Květen 2013

Setkání pod hradem Templštýnem I

31. května 2013 v 20:00 | Dauma |  Cestování

Na květen se všichni naši spolužáci z našeho kruhu a i ještě z dvou dalších kruhů těšíme na společné
setkání na Templštýně.
Přijíždí se v pátek odpoledne a odjíždí v neděli mezi 11 - 14 hodinou odpoledne - každý podle vzdálenosti k domovu.
S tímto místem je náš kruh spojen s mnoha vzpomínkami.
Jak to bylo poprvé, když nebyla voda a chodili jsme do potoka pro vodu na vaření i na splachování a
umývání nádobí.
Jezdívali jsme sem od 2. ročníku a to, každý měsíc na pátek a sobotu.
Na podzim bylo v potoce hodně listí, museli jsme potok, který se vytvořil z vody stékající po skále, vyčistit.
V zimě jsme museli rozbíjet led.
Vařili jsme velký hrnec guláše ( do kterého jsem kradla pepř z pepřenek na stolech v Mikulčické vinárně )
a vyškvařily jsme z bůčku škvarky a sádlo s chlebem. A kluci přivezli ze sklípku z jihu demižony vína.
Bylo to skromné, byli jsme mladí a nějaké nepohodlí nás nemohlo rozhodit.
Jezdili jsme tam vlakem do Ivančic z Brna a pak 5 km pěšky na chatu ( kuchyň a společenská místnost),
v malinkatých chatkách jsme spali- určitě znáte ty malé chatičky ( já jim říkám teletníky ) z táborů .

Postupně se přistavily se teletníky, zavedla voda, koupil bojler, ale teletníky zůstaly stejně nepohodlné
s tvrdými úzkými palandami, které byly krátké a kluci tam dodnes spí s nohama pokrčenýma.
A také ty palandy jsou nízko nad sebou a nad horní je zas nízko pod stropem.
Na dolní si sednu předkloněná, pak se ohnu do boku, hlavou skloněnou dolů, položím pravou
nohu na postel, lehnu na bok a levou nohu zvednu na postel . A je velmi těžké se na posteli otočit,
vždy se prásknu o horní postel. A manžel o strop.

A zábava je po celé ty roky stejná - tedy skoro stejná.
Nyní převládlo prohlížení fotek svateb dětí a vnoučat, už netančíme, ale pořád zpíváme slovácké
písničky a písně od táboráku, chodíme na pěší túry, vylezeme po skalách na hrad Templštýn.
Změnilo se po 89 roce to, že k nám dorazil petang, máme ping-pongový stůl, hřiště na fotbal
a síť na volejbal.
Změnilo se i stravování - ze všech holek se staly skvělé kuchařky a každá doveze něco na zub.
Sklep je plný jídla a ještě i naloženého prasátka na rožeň.
A prasátko umí majitel naložit tak, že je vynikající.
A je to správný řezník - nikoho k tomu nepustí, nepůjčí dlouhý nůž na ořezávání, ví
přesně, kdy bude další ořez, abychom si mohli něco zahrát, jít se vykoupat nebo jen tak kecat.
A že se nám tam ta pusa nezavře - ať mluvením nebo jezením.
A je tam pořád moc a moc krásněÚžasný.








sešlo se nás hodně asi 60 lidí, včetně několika dcer a synů se svými partnery a miminky
ti tam byli jen v sobotu celý den





Jsem vám všem, kteří jste mě povzbudili k článku o Jonáškovi a o jeho nemoci, velice vděčná.
Je ve mně je taková malá skrčená dušička, když se na něho dívám.
Zádíčka jsou už zase po léčení o hodně lepší, dokonce už vyskočí na pohovku a z ní na opěradlo -
jeho nejoblíbenější denní spaní na sluníčku - okna vedou na západ.

U nás stále pršelo a dokonce už i v lese je bahno.
A nechápu to, skoro každý den slunce vysvitne těsně před 20. hodinou tak na čtvrt hodiny,
to je k zlosti.

