Za domem I.

24. července 2010 v 13:30 | Dauma |  Doma

Dům,ve kterém bydlíme ve městě, je v krásné zahradní čtvrti.
Z okna vidím velkou louku, kam chodím na procházku s Jonáškem.
Mám velké obavy, že po třicetiletech života ve slepé ulici, kde je
klid a do 30 m od louky a lesa, brzy skončí.
Bude se tam stavět sídliště s obytnými domy.
Když jsme se tam přistěhovali, v celé ulici bydleli mladí lidé s
malými dětmi.
Jsme prostě pořád v přírodě.
Byla to pohoda - děti si hrály před domy i na silnici, protože k nám
jezdili vlastně jen ti, kteří zde bydleli.
Kolikrát děti zapomněly hračky venku nebo trojkolku na silnici,
nikdy se nic neztratilo.
Žily jsme si tam pospolitě a báječně my matky na mateřské.
A je tady báječně i teď, akorát mladými rodiči jsou děti, které
jsme vlastně společně vychovali ( a všichni jsme zůstali, jak my,
tak i děti, přáteli, i když mnoho našich dětí bydlí ve světě.
Společně stále slavíme narozeniny a také se radujeme z úspěchů
svých dětí.
Které z dětí přijede domů, vždy radostně běží pozdravit své tehdejší
tety a strejdy. Teď už nám říkají křestním jménem a pořád si tykáme,
vždyť se tu rodilo jedno dítě za druhým.
Když byly děti menší, tak si rády hrály u potoka ( v místě, kde si hrály
byla mělčina a za ní les, kde si stavěli domečky z větví a ze šišek ).
Už mnoho let v potoku není voda, je příliš sucho. Jen, když přijde
velká bouře a lije a lije.

Zrovna dnes v noci byla bouře s vichrem ( nemohla jsem udržet okna,
když jsem je chtěla zavřít ) a dnes byla dopoledne v potoce voda.

Několik foto potoka s vodou.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama