Necita

13. června 2018 v 15:36 | dáša |  Moje zážitky


Vypadá jako nemluvňátko, je rozkošná v domě, kdy se houpá na opěradle houpacího křesla nebo spinká.
Když je zvědavá a vleze všude nebo se mnou pracuje na zahradě.
Chodí za mnou jako pejsek, už nás nebudí, pěkně papá a člověk by ji sežral láskou.

Když sedím na pohovce u NB, tak po pravé straně se ke mně tiskne Jonášek a
po levé Mášenka.


Ovšem duši má černou!
V zahradě se z ní vyklube šelma s loveckými pudy.
Koncem dubna jsme ji po zahojení rány po kastraci vypustili s velkou slávou do zahrad.
Před tím jsem s ní vedla dlouhou řeč, že nesmí lovit ptáčky, slepýše a žáby.

Ptáčky mám moc ráda, dokonce si kupuji i keramické do zahrady .
V podvečer ráda poslouchám jejich zpěv a sleduji
ptačí rodiče, jak obětavě krmí svá mláďátka.
Jak rychle vletí do hnízda, aby uspokojili jejich otevřené zobáčky a bleskurychle vyletí znovu za potravou.
První dny jsem si říkala, že je dobře, že si Máša nevšimla zdi domu porostlou břečtanem.
Říkáme jí ptačí panelák - jedno hnízdečko vedle druhého v různých patrech.

Oh, jak jsem se mýlila!
Do týdne proletěla domem s naříkajícím ptáčetem v hubě,
aby se pochlubila svým úlovkem!
A nedala a nedala, utekla i s ptáčínkem.


Byla jsem strašně otřesená, to ptáče se strašně bránilo a křičelo.

O dva dny později jsem u snídaně viděla, že si Máša s něčím hraje.
Myší miminko nechala kousek popojít a mezi tlapkami si ho válením předávala!
To je přímo lynčování! Začala jsem ji honit a ona zalítla za kamna, kde bylo šero a
nic jsem neviděla. Ale i to nic jsem nazdařbůh vyfotila mobilem.
Máša byla jako střela. Ne že bych měla myši ráda, ale miminko ?!


Pár dní poté vidím Mášu, jak leží nehybně a něco sleduje na koberci.
Málem jsem ochrnula zděšením - na koberci ležel slepýš.
Já se těchto živočichů štítím.
Nejprve jsem ho vyfotila zase mobilem a pak jsem horečně uvažovala, co s ním.
Vzala jsem papírovou utěrku, chňapla slepýše a utíkala přes zahradu na louku.
S hrůzou jsem zjistila, že se mně v dlani mrská!
Vůbec jsem netušila, že je ještě živý.
Položila jsem utěrku na trávu, slepýš nikde, vymrskal se z utěrky po cestě.
Navíc jsem našla v kuchyni kus jeho ocasu.
Přemýšlela jsem, jestli je to jako u žížal, že mu jednotlivé články dorostou.


Máše jsem hlasitým hlasem sdělila, že se na ni moc zlobím.
Odklidila se z mého dosahu, ale po chvíli se ke mně lísala jakoby nic.

Její lovecká vášeň ji neopustila a do kuchyně mně nosila střídavě ptáčky nebo slepýše.
Manžel se jí zastával a postrašil mě, co bych dělala, kdyby mně domů přinesla užovku.
To bych se asi zbláznila a utíkala, nevím kam.

Začala jsem zavírat dveře od vstupní chodbičky, kde je naskládáno dřevo na topení
( teď mi došlo, co když máme také mezi poleny těch různých živočichů víc!),
aby oběti nedodávala do domu.

Od té doby je odkládá v chodbičce na rohožku.
Toto pondělí na ní ležel zase slepýš.
Vzala jsem celou rohožku a v tu chvíli s sebou slepýš mrskl a bleskurychle zmizel.
Opět zanechal kus ocasu - asi 10 - 12 cm.
Máša má snad zakódovanou délku ocasu slepýše, vždy kousne ve stejném místě.


Ovšem! Ovšem včera mě vytočila tak, že jsem na křičela, že už ji do domu nepustím.
Bude spát ve stodole.
Ani tady nenapíšu, kolik výhružek a nadávek ode mě slyšela.

