Září 2011

Šťastná země II

21. září 2011 v 16:03 | Dauma |  Moje zážitky
Ve Šťastné zemi se nachází také Geopark.
Tento park leží ve strži s velkými mechem porostlými skalami.
Jde vlastně o naučnou interaktivní stezku.
Jsou zde vystaveny horniny, které se nacházejí ve zdejší krajině,
vyhotoveniny tvarů krystalů nejvíce se vyskytujícich hornin,
vybudovaná napodobenina toku řeky Jizery - děti vlijí vodu u pramene a ta teče a
vytváří přesně meandry, naplaveniny a vymleté břehy
- celý tok řeky je veden pískem.
U všeho byly přesné popisy -např. o jakou horninu se jedná a co v sobě obsahuje,
jak vznikají meandry apod.
Líbil se mi visutý lanový most nad strží a přechod nad bažinou
přes nášlapné kusy dřevěných desek.
( obojí se dalo obejít po cestičce )
Nad bažinou tancovaly divoženky ze slámy.
Děti byly napjaté a nadšené.
Přes visutý most šly třikrát.
Přes bažinu šel jen vnouček s dědou, protože nášlapné desky
měly dost velké odstupy - muselo se vlastně přeskakovat.
Ani můj krok nestačil, abych dosáhla na další desku.
Obě děti se bály, že je bažina vcucne.
S vnučkou jsem šla raději okolo po cestičce.
Moc se nám to všem líbilo.
Ve Šťastné zemi jsme strávili celý den, děti pořád někde skákaly a běhaly, hrály různé hry
a my jsme už byli kolem páté hodiny odpoledne unavení a seděli jsme na lavičce
u slámové pyramidy.
Jakmile jsme nastoupili do auta,
okamžitě zavřely oči a spaly.
Museli jsme je přenášet domů.
Ve spánku jsem je převlékla a špinavé spaly dál.
Však ono se to nezblázní a špína ze slámy ještě nikoho nezabila.
Ve Šťastné zemi jsme byli všichni šťastní.

A mimochodem - při cestě tam jsme se zastavili v Radostné.
A manžel řekl : a tady se budeme radovat.
V Radostné je úplně nejlepší a vyhlášená cukrárna.
Však tady vždy stojí spoustu aut.
Pečou také na objednávku - i na svatby.
Tam jsme se pěkně nadlábli zákusků,
to byla dobrotaS vyplazeným jazykem.


Neuvěřitelné

17. září 2011 v 17:42 | Dauma |  Moje zážitky

Tak a teď jsem naštvaná na nejvyšší míru - u nás se říká jako grenadýr.

V rodině máme těžce nemocného člověka, který leží již tři měsíce v nemocnici.
Nejdříve na interně a pak ho přeložili na doléčovací péči s tím, že ho tam zase zrehabilitují - rozchodí.
( Dlouhým ležením přestal chodit.)

Nic z toho se neděje, ani na záchod s ním nechodí, lehčí je to do plenkových kalhotek!!!!
A jemu to začalo vyhovovat.
Pořád tedy leží a zase už nejí (měl úplný rozpad minerálů, protože velmi málo jedl, upadl do bezvědomí.
Přispěl k tomu i dlouhodobě neléčený vysoký tlak ( absolutně nespolupracuje, u lékaře nebyl osm let ).

Na druhé straně ho na tomto oddělení přihlásili na operaci šedého zákalu, protože nevidí ani na televizi,
nečetla už aspoň 5 let. Byli jsme všichni šťastní, že bude moci přijímat nějaké podněty a ne se jen
dívat do stropu.
Naše radost skončila včera - v této nemocnici zrušila pojišťovna lůžkovou část a stala se ambulantním zařízením!
Podotýkám, že jde o město se 36 tisíci obyvatel ( a z celého okresu další tisíce ).
A protože leží v nemocnici, tak pojišťovna neuhradí očnímu operaci!!!!!!
Náměstkyně pro léčebnou péči se mi omlouvala, vlastně za byrokratickou pojišťovnu ( po prošetření mi sama zavolala, protože jsem ji telefonicky o tomto jednání informovala).
No, kde to jsme ? to je adekvátní péče pro občany ?!

