V dubnu

9. května 2018 v 18:23 | dáša |  Co právě dělám



V dubnu jsme navštívili naše příbuzné všichni čtyři - manžel, já, Jonášek a Mášenka.
Pro Mášenku to byla druhá návštěva.

Jeli jsme šalinou na Svoboďák na jarní trhy, bylo docela pěkně, sice pod mrakem,
ale dalo se už sedět venku s vínečkem.
Se švagrovou jsme si daly 2 deci růžového a navrch ještě jednou.
Pěkně jsme si popovídali všichni a vůbec se nám nechtělo zvedat.


Vydali jsme se na Petrov procházkou přes Zelný trh a nejprve jsme namířili
za vzpomínkou na Schillingrovo náměstíčko.
Jó, tam se toho změnilo.
Domy opravené a na konci k ulici Husova jsme narazili na hejno havranů.
Jsou překrásní!


Tady jsem přijížděla a vystupovala z kolejí na fakultu.
Ulička k Zelňáku vede z kopečka a cesta ve zkouškovém období byla svědkem
mého sevřeného hrdla, bušení srdce, žaludku na vodě a třesoucích se kolen.
Otevřelo se náměstí s trhem a pod ním velká šedá budova fakulty.
Zastavilo se mně srdce a chtělo se mi utéct.


Právnická fakulta v náhradních budovách za socíku.
Z pohledu ze předu bylo v pravé části v přízemí pohřebnictví ( jak příznačné !) a
v patrech učebny, kam jsme chodili na cvika.
Původní krásnou budovu fakulty v parku u Polikliniky Zahradníkova zabral
v padesátých letech generál Čepička - jen tak se projel po Brně a ukázal : tuto budovu chci!

Po revoluci se fakulta vrátila zpět na své místo.
Nyní slouží jako luxusní hotel. Až mně to bylo líto.



A protože Petrov je hned za rožkem, vykročili jsme ke katedrále,
Kterou jsme obešli. Přízemní budovy vedle katedrály jsou krásně opraveny a přibyly k nim nové plastiky a ...








Katedrála je skoro černá a v ulička byla velice úzká, neměla jsem kam při focení ustoupit.





Scházeli jsme postupně dolů k nádraží a nastoupili jsme do šaliny a hurá na oběd.


Doma vše v pohodě, naši miláčci pěkně spolu spinkali.


Jonášek chudáček už hůře slyší, tak jsme je přistihli v jejich " pelíšku " ( jako doma ).


Přišla si k nám moje praneteř pohrát s Jonym a Mášou.

Mášenka si zabrala hned nejlepší místa s výhledem.




A Jonášek jako milující ohránce spinká pod ní na lavici v kuchyni.


Bylo nám všem dobře, ale čekala práce na zahradě, a nastal čas k odjezdu.

Miluju vaše komentářeUsmívající se.

A čtu vaše blogy a prožívám ( a často na vás myslím ) s vámi vaše radosti, starosti i smutné události.
Všechno pěkně kvetlo a obdivuji vaše zahrádky, zvířátka, města, památky a procházky.

Všem vám přeji pevné zdraví a samé radostné dny

dáša

 

Mášenka po operaci

16. dubna 2018 v 12:59 | dáša |  Co právě dělám




Ve čtvrtek jsme jeli na veterinu s Mášenkou a Jonáškem na veterinu.
První injekci dostala Mášenka na uspání. Bránila se, syčela a kousala.

S druhou injekci byl na řadě Jonášek - očkování.

Pro Mášu jsme si měli přijet odpoledne.

Vydala jsem se do města s plánem na papírku, co všechno musím obstarat.

Nejdříve jsem se jako vždy usalašila v prodejně knih.
Udělali mně radost,koupila jsem si tři knihy od mého oblíbeného autora a
objednala jsem si knihu Anglické listí ( ne ľisty ).
Pak jsem zamířila ke kadeřnici zeptat se, jestli na mě bude mít čas.
Řekla, že ve dvanáct. Naskytly se mi 3 hodiny volna.

Zastavila jsem se na trhu, kde jsem nakoupila čtyři tašky bylinek.
S pěti taškami a kabelkou jsem vplula do Lahůdkářství a nakoupila samé dobroty.
Koláčky s povldlama a velkým množstvím drobenky se rozplývaly na jazyku.
Iperský špek a párky pak provoněly celý byt. Párky měly 97 % masa.
Miluju tyto malé obchody, hezky se pobavíte s prodavačkami , které
mně doporučily ty párky a špek, al i s nakupujícími.
Ještě jsem si koupila špaldovou buchtu, poprvé, a byla vynikající,
chutnala jako vláčný piškot.
Přibyla šestá taška.Používám svoje plátěné tašky.
Další cesta vedla do banky, nemohla jsem totiž najít interbanking na netu.

