Svatá Barbora

Dnes v 10:41 | dáša |  Co čtu



Zítra 4. prosince má svátek Barbora.

Podle legendy žila Barbora v Nikomedii ( dnešní Turecko ) koncem 3. století.
Narodila se v bohaté šlechtické rodině a vyrůstala bez matky.
Jako dívka byla velice krásná a mládenci se kolem ní jen točili.
Otci se to nelíbilo, postavil proto věž a když odjížděl na cesty, zavíral Barboru do věže.
Do věže mohli chodit jen její učitelé a sluhové.
Barbora potají pozvala do věže kněze a nechala se pokřtít.
Otec se snažil i po zlém Barboru přesvědčit, aby od víry odstoupila, to se mu však nepodařilo.
Otec ji tedy předal soudci.
I přes kruté mučení se Barbora své víry nevzdala a byla proto odsouzena k smrti.
Hlavu ji sňal svým mečem její otec.
Jakmile však hrůzný čin vykonal, sjel z nebe blesk a spálil ho na uhel

To vypravují legendy, ovšem o životě Barbory nejsou známa žádná fakta.
Přesto se stala oblíbenou světicí a je po ní pojmenována řada kostelů, kaplí a zvonů.

Svatou Barboru zobrazují malíři a sochaři nejčastěji s věží v ruce nebo u nohou,
někdy drží kalich - symbol víry, nebo také meč jako znak jejího usmrcení.
V některých výjevech má u nohou dělo.

Známá je jako patronka horníků, kameníků , dělostřelců ( proto to dělo ), kteří si ji zvolili za svou ochránkyni.
Věřili, že je Sv. Barbora ochrání před náhlou smrtí.

V posledních letech se v některých hornických městech začaly na svátek Barbory
pořádat průvody s rozsvícenými lampiony a svíčkami.

Na Barboru si nezapomeňte uříznout větvičku třešně nebo jiného ovocného stromu,
dejte ji do vody a postavte na teplé místo, na Štědrý den by měla rozkvést.
Když Barborka rozkvetla, znamenalo to štěstí a lásku.

V některých oblastech se věřilo, že barborky rozkvetou jen pannám, dívky si je proto schovávaly na tajná místa.
Jinde zase děvčata nesla třešňové větvičky ve výstřihu šněrovačky nebo za pasem na půlnoční mši.
Který chlapec dívce větvičku vzal, za toho by se měla vdát.

Svatá Barborka bere dřevo ze dvorka.



Zdroj : Český rok od jara do zimy
 

První adventní týden

Čtvrtek v 17:05 | dáša |  Co právě dělám


První adventní neděli jsme strávili nakupováním ingrediencí na pečení vánočního cukroví a vánočky.
Také jsme zajeli do Hornbachu pro svícínek do okna.

U nás ve městě máme v obýváku tři velká okna a adventní věnec stál na prostředním okně.
Tady mám okna vysoká 2.5 m ve všech místnostech vždy dvě.
V kuchyni na jih skoro vedle sebe a v ostatních pokojích každé okno na jinou světovou stranu.
Tudíž kuchyně by vypadala s jedním svícnem jako pirát s jedním okem.

Máme špaletová okna a dají víc práce při mytí.
Umyla jsem okna ze vnitř, na manžela čekají přední okenice zvenku.
Dříve jsem to dělala já, ale už asi 4 roky mám z výšek závratě.
Nechápu to, dříve jsem visela za příčku mezi dolním a vrchním oknem vlastně na vnější zdi a nic -
žádný strach ani točení hlavy a gumovatění noh.
( Také jsem stříhala břečtan z vysokého žebříku až ze střechy, tj. 15 m,
a neměla jsem žádné potíže. Nojo, stárnu, ale že mě to dožene hned tak brzy, to jsem nepředpokládala.
Dokázala jsem přejít i po trámu na půdě nad stodolou v délce 100m.
Stýská se mně po tom dobrodružství s bušícím srdcem a nadšením.)


Nalepila jsem po mnoha letech vánoční samolepky.
Mají úplně jinou strukturu, nemusím je seškrabovat, stačí chytnout lehce za růžek a
samolepka bez poleptání skla jde sama dolů, no prostě paráda.
A budou sloužit mnoho a mnoho let.

Manžel byl nadšený, viděl okna z auta, když přijížděl domů, a moc se mu ozdobená a svítící okna líbila.







To je ten nový svícínek z Hornbachu.
Nevím, proč jsem si myslela, že je na baterky!
Takže máme v kuchyni změť drátů plazících se po zemi!







Jakmile padne šero zapaluji světýlka, je to můj rituál, mám ho ráda.



Jonášek si k mé nelibosti vybral za svůj pelíšek moje světlé nové křeslo.
Hodila jsem na něho kobereček , ten nebyl dostačující,
přihodila jsem čerstvě vypranou larisu.
Stejně je to většinou na nic, protože vyskočí, zahrabe a je až na potahu sedadla.



