Mám líné tělo i myšlení

26. srpna 2014 v 19:03 | dauma |  Co právě dělám


Snažím se od posledního článku napsat jiný, ale sotva sednu k počítači, mám hlavu prázdnou.
Dokonce jsem si říkala, jestli se k blogu ještě vrátím.
Jsem sama se sebou nespokojená. Najednou na mě padl splín a nechuť mluvit se známými okolo mě.

Do minulé středy jsem žádný problém neměla a naráz BUM.
Měla jsem těžké sny.V široké rodině nastal čas řešení vážné situace a mě požádali o pomoc.
Udělala jsem to ráda a nelituji toho, protože jsem si náhle uvědomila, že nejsem nejstarší
z rodiny a jsem šťastná, že jsme se zase skoro po čtyřiceti letech našli. Já jsem vysoce přecitlivělá,
to je můj velký problém.
Věřím, že vše dopadne dobře v jejich prospěch. No, spíše doufám, na konečné rozhodnutí nemám vliv.
Ale tři noci jsem z toho nespala.

Výše uvedený den jsem se také dozvěděla, že moje kamarádka od první třídy už přesně před rokem
zemřela. Její maminka byla moje nejmilovanější paní učitelka na prvním stupni základní školy.
Ještě jsem se ještě nesmířila s Majčinou smrtí a teď Soňa.

Kde jsou ty šťastné roky, kdy jsme sice o smrti veděli, setkali jsme se s ní v příbuzenstvu, na pohřbech sousedů
a známých.
Nepřemýšleli jsme o ní a ani o stárnutí. A vůbec o tom, že se to může stát i nám.
První spolužák nám zemřel ve druhém ročníku na gymnázium. Pak dva na vysoké.
Už 15 let se stala smrt častou součástí mého života, už spoustu spolužáků, kamarádů a kamarádek
odešlo z tohoto světa. Po každém dalším úmrtí hodně vzpomínám na všechny a je to pro mě těžké.

Možná, že když jsem se ze svých pocitů vypsala, bude mi lépe.

Včera jsem stáhla z foťáku přes 1200 fotek z prázdnin. Bude to trochu trvat, než to dám dohromady.
Prázdniny utekly jak voda. A naše vnučka A. jde do 1. třídy! Velký zlom v životě malého človíčka!

Asi pět týdnů mi chodily zprávy do pošty na spam. Minulý týden jsem omylem všechny " spamy "
vymazala a pak mně začaly zprávy chodit správně do doručené pošty.
Jen kroutím hlavou, pro mě je to jako " něco se děje mezí nebem a zemí ".

Děkuji vám všem, kteří si čtete moje články a těm, kteří i následně komentují.
Velice si vás vážím. A také mám z vašich komentářů moc dobrý pocit a cítím vaši podporu nebo radost
ze společného sdílení.

Přeji vám krásné a šťastné poslední prázdninové dny
Dáša
 


Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 19:54 | Reagovat

Smrt je součástí života. Stejně jako zrození. Čeká to na každého z nás. Proto si važme každého okamžiku života, je stejně tak vzácný jako ty ostatní.

2 Evina Evina | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 19:57 | Reagovat

Dáši,já Ti rozumím...taky si říkám:podzim je tady-a žádný návrat sil a nálady se nekoná :-( Já ještě hodně píši dopisy klasickou cestou.Nic se mi nedaří-končím "Milá...."Nenapsala jsem jediný řádek za skoro tři měsíce.Třeba budeme mít opožděný zázračný návrat sil :-D Musíme být rády i za tu nenáladu :-D

3 Vendy Vendy | Web | 26. srpna 2014 v 20:11 | Reagovat

Dáši, únavu překonáš, jen to chce svůj čas. Musíš se k tomu prospat, nebo prosmutnit, to s kamarádkou tě určitě hodně zaskočilo (taky mám pocit, že začínám odepisovat a je to nevítaná bilance). Možná celkově únava z toho bláznivého léta (věříš, že jsem taky vyřízená? Častokrát jsem spala i během dne. I když pravda, že jsem pak čumákovala do půlnoci a někdy i přes půlnoc).
Věřím, že chytneš devátou vlnu a ta tě zase vynese nahoru. Nic už nebude jako dřív, ale pořád může být dobře. Ne tak dobře, jako bylo, ale jinak dobře.
A věřím, že zas chytneš náladu na psaní. Zatím budeš třídit tu spoustu fotek a budeš vzpomínat, co ke které patří.
A třeba dáš nějakou i na blog...
Dáši, pěkný den, pořádně si odpočni a dopřej si něco dobrého. Třeba z těch zavařovaných jahod. Kaše, dortík, puding... 8-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 20:21 | Reagovat

Na nechuť k psaní na blog si nás stěžuje víc. Divný léto, deštivý podzim, nárazové práce, protože tok normálních poměrů je hodně pozměněný. Do toho přijdou nepříznivé zprávy a deprese jsou zde. Dopřej si odpočinek, spánek kdy ti tělo žádá, nějaký krátký výlet jen tak. Utřiď si fotky, to budeš vzpomínat na situace, které tě těšily. Nesmutni moc, i když to teď vypadá neradostně. Zase bude sluníčko víc svítit, přijdou radosti z rodiny od dětí a vnuků.
Nedivím se zklamání, když ti chodily naše zprávy a komentáře do spamu. Spamy lustruj hned jak přijdou. Třeba tam objevíš mimo spamový zlotřilce i někoho milýho a budeš mít radost. Ani příště nemaž spamy automaticky - mezi popelem může být příjemný mejlový diamant. A máš dobrý zázemí, to není málo. Žij víc přítomností, tu můžeš ovlivnit. Přeji ti hezké přírodně-podzimní dny. Mlha taky patří k životu, a pak líp oceníš, když vyjde sluníčko pohody. Dopřej si i slaďoučkých plodů zahrady, přeji vám všem dobrou chuť :-)

5 Marie Marie | Web | 26. srpna 2014 v 20:24 | Reagovat

Dáši, to je mi líto... Tak jen přeji hodně sil, ať všechny ty smutky a splíny překonáš. :-)

6 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 21:17 | Reagovat

Dáší, je mi to moc líto... Posílám ti mnoho sil do dalších dní. Přeji ti, aby brzy byl na tvé tváři úsměv.
Blog neruš, když ti nebude nejlépe, tak se vypíšeš a máš tady nás!!! Drž se.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 23:28 | Reagovat

To je pravda, neruš blog. Člověku pomůže, když se ze starostí vypíše. Duto má někdy každý z nás. A kdybys věděla, kolik mých spolužáků ze základky i těch o rok mladších spolumaturantů  z Gymnázia odešlo. Nechce se ani věřit, že už nikdy nepřijdou na setkání, že je nepotkám. Život jde dál, neohlíží se na ztráty. Zase bude dobře, přeji ti to, jako i víc lidí, kteří sem chodí.

8 Luďka Luďka | Web | 26. srpna 2014 v 23:42 | Reagovat

Dášenko já si říkám,že jsi se už delší dobu neozvala,aTy máš zatím takový problé,Já tě chápu úplně ve všem a sdílím s Tebou Tvé problémy,já to co prožíváš jsem taky prožila, je to kdo to nezná nepochopí.Je toho totiž na Tebe moc a ono člověku léta přibývají i když to na sobě tak necítí,Dáši já by Ti poradila hlavně se vypovídej,jestli budeš mít zájem podám Ti ruku a můžeš mi psát. Tohle všechno mám za sebou. ???

9 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 7:11 | Reagovat

Dáši, taky jsem si říkala, že už o tobě dlouho nebylo ani vidu, ani slechu...Já si taky myslím, že je dobře, když se vypíšeš, že by se ti mělo ulevit :-) Tak doufám, že to trošku pomohlo ;-)

10 Katka Katka | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 8:20 | Reagovat

Ahoj Dášo, takové stavy míváme všichni. A vypovídat nebo vypsat se, fakt pomůže. Aspoň trochu.
Ve mně s každým úmrtím vrstevníka sílí pocit, že v životě vlastně O NIC nejde. Nač se štvát, trápit, vždycky může být hůř.....a pak najednou zlom a konec....když už žiju, tak si to užiju.....jenomže jsou lidi, kteří toto umí perfektně a pravidelně zazdít....

11 Jana Jana | Web | 27. srpna 2014 v 9:12 | Reagovat

Ahoj Dáši, moc Ti přeji aby jsi vše brzy překonala.
Já teď mám taky jednu bolístku, švagrová onemocněla rakovinou a navíc má nemocné srdce, takže léčba bude asi obtížná :-(  V této chvíli člověk pochopí, že nemůže nic dělat, jen čekat na zázrak a být oporou. Teď si to v sobě nějak přebírám a snažím se s tím vyrovnat :-(
Měj se krásně a přeji, aby Ti bylo lépe ;-)

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 9:32 | Reagovat

Je toho nějak na nás moc. Neustále MUSÍME, MUSÍME a kde je to že NEMUSÍME  ale MŮŽEME. Pro radost, pro dobrou náladu. Ž si můžeme udělat radost tímhle a támhle tím, že nemusíme lítat jak urvanej plakát.