Včera zavraždila maminku ptáčátek. Ta naříkala a mláďata křičela.
Největší hrůza byla, že totéž potom udělala i s mláďaty.
Lákala jsem ji k sobě, ale když si lehla s ptáčkem v hubě a já se přiblížila,
tryskem utekla.
Chytla jsem metlu a s nadávkami jsem ji honila. Neměla jsem šanci.
Byla jsem na infarkt.
Zavřela jsem domovní dveře s výkřikem: " Vůbec mně nechoď na oči!"

Srdce mi bušilo až na temeni hlavy a v páteři.
Snědla jsem celou velkou čokoládu na vaření na jeden zátah.

Vařila jsem a umývala nádobí ( já si při vaření odumývávám nádobí ).
Pracovala jsem na zahradě, sprchovala se.
Šla jsem do ložnice pro čisté oblečení, a co vidím ?!
Máša spokojeně leží na posteli.

Skočila dovnitř oknem.
Na tom není nic divného, že zvířata chodí oknem.
Pokud to okno není jako u nás v prvním patře a blízko není žádný strom.
Vyskočí na malý výstupek široký 10 cm asi ve výši 3 m a z té se odrazí nahoru asi metr do oken.
Ona musí mít v tlapkách péra! Manžel mně to dlouho nevěřil, až když ji viděl na vlastní oči.

Manžel po příchodu domů, když viděl, jak jsem naštvaná, Máši domlouval.
Já jsem na ni nereagovala, když se snažila vlísat pro mazlení.
V noci jsem se probudila, Máša ležela na polštáři u mé hlavy.

Jak vidíte, mám s ní velice dobrodružné dny.


Včera v noci pršelo, odnesly to růže. Všechny jsem musela ostříhat.
Lituji majitele zahrad, kterým kroupy zničily vše - i skleník.

Děkuji vám za krásné komentáře. Snažím se přečíst všechny vaše články, někdy i tři čtyři zpětně.

Všechny vás srdečně zdravím a přeji zahrádkářům jemný vytrvalý déšť po celou noc.

dáša




 

V dubnu

9. května 2018 v 18:23 | dáša |  Co právě dělám



V dubnu jsme navštívili naše příbuzné všichni čtyři - manžel, já, Jonášek a Mášenka.
Pro Mášenku to byla druhá návštěva.

Jeli jsme šalinou na Svoboďák na jarní trhy, bylo docela pěkně, sice pod mrakem,
ale dalo se už sedět venku s vínečkem.
Se švagrovou jsme si daly 2 deci růžového a navrch ještě jednou.
Pěkně jsme si popovídali všichni a vůbec se nám nechtělo zvedat.


Vydali jsme se na Petrov procházkou přes Zelný trh a nejprve jsme namířili
za vzpomínkou na Schillingrovo náměstíčko.
Jó, tam se toho změnilo.
Domy opravené a na konci k ulici Husova jsme narazili na hejno havranů.
Jsou překrásní!


Tady jsem přijížděla a vystupovala z kolejí na fakultu.
Ulička k Zelňáku vede z kopečka a cesta ve zkouškovém období byla svědkem
mého sevřeného hrdla, bušení srdce, žaludku na vodě a třesoucích se kolen.
Otevřelo se náměstí s trhem a pod ním velká šedá budova fakulty.
Zastavilo se mně srdce a chtělo se mi utéct.


Právnická fakulta v náhradních budovách za socíku.
Z pohledu ze předu bylo v pravé části v přízemí pohřebnictví ( jak příznačné !) a
v patrech učebny, kam jsme chodili na cvika.
Původní krásnou budovu fakulty v parku u Polikliniky Zahradníkova zabral
v padesátých letech generál Čepička - jen tak se projel po Brně a ukázal : tuto budovu chci!

Po revoluci se fakulta vrátila zpět na své místo.
Nyní slouží jako luxusní hotel. Až mně to bylo líto.



A protože Petrov je hned za rožkem, vykročili jsme ke katedrále,
Kterou jsme obešli. Přízemní budovy vedle katedrály jsou krásně opraveny a přibyly k nim nové plastiky a ...








Katedrála je skoro černá a v ulička byla velice úzká, neměla jsem kam při focení ustoupit.





Scházeli jsme postupně dolů k nádraží a nastoupili jsme do šaliny a hurá na oběd.