Včera jsem se s Jonáškem vnutili manželovi do auta, když jel do práce,
protože jsem šla na oběd s kamarádkama.

Nádherně začalo vycházet slunko.


Pozdě večer, když jsme se vraceli, hustě sněžilo.
Byla jsem šťastná jak blecha.
Chtěla bych sníh a mrazíky do mínus deseti stupňů až do půli února.
Bylo by to krásné a nešířily by se nemoci.

Toto je u nás na dvoře dopoledne. Hustě sněží a i Jonášek má radost.







Moje narozeninová kytice od manžela.

Další gratulanti přijedou o víkendu.
Všichni mně napřed popřáli telefonicky.
A přátelé na FB.



Okolo třetí začalo lít jako u konve.
No, šťastnou mě to neudělalo, ale co se dá dělat.

Naštěstí u nás, narozdíl od Číny, větru dešti neporučíme.
Jsem tomu moc ráda.


Děkuji vám za návštěvu a přeji vám pohodové adventní dny

dáša

Cibulové čatní

25. listopadu 2016 v 18:51 | dáša |  Recepty



Recept jsem objevila na počátku listopadu v Lidových novinách
pod názvem Cibulová marmeláda.

Z ingrediencí jsem se hned olízla a napsala manželovi sms, aby koupil červenou cibuli.

Potřebujete :

1 kg červené cibule
2 stroužky česneku
70 g olivového oleje
3 snítky tymiánu
1 hřebíček
1 bobkový list
7 lžic třtinového cukru ( nebo 7 lžic javorového nebo jiného sirupu)
mořská sůl
čerstvě mletý pepř
250 ml vinného octa ( já jsem dala Balsamico a asi 200 ml )
500 ml portského vína - dala jsem níže uvedené červené víno na obrázku, a to půl flašky ze sedmičky vína.
Z tohoto množství jsem měla 640 ml marmelády - čatní.


Cibuli nakrájet na kolečka silná asi 4mm, česnek na plátky a
orestovat na olivovém ( nebo jiném ) oleji až zesklovatí a zavadne.
Přidat cukr, tymián, hřebíček, bobkový list, pepř a sůl a ještě chvíli restovat.
Pak stáhněte výkon a za občasného zamíchání vařte přibližně 30 minut,dokud
se veškerá šťáva nezredukuje na konzistenci sirupu.
Cibule bude v této fázi úplně měkká.



Přidáme víno a vinný ocet a vařte na střední výkon,
až vznikne sirupovitá šťáva.
Správnou konzistenci zjistíte tak, že uděláte na dně hrnce vařečkou
cestičku, měla by se pomalu uzavírat.
Po vychladnutí šťáva ještě zhoustne.

Hotový konfit bude mít krásnou mahagonovou barvu a
příjemně pikantní chuť.
Pomalé vaření je hlavním klíčem k dokonalému výsledku
( přiznávám se, že mně to smrdělo octem a říkala jsem si,
že to asi půjde na kompost).
Servírovat se může hned nebo zavařit.

V lednici nezavařená vydrží 2 - 3 měsíce.

Já jsem nezavařovala a servírovala jsem čatní
asi po pěti dnech. Už nepáchlo octem a bylo výborné.





Hodí se k paštikám, sýru, masu.

Vypadá krásně a chutná výtečně.


Z jednoho kila cibule připravíte 700 ml čatní.


Dobrou chuť !

P.S. Udělám ještě 2 várky jako dárek pro dcery k Vánocům.
 


Prožitky minulých dní

24. listopadu 2016 v 15:23 | dauma |  Moje zážitky


Listopad má proměnlivé počasí.
Nejprve Martin přijel na koni o den dříve.

Zahrada hned zkrásněla pod sněhem.
Aspoň trochu a příroda je překrásná

Pohled na dvůr.




Pak mrzlo a nám se lépe hrabalo listí.
Ale stejně se nám bořily nohy a měli jsme nabráno tolik bahna, že boty byly hrozně těžké.





Okrasné buky. Listy mají zlatě zbarvené a neopadnou přes zimu.





Kosáčci přilétali v houfech na jablka, která jsem jim rozházela po celém sadu.
Všem kosům říkám Mylorde a kosicím paní Miniverová.
Vůbec se nebáli, A dost blízko klofali do zmrzlých jablek.
Uspořádala jsem pro ně bohatou hostinu.



Vrhla jsem se na čištění prkenné podlahy v předposledním pokoji.
Manžel prkna nejprve vydrhnul rýžákem a já jsem se ujala ošetření proti červotočům.
Byla jsem nejprve rozhodnutá, že je ošetřovat nebudu neb nemají ani jednoho červotoče.

Manžel však koupil přípravek Lignifix v nádobě s rozprašovačem.
O návod jsem se nezajímala, má to rozprašovač, tak hned stříkat.

