Srpen 2012

GENIÁLNÍ

31. srpna 2012 v 18:01 | Dauma |  Co mě zaujalo

Co si pamatuji, tak jsem si vždy přála mít proutěný koš připevněný k řídítkám kola.
Nákup bych měla na očích a kabelku v koši s uchem omotaným okolo řídítek.

Místo toho se tehdy prodával drátěný košík, který byl zaháknutý za řídítka a tudíž
při větším nákupu nebo převážení pejska, klesnul na blatník předního kola, který zase dřel
o pneumatiku.
Když jsem jela na kole na pronajatou zahradu asi tak kilometr, musela jsem každou chvilku
( no spíš chvilinku ) slézt z kola, vyndat psa z košíku, narovnat úchyty, které se natáhly, a
košík se nebezpečně nakláněl a pejsek stál v pozoru u řídítek a sveřepě se držel mojí ruky a řídítka.

A pak ( asi po 15 letech ) se mi podařilo sehnat proutěný koš a žádala jsem manžela, aby mi
koš na kolo připevnil.
A ono to prý nejde, protože by neměl kam dát světlo. A to prý nutně potřebuju.
( V noci jsme jeli na kole asi šestkrát za těch skoro dvacet let - z návštěvy u přátel a já ovíněná jsem
celou cestu velice nahlas zpívala a jela takovým fofrem, že mi manžel nestačil.
A uliční světla svítila, ani jsem to své neměla rožnuté. )
A co myslíte, kde je koš ?
Už skoro 20 let leží v garáži.

Letos v červenci jsem u jednoho malého krámku uviděla koš, upevněný na kole vpředu.
Zašla jsem do obchůdku a zeptala se, čí je to kolo.
Bylo slečny prodavačky a světlo jí připevnil přítel. Pěla jsem chválu na jejího přítele a
poprosila jsem ji, jestli bych si ten způsob připevnění nemohla vyfotit.

A tady to je :





GENIÁLNÍ, že ?

Manžel ještě neví, co ho čeká. Až odbydeme všechny svatby ( letos se s nimi v rodině roztrhnul pytel ),
ozvu se se svým požadavkem.
Pak vám napíšu, jak jsem dopadla.

Blíží se k nám déšť, aspoň novomanželům bude pršet štěstí.
A konec konců i zahrady potřebují vláhu.

Přeji vám příjemný konec týdne a ještě příjemnější víkend.




Po stopách Rumcajse

30. srpna 2012 v 17:09 | Dauma |  Moje zážitky

Děti se letos rozdělily na dva tábory - malí nechtěli nikam na výlety, nejstarší by jezdil pořád
po památkách, protože vlastní Deník, kam se dávají razítka nebo samolepky navštívených míst.

Tak jsme udělali kompromis a v jeden den jsme objeli více míst a vnouček byl spokojen.
Na stránky v deníku mu přibylo spousta razítek a samolepek.
Malí byli taky spokojení, protože jsme oslavili vnuččin svátek v nejlepší cukrárně široko daleko
( sjíždí se tam lidi ze všech stran a odnášejí si i několik krabic dobrot,už museli rozšířit i parkoviště ).

Jeli jsme do Rumcajsovi jeskyně, pak do Jičína do jeho ševcovny a do Rumcajsova světa - jde o interaktivní
namalované kulisy, které děti uváděli mohly uvádět do pohybu.
Nachází se na náměstí hned vedle informačího centra a můžete zde být, jak dlouho chcete anebo
se několikrát vracet ten den na původní vstupenku ( děti se šly najíst, vyčurat ven a zase jsme se vrátili ).

Na zpáteční cestě všichni v autě tvrdě usnuly.




Cipískova postýlka s Cipískem a hračkou.
Všechny děti, včetně našich, si Cipíska pochovalo.
Divila jsem se, že si ho už někdo neodnesl domů.

Návštěvní kniha už byla plná psaní a obrázků,
ale vnučka našla skulinu a nakreslila Manku a Rumcajse.





Ševcovnu zde buhužel nemohu dát, protože nechci děti umísťovat na žádný web.

Mějte se moc hezky.

P.S. Ta cukrárna je v Lestkově na cestě do Turnova.