Přeji vám pohodový a šťastný víkend Dáša

















Náš Jonášek

30. května 2013 v 15:59 | Dauma |  Doma

Ani nevím, jak mám začít.
Mám těžké srdce a v duši úzkost.
Náš Jonášek je nemocný.
Už jsem, myslím, v lednu psala, že ho chytly záda a trpěl velkými bolestmi.
Dostal od pana doktora antibiotika a léky na agilitu.
V únoru při kontrole mu doktor poslouchal srdíčko a řekl, že má Jonášek šelest na srdíčku a
že to bude sledovat.
Hodně jsem se lekla, protože náš dřívější pejsek měl také šelest, pak začal kašlat, ztrácet vědomí
při pohybu - já jsem mu vždy masírovala srdíčko, a on vyskočil, jakoby se nechumelilo, a běžel vesele dál.
A pak najednou byl unavený a na Velikonoce dalšího roku se se všemi rozloučil a odešel na balkon
zemřít.

O Jonáškově šelestu jsem to probrala se švagrovou v Brně a ta mi řekla, že i lidi žijí
mnoho let s šelestem na srdce a někdy i u mladších šelest zmizí.
Vzpomněla jsem si na moji nejstarší dceru, že asi od 5ti let jí zjistili šelest na srdíčku a
trvalo to do jejich asi 15 let.
Jonášek je starší pán - v zimě mu bude 8 let. Uklidnila jsem se a doufala, že léky
pomohou.

V dubnu měl Jonášek zase problémy s bederní páteří a pan doktor ho poslouchal
a řekl, že se šelest zhoršil a předepsal mu prášky..
Chodili jsme každý týden na kontrolu páteře i srdce, když nám doktor řekl, že to postupuje moc rychle a už nepotřebuje naslouchátko a zrengenoval mu srdíčko.
Pan doktor je velmi pečlivý a miluje zvířátka a minulý týden v pondělí nám řekl,
že o Jonáškovi přemýšlel a že vše konzultoval s jednou paní doktorkou a domluvil nám u ní
ultrazvuk, protože na rentgenu není vidět, jestli má zvětšené srdíčko.

Jeli jsme tedy na kliniku. Jonášek to tam neznal, takže se ani do čekárny nehrnul.
Paní doktorka byla mladá, příjemná, hodná a vše nám vysvětlila do detailu.
Napřed před ultrazvukem nám ukázala na velkém zobrazení srdce, co
bude všechno u Jonáška vyšetřovat a jak má srdce pracovat, když je zdravé a jaké se mohou vyskytnout anomálie.
Na ultrazvuku se Jonášek ( stejně i při retgenu ) ani strachy nehnul.
Paní doktorka nám ukazovala na obrazovce, jak mu nedoléhá jedna chlopeň.
Nakonec nám sdělila, že Jonášek je dobře léčen a předepsala mu ještě jeden lék.
A řekla nám to, co pan doktor - někteří pejsci žijí dlouho a u těch, kterým to postupuje rychle
nedokáže nikdo odhadnout, co bude dál.
V ČR se srdíčka pejsků neoperují, jedině nejblíž v Rakousku a je to hrozně drahé.
Pak se srdečně s přáním dobrého zdraví pro JOnáška ( mluvila k němu jako k pacientovi )
rozloučila, pohladila Jonáška a řekla, že mi zprávu ( i panu doktorovi ) pošle mailem.
A opravdu o půl desáté večer přišla.
Řeknu vám, že jsem se u lidských doktorů s takovým přístupem sama nikdy nesetkala.
A mělo by to být samozřejmé jako u zvířátek.
Toto pondělí jsme byli na kontrole se zády a pan doktor, jak uslyšel šelest, tak řekl,
že už to raději nebude poslouchat, protože ho slyší všude.
Dal nám předepsaný lék s tím, že mu to zaplatíme příště ( vybaloval došlé léky z krabic
a vyhledal první ten pro nás).
Jsem mu neuvěřitelně vděčná za jeho péči.








