Duben 2013

Výročí

30. dubna 2013 v 10:49 | Dauma |  Co právě dělám



V neděli jsme měli s manželem 34. výročí svatby.
Panečku, toto utíká.
Když jsem byla mladá, tak jsem si dlouhodobý vztah
neuměla představit.
Přestože jsem chtěla najítv budoucnu báječného muže
( no spíše kluka ) a
založit rodinu.
To se mi splnilo.

Když jsem slyšela, že někdo slaví 20 let spolu,
myslela jsem si, že jsou staří jak Metuzalém.
A co teprve 34 let a příští rok zakulacené výročí.

Opravdu to utíká a utíká a
já se někdy cítím na 20 let.
Není to chorobné ?





Tuto kytici jsem dostala od manžela.
Každý rok dostávám gerbery.
Byla to moje svatební kytice.


Přeji vám krásné dny Dáša



Park

29. dubna 2013 v 23:52 | Dauma |  Co právě dělám

V pátek 26. 4. jsem s Jonáškem byla na dlouhodlouhé procházce a fotila jsem na etapy,
protože jsem si musela jít domů nabít mobil, po druhé jsem byla pozvána na oběd.
Vyfotila jsem si menší parčík, přes který jsem chodila do školy.
Připadá mi, bohudík, že je pořád stejný. Jen ta elipsa na květiny tam nebyla.
Ale byla krásně opravena brána do středověkého města zvaná Matyášova.
Už když jsem byla v ZDŠ, tak brána se zbytkem hradeb se pomalu rozpadala - spíše z boku,
brána měla velice dobrou statiku, snad by nám tudy nedovolili chodit, kdyby tomu tak nebylo.
Děcka po ní chodila a skákala dolů z hradeb. ( Já jen jedinkrát. Pochlubila jsem se doma......)




Ahojky Dáša

Zahrady ve čtvrtek 26. 4. 2013

29. dubna 2013 v 22:05 | Dauma |  Co právě dělám
V jednom komentáři u někoho na blogu jsem psala, že nafotím i 150 fotek denně.
Musím vysvětlit.
Z tohoto pak ty, které mi nevyhovují smažu.
Zkouším vždycky úhly, aby mi tam nešlo slunko nebo se mi zdá, že je to moc
blízko nebo zase daleko.
Protože jsem menšího vzrůstu, tak kolikrát stojím na špičkách a v nepravou chvíli,
kdy se ještě fotí, zakolísám. Taky najít tu správnou mezeru v laťkovém nebo drátěném plotě a
vytočit ruku tak, aby byl ten správný , pohled na kytičky, dá zabrat. Ani vlastně někdy nevidím, co fotím,
protože moje ruka s mobilem je třeba zamířená za roh nebo mi visí vysoko na plotě.
Vždy fotek víc a radši smazat, než pak zjistit, že se něco vůbec nevyfotilo nebo jsem chtěla jiný úhel.
( Například i fota neposedného Jonáška. Chová se jako moje vnučka - otočí hlavu bokem,
když vidí, že ho fotím. I ze spánku se někdy probudí a převalí se. )


A teď několik fotek ze čtvrtka, abych pak někdy, až budu očekávat jaro a ono ne a ne přijít,
viděla, že letos jaro proběhlo okolo nás skoro fofrem.

pampelišky jsou nádherné, takové okaté a veselé


ve čtvrtek kvete - myslím, že jabloň

magnolii už opadávají květy

odkvétá meruňka

kaštany těsně před květem



přísavník tříprstý


A na konec Jonášek a là paní Colombová

uhnul mi a má moc prodloužený čumáček

tady otočil hlavu a má rozmazané ucho

to je náš vrtichvost - mával ocáskem ostošest



Přeji vám sladké sny Dáša


A ještě jednou do foroty

25. dubna 2013 v 20:22 | Dauma |  Co právě dělám

Když se dívám na název mojí rubriky, kam tento článek řadím, tak si odpovídám
a přiznávám se : šmíruju po zahradách a fotím.
Mým pomocníkem je Jonášek.

