Červen 2014

Dětí radost....

27. června 2014 v 16:28 | dauma |  Co právě dělám

maminčina starost.
Dnes se rozdávalo vysvědčení a nastalo nejkrásnější období v roce - prázdniny.
Slovo prázdniny ve mně pořád vyvolává volnost, nadšení, radost, touhu něco prožít, těšit se
a mít se prostě báááječně.
Dodneška mám v mysli graficky zobrazený kalendářní rok v podobě kruhu, který
je ovšem nahoře zploštělý u měsíců červenec a srpen.

Náš vnouček přinesl samé jedničky. Toto letí. Za chvíli bude září a pak už říkám, že
budou Vánoce. Jo, ach jo.
A v září jde poprvé do školy naše vnučka. Vytáhla se, už to není to malé faldíkové dítě,
nohy má už jako dívenka štíhlé. Ale bříško ještě má jak holub, takže je ještě malým dítětem.

A teď je jejich rodina na cestě na Korsiku. Pořád na ně myslím. Už musí být daleko za hranicemi.
A na silnicích tak strašný provoz.

Mladší dcera se dozvěděla tuto středu, že ji přijala britská firma, sídlící na byznys třídě v Londýně
a v pondělí nastupuje. Přišlo to jak blesk z nebe. Kanceláře má firma přímo za katedrálou
Sv. Pavla ( tam měla Diana svatbu ).
V takových firmách se pracuje od nevidím do nevidím. Kde bude bydlet ?
A sama chodit pozdě v noci domů !!!!
K. je polyvalentní alergička a má astma. Jakmile má nějaký stres ( a cesta a neznámé prostředí,
spolupracovníci, neznámá práce, to je obrovský stres), dostane astmatický záchvat a onemocní
s průduškama nebo zápalem plic. A bude tam sama. Přítel pracuje v Praze.
Vyhledala si práci na internetu a dělala přes internet konkurs a byla z mnoha zájemců vybrána.
Ona sice už rok v Anglii studovala před pěti lety, ale to bylo jiné, bydlela v pronajatém domku
s jinými studenty. A studenti se dají hned dohromady.
Já si to vůbec nedokážu představit, že se nebude moci nikomu svěřit a poradit se, když to
bude potřebovat.
A bude dělat hodně obtížný druh práce - fúze velkých koncernů.

A já nemám radost, ale strach!!!!

Jede tam na 3-4 měsíce na jeden případ fúze.
Mám strach, aby ji nic zlého nepotkalo a taky, že se bojím, aby tam nezůstala.
Já jí to přeji, je velice šikovná a chytrá.
V březnu udělala advokátní zkoušky a já jsem byla šťastná, že bude spolupracovat s taťkou.

A je tady to, čeho jsem se vždycky bála, že děti budou daleko.
Když byla v Nottinghamu a byla nemocná, trpěla jsem s ní, ale ta bezmoc, že jsem daleko.

Odlétá v neděli.

Nejmladší dcera s přítelem jsou nemocní a ona má zítra a po neděli ještě zkoušky.

Jsem teď hodně naměkko.

Dáša

Náš pacient

26. června 2014 v 14:18 | dauma |  Co právě dělám


Dnes jsem s Jonáškem byla poprve na trošku delší procházce - asi 200 m.
Je veselý, ocásek už má nahoře a neustále s ním vrtí a snaží se dělat psí kusy,
i když mu to nejde. Ještě zadníma nohama "tančí " , ale už vyskakuje na postel a na křeslo.
Má, chudáček, utrum na koukání z okna, kdy sedával na zadním opěradle sedačky s nosem
na okně.

Na veterině měl pan doktor radost a předvedl mně další způsob rehabilitace svalů.
Pan doktor s námi ještě vždy chodí ven před ordinaci, aby viděl, jak Jonášek chodí, protože
na hladkém povrchu v místnostech se mu rozjíždějí nožičky, což mu nebrání v rychlému pohybu vpřed.
Má utěkácké úmysly, ale musí chodit na vodítku. ( Na faře měl manžel nápad, že zavře bránu
a Jonáška pustí volně. Než jsme se otočili, byl v čudu. Mohli jsme se ukřičet, ale nereagoval.
Hledala jsem ho u jeho milovaných " přítelkyň ", ale ani tam nebyl.
Asi po hodině se vrátil přes hektarovou louku zpět a usnul jak dudek.)
Pan doktor nám řekl, že už se to pravděpodobně moc nezlepší.