Při každém placení nebo posezení v bance se vykutálely bylinky na podlahu.
Byla jsem unavená a tašky se staly těžšími a špatně se nosily.
Zamířila jsem do kavárny a objednala si espresso a zákusek s lesním ovocem.
Konečně jsem se už skoro doplazila do kadeřnictví.

Přijela jsem domů a šla jsem s Jonáškem na procházku.
V zahradě jsem ostříhala hortenzii, přišla dcera se Semmym a moje milá kamarádka Eliška. Seděly jsme na kmeni
a na obráceném kýblu, a tak nás zastihl manžel, který přivezl Mášenku.

Máša v ordinaci vyváděla a kalhotky okamžitě strha a nedokázili ji je znovu natáhnout.
Doma jsme se pokoušeli ji je navléknout, ale Mášenka manžela kousla a košile
byla postříkaná jeho krví. Přestali jsme se snažit. Manžel má ruku oteklou ještě dnes.
Mášenka se potácela a padala, ale druhý den už skákala na linku a do okna.
Jonášek cítil, že se Máša necítí dobře a choval se něžně.





Dala jsem jí rekonvalescentní konzervičku, vrhla se k misce, měla velký hlad.
V noci spala na mých nohách, nechtěla jsem ji budit, tak jsem se ani nehla. Trpěla jsem bolestmi zad.
V sobotu vezl manžel Mášenku na očkování.
A to byl kámen úrazu. Mášenka na něj a Jonáška vrčela a syčela a před námi utíkala.
Dvojí návštěva veteriny tak brzy po sobě pro ni byla traumatizující.

Mám vás ráda a vaše komentáře mně dělají velkou radost.
Děkuji.

Mějte se krásně.

dáša






O všem možném

10. dubna 2018 v 12:04 | dáša |  Zahrada a sad na faře




Před Velikonocemi bylo ještě chladno, k ránu mrzlo.
Zásoba dřeva povážlivě klesla na dva dny topení.
Běžela jsem ve velkém vichru na Pilu, jestli nemají sušené tvrdé dřevo.
Naštěstí zrovna dosušili, ale dřevo měl zaplacené jiný zákazník.
Když viděli můj obličej, slíbili, že jestli něco zbude, tak na mě budou myslet.
Druhý den ráno jsem vstala,podívala se z okna a na dvoře byla složená kupka dřeva ,
dokonce i bránu zavřeli za sebou.
Přivezli 6 m3.

Na dvůr i zahrady byl žalostný pohled.
Všude bahno, vyježděné koleje od traktoru a aut, v trávníku jsem se bořila do hlíny až po kotníky.
Od poloviny února kvetly sněženky, tento týden polehly a je po kráse.
Jinak nikde nic, pomrzly úplně všechny levandule, tymián, meduňka, vlastně všechny bylinky trvalky.
Stalo se to poprvé za 37 let!



Tráva na dvoře i v zadní zahradě zmizela pod bahnem, zůstal jen mech.





Holý kus záhonu místo bylinek.




Náš vánoční stromek pořád jako čerstvý, bylo nám líto ho rozřezat.



Na Velikonoce byla zima jak v psírně. A pořád bahno. A topíme.
Minulou středu se oteplilo, v sadě vykvetly krokusy a v sobotu odkvetly.
Topila jsem jen večer, abychom neměli studené nohy a já i ledový nos.
Dnes už netopím. Já jsem totiž podle manžela topič odborník.
Manžel se už k topení a vybírání popela nehlásí, ale večerní popel odnáší vysypat na kompost.
A ze mě bude vysušená treska od ohně.

Rozhodla jsem se, že ušiju do kuchyně lehký závěs z nebělené bavlny,
kterou jsem koupila asi před 6 lety v Ikea. Záclony nemáme.
Ouško jehly už nevidím, manžel mi ji navlékal a asistoval mu kdo ?
Jasně, naše Mášenka. Ta musí být u všeho.



Jonášek s příchodem Mášenky postupně nabral 2 kilaPřekvapený.
Do té doby dostával do misky granule, rána o víkendu s námi snídal a dostal dentální kost a 5 psích piškotů. Netloustl.
Mášenka dostává granulky a masíčko. Jonášek začal odmítat granule a my jsme podlehli a koupili masové konzervy.
Následek je velice viditelný - máme zavalitého Jonynka.
Minulý týden jsem přikročila k omezení stravy. Dcera, která důsledně dbá o péči Semmyho,
mě poučila, ať mu dávám na den 140 g.
Taky mně trápil s odmítáním léků v jemném salámku.
Pan doktor nám doporučil paštičku, že pejskům i kočičkám velice chutná a
podává se po operacích a při těžké vysilující a bolestivé nemoci.
Vzpomněla jsem si, že ji jako jedinou stravu jedl při těžké nemoci v předminulém roce.
Sláva, Jonášek léky spolkne s paštičkou jako malinuÚžasný.