Ještě několik fotek ze včerejška a dneška.

angrešt stromek


V této ( a i v mnoha zahradách v této ulici ) mají stovky tulipánů .


kytičky na hrob do mísy - lomikámen a karafiátky silně vonící - pro dědu

ještě koniklec pro dědu

tyto lípy byly už staré, když jsem byla malá

svěže zelené lístky lípy


Zlatice nádherně sytě žlutá
( ale i já tomu říkám zlatý déšt, protože se mi to víc líbí a říkám to tak odjakživa )
Ale od té doby, co to vím, že správně je zlatice, tak cítím provinění, když řeknu zlatý déšť.

A hlavně něco pro Babetku :
toto je kvetoucí mirabelka
nejkrásnější a nejhustší květenství,
které znám



Když tak strkám ten mobil mezi pletivem nebo laťkama, tak se sama sebe ptám,
co budu dělat, až mně tam spadne.
Dřív, než bych někam uvázala Jonáška, už by tam byl policajt, protože by si mě všimnul
soused. Já bych se ani nedivila a docela ráda bych chtěla mít policajta po ruce, až bych se snažila ulovit mobil. Ovšem policajt by mě zase na pozemek nepustil, ani on tam nesmí
bez souhlasu majitelů vlézt. Musela bych oběhat sousedy a zanechat na sebe kontakt.
Dělá se mi mdlo, co vše bych musela absolvovat. Nesmím malovat čerta na zeď nebo
se mi to stane. Ťuk, ťuk na dřevo...

Mějte se všichni blaze Dáša


Květinový záhon na faře

25. dubna 2013 v 15:41 | Dauma |  Zahrada a sad na faře

Než jsem odjela do Hradiště, pracovala jsem o víkendu na zahradě.
Je to tedy předminulý víkend.
( Ten čas na jaře hrozně utíká, děje se tolik věcí, je tolik práce na zahradě a my ještě tu rekonstrukci. )

Na zahradě u fary jsem stihla udělat jen velký květinový záhon a ošetřilt kytky kolem dvora.

Záhon po zimě

Nezůstalo nic na svém místě ( jak se říká - nezůstal kámen na kameni )
dala jsem hlínu z kompostu a kravský hnůj v granulích


kafíčko na posilnění


dvůr plný krtičinců, četla jsem, že nejvíc krtci " pracují"
na udupaných nebo pěstěných trávnících

okno nad vstupními dvemi zarůstá břečťanem
( mně se to moc líbí )

Béďa hlídá

V Bauhausu jsem si koupila opět jako každý rok další květiny na zahradu.
A na podzim si říkám - už ne !


Já už mám tolik pivoněk, ale žádnou dřevitou.
Teď už ji mám taky.

Manžel má rád střapaté jiřiny a má jich hodně.
Já mám ráda jednoduchost.

vznostné lilie

Dnes píšu po částech - měla jsem tady plynaře, pak revizního technika, musela jsem do banky pro peníze , nyní půjdu nakoupit a přijde obkladač. Všechno to jsou mladí veselí kluci.
Je mi s nimi veselo. Ovšem začali sportovat s jarem a pan plynař jede v květnu na měsíc do lázní, protože si utrhnul achilovku a je po operaci.
Sochař, který mně upravoval pomník má zase velkou alergii. Prý ji nidy neměl.
Rozhodl se, že začne sportovat, aby pro sebe něco udělal a koupil si kolo.
Jezdí v přírodě a je tu alergie. Strašně kašlal.

To je snad pro dnešek všechno. Venku je překrásně, tady ve stínu 26°C.
Mějte se všichni krásně a děkuji za vaše komentáře, mám vždy velkou radost.
A jdu nakoupit. Dáša

Jaro na Slovácku 21. 4. 2013 ( III )

25. dubna 2013 v 12:09 | Dauma |  Co právě dělám

Každý den nafotím tak 150 fotek i víc.
Pro mě je zajímavavé vše - domy, ploty, mříže, střechy a stříšky, komíny, zajímavosti, kuriozity,
kombinace barev a nejvíce přírodu.

Takže jaké zajímavosti se objevily v přírodě k výše uvedenému datu :

roste v kolonii zahr. okolo železniční trati,
je zde celý den slunce
( prosím vás, píše se řebčík nebo řepčík ???



pampeliška je nádherné slovo
pampeliška vypadá jako sluníčko
a přináší veselou náladu
( aspoň u mě to tak funguje )




kopřivy vysoké na sbírání - na očišťující čaj, umývání vlasů
a na špenát

jiný porostlý dům

To je tajemný příchod k domu.

