Září 2014

Výlet s dětmi

22. září 2014 v 14:00 | dauma |  Moje zážitky
Vnoučeta se rozhodla, že by chtěla jet do středověkého městečka Botanicus v Ostré nad Labem.
Na velkém pozemku se nenachází jen středověké městečko, ale i zahrada rozdělená do mnohých sekcí:
odpočinková, bludiště, vyvýšené záhony bylinek, záhony na saláty ohraničené stříhaným buxusem
ve stylu klášterních zahrad, rozsáhlé zeleninové záhony, květiny, skalky, stromy.
U všech rostlin jsou cedulky s popisem o jakou rostlinu jde.

Cestou jsme se zastavili ve vyhlášené cukrárně v Lestkově u Turnova.



Přijeli jsme do Ostré a děti s dědou, že mají hlad. I mně už kručelo v břiše.
Zašli jsme tedy do hospůdky, která je zařízená v retro stylu a výborně tam vaří.
Na zahrádce už nebylo místo, tak jsme byli vevniř a úplně sami.
Děti se honily mezi pevnými paravány.

Rozdat mikiny, kdyby se ochladiloÚžasný Bylo velké vedro, ale co kdyby, že?
Nejstarší střílí z luku a šlo mu to moc dobře.


Rýžování zlata.

Tato paní ( velice sympatická dvojice ) střílela taky z luku a nešlo jí to.
Potkávali jsme je skoro pořád v každém řemeslnickém domečku.
A Pepa ( nejmenší ) mi hlasitě pokaždé šeptal : to je ta paní, co neuměla střílet.
Paní se smála a já jsem jí í říkala, že děti, co na srdci, to na jazyku.
A obě jsme se smály nad upřímností dětí.

Pletení přívěsku - čtyřlístku z drátků.

Výroba bylinkového mýdla - tady byla také ta paní a zase se dozvěděla, že neuměla střílet.

Ražení mincí - tady jsem málem ohluchla, když do razící trubky nakonec bouchnul kovář.


Tady jsme se honili a hledali se všichni v bludišti.
Jednou, když jsem číhala s foťákem, jsem přistihla paní, obě jsme se lekly.
Ale za ní byl zbaběle schovaný vnouček.

Mezi tím jsem si zašla i vyfotit kvetoucí skalky a až tam jsem slyšela ječení dětí, když je někdo objevilSmějící se.
Bylo tam více dětí s rodiči.
Vydrželi se s dědou honit skoro hodinu.

Byl to moc fajn výletÚžasný

Taky si někdy hrejte

Dáša

Novopacká pouť s dětmi

20. září 2014 v 9:27 | dauma |  Moje zážitky

K prázdninám patří také pouť s kolotočema , srážecími autíčky,
skákacím hradem........



A si skákání zopakovala ještě dvakrát.
Starší brácha taky.




Srážecí autíčka jsou jejich nejoblíbenější atrakcí,
nejen pro děti, ale i pro děduÚžasný

M si několikrát zopakoval jízdu na poníkách, protože na skákání v řemenech
je ještě malý a já bych měla strach.
Děti sedí na sedátku a opásány řemeny - jako horolezci.
M je moc hodný a vůbec neprotestoval a
aby se u dětí počet atrakcí vyrovnal, šel znovu jezdit na koníčku.
V této jízdě je důležité, že koník má velkou
kytku. Proto si ho vybral.

Tady jsou na konících už všichni tři.
M si představoval, že je králem Usmívající se
No, nebylo by to špatné.
Na koni jsem ještě nejela a kdyby k tomu byl
ještě zámek s úklidovou četou a tryskáčem,
to by nemělo chybu.

Dejte si písničky hóóódně nahlas a a mějte se fanfárově na pouti ve vaší mysli.
A s úsměvem od ucha k uchu.

Dáša


O ženách

17. září 2014 v 18:41 | dauma |  Co mě zaujalo

Moje švagrová mně poslala následující vtipné přednosti ženy:


Nepotřebuji alkohol, abych se ztrapnila. To zvládnu i bez něj!
Kdybych byla ptákem, věděla bych zcela přesně, koho poseru jako prvního! Nejsem náladová, jsem "emočně flexibilní".

