Září 2013

Září v poklusu

30. září 2013 v 11:46 | dauma |  Co právě dělám

Tento měsíc byl pro mě plný zážitků, cestování a zavařování.
Výsledek ? = jsem dnes jak přejetá válcem.
V hlavě prázdno, tělo spí.
Piju třetí kávu.
Jonášek ještě spinká pod peřinou a nehlásí se o procházku.

V sobotu ve tři ráno jsem se vrátila z Rakouska, kde jsem byla na prohlídce farmy
Seppa Holzera.
V devět ráno jsme už jeli na faru. Cestou jsme se zastavili u našeho oblíbeného zahradníka
a za dva tisíce jsem opět nakoupila keře a rostliny. A ještě jsme si krásně popovídali.
Hodně ho zajímalo, jaké to bylo v Rakousku, když jsem mu říkala, v jaké výšce
pěstuje ovoce, tak mi řekl :" no, vidíte, my jsme 400 m/m. a lidi se bojí zasadit meruňku!"

Na tuto následující sobotu mám zamluvenou švestku a vřesy ( do zahrady, truhlíků a na hrob ).

Já, plná dojmů a energie z farmy, jsem se vrhla na zahradu.
Svítilo slunce a bylo docela teplo. Pak mně bylo vedro a pracovala jsem jen v tričku.
Rolovala jsem zase mechotrávník a dřela jsem jak kůň.
Na večer jsem obešla zahrady i sad. Když jsem šla okolo nádherných jiřin s mnoha poupaty,
říkala jsem si, že si nějaké nastříhám, aby nám nezmrzly.
Samozřejmě jsem na to zapomněla, protože jsem si všimla ( bože, před chvílí se mi vypnul počítač,
omylem jsem nohou vykopla přívodní kabel. Pak jsem obnovila provoz a když jsem chtěla nahrát obrázek,
napsal mi, že nejsem připojena k síti a vypnul se znovu. Naštěstí v článku chyběla jen poslední věta.
Já píšu vždy rovnou do blogu, žádný koncept. Ufff....), krásně zbarvené oblohy.

Začala jsem s mobilem obíhat zahrady i faru.








Fotila jsem kolem 19. hodiny.

Manžel šel na chvíli na houby, já už se svýma očima ani s brýlemi houby nevidím, ale hlavně jsem byla
zažraná do likvidace mechu a pěťouru.

Večer jsme jeli domů. V noci jsem měla obrovskou zimnici - z únavy a přepracování, jela jsem holýma rukama
jak bagr.

Včera jsem se probudila o půl jedné po poledni.
Očistila jsem houby, na pozdní oběd jsem udělala smaženici a manžel pospíchal na 15. hodinu
na fotbal.
Mezi tím jsem si přečetla všechny vaše články, které mi přišly na mail.
Moc se omlouvám, nestíhám - budu komentovat průběžně.
V Rakousku jsem na vás všechny zahrádkářky a zahradníky myslela, jak by se vám tam líbilo.

Včera večer jsem upekla táč se švestkami a šla jsem okolo půlnoci spát.

Jenom jeden, protože já pak SEŽERU sama celý táč !

Čili papričky od zahradníka - u nás jen pro ozdobu.

Dnes ráno mrzlo ! A vše na zahradě je v čudu. Totéž je určitě i na faře.

Mějte se všichni báječně a užívejte si slunečných dnů Dáša






Už jsem tady

15. září 2013 v 21:13 | dauma |  Cestování

Moc a moc vás všechny po delší době srdečně zdravím.

Dnes jsem přijela z Elby, spala jsem a spala a potom vybalovala.

Při televizních novinách jsem otevřela mailovou poštu a mám v ní přes třista zpráv.

Nevěděla jsem, kde začít, a proto jsem se se podívala na vaše komentáře k mým článkům
a moc vám všem děkuji za vaše soucítění s nervózní Dášou a za vaše povzbuzení.

Na opakované otázky dám hromadnou odpověď :

Proč vyhazuji obsah zavařovaček ?
Protože velká většiná pochází z 80 až 90 let - kompoty, zvláště meruňky, mají řezavou chuť.
U některých marmelád jsem už ani nerozeznala z jejich stejné hodně tmavé barvy, z jakého ovoce
pocházejí. Jen podle štítků jsem věděla, o co jde. Bylo to takové ble....ble....
Také tam byly staré domácí kečupy, které holky nechtěly jíst, že neměly tmavou barvu.
Zkysané fazole........atp.
Rybízové marmelády z let 1995 až 2009 používáme, protože, když jsem k nim čichla,
pořád krásně voní. Na palačinky jsou výborné.