Už jsem napsala na ředitelství pojišťovny v Praze a dám ještě interpelaci poslanci.
A dokonce uvažuji i o Černých ovcích. Ať se národ dozví jakou máme ve zdravotnictví souhru mezi nemocnicemi i
uvnitř jedné nemocnice mezi odděleními.

Když jsem to volala švagrové, tak mi také řekla svoji zkušenost - syn ( dítě ) měl velké bolesti pat.
obvodní lékař ho poslal k ambulantnímu ortopédovi. Objednací lhůta tři měsíce. Syn nemohl chodit.
Sestra doktora ji poradila, ať jde rovnou do nemocnice, tam se jí ptali, kam byli posláni obvodním lékařem.
Doktor v nemocnici se rozčílil, že jsou přehlceni pacienty z ambulancí, pojišťovna jim nic nezaplatí a oni pak nemají peníze na vážné operace.
Ale léčil synovce ještě 3 měsíce - zadarmo !!!!
Tomuto lékaři velmi děkujeme, že se zachoval lidsky a neporušil Hyppokratovu přísahu.

Je to opravdu neuvěřitelné. Člověk o tom neví, takové absurdní situace zjistí, až když potřebuje něco řešit.

Provence styl

14. září 2011 v 10:27 | Dauma |  Inspirace pro bydlení
Včera večer jsem opět prohlížela knihy o interierech a vzdychala a obdivovala různé detaily
a věci a hledala další inspirace už asi po xté. Co kdyby mě zaujalo něco, co jsem dříve nepostřehla.

Nad mnohým manžel obrátí oči v sloup, když mu radostně ukazuji např., že OPRAVDU nemusí být
u jídelního stolu všechny židle stejné.
On má rád všechno učesané, já naopak ležérní až bohémské, všude spoustu pomačkaných polštářů,
stolků s křeslem pro jednoho, aby měl své soukromí, pohovky apod.
Neustále se mnou probírá, jestli jsem si nerozmyslela, že v kuchyňské lince nechci dvířka a místo
horních skříněk jen police. ( Stejně jsem v posledních letech - od koupi fary - nakoupila police po bazarech
nebo některé nechala vyrobit na zakázku (( v nich máme nyní v kuchyni a v ložnici doma samé knihy.))

Manžel je velmi hodný, ale každý svůj nápad musím tvrdě probojovávat a pokud to nebude hotové,
dotud budu slyšet, že se mu to nelíbí a běhá s metrem a předvádí, jak budu vařit.
Také chtěl vysoké horní skříňky. Naštěstí pro mě si manžel našel na netu a vytiskl odborné doporučení,
jak má být vysoký pracovní stůl a horní skříňky - u mě police.
Zvítězila jsem i odborníkůUsmívající se. Jsem malé postavy a musím dosáhnout pohodlně na nádobí.
Nebudu konečně používat židli a pak ještě lézt na prac. plochu linky.

Manžel si totiž nedokáže nic představit dopředu. Já přijdu a vidím, kam co umístit a jaké barvy použít.
Když to pak provedu, tak manžel chodí a říká toto tady máme pěkné.
A má radost, když návštěvy obdivují, jak to máme útulné.

Také jsem si objednala novou knihu - Provensálský styl.

Pár foto z knihy :


Přeji všem krásné babí léto.



Šťastná země I

5. září 2011 v 14:40 | Dauma |  Moje zážitky

I letos jsme si s vnoučátky pěkně užili prázdniny.
Výletů nebylo tolik, jako jindy, protože na začátku jejich pobytu u nás
jsme měli velké problémy s autem ( popsala jsem nedávno ).

