Červenec 2012

Maličkaté zahrádky

25. července 2012 v 16:10 | Dauma |  Co mě zaujalo

Nedaleko našeho domu v Hradišti stojí docela obyčejný čtvercový dům s červenou střechou porostlý
tříprstým přísavníkem.
Už mockrát jsem ho obdivovala a fotila v každém točním období a nenapadlo mě zahnout do uličky
vedle domu.
Tento měsíc jsem si cestu z trhu zkrátila a ocitla jsem se v této uličce.( mimochodem jsem objevila i
jiné pěkné domy se zahradami, na které jsem už zapomněla ).

Tento rohový dům je porostlý přísavníkem celý, za domem je malá plocha s porostlou pergolou a květináči
s pelargoniemi. Je tady zadní vchod do domu.
No, prostě úžasný malý prostůrek. I tam se dá vykouzlit něco krásného.



Hned vedle tohoto vchodu v uličce je malý domeček, na kterém je cedulka " Ateliér " a tento domeček má
mini zahrádečku asi 12 m2.
A zahrádka je kouzelná. Fotila jsem přes nízký plot skoro ze všech směrů, podle toho, kam se dokázala vyklonit.

Obě dvě zahrádky na mě navrátily do Středomoří.

Už vždycky půjdu touto cestou kolem nich.








Nevím, jak se jmenuje ta jemná vyšší kytička. Sice jsem si vzala pár semínek, zabalila jsem je do papírového
kapesníku a za tři dny jsem ho vyhodila, " jakože co to tady mám za zmuchlaný kapesník v kabelce ".
Vzpomněla jsem si až na faře, když jsem semena hledala.

Mějte se moc hezky.
Mně zítra přijedou vnoučátka, už se moc těším a celý den vařím, abychom si mohli hrát.

Rušný víkend

24. července 2012 v 18:17 | Dauma |  Zahrada a sad na faře

Jo, ani nevím kde začít.

V pátek odpoledne jsem doma ještě uvařila džemy z rybízu - těch hodně, z meruněk ( těch málo = z 2 kil )
a v podvečer jsme jeli na faru.


Manžel šel sekat trávu a já jsem chystala studenou večeři, ke které jsme se dostali až v půl desáté.
Po večeři jsem vyndala NB a po rozčileném přehrabování v tašce mně bylo jasné, že jsem doma zapomněla USB.
To jsem se na sebe strašně naštvala a šla jsem spát ( a vzteky jsem nemohla usnout a navíc mě začala bolet
bederní páteř ).

V sobotu po snídani jsme jeli kousek za ves do lesa na houby, když pořád ukazují v televizi horu hřibů
nasbíranou ten den houbaři.
Po dvouhodinovém hledání jsme najednou našli v okruhu jednoho metru čtverečního 5 ( slovy pět !) kozáků a
pak zase hodinu a nic.
Tak jsme přestali hledat a místo toho jsme sbírali asi 2 hod borůvky ( ne česáčkem ).

Uvařila jsem oběd a šla jsem plet.
Jak každý den několikrát zaprší, tak plevel roste jak divý.

Nevíte, co to je a jak se s tím bojuje ?

A ten hnusný pěťour, který se podle odborníků nedá vyhubit.

Manžel opět sekal trávu s traktůrkem a já jsem pořád plela.
A vidíte ty klády, pořád neubývají a přitom mi připadá, že manžel pořád řeže.


Ve čtyři hodiny odpoledne mně zavolala kamarádka, že dostala celého beránka a že by byla ráda,
kdybychom si půlku vzali.
Manžel odjel v půl šesté a já jsem pořád plela.
O půl deváté jsem šla domů a vypadala jsem jak čuně.
Na kalhotách není stín, jsou mokré a špinavé.



Pracuji na zahradě bez rukavic, jedině když se objeví slimáci, si beru rukavice.
Asi je budu už brzy potřebovat.

Připravila jsem večeři, přečetla jsem si noviny a doufala, že beránek bude naporcovaný.
Manžel se přihasil před desátou a přivezl velkou bednu.( Nemohl přece jen tak hned odjet.)
A v ní leželo půl beránka vcelku, akorát vlna chyběla.
Manžel přivalil špalek a přinesl sekyrku.

Manžel sekal.
Já jsem odřezávala tlustou kůži, vyřezávala lůj.
Odblaňovat budu až budu vařit jednotlivé kusy.
To už by po mně nemohl ani nikdo chtít.

Velký odpad.

Manžela naštěstí napadlo koupit pytlíky do mražáku. Ale neměli jsme zase gumičky.
Napadla nás izolační páska.
A tak jsou pytlíky pěkně zabalené jako dárečky.

Neměli jsme je čím označit, a taky už byla jedna hodina po půlnoci, a není mi jasné,
jak poznám zmraženou kýtu od plecka.
No, žebra aspoň poznám.

Omlouvám se, že některá fota jsou tmavá, ale v půlce domu nejde elektrický obvod, pracovali jsme
při lampách ( začala rekonstrukce ).

V neděli manžel ještě sekal a pak řezal klády. Já jsem taky kousek posekala( chtěla jsem se taky svézt )
a pokračovala jsem s pletím.

To všechno jsou metrová polena ( tedy vlastně klády ).
No, máme ještě práce dost!

Přeji vám pohodový týdenSmějící se.