A taky jsem potřebovala prostor pro nové zavařeniny a okurky, kterých jsem zavařila hodně.
Aby to šlo rychleji, koupil mi manžel dvacetčtyři 1,5 l sklenic na zavařování.
Ve sklepě a na půdě mám sklenic habaděj, rostou geometrickou řadou, protože mi holky
ty moje vrací a navíc mi dávají sklenice z kupovaných potravin.
Ještě mě čeká zavařit kapie v oleji.

Kvůli dovoleným jsme museli nechat spadnout švestky. To je mi moc líto.
Já jsem šetrná, někdy až tak, že je mi líto třeba sníst rychle např. sušenou šunku, že nám jídlo zplesniví.
A nejhorší je, že dcery jsou po nás ( manžel je také šetřivý ).

A tak jsem se asi před 4 lety rozhodla - koupím = sníme !
A hned dneska jsem udělala těstoviny s pestem a parmezánem a doplnila každému 2 deci růžového
lehkého vímečka, mňam.

Manžel mě dnes vyzvednul, pak jsme se najedli, dali si kávu, a pak odjel do Norimberka
na letiště pro dceru K. s přítelem. Přiletí tam ve 22,3O hodin z Nairoby.
Vrátí se až k ránu ( takže zase mám červa v zátylku ).
Před dvěmi hodinami volali, že jsou v Amsterodamu. Určitě bude vše v pořádku.

Měla jsem se moc dobře, nasbírala jsem divoké bylinky a nakoupila sýry, sušenou šunku,
salámy z divočáka, bylinkové a kaštanové medy a syrup pro děti z agrofarmy, olivový olej a růžová vína.
Ještěže byl doma manžel, aby mě se zavazadly odvezl - musela bych mít 4 ruce a 4 ramena.

Fotila jsem celá divá, takže dá hodně práce vybrat zajímavé fotky a upravit je.

A taky se na mě už hrnou další úkoly - spojené hlavně s rekonstrukcí fary a domácími pracemi.

A taky pojedu ještě v září na tu farmu do Rakouska.
Doma však už budou všichni a bude to tak, jak má být - práce, škola.

Mějte se všichni fanfárově po celý nadcházející týden a ať to u vás všechno šlape
jako hodinky.
Ještě jednou vám děkuji za vaše milé komentáře

vaše Dáša

Různě

6. září 2013 v 14:04 | dauma |  Co právě dělám

Vždy před nějakou cestou ( třeba i na faru, na Slovácko atd. ) jsem
nervozní a myslím si, že všechno musím udělat.
A když se chystem na dovoleno, tak jsem vystresovná, že všechno nestihnu, tuplem.

A pak to pak vypadá - nemohu nic najít, všechno mi padá z rukou, v hlavě mám zmatek
a bojím se abych něco nezapomněla.
Např. ráno jsem si vzpomněla, že jsem už dlouho neviděla svoji zdravotní průkazku.
Prohledala jsem kde co, našla jsem ji v torničce, kterou jsem měla naposledy loni
na podzim na výletě !

Co všechno musím stihnout a jak to bylo posledních 12 dnů v obrazech:

Jsem nemocná už dva týdny.
Nakonec jsem dostala antibiotika - zánět v obouch uších., bolest v krku a celého těla.
Manžel odcestoval nemocný - Chudák.

Takto jsem chodila zababulená - šátek na uši a zimní šála okolo krku.

Manžel mi koupil foťák, protože se míjíme v příjezdu a odjezdu o několik hodin.

Co všechno měli v Levných knihách :



Toto bylo vystaveno před obchodem a na schodech.
Pořád jsem se skláněla a dřepěla a lidi si určitě ťukali na čelo, ¨
protože si mě divně prohlíželi.










A dolší a další pěkné věci.

A také jsem uklízela sklep :

A toto je na vyhození obsahu a umytí sklenic.



Mějte se všichni fanfárově.
Dáša









Už je to silná káva i pro mě

4. září 2013 v 12:32 | dauma |  Moje zážitky

NUTNĚ, NUTNĚ potřebuji klid, masáže 2x za den, bylinkovo-perličkové koupele, ¨
krásnou uklidňující meditující hudbu a také poslech L. Cohena.
Jinak ticho, nic nedělání, žádná překvápka.
Prostě klid v duši a prázdný mozek, jen tak koukat do blba a mít tělo uvolněné.