Nemám žádné vady! Jsou to mé speciální efekty!"
Ženy musejí vypadat jako ŽENY a ne jako otapetované kosti!
Odpouštět a zapomínat? To nepůjde, nejsem ani Ježíš, ani ještě nemám dostatečně rozvinutého Alzheimera.
My ženy jsme andělé a pokud nám někdo odlomí křídla, letíme dál - na koštěti! Jsme totiž flexibilní!
Na mém náhrobku bude nápis:
"Co čumíš tak blbě? To víš, že bych raději ležela na pláži!"

Ano,to jsme MY ŽENY, jsme jedinečné!

Dáša

Prázniny na faře s dětmi

16. září 2014 v 19:47 | dauma |  Moje zážitky
Prázdniny letos byly zase takové jako prázdniny mají být. Každý rok si říkám, že budu vařit jen rychlá jídla,
sem tam se pohrabu na zahradě a jinak budu odpočívat - číst, ruční práce, výstavy, knihy....

V červenci, kromě posledních dvou dnů, byla u nás opravdu strašná vedra.
Naši mladí byli s dětmi na Korsice, my s mladší dcerou a s jejím přítelem jsme byli na Slovácku.
Pak byly děti na táborech, manžel s mladší dcerou v Chorvatsku a nejmladší dcera měla praxi.
Já jsem hlídala dům a Jonáška a neustále vařila marmelády všeho druhu, dělala do zásoby ovocné knedlíky,
vařila medy z pampelišky, tymiánu a smrkových výhonků, plela zahrady, sušila bylinky a sbírala slimáky.

V srpnu přijely děti na prázdniny na faru. Bylo to moc prima. S dětmi hned ožiju a hodně se nasměju.
Jezdili jsme hodně na výlety, doma si hráli s dědou s autodráhou, na dvoře kriket, fotbal,
večer jsem jim četla Paní Láryfáry od Betty McDonaldové, Mrkajícínejdřív usnul dědaSmějící se.
Pak po půlhodině mladší děti a poslední nejstarší vnouček T., který si ještě četl sám
Doctor Proctor a prdící prášek od Jo Nesba.
A ( Marunka ) a M ( Pepa) si se mnou neustále povídali, ale chtěli mě pro sebe každý zvlášť.
Bylo mně se všemi moc krásně.
Když některé z nich udělalo to samé, co Paní Lárafáry léčila u dětí v městečku, kam se přistěhovala,
tak jsem jen třeba řekla - co udělala Majka ? Bylo to správné ?
A hned se zarazily a sklopily oči a beze slova vykonaly, co měly.
Děti byly moc hodné, horší to bylo s dědou a s Jonáškem, který nám dvakrát utekl - tedy Jonášek, ne děda.
Ale i to by se mohlo klidně přihodit,že?

Děti se mazlí s maminkou před odjezdem.
Já fotím je a M. fotí mě zadečkemSmějící se

Loučení ( tatínek je bokem - kouří.

Hledáme Jonáška.

Děcka svačí Kostíky.
Děda studuje návod na složení linky, kterou začal dávat dohromady.

Gumičkování si přinesly z tábora a pletli všichni na prstech.
A byli jsme všichni i s Jonáškem onarámkovaníSmějící se


A všechny čtyři děti spinkají.
Děda spí na jiné válendě.

Jonášek se v noci stěhuje z jedné postele do postelí ostatních.

Ráno odpočívá Jonášek na sluníčku na některé posteli.

Mějte se všichni královsky

Dáša

S Jonáškem v lese

11. září 2014 v 15:12 | dauma |  Moje zážitky

Hodně často chodíme s Jonáškem ráno na procházku do lesa nebo na louku.
Po celonočním vydatným deštěm z neděle na pondělí jsem se rozhodla, že půjdeme do lesa,
všude jinde je buď mokrá tráva nebo kaluže - i když Jonášek je obchází obloukem.
Také ví, že do bahna nesmí, tak ho obchází. Tedy žádné obavy, že by přišel domů jako čuňátko.
Ovšem rád se vyválí v parfému a parádně si ho užije neustálým převalováním.
On je šťastný a navoněný, ale mně páchne jako tchoř.
A toho smraďocha musím vzít po schodech do náručeNerozhodný. Rychle do vany umýt psím šamponem,
zabalit do župánku a pak pořádně vydrbat. Naštěstí ve vaně sedí jak jelimánek.

Ten den bylo šedivo a teplo a TICHO.