Archeoskanzen Modrá

21. července 2012 v 8:20 | Dauma |  Cestování

Den po Velehradu jsme se jeli podívat na Modrou. Je tam krásný skanzen, strávili jsme tam celé dopoledne.
Modrá je téměř spojena s Velehradem, dá se tam přijít pěšky.
Jeli jsme pak dál na Salaš ( to je název vesnice ) a na Bunč. Všude bylo krásně, samá zeleň, lesy a rybníky.
A čistý vzduch - Salaš je úplně na konci předešlých vesnic, jezdí tam jen autobus a místní lidé.
Taky houbaři a cyklisté. Houby zde opravdu rostou jak po dešti. Však mají po vesnici umístěny makety různých hub.
Na Salaši jsme obědo-večeřeli v malebné zahrádce místní hospůdky ( hlavně ve stínu stromů ).






Vesnická pekárna







kovárna





Promiňte ten kontejner - neviděla jsem ho






Byl to nádherný výlet, mám moc ráda Chřiby.

Přeji vám krásný víkend.

Cyrilo-Metodějská slavnost na Velehradě

19. července 2012 v 15:54 | Dauma |  Kino, koncerty, divadlo a jiné

Dobrý den všem, kteří chodí na můj blog pravidelně i náhodně.
Mám velkou radost a děkuji vám.

Byla jsem v červnu i v části července na Slovácku.
Je tam nádherně, připadala jsem si jak o dovolené v jižních krajích - jen to moře chybělo.

Bylo léto, jak má být. Velká horka - 36 ° ve stínu, na slunci skoro padesát, vlhkost 90 %.
V noci bylo 26 až 28° a kolem sedmé ráno už 31°.
( To už je pro mě příliš, nechápu, že mně to nevadilo, když jsem byla mladá. Měla jsem ráda vedra,
z kterých vznikaly velké bouřky a chvilkový silný déšť, kdy se dělaly velké bubliny na zemi.
Pak slunce a duha. A nádherná vůně půdy. V tomto vedru jsem vždycky jezdila na kole a
chodila v kalužích.)

V den svátku Cyrila a Metoděje jsme jeli na Velehrad na mši.
Nádvoří před kostelem bylo rozžhavené, část starších lidí a maminek s dětmi se schovávala
ve stínu u zdi kostela.
Já jsem stála v částečném stínu plátěného přístřešku České televize.
Hodně lidí mělo deštníky na ochranu před sluncem.
Mládež rozdávala vodu s kelímky.
Mše byla opravdu slavnostní a líbilo se mi i kázání arcibiskupa Vlka.
Pán z televize stál za mnou a modlil se. Když jsem se ohlédla na další televizní společnosti,
také všichni se modlili. Asi na tyto akce posílají lidi, kteří jsou těmto akcím nakloněni.

Po mši se lidé buďto sedli podél zdi kostela nebo si sedli na trávu a všichni jedli.
Před kostelem byla spousta stánků ( žádné šunty ), koupila jsem si tam vynikající pagáčky
a od postižených z místního Vincentina tašku ze lnu.
Ve Vincentinu o tyto klienty i za doby komunismu pečovaly řádové sestřičky.
Vždycky v autě přijely nakupovat do Hradiště.

Za stánkama na velkém prostranství se děti vyřádili na různých atrakcích.
No, vždyť byla pouť se vším, jak má být !

Přispěla jsem ne výcvik psů pro nevidomé, pro zlepšení pobytu dětí s rakovinou v nemocnicích,
na děti ulice atd.
Až mě manžel chytil za loket a řekl, že nemůžu
zachránit celý svět.






To jsou nádherná děvčátka !






A tady v hospůdce jsme jedli my.

Byl to krásný den, večer jsme usnuli jak dudci.

Přeji vám hodně pěkných zážitků.

Zahrada na faře na jaře

1. července 2012 v 13:58 | Dauma |  Zahrada a sad na faře

To se mi to rýmuje - faře- jaře, došlo mi to, jakmile jsem si to přečetla nahlasUsmívající se.

Jaro letos bylo divné - zima, teplo, mrazík, déšť a vedro.
Tráva rostla jako divá, chudák manžel pořád sekal, ale když jsme přijeli
po týdnu, tak už byla akorát na sekání znovu.
Tak jsme se jeli podívat do Mountfieldu na traktůrky.
Měli velké slevy, takže jsem jsem přemluvila manžela a koupili jsme
traktůrek se slevou 11 tisíc korun. No, nekupte toUsmívající se. ( Použila jsem peníze
které jsem dostala ještě od taťky. Bylo to poprvé, co jsem je použila, ještě jsem
se nevyrovnala s odchodem rodičů.)


Jabloně kvetly postupně.
Ořech, švestky a moruše zmrzly při mrazíku až po zmrzlých.
Janovec zmznul v zimě, tak jsme koupili nový, ale také zmrzl až po zmrlých.

(Musela jsem vypnout NB, protože se mi málem v tom vedru zavařil.
Už třetí den je 35 stupňů ve stínu a vlhkost 90.)

Přikládám fota kvetoucích stromů a jiných rostlin.





Keř magnolie jsme sázeli vloni, zimu přežil.


úpolíny




Tulipány rostou volně v trsech po dvoře i v zadní zahradě. v době, kdy jsem to fotila, tak spousta tulipánů už byla odkvetlá.

Tulipány s pomněnkama


Máme hodně rebarbory, tak jsem pekla z křehkého těsta koláče. MńamS vyplazeným jazykem

Přeju vám pěknou dovolenou a prázdniny.