Jonášek nemá bolesti, je veselý a zase si hraje s balónkem ( od lana jsme upustili ) a
my jsme šťastní, že on je šťastný a zase velice radostný pejsekSmějící se. Musím to zaklepat!

Chtěla jsem přiložit fotografie, ale nejde mi to.
Já nevím, co se to děje se sítěmi. Už čtvrtý den se mi nenačítají obrázky ani u vás na blozích.
Dokonce ani na mailu. Volala jsem 2x asistenta, ale ani zapnutí-vypnutí nepomohlo a ani konfigurační sms.
A mám k dobru ještě 3 G.
Včera nám i rádia chrčela. Asi se děje něco ve vzduchu mezi nebem a zemí.
Mám totiž už týden velice nepříjemné sny a silné migrény.
Dokonce v sobotu byl kdekdo velice podrážděný, ačkoli nikdo neměl důvod.
Já jsem se cítila, že se na vše dívám přes sklo - a to trvá ještě pořád. A hůře i vidím.
Už by bylo na čase, aby tyto jevy, pocity, sny a divná jednání skončily.

Přeji vám příjemné dny Dáša

Čarodějné kvítí

24. června 2014 v 22:04 | dauma |  Co mě zaujalo
Už několik let vlastním knihu Český rok od jara do zimy od autorky Mileny Motlové.

Svatému Jánu je věnováno v knize několik stránek.
Jan Křtitel měl silnou pozici v křesťanském náboženství a vklouzl do pranostik a lidového rostlinného názvosloví.

V předvečer sv. Jana Křtitele bylo zvykem stlát svatojánskou postýlku z devatero kvítí.:

O svatém Janě každý kvítek volá : " Utrhni mě!"

Devítce jako číslu na konci řady byla přisuzována magická moc. Složení devatera kvítí bylo různé, ale
vždy obsahovalo květ černého bezu, dobromysl, mateřídoušku a jitrocel.
Odvary ze sušených bylin - heřmánek,chrpa, kopretina,vlčí mák, máta,mateřídouška a šalvěj - se léčila
řada nemocí lidí i dobytka.
Za všelék byl považován květ černého bezu a máta.

Magickou moc rostlin umocňovalo i jejich zvláštní pojmenování.
Svaté dřevo - lípa - mělo chránit dům - domácnost se zdobila lipovými ratolestmi.
Magická moc se přisuzovala i božímu dřevci - brotanu, bylině Sv. Jana Křtitela - pelyňku černobýlu, holi sv. Jana
- divizně, zvonečku sv. Jana - třezalce obecné a kopretině, která měla dvě pojmenování -
koření svatojánské a svatojánská kola.
O svatojánské noci měla být magická síla bylin nejsilnější.

Kdes chodila dnešní noci?
" Sbírat bejlí na nemoci "
Kdopak s tebou chodil,
kdo tě lesem vodil ?
" Nejmilejší přítel,
sám svatý Jan Křtitel."


Není na světě bylina,
aby na něco nebyla.

Největší znalosti o účincích jednotlivých bylin měli pastýři, ovčáci, myslivci a kořenářky, kteří byli
silně spjatí s přírodou a také kováři - pracovali s ohněm, léčili dobytek.

O svatojánské noci vily dívky věnečky z mateřídoušky, kopretiny,chrpy, smolničky, jitrocele, rmenu nebo
z šípkové růže, zvonků, netřesků a jiných bylin.
Věneček si položily pod polštář o svatojánské noci a měl přivodit sen o budoucím ženichovi.
Před východem slunce házely dívky věnečky do vody - tekoucí nebo do sadu. Jestliže věneček odplul dál,
znamenalo to, že dívka odejde z vesnice. Jednalo se o milostné čarování.