Brzy ráno mě napadlo téma na můj dnešní článek do blogu.
Velice špatně spím, v hlavě mám kolotoč myšlenek, migréna se mi zhoršila, zase jsem spala
tak 2 hodiny.
Myslím na mladší dceru, která je s přítelem v rezervacích v Keni. Jeden týden budou jen oni dva
a průvodce spát ve stanu na otevřené savaně!
Hrůza mě už omývala při řešení, jaké očkování podstoupit. Nejhorší je proti malarii pro pro mladé ženy.
Jsou různá malarika a každé má svoje vedlejší příznaky - buď se zvrací a je průjem ( dovedete si představit :
dcera v džípu mezi divokou zvěří, kde se nesmí vystoupit z auta, dostane průjem nebo bude zvracet KAM ?
A co bude mít z dovolené, když jí pořád bude špatně ?
Další malarika zakazují půl roku od užívání otěhotnět. A jsou ještě další malarika, ani už nevím,
které si nakonec koupila.

A ten strašně dlouhý let do Nairoby !
Tři dny před dcerou odletěl manžel za oceán.
O některých dovolených s manželem jsem říkala: a toto je naše poslední společná dovolená .

No a realita ? Ještě byl na letišti v Praze a mně už bylo smutno. Manžel mi volal asi 4x a ptal se,
že mám takový divný hlas. Ano, měla jsem knedlík v krku a polykala slzy.
Ráno v 5.45 hod. našeho času mi poslal sms - dobro došli u nju jork, víno vypito a bude půlnoc
a jdeme spát.

Dcera absolvovala v letadle 14,5 hodiny. Poslala sms : Jsme v Nairobi a popíjíme becherovku
s Trevorem ( to je jejich osobní průvodce ).

A teď jsem v duchu pořád se všemi a dohaduji se, co asi dělají.
Bojím se, aby je nesežrali lvi, neuštkl had nebo je nepředupalo stádo slonů nebo divokého skotu.
Už aby byli všichni doma, mám je ráda všechny pohromadě, abych se mohla ujistit, že jsou
všichni v pořádku.
A ještě ten náš nejmenší vnouček s tou rukou jde na operaci vyndávat dráty.

Ráno v koupelně jsem koutkem oka zahlédla něco hodm¨ně pohyblivého.
Ve vaně to úplně cvakalo. Bála jsem se podívat. Po chvíli znovu.
Čekala jsem nějakého velkého brouka,
Ha, byla to velká nažraná myš, která se chtěla dostat z vany ven.
Já nekřičím, když vidím myš, ale čekám, až ji manžel vynese na louku.
Jenže jsem tady sama. V první chvíli jsem chtěla utéct, ale úplně mě fascinovala tím zběsilým běháním.
Vzala jsem do ruky ručník a práskala jsem do ní ostošest.
Pak jsem ji ručníkem nabrala a ručník vyklepala z okna. Bylo mi divné, že jsem ji neviděla letět.
Jdu do koupelny - a byla tam! a najednou si všimla hadice od sprchy a začala se po ní šplhat nahoru.
Chytl mě amok a zase jsem ji mlátila, až jsem shodila všechny poličky nad vanou. Ale ručník nemá žádnou váhu, takže fofrovala čím dál rychleji. Ale nic jiného jsem v koupelně neměla.
Přehnula jsem na třikrát ručník a chňapla po ní. Podařilo se mi to až na podruhé.
Z ručníku čouhala její růžová tlapička. A šup s ní z okna na zahradu, spadla na záhon s květinami.
Očekávám, že se zase vrátí. Má se u nás dobře, Jonášek má v misce granule.
Nezlobte se, ale v tom fofru jsem ji ani nevyfotila.

Pak se mi rozklepaly nohy, bušilo mě srdce až na temeni hlavy a musela jsem si sednout.
A na to, o čem měl být dnešní článek jsem úplně zapomněla.

Nezdá se vám, že už je toho na jednoho člověka tento týden dost ?

Dáša

Den jak blázen

2. září 2013 v 22:13 | dauma |  Moje zážitky

Dnes jsem měla strašný den !