Je to vlastně jako moje dítě. říkám mu " Jonášku, ještě promluvit"
Všemu rozumí a když jsem smutná, tak mi vyskočí na klín a jemně se ke mně přitulí
nebo mi jemně olizuje slzy.
Když jsem s ním minulý týden šla od veterináře, tak jsem ho musela kus nést a
brečela jsem mu do kožíšku.

Mějte se moc hezky Dáša



Přijeli miláčci

29. května 2013 v 14:39 | Dauma |  Co právě dělám

Minulou středu v poledne přivezla dcera moje tři vnoučátka.
Ani nešla do domu, hned jela zpět, protože před sebou měla 700 km do Německa, kam jela pracovně.
Děti tedy měly neplánované prázdniny.
Užili jsme si 5 báječných dní. Pořád jsme se smáli a udělali spolu spoustu věcí :
sbírání kloboučků od žaludů na dárek pro maminku a tatínka, v lese jsme poznávali rostliny
( ale musím přiznat, že měli slušné znalosti ), poznávání ptáků a následné hledání v encyklopedii,
vyrábění dárků, psaní úkolů do školy i školky, fotbal s dědou a místními dětmi.
Vnučka A. krájela brambory ( měli jsme francouzské brambory - dělám je
ze syrových brambor, aby byly křupavé ) a točený salám opravdovým ostrým nožem, loupala cibuli.
A do mrkvové polévky rohlíky na kostky na opečení. Této polévce říkáme " chatová", protože jsem
ji vařila na chatě blízko Brněnské přehrady v době, kdy jsme spolu s manželem chodili.
A nejstarší T. ( 9 let ) si uháčkoval čepičku na vajíčka. Měl z toho radost, že to dokázal a já, že byl
tak trpělivý a dotáhl to do konce.
Celé rodině jsem uháčkovala 8 různě barevných čepiček na vejce - i pro jejich bratrance a sestřenici.
Určitě mě požádají i další děti v rodině ( tak jako o taštičky na adventní kalendář - objednávky přišly ihned,
jakmile je viděly maminky u dcery).

Děti se pečlivě staraly o nemocného Jonáška. T. ho dokonce nesl do schodů, ačkoli jsem mu řekla,
že Jonáška nemůže unést, když váží 9 kg.
Nechaly ho i odpočívat a nebudily ho.

Byla to prostě paráda!

A ( 5 let ) zavazuje M ( 3 roky ) boty


hledání kloboučků


ráno bylo v lese nádherně, po obědě začalo pršet a pršelo do včerejška
dnes v noci pršelo, ráno slunce a teď se schyluje k dešti a slyšela jsem hřmění

A. sbírala jen velké kloboučky


fotila A.




Spí děti a snimi Jonášek

Jonášek se odkopal


Mockrát vám děkuji za komentáře, mám vždy velkou radost.

A kde žiju ?
Úplně přesná byla Zuzka.
Pokud to Maruška Fukčárinka myslela stejně jako Zuzka, tak také trefila do černého.
Jitka, Jarka, Pižlík ( naštěstí tady skládka žádná není ), Vendy podle titulů správně odhadly Malšovice.
Ludi, mé srdce patří Slovácku, místo mého dětství do 22 let.
A bydlím už 32 let v Hradci Králové, čtvrť Malšovice.

Kdybych uměla vytvořit diplomek, tak byste ho dostaly všechny dle zapsaného pořadí výše.
Děkuji a jsem dojatá za váš zájem. Mám vás moc ráda a jsem šťastná, že k vám patřím ( asi se rozbrečím ).

Mějte se moc a moc krásně s Smějící se na tváři.