Doma vše v pohodě, naši miláčci pěkně spolu spinkali.


Jonášek chudáček už hůře slyší, tak jsme je přistihli v jejich " pelíšku " ( jako doma ).


Přišla si k nám moje praneteř pohrát s Jonym a Mášou.

Mášenka si zabrala hned nejlepší místa s výhledem.




A Jonášek jako milující ohránce spinká pod ní na lavici v kuchyni.


Bylo nám všem dobře, ale čekala práce na zahradě, a nastal čas k odjezdu.

Miluju vaše komentářeUsmívající se.

A čtu vaše blogy a prožívám ( a často na vás myslím ) s vámi vaše radosti, starosti i smutné události.
Všechno pěkně kvetlo a obdivuji vaše zahrádky, zvířátka, města, památky a procházky.

Všem vám přeji pevné zdraví a samé radostné dny

dáša


Mášenka po operaci

16. dubna 2018 v 12:59 | dáša |  Co právě dělám




Ve čtvrtek jsme jeli na veterinu s Mášenkou a Jonáškem na veterinu.
První injekci dostala Mášenka na uspání. Bránila se, syčela a kousala.

S druhou injekci byl na řadě Jonášek - očkování.

Pro Mášu jsme si měli přijet odpoledne.

Vydala jsem se do města s plánem na papírku, co všechno musím obstarat.

Nejdříve jsem se jako vždy usalašila v prodejně knih.
Udělali mně radost,koupila jsem si tři knihy od mého oblíbeného autora a
objednala jsem si knihu Anglické listí ( ne ľisty ).
Pak jsem zamířila ke kadeřnici zeptat se, jestli na mě bude mít čas.
Řekla, že ve dvanáct. Naskytly se mi 3 hodiny volna.

Zastavila jsem se na trhu, kde jsem nakoupila čtyři tašky bylinek.
S pěti taškami a kabelkou jsem vplula do Lahůdkářství a nakoupila samé dobroty.
Koláčky s povldlama a velkým množstvím drobenky se rozplývaly na jazyku.
Iperský špek a párky pak provoněly celý byt. Párky měly 97 % masa.
Miluju tyto malé obchody, hezky se pobavíte s prodavačkami , které
mně doporučily ty párky a špek, al i s nakupujícími.
Ještě jsem si koupila špaldovou buchtu, poprvé, a byla vynikající,
chutnala jako vláčný piškot.
Přibyla šestá taška.Používám svoje plátěné tašky.
Další cesta vedla do banky, nemohla jsem totiž najít interbanking na netu.

Při každém placení nebo posezení v bance se vykutálely bylinky na podlahu.
Byla jsem unavená a tašky se staly těžšími a špatně se nosily.
Zamířila jsem do kavárny a objednala si espresso a zákusek s lesním ovocem.
Konečně jsem se už skoro doplazila do kadeřnictví.

Přijela jsem domů a šla jsem s Jonáškem na procházku.
V zahradě jsem ostříhala hortenzii, přišla dcera se Semmym a moje milá kamarádka Eliška. Seděly jsme na kmeni
a na obráceném kýblu, a tak nás zastihl manžel, který přivezl Mášenku.

Máša v ordinaci vyváděla a kalhotky okamžitě strha a nedokázili ji je znovu natáhnout.
Doma jsme se pokoušeli ji je navléknout, ale Mášenka manžela kousla a košile
byla postříkaná jeho krví. Přestali jsme se snažit. Manžel má ruku oteklou ještě dnes.
Mášenka se potácela a padala, ale druhý den už skákala na linku a do okna.
Jonášek cítil, že se Máša necítí dobře a choval se něžně.





Dala jsem jí rekonvalescentní konzervičku, vrhla se k misce, měla velký hlad.
V noci spala na mých nohách, nechtěla jsem ji budit, tak jsem se ani nehla. Trpěla jsem bolestmi zad.
V sobotu vezl manžel Mášenku na očkování.
A to byl kámen úrazu. Mášenka na něj a Jonáška vrčela a syčela a před námi utíkala.
Dvojí návštěva veteriny tak brzy po sobě pro ni byla traumatizující.

Mám vás ráda a vaše komentáře mně dělají velkou radost.
Děkuji.

