Únor 2011

Zemřel Arnošt Lustig

26. února 2011 v 16:46 | Dauma |  Co mě zaujalo


Dnes v ranních hodinách zemřel spisovatel a žurnalista
ARNOŠT LUSTIG
Velmi si ho vážím a mám ho ráda jako člověka,
kterého nezlomily ani pobyt v několika
koncentračních táborech
ani to, že jeho rodina
se stala obětí holocaustu,
ani závažná nemoc.
Do poslední chvíle byl idealistou, měl plno plánů,
sršel optimismem.
Byl velmi statečný.
Věřím, že i nyní na " jiném světě " ,
ho neopustil jeho humor, činorodost
a energie.

Krásné ráno

26. února 2011 v 10:53 | Dauma |  Moje zážitky
Dnes jsem byla s Jonáškem na louce a je krásný den.
Poslední dny byly také plné slunce, ale byl silný všude
pronikající vítr.
Vítr už nefouká, bylo mi teplo,
ačkoli je deset pod nulou,
ale na slunci nad nulou.
A všude krásná námraza.
Neodolala jsem a vyfotila
polehlou trávu se zmrazky.
Ve středu jsem vyfotila oblaka
z okna domu - ráno na východě
a večer na západě.
Příroda a její úkazy mi velmi
pomáhají v mému boji s depresí.
A samozřejmě mně v pomáhá radost s Jonáškem
a klid v rodině.

Tak a je to.
Chtěla jsem přidat fota a nejde mi to.
Prohledala jsem všechno,
kde bych našla vyrovnávací paměť,
ale nic jsem neobjevila.

Až mi to půjde,
( doufám, že vedení blogu podrobně
popíše postup i pro méně zručné blogery,
tak fota doplním.

Mějte se moc hezky.
Dauma

Sláva ! už mi jdou vložit obrázky.
Vedení blogu pracuje skvěle, vychytají všechny mouchy a nová verze,
která se mi líbí, pojede, jak má.
Děkuji.

Prázdnota

17. února 2011 v 18:03 | Dauma |  Moje zážitky

Tak jsem po dlouhé době , bohudíky, doma.

Byla jsem vystavena takovému psychickému týrání, že jsem se
psychicky zhroutila sama.

Chtěla jsem pomoci po zoufalé prosbě o pomoc, myslela jsem si,
že se něco změnilo a budeme vycházet lépe,
ale zmýlila jsem se.

Jsem ta nestrašnější osoba na Zemi, že by si ode mně ani
pes kůrku nevzal.

Nejněžnější oslovení bylo : " ty hajzle ".

Cítím se jako mrtvá nebo pořád brečím.

Moji drazí blízcí a přátelé mi říkají, že jsem dělala,
co jsem mohla, ať udělám už
navždy tlustou čáru.

Asi to tak bude, až se vzpamatuji.
Ale celý život jsem se kvůli tomu trápila a chtěla se zavděčit,
ačkoli ta osoba mě ze " zásady " ( to mi řekla ) nikdy nechtěla
a nenáviděla mě.
Někdy si přeji, abych se vůbec nenarodila
abych té osobě " nezničila " život.


Mám v duši prázdno.