Čarování bylo součástí lidového léčitelství - pozitivní ( bílá ) magie. Léčitelé vyznávali křesťanskou víru a věřili,
že praktikování negativní ( černé ) magie by ztratili Bohem poskytnutý dar, schopnost pomáhat a léčit.
O léčení a čarování nemluvili - bylo to tabu.
Tajemství svého umu sdělovali většinou jen před smrtí a někomu z rodu, u kterého poznali, že má
k tomu schopnosti.

Protože Surmenu, z knihy Žitkovské bohyně,zavřeli komunisté do vězení, nemohla tato předat svoje
umění pomáhat a léčit své neteři.





Soutěž u Helenky

20. června 2014 v 13:00 | dauma |  Kino, koncerty, divadlo a jiné

Zaujala mě soutěž vyhlášená Helenkou Sychrovou a rozhodla jsem se přihlásit.

Fotografováno bylo v červenci 2013 mobilem ( nový foťáček jsem dostala až v srpnu téhož roku).

Vstupní dveře mají svoji patinu, moc se mi líbí, mám ráda staré odrbané věci.
Venkovský toskánský a provensálský styl - dnes se označuje jako vintage styl.
Ovšem tyto dveře byly poničeny a upravovány domácím rádoby kutilem asi před 30 lety .
Dveře budou opraveny tak, aby nebyly vidět amatérské zásahy.
Dostanou i nový nátěr, který, doufám, se brzy zase deštěm oprýská.
Dveře byly natřeny kdysi sytě zelenoubarvou a časem a povětrnostními vlivy
získaly vzhled provensálského venkova.







Součástí dveří je dělené okno - pohled z vnitřku -
obrůstá břečtanem.


Okna stejné budovy jsou špaletová,opatřená vnitřními okenicemi a nádhernými původními kličkami.




Okno na schodech vedoucích do sklepa -
opět zarostlé břečtanem.


S tímto článkem se přihlašuji do soutěže u Helenky.

Přeji vám všem příjemný víkend a moc vám děkuji
za vaše komentáře.
Velice mě vždycky potěší.

Dáša

Bojácný pejsek

16. června 2014 v 18:45 | dauma |  Moje zážitky

Vracím se do dubna, kdy přijela dcera s celou rodinou na návštěvu.
Rozhodla jsem se, že si chci dceru i zetě a vnoučat užít, nebudu vařit a půjdeme
na oběd do restaurace kam mohou i pejsci.
Zároveň s námi přišli také manželé s pejskem.
Do patra vedly široké bytelné dubové schody a oni na ně zamířili.
Manželé vyšli nahoru, ale pejsek zůstal pod schody.
My jsme měli stůl vedle schodiště, tak nás ta scéna zaujala.
Mladá paní se vrátila dolů a lákala pejska, aby šel za páníčkem a tahala ho za obojek,
ale ten se ani nehnul, jen jí olízl obličej.
Byl to takový dobráček.
Pak sešel pán dolů, vzal pejska za obojek a táhnul ho za neustálého chválení nahoru
a paní ho hladila.
Vyšel jen předníma nohama na první schod a okamžitě se otočil dolů na podlahu.
Pániček s paničkou mu dali čuchnout velkého kusu pečeného masa a šli pomalu
po schodech nahoru a lákali ho. Kdepak, seděl pod schody a jen na ně toužebně
hleděl a začal, chudáček, kňučet.
Naštěstí se uvolnil malý stolek vedle schodů, tak to vzdali a sedli si k němu.
Požádala jsem je, zda si ho mohu vyfotit.
Pejsek mi olíznul foťák, vrtěl ocáskem a položil si na moje nohy tlapku a nechtěl se fotit.
Drbala jsem ho, koukali jsme se z očí do očí, ale fotit se ne a ne.
Tak jsem odešla.
Když jsem viděla, že se sklonil nad miskou, přišla jsem znovu.
A podařilo se mi ho vyfotit.
Báječný pejsekUsmívající seSmějící se


Vidíte, jak zavírá oči, že jsem na něho vyzrála.
Určitě si myslel : " no tak dělej, když už ti pózuju ".



