Prosinec 2013

Někdy se to schumelí.....

20. prosince 2013 v 11:11 | dauma |  Moje zážitky


jedna rána za druhou......

před chvíli mě navštívil kamarád a soused,
že včera k večeru zemřela jeho žena Hanka.

Jsme tady všichni taková sehraná parta a přátelé.

Před 33 lety jsme se sem do řadových domků
všichni dohromady nastěhovali.
Bydlení nám spolu se zaměstnáním nám poskytl podnik,
kde jsme se zavázali na deset let.
Všichni jsme měli po jednom dítěti a pak se postupně rodily další děti.
Všichni o sobě víme všechno.

Hanka odešla jako první.......


Rozpačitá polovina prosince

19. prosince 2013 v 17:33 | dauma |  Co právě dělám



Po dlouhé době jsem zase tady.
Od 5. prosince, kdy jsem chtěla napsat další článek, jsem zjistila, že blog fakticky nefunguje.
Nešly mně psát články, komentáře mizely, přestala mně chodit na mail upozornění na vaše nové články a
a komentáře. Nemám pořád nově uložené moje oblíbené blogy v mém blogu - když rozkliknu, objeví se: stránka se nezobrazuje. Hodně mi pomáhala Kitty. Kitty moc Ti děkuji za trpělivost.
Potom začal blbnout i internet a manželovi a mně dokonce i mobily ( ty ještě pořádně zlobí - v noci mě
probudilo velké množství sms, frčela jedna za druhou - byly to sms za celý uplynulý den ).
No, teď doufám, že mi půjdou vložit obrázky.

A aby toho nebylo málo, ještě jsem onemocněla

Krásný a veselý víkend

2. prosince 2013 v 19:19 | dauma |  Doma

Ve čtvrtek přivezla starší dcera děti.
Už jsem netrpělivě čekala, jestli si děti s těmi všemi aktivitami, které provozují, najdou čas
na každoroční pečení lineckého cukroví. Našli! Přijeli na prodloužený víkend.

Užili jsme si to parádně! Každou minutu! Jsem s nimi šťastná!

Ve čtvrtek večer jsem u nich seděla na posteli a chtěly si vyprávět.
Hrozně jsme se nasmály ( já a děti ), když jsem jim povídala, jak jsem honila a chtěla chytit ve vaně myš.
Druhý večer to chtěly vyprávět znovu a celé dny mě strašily s plyšovou myší.
Ptaly se mě, kdy ráno vstávám. řekla jsem jim, že o půl osmé a až uslyší budík, ať mě probudí.
Děti se probudily v sedm ráno a T. ke mně hned přišel a nahlas : " babí, za půl hodiny budeš vstávat".
Okamžitě jsem se probudila.

V pátek jsme celé odpoledne pekly linecké. Děti to zvládly úplně samy kromě rozválení těsta a vytahování
horkých plechů z trouby. Vydržely vykrajovat téměř 5 hodin - máme cukroví netradičních tvarů - brontosaury, zajíce, kočičky, mořské koníky.




Kluci stihli i tančit.

V sobotu jsme pekli dort. dávala jsem jim olíznout metly od mixeru, vařečku a pak vyškrabávaly
z mis třený cukr se žloutky, pak těsto a nakonec rozpuštěnou čokoládu.
Měly těsto i ve vlasech a tmavá fousiska kolem pusy. Vypadaly úžasně!


Má blahem i zavřené oči z té dobrotu.

Po obědě jsme šli všichni na vánoční trhy. Děti pak jely s nejmladší dcerou a jejím přítelem bruslit na stadion
a my jsme se ještě na trhu zdrželi.

Všechny tři byly unavení, ale 5 minut odpočinku při jízdě domů jim stačilo k oživení a měly spoustu energie.
O půl deváté večer první odpadl nejmenší M. a po něm po chvilce se přidala i A.
Nejstarší T. se vydržel dívat s dědou na hokej až do půlnoci.
Já jsem vařila na neděli, protože měli přijet v neděli jejich rodiče a také nejmladší dcera s přítelem.

V neděli jsme vstávali v sedm hodin a byla s nimi zase legrace, zapomínala jsem fotit, protože jsem dodělávala oběd
a neustále mě volaly a něco předváděly. Pořád se smály a já jsem nechtěla o nic příjít a běhala jsem sem a tam.


M. ( Pepa ) vypadal jak Marťan.


A. ( Maruna ) a Pepa cvičí na roztažené pohovce.
Jonášek si také hraje.


Maruna podle not zpívá koledy. Oba s Pepou hrají na flétnu.

T. lechtá Marunu na noze.

Dopoledne se všichni sjeli k nám na oběd.

Děti byly jak živé stříbro a špatně se fotily, nebyly chvilku v klidu. Je to stejné i u Jonáška.

Maminka ( starší dcera ) s T. dovádějí.



Představení s efekty trvající půl hodiny.
Tleskali jsme, co jsme mohli.
Maruna má výdrž a je velice šikovná.
Maminka našla u Maruny těsto přilepené za uchem.

Kdybyste nevěděli, tak to je Sparťan!
( Pepa fandí Spartě )


Mějte se všichni tak parádně, jako jsem se cítila já.
Ještě dnes se usmívám, jsou to moji miláčci.

Dáša