Koncert v Kongresovém centru

16. listopadu 2017 v 14:20 | dáša |  Kino, koncerty, divadlo a jiné



Úplně náhodou jsem zahlédla na Netu, že v říjnu přijede
moje oblíbená zpěvačka z dětství.
Můj obdiv mě neopustil ani po těch mnoha letech.
Poslouchala jsem ji ( i jiné zpěváky ) v posteli pod pěřinou
z tranďáku na Radiu Luxemburk.

Manžela jsem pověřila, ať objedná lístky.
On zapomněl. Pak se v objevilo v radiu oznámení, že zpěvačka přidala ještě jeden koncert.
Už jsem se s lítostí vzdala koncertu, protože jsme měli velká vydání - za komíny jsme zaplatili 180 tisíc.

Naši vnuci hráli v Uherském Hradišti soft ball, chodili jsme na každé utkání.
Družstvo juniorů Joudrs Praha se stalo mistrem republiky juniorů za rok 2016 až 2017.
A náš vnuk byl prohlášen za nejlepšího hráče.

Fandila skoro celá naše rozvětvená rodina - přijeli i z Brna a z HK.

Po utkání za mnou přišli všichni mladí a popřáli mně předčasně k narozeninám
a podali mně v obálku a v ní lístky
na koncert Mirrelle Mathieu.

Vyrazilo mně to dech a rozbrečela jsem se.

Můj sen se po desetiletích splnil - viděla a slyšela jsem ji na živo.





Velice dojemná píseň o mamince.

Mireille Mathieu neztratila svůj hutně plný hlas, šarm, skromnost a milé chování.
Byla prostě úžasná. A krásná.
Dostala mnoho kytic a chodila si pro ně sama, ačkoli se jí ze šikmé plochy podia šlo hůře na podpadkách.
( Má vyměněný kyčelní kloub nebo oba. )

Tleskalo se ve stoje.

S 20 minutovou přestávkou zpívala od 19 do 22,30 hodin.
Po přestávce jsem při těch jejich písních bulela jak stará želva ( a nebyla jsem sama ).

Velice emotivní zážitek.

Kdyby ještě k nám přijela, určitě bych na ni jela znovu.

Přeji vám příjemný prodloužený víkend

dáša
 

Je nás víc

7. listopadu 2017 v 21:23 | dáša |  Doma


Letošní rok u nás byl bohatý na mláďátka.

Dnes půlroční Kubíček už leze a snaží se s oporou postavit.
Což se mu snažíme omezit kvůli páteři.
Je to můj prasynoveček.
Toto letí!

Pod pratetou jsem si vždy představovala starou paní okolo 80 let.
Docela mně to překvapilo, že jsem se stala pratetou. A to už podruhé, má sestřičku Anetku.
Vzpomněla jsem si na svoje tři pratety, které mně připadaly strašně staré v mém dětství.
Když jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že nejstarší prateta
zemřela v 73 letech, když mně bylo 23 let.





Další prďolka k nám přišla koncem října ve svých 10 týdnech.

Já, která jsem se vždycky bála koček, pořád měly vytažené drápky a jednou, asi v mých 7 letech
na mě skočila veliká kočka ze sloupku u branky do zahrady u mojí kamarádky. Spadla jsem na zem.
Neměla jsem o ně zájem. Jen ta pohladit a jít dál.
Milovala jsem vždy pejsky, to jsou parťáci.
Kočky si dělají , co chtějí, můžete na ně volat a nic se neděje.

Našim mladým sousedům se narodilo 6 koťátek a k tomu ještě měli jedno májové kotě.
V den, ve kterém se narodila, jsem se s vnoučaty byla na ně podívat. Takové malé slepé kuličky naňahňané u mámy na sobě.
A děcka hned : " tamto si vezmeme a to taky".
Nebrala jsem to vážně. Zarazilo mně, že po našem návratu z dovolené, mně Káťa ( sousedka )
radostně oznamovala, že s těmi koťátky pro mě počítá.
Ztuhla jsem. Ále, však si je někdo rozebere, jsem si pomyslela.
Mezi tím mně volala ke konci října starší dcera, jestli náhodou nemají kocourka.
Jejich Brouček před 2 lety umřel a Berušce bylo smutno.
Šla jsem se zeptat - měli jednoho kocourka. Objednala jsem ho pro Ninušku.
Když jsem odcházela podal mně do náruče soused kotě, které se mně líbilo.
Bleskurychle vzal pytel s kočkolitem, granulemi a masíčkem a šel se mnou k nám.
Pane jo, byla jsem vyděšená, bála jsem se, jak bude reagovat Jonášek.

Nastal obrovský cirkus, Jonášek k ní čichnul a ona začala ječet, prskat a roztáhla všechny drábky.Syčela!
Jonášek se polekal a utekl.
Co vám mám říkat, lítala tady jako tornádo a Jonášek v kuse tři dny štěkal a štěkal.
Třeštila mně hlava a nic jsem na zahradě a v domě neudělala, protože jsem uklidňovala jednoho nebo druhého.

Jonášek ještě žárlí, musím je hladit oba současně. Máša ( tak ji pojmenovala vnučka )je zákeřná,
když mu utírám špinavé tlapky ze zahrady, ona mu okusuje ocásek! Vůbec se mu to nelíbí a pak ji honí.

Máši je všude plno a je všude. Na záclonách, skáče na stůl, ostrůvek linku i sekretář, do dřezu.
Ukousala všechny květy vánočního kaktusu.
Skočila na okno a sklo jen zařinčelo. Schovává se za krbovými kamny, sežrala mně půl jogurtu, našla jsem ji s hlavou zabořenou v másle, snědla cukroví . Vzájemně si vyžírají misky, pijí vodu z jedné misky svorně vedle sebe.
Naštěstí hodně spějí - za sebou na pohovce jako vagonky. A je konečně na chvilku klid.
( Bohužel zmožená klimbám taky - což je nevídané. )

Nemám chvilku pro sebe, oči abych měla i na zadku.
A to jsem netušila, že toho denně nakaká vrchovatou lopatku a jako konvalinky to tedy nevoní.

Ráno jsem málem dostala infarkt - nachystala jsem Jonáškovi léky ( na srdce a klouby a na páteř - celkem 4 ).
Jony ještě nebyl probuzený a nechtěl žrát. Léky zabalené v šunčičce jsm dala na vysokou lahev na vyšší ostrůvek).
Šla jsem otevřít dveře do zahrady, aby se Jony proběhl. HNed jsem se vrátila a..!
Šunka pryč, menší léky sežrané a ten nejvetší ( asi 1.5 cm dlouhý ) měla rozkousaný.
Volala jsem na veterinu, paní doktorka mě uklidnila, že je zbytečné, abych jela na veterinu třičtvrtě hodiny, že už to bude mít vstřebané. Naštěstí celá balení schovávám ihned do šuplíku.

Takových starostí a strachu s Mášou!
Ale už bych ji nevrátila. V noci mně spí za krkem a vrní strááášně hlasitě.
Jsem poškrabaná od paty až po krk a obličej.
Ráda mě češe.
Je taková heboučká a mám ji ráda.


P.S. Co já se navzpomínala na Libušku a Lilianku!
Mně připadá, že u nich kočičky jen sedí na radiátoru a koukají z oknaNevinný.



Schovává se před Jonáškem. A on by si tak rád s ní hlrál.
To je nádobí pro charitu, teprvena fotce jsem uviděla, že je notně zaprášené.
Tak to jako ani nevidíte.







Třetí mláďátko si přřivezli nejmladší dcera s přítelem.
Jde o australského ovčáka.
Je chlupatý jako medvídek, jmenuje se Semi.
Také má ostré zoubky jako Máša.





Mrňata se, naštěstí, brzy unaví a spinkají.
Ale stejně mě drží v určité pohotovosti.

Starší dcera si odvezla od sousedů ještě více střapatéh kocourka a Mikešek ho pojmenoval ŠroubekUsmívající se.

Přeji vám dobrou noc a krásné sny.

dáša

Jan Tříska

25. září 2017 v 11:41 | dáša |  Pocity


Dnes odešel z tohoto světa


J a n T ř í s k a


3. 11. 1936

25. 9. 2017




Stalo se to při příchodu tohoto dne
na následky tragické události.
Spadl z Karlova mostu do Vltavy.

Zahalil mě velký smutek.
Milovala jsem ho od mého dětství.

Měla jsem tu čest vidět ho ve velké roli
krále Leara
v Pražském podhradí.
Úžasný zážitek.

Byl Panem hercem par excelans.
Mistr herectví.



Až do své smrti na něj nezapomenu.


dáša

 


Jonášek a květiny v srpnu

23. září 2017 v 22:14 | dáša |  Co právě dělám



Nebyla jsem na blogu dost dlouho.
Mám spoustu zážitků i fotek.

