Duben 2014

V zajetí zdravého života

25. dubna 2014 v 18:52 | dauma |  Co právě dělám

Rozhodla jsem se, že proti jarní únavě nebo možná spíš lenosti, začnu bojovat.
Včera odpoledne jsem pokročila s prací na zahradě.
Nevečeřela jsem dle rčení .......večeři dej nepříteli.
V osm večer jsem zasedla k Námořní vyšetřovací službě a o první reklamě jsem slabošsky
podlehla své mlsnosti a zbodla jsem dvě řady Studentské pečetě s tím, že zítra už NE.

( Když teď píšu, tak právě jím jednu řadu té velké čokolády, ale jen jednu ! )

Po dvou dílech NVS jsem si řekla, že budu chodit dřív spát.
Zahučela jsem do postele a slastně si řekla : " nejlepší místo na světě je můj pelíšek ( i Jonáškův ).
Ovšem spánek nikde. Pořád jsem se převalovala, začala mě bolet bederní páteř a v hlavě
jsem měla rušno. Nemohla jsem se uvelebit. Trápila jsem se, ale přece jsem posléze
usnula.
Třebaže jsem šla spát o dvě hodiny dřív, nechtělo se mi ráno z postele.

Po vypití dvou kafíček jsme já a Jonášek šli na dlouhou procházku.

Po cestě nás pronásledoval útočný hmyz, nalítával na mě z různých úhlů a dokonce
mi prolítával i pod brýlemi.
Tento hmyz jsme potkali i o Velikonocích na Slovácku, když jsme šli na výlet na rozhlednu
do kopce. Mávali jsme rukama, ale nebylo to nic platné.
Asi tou mírnou zimou se dříve vylíhli, jak se říká, hovada. Ale tolik?!
Za pár let bude člověk zapsán do Červené knihy ohrožených druhů!

Jonášek šel tak pomalu, vůbec se mu nechtělo jít, pohyboval se jako slimák.
Popoháněla jsem ho, abychom utekli těm potvorám.
Z polní cesty jsem zabočila ke zkratce a Jonášek kolem mě skočil jako klokan.
Zůstala jsem s pusou otevřenou a vrtěla jsem hlavou, že tak ožil.
A to jsem ho, prosím, lišáka jednoho, nesla v náručí skoro půl hodiny, protože jsem
měla obavy o jeho zdraví. Půl hodiny 9 kg, to se pěkně pronese.
Zdá se mi to nebo je to opravdu tak, že nás citově vydírá ?NevinnýNerozhodný



Odpoledne jsem šla na vzduch a abych měla pohyb, pracovala jsem na zahradě.
Takže snad moje únava zmizí zdravým životním způsobem.

Dnes jsem zasela dvě semena smetanově-bílého slézu.

Proč jen dvě ?

Semena jsem sebrala v Itálii. Pak jsem zapomněla, co jsem do země dala a chtěla jsem ty obrovské listy vyrýt.
Manžel, že ještě počkáme.



Sléz vyrostl asi 3,5 metru a měl obrovské květy nádherné barvy.
Vzhledem k velikosti naší malé zahrádky nám stačí jedna rostlina.
Na faře jich zaseju více.
Nepotřebuje uvazovat k tyči, tvoří vlastně velký skoro kmen.
Ovšem velký vichr nám sléz ohnul do pravého úhlu.
Roste jako z vody. Nejvyšší čas k zasetí nastal.

Pokud máte zájem, napište v komentáři pošli Dášenko, pošli
a já ráda pošluÚžasný.

Mějte se všichni parádně, krásný pohodový víkend
vám přeje Dáša







Darebák jeden

24. dubna 2014 v 14:00 | dauma |  Doma


Dala jsem na vaše rady a šla jsem s Jonáškem na velikánskou louku ( dříve lány )
natrhat kopřivy na očistný čaj. Vybavila jsem se igelitkou a kuchyňskou chňapkou.
Všude tady rostou kopřivy, jsou jich mraky, ale blíž k polní cestě jsou očurávané pejsky.
Vydali jsme se dál od cest. Už při chůzi jsem zjistila, že tam kopřivy vůbec nevidím.
Chodila jsem asi půl hodiny a kopřiva ani jediná. Jen moře pampelišek.
Říkala jsem si, kam se ztratily, vždyť mně z procházek přišlo, že jsou všude.
Dali jsme se kolem potoka a nic.
Vraceli jsme se po protějším břehu potoka zpět - tedy já jsem se vracela.
Darebák Jonáš mně utekl přes potok a pádil opačným směrem do vesnice, odkud zněl
štěkot psů za ploty.
Mohla jsem se uřvat : " Jonáši, k noze! Jonáááši k noze! Ty darebáku, však počkej,
nepustím tě dom! Dacane jeden ! Jone, k noze! " takto jsem křičela do všech světových stran.

