co jsem čekala a nemohla se dočkat.
Ale musela jsem na otevření čekat až dojdu domů.
Bylo mokro, měla jsem tašku a na vodítku Jonáška, který mě táhl s čumáčkem při zemi.
To by nedopadlo dobře.

Doma jsem se ani nevyslékla, hodila tašku na zem a Jonášek musel čekat na chodbě,
až mu přijdu utřít tlapky a bříško.

Opatrně jsem otevřela obálku a vyndala celofánový pytlík s něčím velmi jemným.

A pak úžas a velká radost. A volala jsem jo, jo,jo, to je přesně onoÚžasný
Paráda.

A teď vám ukážu tu náááádheru......




Asi mnohé z vás uhodly, že jsem obdržela hedvábnou ručně malovanou šálku od Vendy ( eumedidas).

Vybrala jsem si ji intuitivně z ukázek šátků a šál na Vendině blogu.
Objednala jsem ji a obratem byla šálka u měSmějící se


Vendy, moc a moc Usmívající seděkuji

Dáša