Mějte se krásně.

dáša





 


O všem možném

10. dubna 2018 v 12:04 | dáša |  Zahrada a sad na faře




Před Velikonocemi bylo ještě chladno, k ránu mrzlo.
Zásoba dřeva povážlivě klesla na dva dny topení.
Běžela jsem ve velkém vichru na Pilu, jestli nemají sušené tvrdé dřevo.
Naštěstí zrovna dosušili, ale dřevo měl zaplacené jiný zákazník.
Když viděli můj obličej, slíbili, že jestli něco zbude, tak na mě budou myslet.
Druhý den ráno jsem vstala,podívala se z okna a na dvoře byla složená kupka dřeva ,
dokonce i bránu zavřeli za sebou.
Přivezli 6 m3.

Na dvůr i zahrady byl žalostný pohled.
Všude bahno, vyježděné koleje od traktoru a aut, v trávníku jsem se bořila do hlíny až po kotníky.
Od poloviny února kvetly sněženky, tento týden polehly a je po kráse.
Jinak nikde nic, pomrzly úplně všechny levandule, tymián, meduňka, vlastně všechny bylinky trvalky.
Stalo se to poprvé za 37 let!



Tráva na dvoře i v zadní zahradě zmizela pod bahnem, zůstal jen mech.





Holý kus záhonu místo bylinek.




Náš vánoční stromek pořád jako čerstvý, bylo nám líto ho rozřezat.



Na Velikonoce byla zima jak v psírně. A pořád bahno. A topíme.
Minulou středu se oteplilo, v sadě vykvetly krokusy a v sobotu odkvetly.
Topila jsem jen večer, abychom neměli studené nohy a já i ledový nos.
Dnes už netopím. Já jsem totiž podle manžela topič odborník.
Manžel se už k topení a vybírání popela nehlásí, ale večerní popel odnáší vysypat na kompost.
A ze mě bude vysušená treska od ohně.

Rozhodla jsem se, že ušiju do kuchyně lehký závěs z nebělené bavlny,
kterou jsem koupila asi před 6 lety v Ikea. Záclony nemáme.
Ouško jehly už nevidím, manžel mi ji navlékal a asistoval mu kdo ?
Jasně, naše Mášenka. Ta musí být u všeho.



Jonášek s příchodem Mášenky postupně nabral 2 kilaPřekvapený.
Do té doby dostával do misky granule, rána o víkendu s námi snídal a dostal dentální kost a 5 psích piškotů. Netloustl.
Mášenka dostává granulky a masíčko. Jonášek začal odmítat granule a my jsme podlehli a koupili masové konzervy.
Následek je velice viditelný - máme zavalitého Jonynka.
Minulý týden jsem přikročila k omezení stravy. Dcera, která důsledně dbá o péči Semmyho,
mě poučila, ať mu dávám na den 140 g.
Taky mně trápil s odmítáním léků v jemném salámku.
Pan doktor nám doporučil paštičku, že pejskům i kočičkám velice chutná a
podává se po operacích a při těžké vysilující a bolestivé nemoci.
Vzpomněla jsem si, že ji jako jedinou stravu jedl při těžké nemoci v předminulém roce.
Sláva, Jonášek léky spolkne s paštičkou jako malinuÚžasný.



Manžel mně jako každé jaro kupuje zářivé primulky. Sotva začnou vadnout květy, nakoupí další.




O víkendu jsem provedla rekutitaci trávníku na dvoře ( 1200 m2 ) křížem krážem.
Zrovna v pořadu "Po lopatě" řešili péči o trávník, dozvěděla jsem se, že existuje rekutitační trávníková směs.

Naše Mášenka jde tento týden na kastraci, chudinka.
Bude mít 8 měsíců a neustále naříká v okně nebo za skleněnými dveřmi, když jde Jonášek ven.

Včera jsem pracovala přes osm hodin na zahradě, vlastně jen na dvoře, práce je jak na kostele.

V noci jsem se pořádně nevyspala kvůli torpédu Mášence, která po mně skákala, dost mně to bolelo, a
drápala postel, olizovala mě a vrněla jak motorek. Její řádění trvalo od půlnoci skoro do jedné.
Ráno v 5,15 hodin začala řádit znovu. Už jsem neusnula. Bolí mně hlava.
A při snídani mi slízala máslo na dalamánku !