13 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 12:55 | Reagovat

Po každé bouři vyjde slunce. Bude zase dobře, tak to v životě chodí, udělej si radost, vykašli se na všechno a udělej to, co ti udělá radost. Měj se krásně a koukni na nebe, však i ta šedivá má svoje kouzlo. :-)

14 Jarka Jarka | Web | 27. srpna 2014 v 20:10 | Reagovat

Naší rodiny se smrt dotkla před nedávnem, když zemřela manželova maminka a nebylo to nic příjemného a máš pravdu, že to člověka přinutí přemýšlet o stáří a konci života. Ale jak píše Intuice, smrt je součástí života tak, jako zrození a nám nezbývá nic jiného, než to přijmout a žít pokud možno pěkný život dokud to jde. Moc ti přeji, aby od tebe splíny co nejrychleji odešly.

15 *Markéta *Markéta | 28. srpna 2014 v 11:26 | Reagovat

Posílám světýlko, lásku... a pokoj duším všem.

S úctou, láskou a vděčností *M.

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. srpna 2014 v 15:13 | Reagovat

Milá Dášo, smrt bohužel patří ke koloběhu života. Asi každý z nás ví, jak moc těžké je vyrovnat se s odchodem blízké bytosti. Občas mám hlavu plnou těžkých myšlenek. Mám kamarádku a kamaráda, kteří jsou mi oporou. Ale také svůj blog. Když se z toho vypíšu, utřídím si v hlavě myšlenky a najdu cestu jak z toho bludného kruhu ven. Ono je hodně pravdy na tom, že všechno zlé je pro něco dobré. Posune tě to dopředu. Zkus si dopřát něco příjemného, udělej sama sobě radost. Pusť k sobě sluníčko a  raduj se z vnučky :-D  :-D  :-D

17 Hanka Hanka | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 18:26 | Reagovat

Život není vůbec jednoduchý, Dáši, někdy se nakupí tolik problémů, i když třeba malých, že to člověka ubíjí. Pokud nejsi flegmatik, všechno tě nějak poznamená. :-?
V dobách mládí pro nás bylo stáří a smrt něco nepředstavitelného, šlo to nějak mimo nás, ale čím jsme starší, tím víc to na nás doléhá.
Moc ti přeji, aby ses co nejdřív dostala z chmurné nálady, i smrt patří k životu, ztráta časem přebolí, ale zůstanou vzpomínky. :-)
Měj se co nejlíp. ♥

18 Katka Katka | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 19:39 | Reagovat

[1]: Ano, tak to je. Nechci být cynik a myslím si, že netrpím nedostatkem soucitu. Přesto si myslím,že člověk by si tyto skutečnosti měl v hlavě srovnat a přijmout je. Přiznávám, že velké a okaté naříkání mě dokonce dráždí. To jsou takové soukromé, doslova intimní záležitosti, které si má člověk prožít v sobě. Považuji za obdivu hodné lidi, kteří dokáží stáří a smrt přijmout, svůj život opravdu žít až do konce a důstojně se s ním i svými blízkými rozloučit. Kéž bych to tak jednou dokázala.

19 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 19:47 | Reagovat

Smrt sice patří k životu, ale ne každý ji dokáže přijmout.
Já jsem napsala za srpen pouze dva články. Jednak nestíhám a najednou třeba nevím, proč bych měla psát. Blog neruš, určitě se z toho dostaneš. :-)  :-)  :-)  :-)

20 Radka Radka | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 15:34 | Reagovat

Poslední víc než týden byl nějaký moc citlivý - jako by ve vzduchu lítalo něco, co nedovolilo přistupovat ke všemu racionálně. Důležité je, že ničeho nelituješ a zbytek se určitě spraví.
Přeji hodně sil do dalších dní :-)

21 Vendy Vendy | Web | 30. srpna 2014 v 18:32 | Reagovat

[4]: S radou ohledně spamů sohlasím, než to promažeš, raději se podívej - mezi balastem může být utopený normální komentář. A to přece poznáš na první pohled... ;-)  :-)

22 Ježurka Ježurka | Web | 1. září 2014 v 17:30 | Reagovat

Dáši, taky jsem si říkala, co s tebou je a vidím, že máš splín. Je to život, s tím nic nenaděláme, i když vím, že je to někdy hodně kruté a bolí to. Musíme jít dál. Proto věřím, že už bude líp. Moc ti to přeji. Držím palečky a přeji jen vše dobré!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama