Červenec 2014

Taky den

28. července 2014 v 19:14 | dauma |  Moje zážitky


To vám byl dneska den!

Ráno jsem zaspala, budík jsem neslyšela, ačkoli zvoní v půlhodině ještě asi 5x po deseti minutách .
Poslední dobou se mi zdají divné sny, dobré i opačné.
V pátek se mi zdálo, že dcera domů přinesla kočku, veverku a králíčka. A Jonášek si se všemi
moc rozumněl. Ale já jsem se zhrozila, že veverky jsou plné blech.
Ráno v sobotu jsem šla do drogerie a paní prodavačka jen mě uviděla, tak mně povídá: nechcete kočku ?
Já jsem na ni udiveně hleděla".Tady se objevilo velké jarní kotě a ono pořád za mnou chodí. Už jsem se
ptala tady okolo a nikdo ji nechce. Já ji krmím, ale ona se schovává v křoví před psy.
Je velký mazel a čistotná. A já na ni pořád myslím".
No jo, kdybychom už bydleli na faře, tak bych si ji vzala, mohla by být venku i doma, aby si na sebe zvykli.
Ale tady ? Vzpomínám si na mladé kočičky Berušku a Broučka našich mladých. To bylo kočičí komando.
Lítali vodorovně po stěnách pokoje, vyhrabávali květináče, ožírali kytky, nic jim nebylo svaté.

Manžel také souhlasí, že budeme mít kočičku, ale ne teď. A abych ho s kočičkou přivítala z cest,
tak by to nevydýchal. Ale ten sen ? Třeba je to předvěst do budoucna.

Ze včerejška jsem měla velice nepříjemný sen s velice sobeckou, ráda neustále ubližující a ponižující
mně známou osobou.
Takže se nedivím, že jsem zaspala, byl to těžký sen, který vás zamotá do svých sítí.

Vzala jsem Jonáška na ranní procházku. Poprvé jsem ho pustila bez vodítka.
Včera jsem přemýšlela. že už, chudáček, nemá ten svůj pejskovský život ( jak to krásně označila Vendy ).
Jonášek je poslušný ( pouze fenky naruší jeho poslušnost ).
Krásně jsme se prošli a přede dveřmi jsem šáhla do kapsy pro klíče a klíče nikde. To se mi ještě nestalo,
vždy ho nosím v kapse a ani jsem do kapsy po cestě nešahala. A byla jsem si jistá, že jsem ještě sahala
doma do kapsy, jestli tam ty klíče skutečně mám
Mazali jsme zpět cestou naší procházky. Neviděla jsem je.
Nejhorší bylo, že už jsem si už nebyla jistá, zda v kapse byly nebo jsem si to jen myslela.
Máme náhradní klíče u sousedů, kteří byli v práci.
Naštěstí s našimi levými sousedy nemáme plot a šli jsme tedy na zahradu.
Měla jsem v plánu dnes pracovat na zahradě, ale až bude na zahradě aspoň trochu stínu.
Nedalo se nic jiného dělat, než pracovat na zahradě. Jonášek si vyhrabal díru pod bergenou a do misky
jsem mu nalila vodu, já jsem pila z hadice jak duha. A plela jsem a plela a po třech hodinách jsem zaplnila
dvě biopelnice ( protože manzel před třemi lety rozebral kompost, že koupí kompostér.
Prozatím se mu žádný nelíbil, že se musí ještě podívat. A tak se pořád dívá a dívá......

Pak jsem otrhala květy bílé levandule, co mi zabralo skoro dvě hodiny. Pak jsem vyplela sousedce zahradu,
neb byli na dovolené.
A najednou byly čtyři hodiny a sousedi nikde! Byla jsem zpocená, žíznivá, hladoví jsme byli oba - my
jsme totiž ani nesnídali. Vypadala jsem jako mouřenín a všechno mě svědilo, popíchaná jsem byla
a pokousali mě mravenci. Hadicí jsem si nastříkala nohy i v kalhotách a záda v tričku.

O půl páté mi došla trpělivost, a protože jsem měla naštěstí mobil u sebe v druhé kapse, zavolala jsem 1188.
Přijel pan zámečník a otevřel mi zabouchnuté dveře za 988 Kč. Ale klíče nikde !
Opravdu jsem je ztratila!
Takže ještě výměna vložky plus 3 klíče = 1700 Kč. Byla jsem ze všeho úplně grogy, hlava mně třeštila
a pořád jsem si říkala " za blbost se platí " ( ale tolik ? )
Představte si, že pan zámečník si nevzal žádné dýško, řekl mi, že mu je jasné, jak mi je.

Kdybyste mě slyšeli, jak jsem se oslovovala celý den na zahradě. Napřed jsem byla vzteklá na sebe,
pak mně lezl na nervy Jonášek svým kvikotem - kviká už tři týdny, protože v ulici hárá jedna fenka za druhou,
a kolem čtvrté jsem byla tak uondaná, že jsem se už nezmohla na nic.

Ó to blaho, když jsem se vydrhla a napila se kafíčka, aáááách.....

Přeji vám příjemný večer Dáša

P.S. U nás je zataženo a bouří, ale už tu bouřilo několikrát a včera v noci, když jsme byli na procházce
začalo jemně pršet, ale jako z dětské konvičky s kropičkou. Né, že bych si přála kroupy!

Právě se spustil liják - úplné provazce padají k zemi, silně bouří, ale ten vzduch, ten vzduch......óó

Zahrada u domu

27. července 2014 v 13:24 | dauma |  Zahrada u domu
Mám poslední dobou pocit, že kvůli slimáků a padlí na cuketách nebudu mít žádnou sklizeň.
Já takový velkopěstitel popínavých plochých lusků fazolek tří nebo čtyř druhů nebudu mít žádnou fazolku.
Vše mi sežrali vždy během jedné noci slimáci. A už podruhé. Mrzáci, a to jsou taková vedra a sucho,
už jim to nevadí, zvykli si! Každého druhu jsem vysela celý balíček! Ani už nemám náladu set znovu.

Cukety měly jen samčí květy a včera z jednoho dne do druhého, jsem zjistila, že na listech a stoncích
se objevil potah bílých skoro chlupatých velkých skvrn - padlí. Vylomila jsem je z hlavního stonku,
jestli to nepomůže, zajdu na trh koupit nové sazenice. Cuketám nevyhovuje přílišná vlkost,
které bylo hodně. nemusí pršet, stačí oblačno a vzduch jako v prádelně a velké horko.
Takto je u nás od začátku července. Včera byl velice krátkou dobu velký vítr, po zahradách
lítaly dětské bazénky, prádlo a podobně. Spustil se prudký liják asi na 10 minut.
Nešťasné počasí pro rajčata, okurky a cukety.

Abych si pozvedla náladu - marnost nad marnost, ukážu vám fotky zahrady u domu v HK.





Tento týden probíhala na jednom blogu diskuse o nedodělaných věcí manželů.
Lavička je jedním z restů mého manžela. V tomto stavu bez sedací části je už pátý rok.
Nemohu ji dát dohromady, protože manžel něco rozdělá nebo koupí nebo uklidí neznámo kde.
Přivádí mě k šílenství! Nemohu teď najít ani tyčky k rajčatům! Někdy nenajdu ani cibuli!



Také jste někteří obdivovali nebo neviděli bílou levanduli,
U domu jich mám nejvíce. Mám i růžovou. Na předchozím snímku bílá levandule ve společnosti růžových řebříčků.

Do rybízu se nám přistěhovali kosi. Než jsem stačila přehodit záclony, zbylo mně jen na pár džemů a dva koláče.

Na snímku jsou zbytky kořene slézu z Itálie, jehož semínka jsem některým vám, které se přihlásily,
poslala semínka. Slez má vždy hodně semen a nevysemeňuje se jako jiné slézy - u nás maurský sléz.
Má velké dřevité kořeny a zbytek tlustéhodutého dřevěného stvolu.
Jak jde sléz u vás, jsem docela zvědavá. Jste s ním spokojeny ?

Teď jdu žehlit, až kolem čtvrté jdu pracovat na zahrádku na část, na kterou nesvítí slunce.
Myslím, že ke konci srpna ji dám konečně do pořádku. A pak je hned podzim.
Jsem nějaká shnilá a těžko se k něčemu dokopávám a přiznám se, že minulý týden jsem odpoledne usnula s Jonáškem.
Manžel s dcerou je v Chorvatsku, já nemám ráda vedro, vždycky u moře onemocním s očima.
Za to ti dva slunce a moře milujíÚžasný

Mějte se všichni moc krásně a těm, kteří teprve na dovolenou pojedou,ať na chatu, chalupu či někam jinam,
přeji pohodou dovolenou podle vašich přáníUsmívající se

Dáša

Mše na Velehradě

16. července 2014 v 20:18 | dauma |  Moje zážitky

Na začátku července jsme jeli s manželem na Slovácko.

V domě, který jsme zdědili s bratrem, jsme také nechali zrekonstrovat koupelnu.
Byl v ní bazén, který při dnešní ceně vody se nemůže používat.
Bazén se vyboural a udělal se zděný sprchový kout.
V tomto domě jsem bydlela s dědou a miluji jej.
Pak nám ho komunisti mimo jiné sebrali a v roce 1990 nám ho vrátili.
Vím, že děda je šťastný, že mě tam vidí.