Po uschnutí mě málem trefil šlak !!! - podlaha byla tmavá nebo celá kropenatá.
Obešla mě hrůza, že jsem zničila prkna. Znamenalo to, udělat podlahu novou.
Byla jsem nešťastná jako šafářův dvoreček a celou noc jsem se budila strašnými sny.

Ráno, když manžel odjel do práce, jsem napustila kbelik a podlahu jsem vydrhla.
Zdálo se mně, že trochu zesvětlala.
Nebudu vás napínat.
Drhla jsem ji 8x a po devátém jsem ji umyla vodou s Pulirapidem Regno.
Sláva, podařilo se.
Prkna jsou krásná a rozhodli jsme se, že ji nebudu voskovat.
Voskovala jsem v ložnici i kuchyní a prkna zežloutla.
Lekla jsem se té barvy. Ale už se to zlepšilo.




Nastěhovali jsme sedačku, kterou jsme měli v chodbě ještě zabalenou z obchodu.
Křeslo jsem si koupila na štrikování v IKEA.
Celé roky jsem si přála křeslo EKTORP.
Nakonec jsem koupila STOCKSUND.
Je širší i hlubší a vlezou se mi na něho i nohy.
Ideální pro čtení. Hezky se schoulit.

Když jsme si objednávali sedačku v obchodě v UH, posadili jsme se
na všechny pohovky. Do pohovky LONDON jsme pěkně zapadli.
Přesně takovou objímající sedačku jsme chtěli.

Nová sedačka je strašně naducaná a připadám si na ní, že sedím v rychlíku.
Je to pro mě velké rozčarování.
Mladí nás utěšovali, že sedačka se rozsedí, že ta jejich se také rozseděla.
Uvažuji o tom, že bychom ji nabídli dcerám ( jedna si zařizuje byt a
druhá má sedačku roztrhanou od kočiček, třetí dcera má novou asi necelý rok ).
Když ji nebudou chtít, budeme nuceni si ji ponechat.
Byli jste někdy také zklamané z koupeného zboží ?





Jako každý rok jsme jeli na Den studenstva do Prahy.
Rozčiluje mě ten nový název Den boje za svobodu a demokracii..
Studenti z něho úplně vypadli.
Den studentů se slaví na celém světě k uctění studentů, kteří byli popraveni
u nás v protektorátu a byly zavřeny všechny vysoké školy.
Celý svět ho uctívá na základě těchto událostí.
A my jsme o Den studentů přišli.
Ta ironie.
Nevážíme si ničeho.

Sešli jsme se s dcerou a jejím přítelem a s jejich kamarády na Albertově.

Byl to balzám na duši slyšet u mikrofonu slušné projevy s vizí.
Vystoupení rektorů UK a Masarykovy univerzity v Brně, studentů a dalších osobností a nakonec Petra Pitharta.

Vzdělaný, slušný, nekonfliktní člověk, plně zodpovědný, rozvážný,
milující naši zemi a občany.
Má státnické vyjadřování ( smysluplné a povzbuzující ) a chování.
Je to renesanční člověk.
To by byl prezident!





Ve středu města bylo plno lidí. Na náměstích i na Národní stála podia, kde vystupovali známí interpreti.
Poslechli jsme si Michala Prokopa.




Desku připomínající listopad 1989 přemístili z podchodu na Mikulandskou na Národní třídu.

Svíčky byly už naskládány patrově.



Pozdní návštěva u starší dcery.
Probíhala u nich bitva s pěnovými náboji.
Kterých se, kromě dětí , zúčastnila i mladší dcera s přítelem.




Děkuji vám za velice milé komentáře u předchozích článků.
Jsem hrozně ráda, když se mně podaří otevřít internet a zjistit, že jste na mě nezapomněli.

Přeji vám krásné dny a báječný pocit z blížícejícího se adventu

vaše dáša


P.S. Zrovna jsem slyšela z rádia, že proti změně přejmenování Dne studenstva se zvedla velká vlna odporu.
Ještěže tak, přece to s námi není až tak špatné.
Vyjádřila jsem se ke změně na FB.Mrkající

P.P.S. Zapomněla jsem napsat,že jsem udělala slastné ááach, mám formátování a jde mi nahrávat fotky.
Děkuji tímto StandoviÚžasný.

Prosba o pomoc

23. listopadu 2016 v 13:20 | dauma |  Moje zážitky
Ahojte všichni, kdo navštěvuje nebo navštíví můj blog. Prosím o pomoc : Od minulého týdne mi zmizela lišta u článků a tedy nemohu si určit ani střed na fotografie, emotikony a jiné. Nejde mně přenést fotografie z Galerie, přitom nahrávání do galerie šlo. Změnil se sám od sebe typ písma a podepsat se na fotografii nelze. Změnila jsem si typ písma na nastavení, ale blog toto dřívějšího písma nebere. Byla jsem vzteklá a teď už rezignuji. Poradíte mi, prosím někdo ?

Další články


Kam dál