A jak jsem se tak otáčela, co nevidím - kopřivy a ještě docela malé!
Vrhla jsem se na trhání, až jsem měla igelitku plnou a začala jsem zase řvát :
Jonáááši, vracíme se domů ".
Tráva byla vysoká a mokrá, boty jsem měla promáčené. Naštvaně jsem jsem si slibovala,
že s ním nebudu celý den mluvit.
Najednou Jonášek klusal vedle mě, ale na protějším břehu. Bezstarostně mával ocáskem.
Mračila jsem se a několikrát jsem ho ujistila, že se moc zlobím.
Doma jsem mu dala kokinko = léky na srdce a páteř zabalené v šunčičce a on zalehl
a ještě pořád spí.


No, jo, jsem slabá. Je to přece jen můj miláček plyšáček.

Jdu pracovat na zahradu.

Mějte se krásně a děkuji za návštěvu Dáša

Divný den

23. dubna 2014 v 19:59 | dauma |  Co právě dělám

Mám spoustu fotek z posledních třítýdnů, zážitků a námětů mám habaděj,
a přesto se necítím na psaní článků.
Jdu z extrému do extrému, na jedné straně šťastná a na druhé nešťastná a netečná.
Jsem strašně unavená a nevím proč. Všechno mě bolí.
Usínám i při čtení vašich článků, hlava mi padá a já usínám a pak sebou trhnu.

Neprobere mě ani procházka s Jonáškem. Asi mám nízký tlak, takto jsem usínala
i jako školačka a pak i v práci. Psala jsem na psacím stroji a hlava mě spadla na klapky
a spala jsem velmi tvrdě a když jsem se probudila, měla jsem na obličeji otisk klávesnice.
No, hrůza, zatajit se to nedalo. Kolegové mi říkali, že už to stejně skoro všichni ví,
byl se na mě podívat i ředitel. Kupodivu nic neřekl, ale já jsem se styděla.

Dnes jsem šla pracovat na zahradu a pak jsem vyfotila některé kytky.














Nevíte, jaká kytka z toho vyroste ?


,,


Děkuji vám za vaše komentáře a za to, že jste přišli na můj blog.

Přeji vám dobré dny Dáša



Čistá radost a dojetí

17. dubna 2014 v 15:24 | dauma |  Moje zážitky
T
Minulých 14 dní jsem si pěkně pobyla na Slovácku, Týden před odjezdem se mi zdály sny,
na základě kterých jsem dostala takové velké nutkání, že musím tam jet .
A tak jsem 28. března odjela s neurčitými pocity, co mě potká.
Věděla jsem ze snu, že se s někým potkám, ale ať jsem přemýšlela a přemýšlela,
nikdo mě nenapadl.
Říkala jsem si, že už nikoho ze spolužáků nepoznám a oni mě také ne.
Naposledy jsem je viděla na maturitním večírku.
Byla jsem hodně napjatá. Po týdnu jsem si řekla, že nic už neočekávám, byl to
jen sen s neurčitou osobou.
Byla jsem na masáži u mojí Táničky asi 3 hodiny a mlely jsme páté přes deváté.
O klientech, o pečovatelkách, o historii....
Vůbec nevím, jak jsme se dostali na jedno jméno. Já jsem byla udivená, že ji Táňa zná a
taky jsem si myslela, že pořád žije v Brně. Táňa pokračovala: ona umřela a její manžel taky.
Zůstala jsem jak opařená. Ne, to není možné, u ní to necítím, myslím, že žije, a to blízko.
Přes půl hodiny probíhalo mezi námi dohadování, jestli je to pravda nebo ne.
Probíraly jsme všechny možnosti.
A došly jsme k závěru, že zemřela jeho první manželka a pak on - můj oblíbený profesor
na filosofii z gymplu.
Zeptala jsem se na jeho manželku - moji třídní profesorku na gymplu.
Táňa zavolala jiné pečovatelce, která k paní profesorce chodila a ta řekla, že leží
už tři měsíce v nemocnici.

Druhý den jsem koupila kytku, banány a bonbonieru a mazala jsem do nemocnice.
Manžel mi říkal, prosím Tě, vždyť Tě už nepozná. Pozná, my jsme byli jediná třída,
kde byla třídní. Po cestě mně však přepadly pochybnosti. Měla jsem trému
jak před maturitní zkouškou.Úplně mně ztuhly nohy.