A nemyslete si, že už jsem skončila, tak to tedy ne, zítra jdu s Jonáškem fotit, jak se
jaro snaží.
Dnes mi jedna paní řekla : Tož třešně budú kvěst tak za týdeň. A už pučíjá merunky.

Takže jsme v radostném očekávání.

Mějte se hezky Dáša

Jaro na Slovácku 21. 4. 2013 ( II )

25. dubna 2013 v 3:17 | Dauma |  Co právě dělám

Tak pokračuji z výše uvedeného dne podruhé - tentokráte stromy:

tuto vrbu mám hrozně ráda, stojí u domu, kde bývali naši

krásná bříza


bílá magnolie je vzácnější





Jaro na Slovácku 21. 4. 2013 ( I. )

24. dubna 2013 v 20:51 | Dauma |  Co právě dělám
Jsem druhý týden na Slovácku a neustále fotím.
Nejvíce přírodu, jak pokročila v obalování listy a s květením keřů, stromů i
květin.
Za ten týden tedy udělala velký skok. Toto jsou fota z 21. 4.
V minulém článku jsem vám vyfotila stříhaný plot z nějakých keřů a schválně porovnejte.
Nyní vypadali


A teď fota keřů z výše uvedeného dne:





Tak to je první várka.
Je to už až trapné, jak pořád fotím rostliny, ale já mám přírodu moc ráda, a
ta zima byla dlouhá a slunce jsme neviděli přes tři měsíce.

Za chvilku ahoj. Dáša

Začátek jara

23. dubna 2013 v 21:55 | Dauma |  Moje zážitky

Už druhý týden jsem na Slovácku.
Přijela jsem s Jonáškem, dvěma taškama a kabelkou vlakem.
Ve vlaku jel Jonášek poprvé, ale byl moc hodný, ležel na podlaze a pořád se díval.
Tři minuty od konce cesty položil hlavičku na tlapičky a usnul .
Tady se mu také líbí, stejně jako na faře má tu velké prostory.
Ovšem zapomněla jsem mu vzít balonek a laso a divila se, že pořád sedí proti mě
a pořád se mi dívá do očí.
Jakmila jsem mu hračky koupila, tak lítá opět jako zajíc.

Jak to vypadalo v přírodě na počátku minulého týdne :


Tento přísavníkem porostlý dům jsem fotila vloni na podzim, kdy
měl krásně vínové listy






2 fota fialek - fialky, kam se podíváš


první lístky

a nakonec vám posílám kytičku fialek

Dobrou noc a ať vás blechy štípou celou noc Dáša

Vtipky ze Slováckých novin

17. dubna 2013 v 21:21 | Dauma |  Co mě zaujalo

Třídila jsem noviny na svázání, které dáváme vnukovi do školy na sběr papíru.
Objevila jsem mezi nimi jedny Slovácké noviny. Zavzpomínala jsem si, pobrečela a
pak se pustila do čtení.
Zaujalo mě spousta věcí, ale na předposlední stránce jsem objevila rubriku " Ze súdních síní "
a příběhy a vtipy z běžného života.
Tak tady jsou :








.......a pokračování.....



Tož taky ste se zasmáli ? Já moc.

Přeji vám všem klidný večer a šťastný zítřek Dáša

Aách...

11. dubna 2013 v 13:16 | Dauma |  Vyšívání

Koupila jsem si knihu o vyšívání.
Když jsem chodila ještě ve čtvrté třídě do družiny, byla tam jedna vychovatelka, která byla velmi aktivní,
na rozdíl od jiných, které seděly za stolem a vlastně vykonávaly jen dozor, abychom všichni potichu seděli.

Vychovatelka se jmenovala Olinka a dodnes na ni s láskou vzpomínám. S ní se mi v družině líbilo.

Vyzvala páťáky, jestli by se chtěli naučit ručním pracím. Přihlásilo se asi 8 holek a 2 kluci.
Já jsem za ní zašla, jestli by mě vzala do kroužku k páťákům. Vzala mě.
Do té doby jsem uměla jen háčkovat krátký sloupek - háčkovala jsem medvídkům oblečky.
Olinka nás naučila skoro všechny sloupky, pak pletení a vyšívání.
Vyšívání mě tehdy vzalo nejvíc. Naučila jsem se asi 10 stehů a měla jsem precizně vyšitý ubrus.
Od té doby jsem už nevyšívala. Vychovatelku vyhodili, protože jim narušovala poklidný hlídací režim.