Na netu jsem našla Šťastnou zemi v Radvánovicích.
Mezi Trutnovem a Jičínem.
Cestou byl nádherný pohled na hrad Trosky z několika
stran, jak se silnice klikatila.

Vstupné je 100 Kč na osobu, paní nám počítala o jednoho člena méně,
když viděla naši drobotinu.
Atrakce jsou, mimo malování na obličej, jízda na čtyřkolce,
koloběžce motorové a na koni, v ceně vstupenky.

Šťastná země je obrovský areál s mnoha atrakcemi z přírodních materiálů,
mimo trampolín, jízdy na čtyřkolce a koloběžce.
Jsou zde také stánky s občerstvením, s přírodními hračkami, korálky, pastelkami, luky apod.
a stánek s malováním na obličej.
Hygienické zařízení čisté.
Platilo se uvnitř areálu čtyřlístkama, které jste nakoupili hned u pokladny.
Hned ve stánku s korálkami ( hned za pokladnou ),
jsem nakoupila věci za všechny čtyřlístky a ještě jeden jsem dlužila.
Mladý prodejce mi to odpustil.
Ale já jsem šla koupit další čtyřlístky a zaplatila dluh.
1 čtyřlístek je 20 Kč, kupovala jsem za 200 kč.
Takle jsme nakupovali ještě 4x.

Bylo krásné počasí a úměrně k němu přijelo hodně lidí, kteří se však v tom areálu
roztrousili do všech stran, takže žádné tlačenice.

Byli jsme všichni nadšení.
Děti se rozběhly hned k trampolínám - byly tři - velikánská, trošku nižší a pak nízká pro nejmenší děti.
Naše děti byly zprvu na té nejvyšší, ale tam velké děti moc řádily,
tak se přestěhovaly na nižší ( mně se i tak zdála dost vysoká ), tam se odvážilo i několik rodičů.
V areálu byly také figuríny, zvířata, lodě apod. ze slámy,
ostatní atrakce ze dřeva.
Dřevěné stoly u stánků s jídlem byly uspořádány do hvězdy a spojené uprostřed hlavou golema.
za pohyblivým mostkem pro nejmenší děti je lanovka
nejvyšší trampolína
tady vidíte tři trampolíny - ta malá uprostřed je pro nejmenší
Děti mě přemluvily, abych s nimi běhala , skákala a vyskakovala na různá patra balíků slámy.
A pak abych s nimi proběhla tunel pod celou slaměnou pyramidou.
Hned po dvou metrech jsem se třískla do hlavy o trámovou podpěru stavby.
Tunel byl ( na mě ) dost dlouhý a za mnou běželo asi osm dětí, které na mě volaly " běž rychle ".
No a pak to přišlo - vyskočit nahoru z tunelu na další stoh slámy.Stoh přede mnou jsem měla těsně pod bradou.
Tam jsem se zastavila a ohlížela jsem se zpátky, ale za mnou byl tunel plný dětí,
které napjatě čekaly, jak rychle to zvládnu.
Několik jsem jich pustila.
Pak jsem si všimla, že na zemi leží mikina a všechny děti po ní šlapou.
Nedivím se, že ji neviděli, v té jejich rychlosti to ani nešlo.
Zvedla jsem mikinu - a byl to můj modrý svetr !

A nezbylo mi nic jiného, než se pomalu vysoukat z tunelu nahoru, pěkně to klouzalo
a trvalo to pro děti ( a hlavně pro mě ) celou věčnost.
Mimochodem moje vnoučátka běžela přede mnou a byla hned vtahu.
Jak se dostane jejich babička z tunelu, je nezajímalo.
Samozřejmě předpokládala, že když to zvládnou ve své výšce 104 a 120 cm,
tak u mě to musí jít hravě.

Každou hodinu mladí lidé uspořádaly hry s dětmi, které byly báječné a děti si zařádily.
Prostě ráj pro děti i dospělé.

Přeji vám radostný a pohodový týden.