Dáša


Otevírání vinařských cyklostezek

27. května 2013 v 13:59 | Dauma |  Cestování
Poslední sobotu v dubnu jsem se byla podívat na start cyklistů v akci : Otevírání vinařských cyklostezek.
Akce se týkala jak dětí, tak dospělých. Viděla jsem i cyklisty s vozítkami pro děti.
Otevíraly se v šesti vinařských oblastech vinné sklepy s ochutnávkou vín.
Nejkratší cesta byla pro rodiny s dětmi.
Každou kolonu účastníků vedli zkušení vedoucí a lékař. A pravděpodobně i policie, protože
na náměstí bylo několik jejich aut .



prodej koštovaček na pověšení na krk










Podle registrace se zúčastnilo skoro tisíc cyklistů.
Slyšela jsem o to v rozhlase.

Mějte se všichni báječně!

Dáša

Příruční knihovnička

23. května 2013 v 13:10 | Dauma |  Co čtu

Milé čtenářky a milí čtenáři mého blogu,

děkuji, že moje články čtete a píšete k nim krásné komentáře plné rad, podpory a porozumění.
A jsem moc ráda, že se vám moje články líbí a dáváte mi to najevo.
Jsem vám moc vděčná a mám vás ráda.
Když mám radost smutek nebo jsem v něčem nejistá, musím se s tím o to podělit, tak se svěřím vám.
Ne že bych neměla kamarádky, jejich problémy většinou řeším já. A na mě se už nedostane.
A také je každý den nevidím.
Tak tím obtěžuji vás. Některé věci se říkají těžko, raději se vyjadřuji písemně ( to už od školy -
raději písemku, sloh než zkoušení.


A nyní vám ukážu naši příruční knihovničku v naší ložnici.
Máme v ní knihy, které bereme často do ruky.
Stačí mi přečíst třeba určitou kapitolu, která je blízká mé náladě a rozpoložení.
Poznáte z fotek, jaké mám některé záliby.
A pro Vendy hádanku, odkud vlastně jsem.







moje srdeční záležitost





Dalo mně to fušku, než jsem sehnala atlas ptáků.
Nakonec se našel poslední kus v levných knihách.

Přeji vám všem slunné a teplejší dny Dáša



Prvomájový víkend II.

14. května 2013 v 17:17 | Dauma |  Cestování
Pokračuji o cestě po Slovácku.
Bojuji hodně s časem, tak vám dnes ukážu tradiční domky v Hluku.
Na opravu přispěla velkou mírou Evropská unie.
Jsem šťastná, že už se tradice a památná místa neodsunují do pozadí, ba naopak se oživují a opravují.


Vidíte pod střechou ty nádherné větrací otvory ?





To je krása ta srdíčka.







Líbí se mi i to krajkové nebo květinkové zdobení pod střechou.

Taky máte radostný pocit z barevných domečků?
Fungují jako muzeum.
Bohužel měli zavřeno ( možná se mohl někde vyzvednout klíč),
ale nahlédla jsem přes jedny vrátka do dvorečku - no, to byla teprve krása.
Barevná kadibudka, rozkvetlý kamenný dvoreček,
osázené džbery.

Mějte se všichni pohádkově.
Dáša



Prvomájový výlet I.

7. května 2013 v 12:34 | Dauma |  Cestování

Na 1. máje jsme s manželem a Jonáškem vyrazili na výlet.
Cíl byl dán manželovou prací - Boršice u Hluku.

Co vám mám povídat, bylo tam krásně. Svítilo slunce, bylo dost teplo ( pro mě až moc ) a
všude kvetly moje milované pampelišky.

Když jsem si prohlížela fotky, tak jsem s údivem zjistila, že jsem vůbec nefotila vinohrady.
Prostě mě tak zaujaly mladé sady a nádherné výhledy.