Ta koupelna má tři okna a je velká jako náš obývák doma.
Zjistili jsme, že pánovi, který nám koupelnu dělal, chybí tři dlaždice.

Druhý den jsme jeli do Malenovic ( Zlín ) a koupili v siku balíček dlaždic. Představte si,
že měli jen ten jeden - asi čekal na nás.
Pak jsme byli v obchodním centru, kde si manžel koupil kraťasy, já tričko s krajkou a pak
jsem se zatoulala do Triumphu ( asi víte, co se tam kupuje ).
Slečna prodavačka byla velmi příjemná a nanosila mi spoustu zboží, vyndala je z krabiček
a zboží rozkládala na pult. Vybrala jsem si tři věci, které mi zabalila všechny do papírové tašky.
Já jsem sháněla i tříčtvrteční lehké letní kalhoty, ale žádné, kromě křiklavých barev, jsem neobjevila.
Vrátili jsme se kolem třetí domů, najedli jsme se a já jsem tvrdě usnula.
Probudila jsem se v osm večer a manžel nikde. Jen Jonášek vedle mě spinkal.
Napadlo mně, že je na Koncertě dobré vůle na Velehradě.
A taky že jo. užil si nejprve na náměstí ve městě, kde koncertovali a sportovali různé kapely
a sportovci. Takto je to celé prázdniny, pořád se něco děje a my jsme hned za rohem,
takže když nás něco zaujme, hned běžíme. Je to fantastický pocit, mít tak všechno po ruce.

Druhý den jsem šáhla do papírové tašky a vyzkoušela jsem podprsenku.
Bylo mi divné, že ji mám nějak nakrabacenou. Pořád jsem utahovala ramínka, ale pořád se krabatila.
Vzala jsem si krabičku, ve které byla zabalena, abych zjistila, jestli mám dobrou velikost.
A vyvalila jsem oči : na krabičce byla vyobrazena maminka s miminkem!?
Přečetla jsem si : "Narůstající" podprsenka pro těhotné!?!
Málem mě šlak trefil.

A manžel odmítl jet znovu do Zlína.

Měla jsem na sebe vztek! Ale já jsem neviděla krabičky při prodeji. Copak vypadám, že jsem
těhotná nebo co?!
Týden jsem každý den několikrát opakovala nahlas - podprsenka pro těhotné!!! a ta nejdražší!!!
Za ty peníze bych měla dvě! mám ji doma a marně se rozhlížím po nějaké těhotné mladé paní.
Kdybyste věděli, daruji.

V sobotu jsme jeli na Cyrila a Metoděje na mši na Velehrad.
Letos bylo méně lidí než vloni, tak asi 35 tisíc.
Vloni byly obložené všechny louky, ale bylo to výročí 1050 let od příchodu Cyrila a
Metoděje na Moravu - sešlo se 80 tisíc lidí.
Bylo nádherně a vedro. Po poledni skončila mše a šli jsme se podívat ke stánkům.
A začalo pěkně pršet - jemný déšť dost hustý, přehnal se asi za 15 min. a ještě nás
vždy jen na chviličku překvapil.
Po letech jsem si dala výborného nadýchaného langoše - bez česneku a s kečupem a sýrem.
Manžel měl česnek i tatarku.
Mezi Velehradem a UH jezdila každých deset minut kyvadlová doprava.
Ve čtyři jsem už byla uťapkaná a z vedra se mi chtělo spát, a proto jsme jeli domů.
A já po sprše šup do postele a manžel na letní slavnosti na náměstí.

A teď pár obrázků z Velehradu :


Tady jsem stála pod obrazovkou.

Přijímání - kněz má v papežských barvách deštníček.


A je po mši, šli jsme se podívat na výzdobu podia a potkali jsme jeptišky

a děti v krojích.



Pod oltářem leží symbolické dary - od dětí vlevo autíčko a panenka.

Bazilika, té se budu věnovat jindy v celém článku.

A tady jsem se usmívala pro vás

Dáša

Dvůr na faře

10. července 2014 v 10:24 | dauma |  Zahrada a sad na faře


Z posledních tří týdnů mám nafoceno tolik fotek, které vám chci ukázat.
A také mám spoustu zážitků, o které bych se s vámi ráda podělila.
Ale mám i hodně práce a k tomu péče o Jonáška mi zabere hodně času.
Děkuji vám za milé komentáře a přiznávám se, že všechno nestíhám, ale snažím se
a přitom dělám neúmyslné zásadní chyby - např: utopila jsem verbeny v truhlíku.
Truhlíky stály na parapetu, který byl výše a já jsem do něj neviděla a zalévala a zalévala.
Verbeny uhnily - truhlík byl plný vody! Naštěstí pelargonie přežily.

V úterý v noci po příjezdu domů jsem zalila kytky a rajčata v květináčích a džberech
omylem teplou, spíše teplejší vodou, a zjistila jsem to, až jsem zalévala poslední tři.
Ani jsem se na ně nebyla podívat, protože se bojím, že jsem je skoro spařila.
Takže takto já vyvádím!

U fary máme pozemek rozdělený na travnatý dvůr se dvěmi jabloněmi, jednou moruší,
černými bezy a s mnoha květinami, za ním leží zadní zahrada s lékařskými pivoňkami,
stromy a záhony, před farou je velký sad..

Nyní vám s dovolením ukážu kvetoucí dvůr v červnu:





Tuto růži jsem předloni zasadila u zdi dvora s tím, že ji přesadím k bráně místo růže, která mi umrzla téhož roku.
Ona však rostla jako z vody a ani ne po dvou letech je velikánská a nechci ji zničit,
zůstane tedy u zdi a k bráně koupím novou. Ani jsem netušila, jakou krásu jsem koupila!





Měli jsme hodně jahod. přesto jsem přikupovala na džem. Děti mně teď zasadí odnože do obalů a ony zesílí a
na konci srpna až počátkem září je přesadím na jiný záhon.







Dvůr je chráněný suchými zídkami ( vysokými ), farou a velkou stodolou, měří 12OO m2.


U nás druhý den s přestávkami prší. Bylo to zapotřebí. Byla bych ráda, kdyby také tak pršelo na Slovácku,
půda je je tam úplně popraskaná suchem. Ale zase nemají plíseň na rajčatech, svědčí jim
horko a sucho a jsou vynikající chuti. Není nad to, sníst čerstvě utržené a vyhřáté rajčátko. Mňam!

Mějte se všichni nádherně

Dáša




O Jonáškovi a i o faře

2. července 2014 v 19:45 | dauma
Včera jsme byli s Jonáškem u u pana doktora, který byl rád, že se Jonášek zlepšuje.
Pan doktor nám nabídl, že ten den přijde učit terapeutka zájemce na reflexní terapii
pro nemocné pejsky s pohybovým ústrojím. Samozřejmě, že jsme na to hned kývli.

Po dvou hodinách jsme se dostavili k terapeutce.
Na podlaze místnosti byly položené dvě deky. Položila jsem na jednu Jonáška.
Ne, ne, deka byla pro mě, Jonášek musel na podlahu.
Obě jsme si klekli a přišel pan doktor, klekl na zem a hladil Jonáška po hlavičce,
aby se uvolnil.
A paní mi ukazovala, jak budu postupovat : ostříhané nehty ( ty mám krátké vždy ),
palec musím mít v článku ohnutý, protože jinak by špatné držení odnesla moje krční páteř,
Jonášek by měl ležet na zádech.
Místa, kde budu mačkat reflexní body označila na nožkách Jonyho černým fixem.
Za její asistence jsem se naučila vyhledávat body a vysvětlila mi a ukázala na Jonym,
jak bude on reagovat.
Když to budu dělat špatně, neublíží mu to, ale nebude to mít léčivý účinek.
A nakonec mi vše napsala a zakreslila na papír.

Myslím, že s časem na tom budu tak, jak v prvních deseti dnech, kdy jsem osm hodin
denně hladila Jonáška po zádech.
Do včerejška jsem s ním rehabilitovala tak 4 hodiny za den.

Já věřím, že Jonáškovi reflexní masáží pomohu.
Ale nastal problém - nemohu najít bod C Křičící


Takto se na mě Jonášek smál, když jsem mu říkala, že o něm napíšu do blogu článek pro vás.


A ještě přidám nějaké fotečky z fary, co je nového.

Uklízeli jsme první omítnuté a vymalované místnosti.
Celá léta jsem si představovala, že stěny budou vymalovány barevně, tedy aspoň některé.
Nyní jsem dospěla k bílé.
Toto jsou dveře ke kuchyni.

Toto jsou dveře do budoucí knihovny. Vyklízeli jsme odtud nábytek - tedy manžel vyklízel, já nemohu nic tahat kvůli očím.
Já jsem vyklízela oblečení, knihy, umývala dveře apod.

Tento stůl mám moc ráda. Je po manželově prababičce a má nádhernou patinu.
Vůbec nevíme, kam ho dáme, protože potřebujeme velký stůl aspoň pro 12 lidí.

Jednokřídlé dveře jsou všechny hotové, ještě jsme nekoupili kliky.

Fara a stodola jsou zabezpečeny.

Dlažba v kuchyni a původní prkna. Prošlapaná, červotoče jsem postříkala hned po koupi fary Lignifitem.

Tak to je dneska všechno.
Mějte se všichni parádně.
Dáša