Jonášek celou dobu pozoroval to velké zvíře zpoza stolu
a byl ticho jakoMrkající pěna.


Přeji vám všem, kteří budete číst tento článek,
slunce v duši

Dáša






Jahodové a bezové šílenství

12. června 2014 v 13:31 | dauma |  Co právě dělám


Minulý pátek jsem vařila dvě jídla - jedno na večeři místo obědu pro manžela a druhé na sobotu
na faru, protože tam veškerý čas patří zahradě a sadu.
A byla jsem tak šikovná, že jsem si o rozžhavenou pánvičku popálila ruku. Postříkala jsem
popáleninu Aloe Vera.



Jonášek několi dní nemohl spát a trpěl v této poloze.

Někomu jsem v komentáři psala, že máme na našem pozemku 15 keřů bezu,
ale při sbírání bezu jsem zjistila, že je jich přes třicet.
U stodoly, za stodolou, u bývalého chlívku pro kozy, okolo zadní zahrady
a v sadu tvoří živý plot.



Rozkvetlé bezy vypadají nádherně.
Jsou jak nevěsty.




Vidíte tu tajemnou branku z louky ?
O ní věděl první JonášekMrkající




Naloženo v autě - koupené jahody a natrhaný bez - i tom pytlu.
Trhala jsem bez přes tři hodiny a na slunci mně zrovna nebylo nejlépe.
Měla jsem už velkou hromadu květů i květů s listy,
Když v tom přišel manžel a že mi přinese žebřík, protože obrovské květy jsou vysoko.
Podívala jsem se na něho vyvalenýma očima a utírala si pot z čela,
protože mi tekl do očí, ačkoli jsem měla bavlněný šáteček.
Raději nic už neřekl a odešel. Asi ho zarazil můj rozpálený obličej.

A v pondělí jsem začala vařit džem. V kuchyni jsem měla 29,5°C.
Ve středu vpo páté hodině odpoledne bylo hotovo, konečně!
Vařila jsem ze 16 kilo.


V úterý jsem napsala manželovi sms, aby hodně pil.
On je nepoučitelný - nemá prostě žízeň a takto mě trápí 35 let.
Jojo, měli jsme 35 výročí od svatby!

Vidíte čas, kdy jsme si psali, a to pil jen dvě kávy a jinak nic.
Já už se ani nerozčiluji, stejně s ním nehnu.
Napsala jsem mu druhou sms a prosila ho, ať pije vodu,
že se bojím, aby nezkolaboval.
A on mi odepsal :

Jen jsem si vzdechla. Přece ho nebudu nutit,
To by bylo křiku a strašně by se naštval
s tím, ať ho neotravuju, že to vím už tolik let.
Tak co s ním?
Radši ať je klid.


U nás svítí slunce, ale je trochu chladněji - 26°C. Sláva.

Mějte se všichni fanfárově
a s Usmívající se

Dáša











Květák po studenu

10. června 2014 v 20:08 | dauma |  Z kuchyně

Jak nastanou vedra, nemám chuť na teplé jídlo. Vymýšlím různá studená jídla.

Toto jídlo je velice rychlé.

Ingredience :

Květák ( podle počtu osob veliký - já jsem pro nás dva dala půl obrovského květáku )
Zakysaná smetana - já dala 330 ml
Vejce - podle chutě - dala jsem uvařit na tvrdo dvě
Rajčata- podle chutě
Salám - jakýkoli
Pepř
Sůl

Uvaříme květákové růžičky, zchladíme a vidličkou pomačkáme.
Chladné smícháme se zakysanou smetanou, osolíme, opepříme.
Zarovnáme do hlubší mísy Velikosti dle počtu strávníků ( hloubka asi 3 cm.)
Nakrájíme v libovolném množství na měsíčky vejce a rajčata, uprostřed ozdobíme salámem, šunkou apod.