Manžel mně jako každé jaro kupuje zářivé primulky. Sotva začnou vadnout květy, nakoupí další.




O víkendu jsem provedla rekutitaci trávníku na dvoře ( 1200 m2 ) křížem krážem.
Zrovna v pořadu "Po lopatě" řešili péči o trávník, dozvěděla jsem se, že existuje rekutitační trávníková směs.

Naše Mášenka jde tento týden na kastraci, chudinka.
Bude mít 8 měsíců a neustále naříká v okně nebo za skleněnými dveřmi, když jde Jonášek ven.

Včera jsem pracovala přes osm hodin na zahradě, vlastně jen na dvoře, práce je jak na kostele.

V noci jsem se pořádně nevyspala kvůli torpédu Mášence, která po mně skákala, dost mně to bolelo, a
drápala postel, olizovala mě a vrněla jak motorek. Její řádění trvalo od půlnoci skoro do jedné.
Ráno v 5,15 hodin začala řádit znovu. Už jsem neusnula. Bolí mně hlava.
A při snídani mi slízala máslo na dalamánku !

Hlavně, aby vše dopadlo dobře a Mášenka mohla jít svobodně co nejdříve ven.
( Musím se přiznat, že nám asi 6 x už utekla. Přišla sama. )

Nyní spí oba dva těsně vedle mě, každý z jedné stranyÚžasný.
A já jdu na zahradu - ráda.

Jsem vám velmi vděčná za vaše milé komentáře a dobré radyUsmívající se.

Mějte se krásně a radostně, konečně je teplé jaro.

dáša
 


Jonášek a Mášenka

22. března 2018 v 15:56 | dáša |  Fara

..,se chovají jako sourozenci.
V jedné chvilce by se láskou sežrali, v druhé chvilce se honí přes čtyři místnosti dokola.
Krásně si spolu hrají, ale to nemám šanci je vyfotit. Máša provokuje, pak mě vystrkají
svým pošťucháváním z pohovky, pak se oba svalí na zem a tam pokračují v přátelském souboji.
Vše probíhá v tichu. Jen někdy slyším žuchnutí, to když ji Jonášek položí - spíš přehodí na záda.
Máša se hned zvedne a obejme Jonyho okolo krku.
Jakmile se jde Jony ven vyčurat, Máša kvílí za skleněnými dveřmi.
Jejich denní režim je velice pravidelný jako ve školce.
Akorát Mášenka vstává v šest hodin ráno a Jonášek vyleze z mojí postele až v deset hodin dopoledne.
V 11 hodin dopoledne už zase oba spí do půl třetí odpoledne.


Mášenka Jonáška budí pusinkováním - olizováním Jonáška.

Mášenka musí být absolutně u všeho, co se děje a kam se já hnu.
Žehlím, hned mně přistane na prkně, stahuje mně košile na zem - zavěsí se na rukávy.
Řeknu jí " Nesmíš" a ona na mě štěkne a já slyším jasné krátké drzé néé a ocas se jí nebezpečně a
výhružně vlní. Ano, Máša je strašně vzteklá!
Dole na fotkách : objevila odměrku na vodu do žehličky.





Tuto krabici má moc ráda, dala jsem jí do ní starý podsedák. Je to blízko krbových kamen.


Jsem úplně chorobná s uklízením ( nikdy jsem nebyla ), jenže vysmrkám se do kapesníku a padají z něho chlupy.
Pohovka v barvě skoro fialové ( ó, kam mně odcestoval mozek, měli jsme si koupit černobílou rybí kost)
je chlupy oblepená.
Naše oblečení je všechno obalené v chlupech, to dole jsou mé černé domácí domácí džíny.
Ráda nosím černou. Od útlého mládí.



Mášenka nám zlikvidovala kde co. A to jsem vlastně doma. Kdybych chodila do práce,
tak bychom doma našli kůlničku na dříví.

V ložnici shodila květináč, už ani nevím, jaká v něm byla rostlina.


Na té korkové podložce stál květináč s vánočním/velikonočním kaktusem.
To jsem byla půl hodiny mimo dům. Shodila ho na zem a pak ožrala nebo roztrhala listy. Zahynul.
A to vám ještě připomenu, že před Vánocemi nám kaktus poprvé vykvetl bohatě v tom pravém čase a
já jsem měla velkou radost, která ovšem neměla dlouhé trvání, protože všechna kvítka ukousala!