Uvědomila jsem si, že jdu velice lehce, v duši mám ticho a neřeším žádné problémy, nepovídám si v duchu
sama se sebou, co mám uvařit, co koupit, že musím někomu telefonovat a taky mě nikdo nevolá.
Cítila jsem se jako v jiném světě, za sklem, kde na mě nepůsobilo nic negativního.
Jonášek to asi vnímal stejně jako já, nikam neutíkal, nemusela jsem se ohlížet, kde je,
ani jsem na něj nemusela volat. Držel se při mně.
Ještě teď, když o tom píšu, se ztratím v čase a čučím do blba.








Jak sami vidíte, Jonášek je spokojený pejsek a jeho zdravotní stav se hóóódně zlepšil.
Musí se nosit do a ze schodů, nesmí se unavit´= kratší a pomalé vycházky,
Ale udržte ho, když potkáme fenku. A těch tady okolo nás bydlí a chodí na procházku.
Psích kluků si nevšímá.
Každý týden chodíme k veterináři, postupně snižujeme dávky léků.
Užívá ráno 6 a večer 5 prášků v šunkovém salámku.
Však sotva otevřu oči, začne do mě silně šťouchat čumáčkem,
abych mu dala kokinka.

Takový krásný skleníček je můj sen.

Mějte se moc hezky a děkuji za komentáře

Dáša

Jedu na plné obrátky

5. září 2014 v 17:19 | dauma |  Co právě dělám

a tak nějak nevidím cíl.
Obvzláště se švestkama. Suším je v troubě.
Manžel si přál upéct táč. A nastal problém - toubu mám jen jednu ( i když já jsem velký trouba, tak dvě,
ale v té mé se vaří mozek a nepeče buchta ) a plechy jen tři a na všech jsou švestky.
Těsto vesele kyne, sousedka domů nejde a mně jede mozek na plné obrátky.
A do toho se na mě vyrojili tři moli ze spíže!
Tak toto mě může strašně vykolejit. Takové malé stvoření a ve mně vře krev a mám zabijácké sklony.
Při mém plácání po molech - nejlépe tři moli jednou ranou - jsem shodila echinaceový med a ten se
rozbil a zalepkal třetinu kuchnyně - mám malou kuchyň.

Vytřela jsem tedy nejen kuchyň, ale i předsíň. Po chvíli jsem začala tlapkat - pantofle se mi lepily na podlahu.
Nenávidím tlapkání!Křičící Pro mě je to zvuk stejně nepříjemný, při kterém mně naskakuje husí kůže
a jsem hrozně podrážděná jako když někdo řeže polystyren nožem, eéuKřičící
Umyla jsem podlahu znovu. Při vylévání do záchodu se mi půl kýblu vylilo na podlahu a část obsahu
té hnusné vody plné psí chlupů mně chrstly do obličeje a vlasů!Nevinný

Vypeckovala jsem další švestky a dole ve sklepě mám ještě dvě bedny.
Dost jsme jich rozdali, ale teď už se neodvažuji nikoho zeptat, jestli chce švestky.
Všichni by ode mě utíkali.
Manžel z jednoho stromu posbíral tak jednu třetinu a naštěstí začalo pršet.
Ještě máme čtyři hodně obalené stromy. Kdybychom už bydleli na faře, tak bych je dala
někomu na slivovici - zadarmo. Lepší by bylo rozdávat na Slovácku, kde pálí snad všichni mimo
obyvatelů paneláků. I můj děda, když mu sebrali úplně vše i štěpnice ( tam stojí celé sídliště
paneláků ), pálil z kupovaných nna černo. Ale to už je, bohužel, dávno.
Příštích 14 dnů nemáme čas se věnovat trhání ani zpracování švestek.
Možná už žádné pak nebudou ?!

Proběhla jsem ve městě jen tři prodejny - lékárnu, galanterii a knihu.
Lékárna byla užtečná a další dva obchody finančně náročné, ale líbí se mi, co jsem koupila.
V kavárně jsem si dala cheescake s kávou s mlékem ( do kávy nedávám cukr, jen do čaje
s citronem.) A právě jsem dojedla Fidorku a teď tláskám Kofilu.
Taková rozežranost, ale mám sladké moc ráda - někdy víc, někdy míň.
Teď si o ni řeklo tělo. Tomu přece nemohu vzdorovat!
Vyndala jsem před chviličkou plechy z trouby a vytáhla jsem si na pečení táče zapékací mísu
a formu na koláč.

A tlapkala jsem !

Jdu umýt znovu podlahu!