Začalo to jít se mnou s kopce, jen co jsem otevřela oči - třeštila mě hlava, migréna přímo ukázková
v levé polovině hlavy. Kdo ji mívá, tak ví, o čem to je.
Kdo neví - bolest hlavy v polovině hlavy i včetně zubů, silná bolest za okem, špatný vízus, světloplachost,
levá polovina tváře jako ochrnutá a špatně od žaludku. Strašná bolest.

Vstala jsem, vzala jsem si prášek na bolest a šla do obýváku vytáhnout žaluzie.
Neměla jsem to dělat - shodila jsem květináč s vánočním kaktusem, hlína a kaktus se mi vysypaly
na nohy a na koberec ( bílý ).
Tak! koukala jsem dolů, zvedla obočí a nakrčila pusu a rozhodla se, že to tam nechám ležet.
Jen kaktus jsem vytáhla za jednu " nožku" a dala do kuchyně k dřezu. Však něco vydrží.

Šla jsem s Jonáškem na procházku a po té jsem mu nabírala a smíchávala z velkých pytlů do menšího
jeho granule.
Zavadila jsem o sklenici s kompotem, sklenice slítla na betonovou podlahu a už jsem se dívala na střepy a
rozlitý kompot.
Abych do toho nešlápla, hodila jsem dolů prázdné plato od vajec a při nabírání jsem stála na něm.
Dveře jsem zavřela.
Když jsem šla po schodech nahoru, tak jsem si otupněně pomyslela, že jet do města není dobrý nápad.

Včera jsem se dívala na kurz měn a usoudila jsem, že te%d je ta správná doba ke koupi.

Oblékla jsem se a na zastávku jsem přišla včas.
Jeli jsme a jeli a najednou autobus odbočil úplně na jinou stranu. Překvapeně jsem se podívala
nad řidiče na ceduli, kam jede a pak jestli jsem nastoupila do správného autobusu.
Nemohla jsem však nastoupit do jiného, protože zastávka u nás je konečná.
Šla jsem k řidiči a ten mi sdělil,že od včerejška je nový jízdní řád a trať našeho autobusu je trošku
delší a vede ještě jinými ulicemi než jezdil.
Projela jsem se pomalu přes půlku Hradce a když jsme vjeli do lesa, tak jsem se lekla.
Ale vše bylo naštěstí v pořádku.
Vystoupila jsem tam, kam jsem chtěla - do lékárny jsem vešla a zdálo se mi, že to tam nějaké divné,
Rozhlížela jsem se po magistře a nakonec se vynořil zpoza kasy takový mladý magistr.
Četla jsem mu svá přání z lístku, který jsem si včera naštěstí připravila a on mě přerušil slovy
" vůbec nic nemáme ". Přimhouřila jsem zrak, abych na něho lépe viděla a natáhla jsem k němu krk, jestli jsem mu dobře rozuměla.
A najednou jsem si všimla, že můj hlas se po obrovské místnosti značně rozléhal.
Podívala jsem se po regálech a tam - nebylo vůbec nic !

Ve směnárně měli polední přestávku a proto jsem se vydala do galanterie.
Po cestě jsem narazila na Levné knihy a venku před obchodem bylo vystaveno zboží všeho druhu.
Panečku, tam bylo věcí! a jakých krásných.
Vybrala jsem si zboží a před pokladnou jsem vylovila kartu, ale pokladní mi řekla, že už ji mám
prošlou. Páni, hned jsem si uvědomila, že jsem si minulý týden na poště vyzvedla obálku z banky.
Je v ní určitě nová karta. Ovšem tu obálku jsem ještě neotevřela.

Začala jsem hledat druhou kartu. Nemohla jsem ji v kabele vyhrabat, nezbylo mně nic jiného,
než ji celou vysypat.
A karta nikde! Krve by se ve mně nedořezal.
Určitě jsem věděla, že jsem kartu měla ráno v ruce.
Zaplatila jsem hotově, chytla dvě velké igelitové tašky, plátěnou tašku, kabelu a černou tabuli,
co jsem koupila a nikam se svou velikostí nevešla, a nabrala rychlost směrem k bance, aby mi
dočasně ( to jsem nevěděla,že to dočasně jde ) zablokovali kartu.
Na monitor jsem neviděla, naťukala jsem heslo a mladý pěkný kluk s dlouhými blonďatýmí vlasy mně vše
zařídil.
"To už chce frťana" a zamířila jsem do mé oblíbené kavárny a odměnila jsem se kávou a zákuskem
- cheescacem.