Tady si začali hrát večer. Svítí mi jen lampička, to víte, byla jsem na FB, a pak jen oheň z krbu.
Kdybych vstala, tak by se hned rozběhli. Ani jeden se nechce fotit.



Mášenka je se mnou na FB.
Napřed kouká na obrazovku, pak hledá za obrazovkou, jestli tam někdo je.
To samé dělá u televize nebo volně stojícího zrcadla.


Mášenka mně pomáhá umývat nádobí.

Na třech fotkách dolů zase oba spinkají.




Máša je zvědavá jako opice. Takto mě šmíruje úplně všude. Přerovnávala jsem skříně.


A tady jsou moje milovaná miminka.


Já jsem, včetně vánoc, byla skoro celou zimu nemocná.
Byla to protivná zima, samé bahno, které ještě zůstává!

Moc a moc vám všem děkuji za krásné a milé komentáře nebo za kouknutí na můj blog.

Mějte se moc hezky a buďte zdraví.

dáša


Život s miláčky...

20. února 2018 v 14:45 | dáša |  Doma


je dobrodružný a plný nepředvídaných překvapení.

Jak jsem psala v minulém článku, měla jsem týden na starost štěně australského ovčáka.
Chodila jsem s ním každý den několik kilometrů spíše běhu za ním, s vteřinovou zastávkou na čurání a kakání.
Moje krční páteř trpěla, každé trhnutí znamenalo velkou bolest nejen krční páteře, ale i hlavy od ní.
Uspokojení jsem cítila, že mně to rychlé provětrání přispělo ke shození 2 kil.
Jonášek má pročmuchající procházku. Mohla bych při ní číst klidně knihu.

U každého domu bydlí pejsek, Pan Pes nebo více psů.
Lítala jsem z jedné strany ulice na druhou.
Všichni psi za ploty strašně štěkali a za chvíli se rozštěkali všichni psi ve vesnici.
Někteří pilní obyvatelé už pracovali na zahradách a my jsme vzbuzovali velkou pozornost.
Bohužel jsem neměla čas odpovídat na dotazy, křičela jsem na ně v běhu odpovědi.
Prokličkovala jsem každou uličkou naší vesnice, mnohé jsem ani neznala.
Nyní mám přehled o všech domech a psech.
Proběhli jsme až k lesu nebo na druhou stranu do vesnice vzdálené 4 kilometry.
Pak jsem se najedla, Máša nadávala z výšky.
Byli jsem já i Semmy unavení a spali jsme všichni ( Jony, Máša na ledničce, Semmy a já )
2 hodiny v teploučku u krbu. Kluci chrápali nahlas.







Mášenka, když kluci spali, se odvážila na svůj záchod a schovala se vedle krbu za bedýnku s drobným dřívím.

Často chodí po stole, lince a ostrůvku! To u pejsků jsem neznala.


Semmy doma nemůže na pohovku v obýváku.
U nás nenápadně položil vrchní polovinu těla na pohovku.
Potom si sedl vedle mě a byl vyšší než já v sedě.
A najednou spal s Jonáškem na pohovce. Říkala jsem si, co by tomu řekla jeho panička s jejími přísnými pokyny pro mě.

Na co se Mášenka dívá ?

Koho sledují Jony a Semmy ? No přece na páníčka, který skládá dřevo na týdenní topení.
Skla ve dvřích jsou oslintané až běda.

Co se u nás děje, přišly na kontrolu Mášenčiny zvědavé sestřičky, no možná i kocourek.
Když jsem viděla, jak jsou pěkně kulaté, rozhodla jsem se Mášu vykrmit.
Pak jsem zjistila, že kromě dvou kočiček, jednou z nich je Máša, jsou ostatní hodně chlupaté.
A chytlo mě pokušení vzít domů ještě jednu pro změnu baculatou domů.
Hned jsem se vzpamatovala, že by nový už na venek zvyklý přírůstek vyvodil pro všechny divoký zmatek.


když se koťátka narodila, líbil se mně i tento kocourek. a protože jsem chtěla kočičku, vzala jsem si Mášenku.

Semmy u našeho chudého ozdobením stromku, který manžel odstrojil ( šlo to neobvykle rychle)
minulou neděli. Je pořád krásný a stojí u domu na dvoře. Je mně líto ho rozdrtit.


Mášenka ve spánku cvičí prostnou.

Na zahradu ke krmítku chodí párek bažantů. Sypu jim slunečnicová semena na trávník okolo krmítka.

Mášenka zaměnila ledničku za dveře a kamna v knihovně.







Po týdnu si páníčci odvezli Semmyho domů.
Dcera se zeptala: " doufám, že jsi dodržovala pokyny"Úžasný.

Mějte se všichni fanfárově
a moc děkuji za vaše krásné komentáře

dáša








Další články


Kam dál