Ať se vám vše daří a jste se vším spokojení
Dáša

Jednoduchá povidla a sušení švestek

4. září 2014 v 16:39 | dauma |  Z kuchyně


Tento týden se věnuji jen a jen švestkám.

Nejotravnější je jejich vypeckování. Prsty mám scvrklé a jejich konce a za nehtama mám černé.

POVIDLA :

Povidla zásadně vařím B E Z M Í CH Á N Í.

7,5 kg švestek - omýt a vypeckovat

ocet - čtvrt litru, když jsou sladké a malinkato 10 cl, když jsou kyselé ( tak to dávám já, ale
v receptu je napsáno půl litru - měla jsem je asi před 5ti lety kyselá )

1,5 -2 kg cukru ( dle kyselosti švestek )

Vše smíchat a nechat stát v místnosti přes noc - raději déle

Potom dát do velkého hrnce a vařit 4 - 5 hodin - BEZ MÍCHÁNÍ ( kdybyste zamíchali, tak už musíte míchat pořád )
Rozmixovat ponornýmmixérem, nalít do sklenic. Víčka natřít rumem.




Po čtyřech hodinách.

Kastroly jsou čisté a nepřipálené.
Vařila jsem pokaždé z poloviční várky a tu jsem rozdělila mezi dva kastroly, nevešlo by se mi to množství do kastrolu.

RECEPT NA SUŠENÍ ŠVESTEK

Na sušení je ideální scvrklá přezrálá švestka.I na sušení švestky vypeckuji.
Protože žádné nemám, dělám z pevných švestek.
Teď nebudu mít 3 týdny čas na švestky.
Třeba na stromě vydrží!
Ale zároveň přijdou na řadu jablka a mošt z nich.


Srdečně vás všechny zdraví
zašvestkovaná Dáša

Mějte se pěkně sluníčkověÚžasný

P.S. Musím se přiznat, že mi už ty švestky lezou krkem, a proto jsem těch 3,75 kgy ( polovina dávky ) vařila v jednom hrnci!

Začala škola

2. září 2014 v 14:43 | dauma |  Moje zážitky


Včera jsem strávila den u dětí, abych se mohla zúčastnit vstupu naší vnučky do první třídy.
Moc se těšilaUsmívající se.
Den předtím mně ukázala nádherný a lehký batoh do školy. Hlavně, že byl s tučňáky!
Tučňákové má i pouzdro na tužky, které i s taškou báječně voněly novotou.
Krabičku na svačinku a lahvička na pití má podobu tučňáka a má fialovou barvu.

Starší bráška šel už do páté třídy a nejmenší ještě do školky a příští rok šupajdy do školy.

Pršelo a pršelo.
Před školou stála horda dětí a také rodičů s prvňáčkama.
Každou třídu vyvolávala jejich třídní.
A zůstali jen prvňáci. Odehrál se proslov a pak každé dítě přivítala jeho paní učitelka a
podala jim ruku.
Rozesmály nás dva chlapečci,jeden paní učitelce podal ruku a druhou rukou ji poplácal na rameno,
jako že navždy " dobrý " a druhý nesl velký kornout a tomahawk a mával s ním do vzduchuSmějící se.

Vnučka s kamarádkou se smály, že ony paní učitelce šláply na nohu.

A pak si je konečně jako poslední třídu odvedla s rodiči paní učitelka do třídy.

Dnes má vnučka vyučování dvě hodiny a ty zbývající dvě se budou seznamovat se školou a s družinou,
aby se tam neztratili, nezabloudili a věděli, jak a s čím se chodí k pultu vyzvedávat oběd.

Včera už běžely i zájmové kroužky.
Nejmladší vnouček se konečně dočkal tréniku v hokeji.
Večer jsem jim volala, ale o půl deváté už spaly děti jako dudci.

Přeji všem dětem, aby se mohly do školy těšit, aby je škola bavila a měly dobré výsledky.
A také hodné učitelky a učitele.

Rodičům přeji, aby si v tom každodenním shonu udělali na děti čas a povvzbuzovali je,
chválili a pomáhali jim.


Sorozenci ruku v ruce před školou.
"Velký" brácha je vždy oporou.



Mějte se všichni moc fajn

Dáša


P.S. Ještě dodatek - ve třídě byla jedna rodina jako Hujerovi - rodiče, obojí prarodiče, tety a strýčkovéSmějící se
Ostatní rodiče se museli držet, aby se nesmáli nahlasMrkající