A teď, když vidím na vašich blozích ty nádherné vyšívky, tak mě to zase chytá, abych začala
vyšívat.
A proto jsem si postupně koupila několik knih pro začátníky.

A neodolala jsem, když jsem viděla tuto následující knihu o vyšívání.
Když jsem si ji v obchodě prohlížela s obdivem a nadšením, až mi sklapla brada.
No, posuďte sami.

( Omlouvám se za nekvalitní obrázky, můj mobil stále špatně fotí (( ale venku už líp )),
pořád se mi zapíná blesk i při denním focení. )















Tak toto všechno a ještě víc bych chtěla umětMrkající
Musím ovšem překonat svou lenost a také najít čas.

Mějte se všichni pohádkově Dáša






Olivová farma

10. dubna 2013 v 14:22 | Dauma |  Co čtu

Už asi po desáté jsem četla knihu Olivová farma od spisovatelky Carol Drinkwaterové ( dělá
mi problém to české přechylování u cizích ženských jmen ).

Spisovatelka v ní popisuje, jak si s přítelem pořídili farmu v Provenci.
Farma byla v dezolátním stavu, nebyla voda a obrovský pozemek byl zarostlý vysokými
nálety. A také neměli peníze.
Popisuje svůj vztah k příteli Michaelovi a jeho dvěma dcerám z prvního manželství,
problémy s byrokracií, nervy z převodu nemovitosti a ohromné množství práce na farmě
se starými olivovníky, o prvním vlastním olivovém oleji....
A to všechno spojené s jejich náročnými povoláními.

Když takové knihy čtu, tak si říkám, že jsem na tom o mnohem lépe - koupě proběhla bez problémů.
Kupovali jsme faru tady v republice a neměli jazykové problémy.
Nemáme několika hektarové latifundie.
Ovšem stav budovy fary............

Čtení podobných problémů ze života mi pomáhá zvládat množství práce, ovšem byrokracie
mě nedávno vážně dost srazila na kolena. V jednu chvíli jsem přemýšlela o prodeji fary.
Abych se uklidnila, tak jsem si vzala jednu z knih, kde cizinci popisují, jak válčili s ruinami.

Zároveň je tato kniha brána také jako milostný román.

Dobré počtení z reálného života.


Přeji vám všem parádně prožitý den.

Dáša

A je tu !

9. dubna 2013 v 21:43 | Dauma |  Zahrada u domu


Kdo, co ?
No přece jaro a práce na zahradě !

Do včerejška jsem byla taková neslaná nemastná. A nic jsem nestíhala.
Dnes, když jsem byla s Jonáškem na procházku, tak mi bylo zima, i když bylo 8°C nad nulou
a bylo pochmurno. Vůbec se mně to nelíbilo.

Po poledni jsem se důkladně oblékla - péřovou bundu, tlusté ponožky a šálu na krk.




Donutily mě k tomu pytlíky cibulí a hlíz, které jsem dostala od kamarádky.
Včera totiž při zběžné prohlídce jsem zjistila, že některé hyacinty a narcisy plesnivějí , řebčíky královské vyschly
( bylo jich 20 různé barvy ) a na další jsem už neměla odvahu se podívat.¨
Těch cibulí a hlíz bylo několik set, všechny byly popsané , jaká výška, barva, kam zasadit.
Některé nemají ani český název, připadá mi, že byly přivezeny z ciziny.Je mi to moc líto, ale
dostala jsem je v lednu a nemám vhodné místo na uskladnění - a taky měly být na podzim v půdě.

Probrala jsem je, vyhodila vyschlé a shnilé a zasadila do květináčů a k jezírku.
Nachystala jsem si velké květináče, které jsem po protřídněji rychle vyměnila za menší a malé.
Spotřebovala jsem 10 kg koupené hlíny. Manžel mi vždy přiveze toto množství a nedá si vymluvit,že to třeba stačí jen na tři truhlíky ( a to tam dávám hodně kamínků a keramzit ).
Na zadním záhoně u domu máme velkou hromadu vyhrabaného kompostu, je tam už rok.
Už na něm rostou sněženky, v létě sluncovky, sléz, rudbekie, máta atd.
Na nic není čas, ale musím manžela zaúkolovat, protože já kvůli očím nemohu přehazovat kompost přes síto.
Také jsem ostříhala hortenzii.