DOBROU CHUŤS vyplazeným jazykem

Dáša


P.S. Jonášek je na tom zase ještě lépe, ale ještě mu padá zadeček a nezvedne nožičku při čurání.
Nesmí ještě chodit, ale už má utěkácké úmysly. Chtěl vylézt na schod a skutálel se zpět.
Moc mu už chybí procházky. Mně taky. Pořád ho nosíme.
Držte nám pěsti, my to zvládneme! Moc se snažíme. Děkujeme vám všem za podporuUsmívající se
Nechci to zakřiknoutMlčícíAle už udrží třetí den močUsmívající se





Synagoga

5. června 2014 v 16:17 | dauma |  Co mě zaujalo

Synagoga v centru Uherského Hradiště byla postavena v novorománském stylu.
Jedná se o bývalý židovský templ.
V roce 1875 byla vysvěcena rabínem Muhmsamem z bzenecké diaspory.
V roce 1904 budova prošla secesní úpravou a byla obohacena o kopuli.
V r. 1941 byla nacisty a místními členy Vlajky zapálena. Zcela nevyhořela, ale 12. srpna téhož roku
došlo k opětovnému zapálení. Zbyla z ní ruina.
Po druhé světové válce byla provedena rekonstrukce, ovšem bez obnovení kopule.
Po dalším požáru v roce 1966 ( pamatuji si, že jsem viděla velký černý kouř a vysoké plameny a
samozřejmě jsem při hašení nesměla chybět ) vyhořela budova celá.
Rekonstrukce proběhla velmi rychle, protože nebyla obnovena řada detailů a architektonických článků.
Od té doby začala sloužit jako Městská knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana ( spisovatel,
bibliofik a knihovník ).
Knihovna se nachází naproti budově Gymnázia ( nemohu si zvyknout na z v názvu ) a tak jsem ji měla
po ruce. Každý pátek po škole ( začalo to už na základce ) jsem si urvala čas jen pro sebe návštěvou
knihovny a čítárny. Studovala jsem encyklopedie, vypisovala detaily a zajímavosti z oblasti dějin,
zeměpisu a literatury - byla jsem vždy velice zvídavá a bavilo mě to. No, to víte, chtěla jsem ohromit
znalostmi svého krásného a sympatického učitele z těchto předmětů, do kterého jsem byla platonicky
zamilovaná jako každá druhá holka na škole.
A on, protože věděl, že toho hodně vím, tak mě posílal koupit housku se salámem na svačinuUsmívající se
To se už dnes ve školách nesmí a v dnešním provozu by to bylo i nebezpečné.

Po povodních v roce 1997 proběhla rekonstrukce, byla obnovena původní architektura a odstraněna
řada pozdějších vnitřních vestaveb.

V roce 2002 byla uvedena do původní podoby v barevnosti fasády, dobudovaná věž
v pseudomaurském stylu a opatřena pamětní deskou v češtině a hebrejštině.
Kopule byla obnovena v roce 2004.
Za mých mladých let se vcházelo do knihovny předním vchodem,
ale zaboha si nemohu vzpomenout na dřívější schody a umístění místností,
pamatuji se jen na vnitřní vybavení.
Pracovala jsem tam i jako brigádnice ( jeden kluk
tam chodil každý den a pořád na mě koukal -
starší knihovnice se bavily - ale nepromluvilRozpačitý

Měla jsem výhodu v tom, že jsem se dostala k zakázaným knihám.








Uličkou okolo dnešního hlavního vchodu jsem chodila každý den,
ale kdybyste mě zabili, nevzpomenu si, jestli tady nějaké dveře vůbec bylyKřičící
A to jsem si myslela, že si pamatuji, na rozdíl od nových zážitků,
staré zážitky velice dobře. Tak to jem si fandila!




Tyto fotografie vznikly letos 4. dubna.
Ano, bylo krásně, slunce svítilo a vše se zelenalo a kytky jarní byly v plném rozkvětu.

S tímto článkem se přihlašuji do III. kola soutěže u Vendy W.


Děkuji vám všem za podporu ohledně nemoci Jonáška ( nechci to zakřiknout, ale je to lepší )
a také všem, kteří si moje články někdy přečtou.

Mějte se všichni fanfárově vaše Dáša