Otevřela jsem dveře na pokoj a strčila jsem tam hlavu, jestli ji poznám. No jasně!
Řekla jsem " paní profesorko " a ona zvedla hlavu a zvolala "Dáši, já už jsem nevěřila,
že tě někdy uvidím. Začala, chudinka, brečet a chytla mě za ruce.
A tak jsme se dvě hodiny držely za ruce a povídaly a povídaly.
Ještě několikrát to vypadalo, že se rozpláče a pořád mně opakovala, jaké jsem jí připravila
příjemné překvapení a ujišťovala mě, že to myslí opravdu upřímně.
Že si na mě oba mockrát vzpomněli a říkali si, kde jsem.
Bylo to velice dojemné.
Na masáž jsem běžela snad 2O cm nad zemí.
Slíbila jsem jí, že na Velikonoce za ní přijdu. A velice ráda!


Přeji vám také nějaké velice příjemné shledání s někým, se kterým jste se dlouho neviděli.

Je to báječné!
Dáša

Můj notebůček

16. dubna 2014 v 19:03 | dauma |  Co právě dělám



Dnes vám chci představit mého nového miláčka notbůčka.
Zrovna před chvílí mně trvalo asi půl hodiny, než jsem zjistila, kam se mně schovaly
nově stáhnuté fotky z foťáku. Už jsem byla vykolejená, foťák prázdný a fotky nikde.
Našla jsem je úplně na jiné divně pojmenované složce úplně jinde, než jsem si vytvořila
novou složku. Toto mě velice dráždí, mám ráda všechno pohromadě, přesně tam, kde to má být

Doufám, že toto už snad byl poslední problém, který mě překvapil.




NB je tenký, obrazovka se neleskne ( to byl můj požadavek),
z odlesků mě bolí oči.

Snad se teď zase rozběhnu s článkama.
Mám toho na srdci hodně, protože na Slovácku mě potkala dvě velká překvapení.
Velice a velice milá překvapení.
Jsem šťastná jak blecha.

Děkuji vám všem za vaše dobré rady a komentáře.

Přeji vám vše dobré a veselé a radostné Velikonoce.

Dáša

Mám nový NB

6. dubna 2014 v 13:04 | dauma |  Moje zážitky



Tak už jsem mezi vámiÚžasný ( ten emotikon je mi dost podobný Úžasný). KonečněSmějící se

Nechci to zakřiknout, ale tento týden byl pro mě velice příjemný.
Minulý čtvrtek jsme se dohodli, že se podíváme na babičku v Brně. A protože jsme jeli
tím směrem, rozhodla jsem se, že pojedu na Slovácko s Jonáškem a chvíli tam zůstanu.
A jsme tady!

V pondělí jsem hned naklusala ke klukům, kteří prodávají počítače a pomáhají mně
zkrotit to, co zkoním na počítači. Taky u nás ve dvoře parkují.
Pomoc oboustranně vyhovující.
Můj cestovní netbook je kaput a manželův NB zcípnul úplně ve středu.
Přitom můj nebyl tak starý - z roku 2011, moc tedy nevydržel, asi se tyto malé netB
schválně vyrábějí na krátké funkční období. NB manželův byl starý osm let. Asi už
tím věkem měl právo na odpočinek.

Doporučili mně značku DELL a objednali mi ho a druhý den přišel ze skladu.
Dva dny potom nahrávali aktuality a seřídili ho tak, jak mně to bude vyhovovat.
A nastal čas učení, pečlivě mně vše ukázali a odpověděli i na mé dotazy a předvedli.
No, co vám mám povídat ! Než jsem došla domů ( přes tři! baráky), už jsem pochybovala,
že to nebude jen tak. Taky že nebylo.

Když jsem si přečetla vaše články ( bylo jich 242 + normální maily ), bylo půl druhé v noci.
Ráno jsem zjistila, že na NB svítí připojení. A běžela jsem ke klukům. Druhý den jsem běžela zase
a zítra poběžím zase. Nezapamatovala jsem si, k čemu slouží čtyři čtverečky a X nebo D.
Mačkala jsem je v domnění, že se mi vypne NB, ale kdeže. Vypnu jen internet a dál
nenajdu "vypnout", ačkoli tam je a ukazovali mi to. Budou si myslet, že jsem magor. Jsem!

Nenašla jsem ani dírku na vložení simkarty z mobilu a z foťáku!
Potřebuji je vyprázdnit, protože v mobilu už mám 263 fotek a ve foťáku 2 568.

Mám W8.

Pomůžete mi někdo pomoct ? Co říkáš, Vendy ? Ty jsi psala, že máš W8, že ?


Děkuji vám hrozně moc za to, že vůbec jste, čtete moje články a píšete komentáře.

Mějte se fanfárověSmějící se.

Ze Slovácka zdraví Dáša


P.S. Koupila jsem si taky bezdrátovou myš, kdo se má pořád tahat s kabely!
A ten obraz! na těch starých bylo všechno do šeda, myslela jsem,
že už tak špatně vidím. Manžel taky zvětšoval neustále velikost písma.