Únor 2010

Olympiáda Vancouver

18. února 2010 v 14:01 Co mě zaujalo
Už celý týden žiju olympiádou. Na zahájení jsem si přivstala ve tři hodiny ráno, i když
jsem šla spát v 1 hod. po půlnoci.
Bylo krásné, vkusné a takové čisté. Je zajímavé, že severní státy mají vždy zahájení
překvapivé a dojemné.Vzpomínám na dřívější olympiády v Kanadě a Americe :
na teepe, na zapálení olympijského ohně šípem z rukou Indiána, na olympiádu
v Lillehamru - kde Liv Ullman četla dětem pohádku.Všechna tato zahájení byla
bez kýčů.

Jsem šťastná, že Martina Sáblíková má zlatou medajli( dívala jsem se na TV, jak jinak )
a doufám, že jich získá ještě víc. Moc jsem jí fandila - stála jsem nalepená na televizi,
jak jsem byla nervozní, a popoháněla jsem ji, trnula jsem , aby ty , co jely po ní, aby
měly nižší čas než Martina. Zasložila si ji tato skromná dívka. Je to bojovnice
a dříčka.
Bauerova bronzová taky udělala radost, i on má možnost ještě další na medajli.

Včerejší sjezd žen byl plný nešťastných pádů, škoda, že Křížová nedojela do cíle,
jela dobře.
Fandila jsem Lindsay Vonnové, která i přes bolestivé zranění holenní kosti získala
zlatou.Jela fantasticky.
No, při hokeji už budu mít nervy na pochodu. ?

moudrosti

12. února 2010 v 19:36 Co čtu


O štěstí :

Se štěstím je to tak jak s brýlemi :

často je marně hledáme

a ony nám sedí na nose.


německé přísloví




O úspěchu a slávě :


Obecenstvo tleská při každém hasičském cvičení,

ale žádnému východu slunce.


F. Hebbel



O vzdělání a vzdělávání :


Dobrý učitel nechce, abychom mu věřili,

nýbrž chce, abychom pochybovali a promýšleli.


M. Klapetek



O lásce :


Koupit psa je jediný způsob,

jak získat za peníze lásku.


G. B. Shaw



O bohatství :


Kdo má méně, než si přeje,

měl by vědět, že má víc, než si zasluhuje.


G. Ch. Lichtenberg

Nestíhám a utrácím

10. února 2010 v 14:51 Co právě dělám
Včera jsme odstrojili vánoční stromek.Každý den jsme na něm rozžínali žárovky
a najednou jsme se rozhodli, že už nastal čas ho odstrojit ( když jsem byla dítě,
tak jsme doma odstrojovali stromek vždy na prvního máje, naše rodina 1. máj
neslavila).
Poslední pohled na stromek


a teď už je zpracován drtičem a půjde pod hortenzii, jen co roztaje sníh.

Dnes ráno jsem byla na procházce s Jonáškem a bylo jen mínus pět stupňů
pod nulou, a tak jsem mu nenavlékla obleček. Ale asi mu byla zima.Tak jsme se začali honit, aby se zahřál.

Miluji takovou zimu, jako je letos. Mám ráda sníh, který mi vrže pod nohami a všude
je čisto.



































I Jonášek je čistý a odpadá mytí tlapek a bříška po procházce. A on je na sněhu
také šťastný.
To je zasněžená hortenzie.
























































Tato levandule se se objevila u zdi v mezírce za dlaždičkou a roste pod vodovodem.Vyrostla nejvíce z našich levandulí. Tady je ostříhaná, byla
vysoká 60 cm a žije vlastně ve vlhku proti všem pravidlům o pěstování.
Vypadá krásně takto zamrzlá.( Do této zimy jsme vždy levandule zakrývali
větvemi z jehličí, ale po zkušenosti u této levandule, jsme je letos nezakryli.
Uvidíme...

Pak jsem šla do města, prolítla tři knihkupectví a koupila knihy a DVD, dala si vyměnit
pásek na hodinkách, koupila dárek dceři a dva tisíce jsem utratila jako nic.
Doma jsem teď nevěřícně studovala účtenky a děsím se, jak jsem se rozšoupla.


Tento článek opravuji už asi po páté a nevím proč náhled a koncept vypadají jinak než blog - udělají se v něm velké mezery. Už nevím, co s tím.
Poraďte mi někdo, prosím. Děkuji.

Minulý týden

9. února 2010 v 17:25 Co právě dělám
Minulý týden jsem zanedbávala blog, protože jsem si to užívala s vnoučkem -
5 let ).
Chodili jsme bruslit,stavěli sněhulákakoulovali se ( napadl čerstvý sníh ),dělali" andílky" do sněhu, chodili na dlouhé procházky s Jonáškem,
hráli jsme stolníhokej a fotbal (hlavně manžel s vnoučkem, já jsem hrála jen fotbal,
protože hokej s těma páčkama mi nejde), četla jsem mu pohádky.
Televizi jsme pustili jen jednou, a to Kouzelnou školku.Během té půlhodinky se
nasvačil a vypil čaj.
Kromě jednoho dne bylo krásně, svítilo slunce a všechni jsme měli krásně červené tváře
ze zimy a řádění ve sněhu.
Krmili jsme ptáčky - do krmítka i na udupaný snih kolem slunečnicová semena,
čtvrtky jablek pro kosy a věšeli lojové koule pro sýkorky.Pak jsme se vždy po
obědě dívali na ptáčky dalekohledem z okna ( Táda měl dalekohled vždy obráceně
a díval se jen jedním okem a tvrdil, že vidí ).
Na konci týdne jsme ho odvezli k dceři.Tam jsem si ještě zase hrála s vnučkami
( 2,5 a 3,5 let.

Byl to veselý týden, i když předposlední den vnuk spadl na ledě při bruslení a
tekla mu krev z nosu a horní ret mu dost natekl. Jazyk si nepřekousnul a zuby
zůstaly na svém místě.
Měla jsem obavy, že na bruslení zanevře, ale je naštěstí velký fanda hokeje
( fandí Spartě, má dres, vlajku a pomalovanou tvář ) a chce taky jednou hrát
za Spartu, takže po pláči hned prohlásil, že musí hodně trénovat.

O víkendu sníh silně tál, a tak jsme se dívali na smutného sněhuláka, kterému
vypadly oči, nos i knoflíky, jen koště a klobouk zůstaly.
Dnes zase mrzne, takže snad ještě chvilku vydrží - klobouk má nonšalantně
na stranu a naklání se celý dopředu.