Když jsme přijížděli, fascinovaly mě mladé sady se spoustou pampelišek.
Zatímco manžel pracoval, já jsem fotila.
Byla jsem plná nadšení, méně již Jonášek, protože jsem ho musela
mít na vodítku, aby neutekl za manželem a neproletěl močůvkou na dvoře farmy.
Nádherná černozem.




hořčice = řepka

Trhala jsem růžovou hluchavku a vlaštovičník.
Také květy pampelišky na med.
Až jsem byla spokojená s úlovkem, tak jsem s hrůzou zjistila,
že jsem celá žlutá - můj nový svetr od Ježíška - nejstarší dcery,
moje džíny, celé nohavice a zadek, jak jsem dřepěla.
Manžel, když přišel, tak taky s hrůzou v očích i hlase zvolal: cos, to, prosím Tě, dělala ?
Jak teď půjdeš mezi lidi do vesnice a do města?
S klidem jsem mu odpověděla, že se může držet ode mě opodál a já to přežiju.
Ale byla ve mně malá dušička, jestli tu žluť ze svetru dostanu a přemýšlela jsem, že
si najdu na netu, co s tím.
A představte si, ono se to ošoupalo postupem samo ¨
a z výletu jsem přijela bez žluti !
Sláva!



Jak se to jmenuje, bylo jich tam rozeseto velké množství.



česnek, pampelišky nebo řepka ?
Pěstují stromky na prodej - hrůza, vůbec se to sem nehodí.
No, někteří podnikatelé nemají krajinářský cit.




Jak se vám líbí výhled z jednoho místa ?
Ten šmuchtychl není náš.


okolo silnice petrklíče - moře
natrhala jsem trošku větší kytičku, než se prodává


V Boršicích jsme byli na oběd v hospůdce, která nám byla doporučena.
Jonášek běhal volně a je unavený, jenže množství pejsků na zahrádce hospůdky mu nedá spát.

Dali jsme si menu : vynikající kulajdu, mňam.
A po té dobrý vepřový řízek, brambory nic moc,
ale zázrak ze starých brambor nelze očekávat.
Dala jsem si k tomu pivo ( malé ) a manžel domácí šťávu.
Celé menu stálo 70 Kč, ve všední den 6O Kč.



Pro srovnání : poslední 3 fota jsou z 2. 5. doma.
Na posledním obrázku naše hortenzie - poloviční než jsou na Slovácku.

Mějte se všichni moc hezky a přeji hodně sil při práci na zahrádce,
na procházkách, při běhu a dalších aktivitách.
Jsem vám velmi vděčná za vaše komentáře,
ale, bohužel nestačím na všechny odpovídat.
Mám z nich velikou radost.
Mockrát děkuji těm, kteří mi poslali blahopřání k výročí svatby.
Moje radost byla obrovská a dojala mě.
Pa Dáša


Naposledy jaro na Slovácku

3. května 2013 v 13:00 | Dauma |  Co právě dělám

Zdravím vás všechny už zase z domova.
Slunné SlováckoÚžasný jsem opustila v podvečer 1. májePlačící, kdy jsme si udělali výlet, o kterém bude
taky reportáž.
Vrátila jsem se do jara před 14 dny, a to je nyní zima, tak se jaro prodlouží.

Doufám, že už mě neukamenujete za další fotaMrkající

Následujících 5 fotografií je z maličkaté zahrádky, kterou vás provázím od počátku jara.
Je kousek od našeho domu a patří k malému ateliéru. ( Už jsem o ní měla i článek minulý rok
byl z letního období. ) Tato fota jsou z 27. 4. 2013.







Snažila jsem se fotit stejné zahrady a místa, abych si je porovnala v různých obdobích jara.





Fota z 28. 4. 2013




Tuto zahradu také ukazuji od počátku postupně - je zde několik set tulipánů
( až na výjímku jsou všechny červené ).
Manžel mi nevěřil, že je jich tady tolik, tak začal počítat a když byl u čísla 143
a byl stále na počátku zahrady, tak toho nechal.

Doma mám pivoňku ani ne poloviční než je tato.


A nyní fota z 30. 4. 2013 :


Tuto břízu jsem také fotila ještě před olistěním.


hortenzie

Jonášek unavený po procházce spinká na sluníčku.
Chudáček, musel mít se mnou velkou trpělivost, když jsme velice často zastavovali a já fotila.


Přeji vám moc pěkný víkend nejraději i se slunkem
Dáša


P.S. Máme už velkou trávu a potřebuji sázet a set spoustu květin a zeleniny.