Po dvou hodinách práce, jsem si říkala, jak se mi mohlo zdát, že je zima.
Postupně jsem odhodila šálu, tlusté ponožky a rozepla si bundu.
Pracovala jsem pět hodin. Stříhání hortenzie bylo nekonečné. Jednou jsem si zabodla větev do nosu, dvakrát jsem si málem vyšvihla oko. A to jsem měla brýle!
Zítra budu pokračovat se sázením.

Práce mě čeká nejen u domu na zahrádce, ale také na dvou zahradách a sadu u fary.
Práce jako na kostele.




zakryté bylinky

Tak v takovém strašném stavu je celá zahrada.
Nedělám si iluze, že zahrady na faře jsou v lepším stavu.
Jen odstraňování zábalů proti mrazům a i před zajíci bude trvat ve dvou celý den.
Ale já dnes mám ještě teď plno energie a nadšení, že se dá pracovat s hlínou.














Po třech měsících zase záděry a špína.
Ale hlínu já neberu jako špínu, pro mě je relax hrabat se v záhonech.

Dobrou noc a zítra se mějte sluníčkově Dáša



Doprava v Římě

5. dubna 2013 v 14:31 | Dauma |  Cestování

V Římě je opravdu obrovský dopravní provoz.
Auta jedou rychle, ale bezpečně. Mezi nimi dělají myšky mopedy a motorky a auta nemají problém
bez skřípavého brždění zastavit, a to i když někdo přechází mimo přechod pro pěší.
Jezdí zde nejvíce autíček " K" - takové to mrňavé s useknutým zadkem, mopedy, tříkolky, autobusy,
tramvaje a rodinná auta na posledním místě.
Neviděla jsem jediného cizince s vlastním autem. ( Jen u Maltészkých rytířů. )
Do toho frmolu i manžel řekl, že by se neodvážil.
A přesto jsem neviděla žádnou nebezpečnou jízdu, žádné ohrožení nebo nehodu.
Ani tam netroubili ( jak se každý - i já- domnívali ).
U rodinných aut převládala bílá barva.
Do práce jezdili v obleku na mopedu nebo v " Káčkách".

A to parkování. To je umění. Využijí každé místečko a koutek. Mezi parkujícími jsou hodně jen centimetříky.
Nechápala jsem, jak vyjíždějí a docela jsem zvědavě sledovala, jak to dělají.
Někde jsem četla, že vyjíždějí tak, že odstrčí auto před sebou a za sebou. A od toho mají auta různé prohloubeliny.
Já jsem toho svědkem nebyla, ačkoli jsem strávila dost času pozorováním provozu.
Prostě mě to fascinovalo.


Pošta


Byla tam všelijaká vozítka pochybného původu.
nádherné byly tříkolky - jak vidíte i plachtu mohou mítPřekvapený


tříkolky měly buď 2 kola v předu anebo naopak

motorka se sajdou

převládá bílá
Na křižovatkách to jde tak rychle, že zachytit provoz je hodně těžké - zvlášť mobilemSmějící se

tak parkují za sebou autaPřekvapený

tak parkují motorky


Vlakové nádraží Termini a letiště - to byla pro mě hrůza, vyvalila jsem oči a srdce se mi zastavilo,
když jsem si představila, že bych tady byla sama.
Nemám žádný orientační smysl. Dokonce i manžel, když mě zanechal u zavazadel ( jen 2 příruční
kufříky ) a šel hledat úložnu zavazadel , abychom ještě mohli zpět do města před odjezdem na letiště, řekl
že mě chvilku hledal.
Úložna byla ve třetím podzemním podlaží.
Všude byly jezdící schody a v podzemí i jezdící chodníky - tam se tou rychlostí lidé rozprchli.
Ztratila bych se ihned, jen bych se ohlédla, tak já jdu někam jinam,
Nemám žádný orientační smysl.
Jediný, kdo by mě našel, by byl můj manžel - ten mě najde vždycky a všudeUsmívající se.

nádraží bylo překrásné, v podzemí každé podlaží z různě barevného mramoru

všichni v pohybu




v každém podlaží i v přízemí bylo hodně křižovatek a konec v nedohlednu




Ale bylo tam báječně.
Řím má neopakovatelnou atmosféru.