Taška

28. srpna 2012 v 16:38 | Dauma |  Co právě dělám

Když jsem na Slovácku, tak tady hrozně ráda nakupuji, protože jsou zde krámky a věci,
které jsem nikde neviděla.

Jde většinou znovuvstání starých tradičních řemesel.


V obchůdku Blatnička se prodávají a šijí kroje Slovácka ( a je o ně
velký zájem ). Můžete si hotovou koupit třeba i jednotlivou součást kroje - třeba jupku.
Také tady prodávají ubrusy, zástěry, chňapky, polštáře, tašky a taštičky apod.
ze lnu nebo bavlny.
Spousta lněných látek mě přiváděla k šílenství.
A taky stuhy a krajky a malé taštičky se štamprlkou třeba na vinobraní nebo
na Martinské slavnosti vína - nosí se na krku a ochutnává se.

Koupila jsem si hned několik věcí a látek, mimo jiné i tuto taštičku :



Detail růže.

A je tady krásně !

Zeleninová a ovocná zahrada na faře

27. srpna 2012 v 18:01 | Dauma |  Zahrada a sad na faře

Na faru je příchod přes travnatý dvůr, po levé straně je budova fary,


naproti brány velká stodola,






Máme zde celý rozložený žebřiňák.

a napravo zadní zahrada se zeleninovými záhony se čtyčmi jabloněmi.

Větve musí být podepřeny, aby se pod tíhou jablek nezlomily.
Jde o jablka Weltly.



Tady máme kompost u zdi stodoly a také kameny ze zídky,
jejíž část se v mrazech zřítila asi před čtyřmi lety.


Zahrada je moje radost, vyčistím si hlavu, nadávám pěťourovi a chválím vše, co pěkně roste.

Prožijte tento týden s radostí.







Práce pořád dost

20. srpna 2012 v 16:06 | Dauma |  Co právě dělám

Minulou neděli jsme se vrátili z dovolené ( starali jsme se o manželovu maminku, která má alzheimera,
aby si švagrová taky mohla odpočinout, stará se o ni celé roky - je to svatá žena ) a nevím, kam dříve skočit.

U Znojma jsme koupili v pátek deset kilo okurek, které nebylo kam dát, ležely tedy na chodbě.
V pondělí doma jsem umyla sklenice a přinesla okurky - hrozně páchly a byly všechny
shnilé nebo plesnivé.
S radostí jsem je vysypala na kompost, protože se mi už opravdu ale opravdu nechtělo nic zavařovat.
V týdnu jsme jeli na faru zkontrolovat a zalít zahradu a zastavili jsme se u našeho bezvadného
( mladého a charismatického a moc slušného ) zahradníka a objednala jsem na podzim stromek letní jablka -
doporučil nám odrůdu Julia - a švestku Presenta.
Minulý rok mi všichni ve vesnici říkali, že jedině na faře nemají švestky šarku.
Pár jsem jich popadaných posbírala a zjistila jsem, že mají ornamenty. Nikdy jsem šarku neviděla, ale
byla jsem si jistá, že je to ona - a je to šarka. Dva stromy skoro celé oschly a ostatních pět je hodně
obaleno švestkami, uvidíme, zda bude nějaká úroda a nebo všechny švestky opadají.

Vedle pana zahradníka měla paní nový otevřený stánek s regionálním ovocem a zeleninou.
A taky měla malé okurečky na sterilování, nezbylo mně nic jiného, než je znovu koupit.
A druhý den jsem zabila umýváním sklenic, nákupem octů, cukru, vyrytí křenu,natrhání kopru a drhnutí okurek.


Byly pěkné, malé a nebyly bradavičnaté,
které se špatně vymývají.

Před večerem jsem šla s Jonáškem na louku a opět obdivovala rostlinstvo.



Zlatobýl roste planě a považuje se v Čechách za plevel,
ale na květinových burzách v Holandsku je první vykoupen.
Je vynikající i do suchých vazeb.

Nevím, jak se jmenují tato drobná kvítečka.
Na jednom stonku jsou bílá i fialková.


Kvetoucí šťovík - no není nádherný ?





Udělala jsem si mišmaš kytici.
V popředí alpaková souprava.

Přji vám krásné letní dny ( tedy ne 50 stupňová vedra ).