Přiznávám se, že jsem ale za září ani nic nenafotila,
neměla jsem na nic klid v duši.
Myslela jsem si, že už bude líp,
ale není mi to dáno.
Jonášek bude muset jít na operaci.
Vy, co chodíte na můj blog, víte,
že má těžce nemocné srdíčko.
Pan doktor mu nechtěl už před čtyřmi lety čistit zuby,
protože měl velké obavy, že by narkózu nepřežil.

Během měsíce se mu udělala výduť ve střevě,
stav je životu nebezpečný.
Bolesti ještě žádné nemá, je pořád veselý a hravý.
Můj miláček teď leží přitisknutý ke mně. Píšu na pohovce a každou chvilku ho pohladím a
on mně olízne ruku a já polykám slzy.

Jonášek spinká se svým polštářem a dekou v kuchyni na gauči.
( Může spát hluboce, ale jakmile vezmu foťák, tak se probudí. )


Proto vám posílám pár fotek květin ve dvoře.














Přeji vám Slunce v duši.

dáša

Kouzelná vesnička

24. srpna 2017 v 13:33 | dáša |  Výlety jednodenní



Plním slib a vracím se k výletu na začátku srpna.

Vesnička se nazývá Vesec, nachází se 2 km od Sobotky mezi hradem Kost a Troskami.
Ani jsme nevěděli, jaký skvost máme za humny.
Možná jste ji viděli tuto neděli v Toulavé kameře.

Vesec je nejhezčí z vesniček kruhovitého tvaru u nás.
Tvoří ho 27 chalup a trvale zde bydlí 26 obyvatel, jinak chalupáři.
Chalupy i zahrady jsou pečlivě udržovány.

Zastávka busu je kousínek za vesnicí u silnice.
Taková vesnička na dlani na konci světa.
Je velmi oblíbená i mezi filmaři.
V roce 1995 byla vyhlášená chráněnou památkou.

A teď vás zvu na procházku, abyste se kochali jako jseme se kochali my a přešla mě zlost
na manžela, že jsme neabsolvovali uličky v Sobotce ( předposlední článek ).





Toto je ten ińkriminovaný žabinec, v němž se ráčil vykoupat náš Jonášek. Náves.

Všimněte si, že průčelová okna u starých dřevěných chalup jsou spojená - taková zvláštnost.






Balkon skoro jako z Romea a Julie. Myslím si, že tam byla dříve školka nebo škola.


Celá vesnička je poseta žabinci včetně zahradních jezírek žabinci.
Asi je v nich mělko a tak se zanáší. Museli by tam mít mnoho čerpadel.







Čtyři následující fota jsou z jedného domu. Nejprve jsem si všimla velké vany za pootevřenými vraty do dvora.
Podél celého plotu byly natažené hasičské hadice.
Plot byl dost vysoké a bylo ně hloupé nahlížet přes něho.
Pak jsem si všimla dřevěných cedulí. Četla jsem je nahlas a smála jsem se nahlas.
Najednou jsem si vzpomněla, že už jsem je někde viděla, ale kde jsem zapomněla.



Vůbec jsem si nevšimla staršího pána sedícího na zápraží na lavičce.
Pozdravili jsme se a já jsem mu pochválila krásnou chalupu a zahradu.









Pravděpodobně je tato chalupa a vedle opravený starý zděný dům penzionem.
Přiznávám, že jsem si o tom četla na stránkách obce, ale nemůžu si přesně vzpomenout
na cenu pronájmu. Celá chalupa - 12 míst se pronajímá za 20 tisíc asi na týden.






Nevím, co je to za květina. Poraďte mně, prosím.







Vzpomínáte na Máňu ? Teprve tady jsem poznala, kde jsem ty dřevěné ukazatele a určování počasí.
Nástěnku s informacemi o filmování ve vesničce jsem četla až následně.



Pokud budete mít okolo cestu a milujete staré chalupy jako já, zastavte se.Stojí to za to.

Nachází se velmi blízko našeho domova. Tímto vás zvu k nám, jen, prosím, mně dejte vědět.
Abych byla doma.

Prostě se ocitnete v čase před více než sto lety.
Jak ráda bych si sedla na návsi a představovala si, jak dříve zde lidé žili.
Měli tam i rychtáře a hospůdku.

Přeji vám krásné dny a děkuji moc za vaše komentáře, které mě vždy potěší,
podpoří, soucítí se mnou a poradí.

dáša

Další články


Kam dál