A pak jsem konečně zamířila do směnárny.
Při průchodu podchodu jsem zahlédla něco divného. " To snad byl motýl Emanuel! A maturanti peníze
teď na večírek nevybírají! Otočila jsem se a opravdu - mladík celý v černém a obrovská žlutá křídla
s velkými barevnými oky! " To jsem blázen!"
Po cestě mě ještě zastavila slečna, že má takovou výhodnou nabídku. Jde jenom o to, abych
otestovala jejich parfémy.......... to už jsem jenom mávla rukou s dvěma kabelama.

Hlava mě bolí trochu méně, někdy mi trvá migréna i tři dny a stěhuje se z jedné poloviny na druhou.

Dnes to nebyla žádná sláva......


Přeji vám všem krásné sny Dáša

O škole

2. září 2013 v 7:41 | dauma |  Co mě zaujalo

Školy na venkově - ve vesnicích s farou ( proto se jim říkalo farní ) se začaly zakládat za Marie Terezie
ve druhé polovině 19. stol.
M. T. vydala školní řád v roce 1774 pro všechny země rakouské říše a zavedla šestiletou školní docházku
a děti se měly učit tzv. trivium - číst, psát, počítat a náboženství.Děti psaly olůvkem na břidlicové tabulky a později
a seříznutým husím brkem do poloviny 19. stol.
Pak se začalo psát násadkou s ocelovým hrotem.
Zvlášť na venkově se nepovažovalo vzdělání nezbytně nutné. Školní vysvědčení potřebovali jen chlapci,
kteří šli na řemeslo.
Učilo se v jednotřídkách a dvojtřídkách. Učil je pan řídící, který byl ve vesnici velmi váženým.
V r. 1805 byla uzákoněna povinná osmiletá školní docházka.
Vyučovalo se každý den kromě neděle.
Volno bylo tři týdny v době senoseče a dva týdny v období žní, aby děti mohly pomáhat svým rodičům.
Také bylo volno o velkých svátcích a o výročních trzích.
Mnoho dětí chodilo do školy do 12 let.
Po školní reformě 1870 se stalo chození do školy samozřejmostí a v závěru 19. stol. v českých zemích
zmizel analfabetismus.

Učiteli se říkalo kantor, pochází z latinského cantare, což znamená zpívat a hrát.
V 18 - 19. stol. uměl téměř každý kantor hrát na některý hudební nástroj.

Vzato z knihy Český rok od jara do zimy.

P.S. uvědomila jsem si, jak jsem stará - s násadkou jsem psala v první třídě, od druhé plnícím perem.
( Nejmenovalo se pionýr ? )
Měla jsem sešity i ruce ( někdy i obličej ) samé kaňky a skvrny.
Starší učitelé na prvním stupni hráli na nějaký hudební nástroj.
A když si vzpomenu na chemii na druhém stupni a ty dřevěné chemické kufříčky na pokusy,
připadá mi to nyní jako bádání Marie Curierové. Oj,oj,oj....

Přeji veselé vykročení do školky či školy dětem i jejich rodičům.

Dáša

Prázdniny v cukuletu II

1. září 2013 v 16:14 | dauma |  Moje zážitky

Jak jsem slíbila přidávám v letu zahrady za dobu prázdnin.

Zahrada u domu :





Květy jsou krémové barvy .
Včera jsem sklidila semínka, kdybyste někdo chtěl, dejte mně,
prosím, mailovou adresu a já se s vámi domluvím.
Budu rozesílat koncem září.
Už mám sebraná semínka janeby, takže také nabízím.

Jednoduché květy jiřinek mám nejraději.







Zahrada na faře :

Růžičku jsem zasadila loni na podzim a příští rok nahradí popínavou růži u brány.

Rozšiřovaůa jsem v těch vedrech záhony a plela tenké kořínky plevele pěťouru.
Fotka je hodně prosluněná a fotím mobilem - omlouvám se za nekvalitní fotku.

Manžel posekal sad a všude na keřích viselo suché seno,
které jsem sbírala do koše a mulčovala k zelenině.

Při sekání manžel přesekl chudáka slepýše.
Máme jich na faře hodně.

Jsem zničená z mulčování v tom vedru.


Mějte se všichni báječně.

Dáša