Hlavně, aby vše dopadlo dobře a Mášenka mohla jít svobodně co nejdříve ven.
( Musím se přiznat, že nám asi 6 x už utekla. Přišla sama. )

Nyní spí oba dva těsně vedle mě, každý z jedné stranyÚžasný.
A já jdu na zahradu - ráda.

Jsem vám velmi vděčná za vaše milé komentáře a dobré radyUsmívající se.

Mějte se krásně a radostně, konečně je teplé jaro.

dáša

Jonášek a Mášenka

22. března 2018 v 15:56 | dáša |  Fara

..,se chovají jako sourozenci.
V jedné chvilce by se láskou sežrali, v druhé chvilce se honí přes čtyři místnosti dokola.
Krásně si spolu hrají, ale to nemám šanci je vyfotit. Máša provokuje, pak mě vystrkají
svým pošťucháváním z pohovky, pak se oba svalí na zem a tam pokračují v přátelském souboji.
Vše probíhá v tichu. Jen někdy slyším žuchnutí, to když ji Jonášek položí - spíš přehodí na záda.
Máša se hned zvedne a obejme Jonyho okolo krku.
Jakmile se jde Jony ven vyčurat, Máša kvílí za skleněnými dveřmi.
Jejich denní režim je velice pravidelný jako ve školce.
Akorát Mášenka vstává v šest hodin ráno a Jonášek vyleze z mojí postele až v deset hodin dopoledne.
V 11 hodin dopoledne už zase oba spí do půl třetí odpoledne.


Mášenka Jonáška budí pusinkováním - olizováním Jonáška.

Mášenka musí být absolutně u všeho, co se děje a kam se já hnu.
Žehlím, hned mně přistane na prkně, stahuje mně košile na zem - zavěsí se na rukávy.
Řeknu jí " Nesmíš" a ona na mě štěkne a já slyším jasné krátké drzé néé a ocas se jí nebezpečně a
výhružně vlní. Ano, Máša je strašně vzteklá!
Dole na fotkách : objevila odměrku na vodu do žehličky.





Tuto krabici má moc ráda, dala jsem jí do ní starý podsedák. Je to blízko krbových kamen.


Jsem úplně chorobná s uklízením ( nikdy jsem nebyla ), jenže vysmrkám se do kapesníku a padají z něho chlupy.
Pohovka v barvě skoro fialové ( ó, kam mně odcestoval mozek, měli jsme si koupit černobílou rybí kost)
je chlupy oblepená.
Naše oblečení je všechno obalené v chlupech, to dole jsou mé černé domácí domácí džíny.
Ráda nosím černou. Od útlého mládí.



Mášenka nám zlikvidovala kde co. A to jsem vlastně doma. Kdybych chodila do práce,
tak bychom doma našli kůlničku na dříví.

V ložnici shodila květináč, už ani nevím, jaká v něm byla rostlina.


Na té korkové podložce stál květináč s vánočním/velikonočním kaktusem.
To jsem byla půl hodiny mimo dům. Shodila ho na zem a pak ožrala nebo roztrhala listy. Zahynul.
A to vám ještě připomenu, že před Vánocemi nám kaktus poprvé vykvetl bohatě v tom pravém čase a
já jsem měla velkou radost, která ovšem neměla dlouhé trvání, protože všechna kvítka ukousala!

Tady si začali hrát večer. Svítí mi jen lampička, to víte, byla jsem na FB, a pak jen oheň z krbu.
Kdybych vstala, tak by se hned rozběhli. Ani jeden se nechce fotit.



Mášenka je se mnou na FB.
Napřed kouká na obrazovku, pak hledá za obrazovkou, jestli tam někdo je.
To samé dělá u televize nebo volně stojícího zrcadla.


Mášenka mně pomáhá umývat nádobí.

Na třech fotkách dolů zase oba spinkají.




Máša je zvědavá jako opice. Takto mě šmíruje úplně všude. Přerovnávala jsem skříně.


A tady jsou moje milovaná miminka.


Já jsem, včetně vánoc, byla skoro celou zimu nemocná.
Byla to protivná zima, samé bahno, které ještě zůstává!

Moc a moc vám všem děkuji za krásné a milé komentáře nebo za kouknutí na můj blog.

Mějte se moc hezky a buďte zdraví.

dáša


Další články


Kam dál