Stojí za to letět tam na prodloužený víkend.
Jen jednou jsme jeli metrem a jednou tramvají - v noci.
Jinak jsme si určili okruhy a absolvovali vše pěšom.

Chtěla bych se tam vracet - nemusí to být za rok, ale vrátit se někdy a potom zase.

Mějte se královsky. Dáša

P.S. Tak jsem dodala fotografie i nějaký text. Doufám, že článek už bude celistvý.Zamračený


Není trapas jako trapas

4. dubna 2013 v 19:40 | Dauma |  Moje zážitky

Všechny vás srdečně zdravím a děkuji za vaše přání k Velikonocům i za milé komentáře.
Vždy na ně netrpělivě čekám.
Snažím se také hodně komentovat, ale teď jsem si musela dát pohov, protože
po 10 minutách na počítači mám oči jako králík, slzí mně a jako bych je měla plné písku.
A pak už ten den si nemohu ani číst knihu. Vadí mi i světlo.

Témat mám spoustu, ale dnes neočekávaně napíšu, co jsem zažila.
Není to, naštěstí, nic hrozného, ale vykolejilo mě to.

Po poledni jsem šla k paní doktorce na oční a nechala si předepsat mastičky a kapky do foroty,
abych přežila dovolenou bez zánětu.

Pak jsem prolítla obchodním centrem a koupila jsem si sandály na léto - hezky aby měly měkkou
výstelku na paty.

A jako vždy jsem vplula do Knihy - vybrala jsem si tři a u pokladny se mně zeptal takový milý chlapec,
jestli mám kartičku. Myslela jsem, že nemám.
Ten obchod je nový a nevěděla jsem, že jsou tam i knihy z Knižního klubu.
Hoch mě chtěl zaregistrovat, a tím jsem přišla na to, že kartu mám. Vylovila jsem ji a........
neexistovala jsem. Jak je to možné, když jsem v Klubu skoro třicet let ( už na gymplu ).
Odhlásili mě 23. 3. tedy před týdnem. Nedostala jsem žádnou upomínku a katalog mi chodil.
Prý jsem tam byla v listopadu a pak už ne.
V tom měli pravdu, protože, když vznikl tento obchod tak nakupuji tady, ale kartu jsem nepoužívala.
Taková jsem byla věrná zákaznice a oni mně vyhodiliPřekvapenýZamračený
Samozřejmě se ptali, proč jsem nebyla v tom druhém původním obchodě.
No a já, co na srdci, to na jazyku : protože tam byly velice nepříjemné prodavačky !
Vysvětlila jsem důvod.

( Jo, ještě jsem zapomněla napsat, že jedna prodavačka, která vybalovala nové zboží, mně
byla povědomá.)
A když jsem to řekla, tak se ozvala : neříkejte, já jsem odtamtud".
Ha, hned mně blýsklo v mozku - to je ta potvora, co se mnou jednala jako s póvlem ( a nebyla
sama- ještě s jednou blondýnou).

To bylo tak : byla jsem po operaci očí ( sítnice ) a velmi špatně jsem se orientovala a
shodila jsem nechtěně jednu knihu. Téměř jsem neviděla, jen obrysy.
Ty dvě prodavačky stály vedla sebe a povídaly si a tvářily se jako citrón.
Když mi spadla ta kniha, tak začaly hystericky na mě křičet, že tam nemám chodit, když
se neumím pohybovat mezi regály.
Byla jsem tam po té ještě asi 2x a vždy mě vítaly úšklebkem a slovy :" zas už je tady".

Nyní se bába zase ušklíbla a odešla. Mladí se usmívali od ucha k uchu.
To byl tedy trapas, jsem řekla, ale oni s úsměvem mi odpověděli, že je to správné,
že jste to řekla.

Ale já nemám vůbec špatné svědomí, že jsem to řekla, neberu to jako svůj trapas.
Bohužel si myslím, že ona se nezmění.Křičící

Vydýchávala jsem se v kavárně u mražené kávy s vaječným koňakemMrkající

Přeji vám příjemné dny a pohodové lidi okolo sebe. Dáša