Hodiny hrůzy

Včera v 17:30 | dáša |  Moje zážitky



Minulý týden jsme měli u nás vnoučata.
Podnikli jsme s nimi několik výletů a poslední den ve čtvrtek
před předáním dětí rodičům jsme navštívili vynikající cukrárnu
v Lestkově - Radvánicích.
V Radvánicích se nachází Šťastná země, ráj pro děti.

V podvečer jsme se vrátili, připravila jsem večeři,
zahráli jsme si deskovou hru Fantom, pak děda jim četl Lovce kožešin a
děti postupně odpadávali a v devět večer už spaly.

Měla jsem tedy čas na čtení zpráv, mailů a vašich článků na blozích.

Padlo mi do očí tučné písmo, v levém rohu jako první zpráva :
teroristický útok v Barceloně!

Zastavilo se mně srdce a hned jsem popadla telefon a volala Kristýnce,
jestli je v pořádku se svým přítelem.
Strávili spolu dovolenou v Pyrenejích a tento den se vraceli do Barcelony
s tím, že tam Kikouš zůstane u kamarádky a přítel odletí domů,
nemohl si vzít delší dovolenou.

Telefon vyzváněl a vyzváněl.
Vytáhla jsem mapu Barcelony a hledala byt, kde by měli být.
Byt kamarádky se nachází hned v ulici, která odbočuje z té hlavní,
kde se odehrál atentát.

Zvonila jsem a zvonila, nikdo to nebral.
O půl noci jsem se rozhodla, že zavolám na ambasádu.
V tom zavolal její přítel, že jsou v autě a jedou ( ona řídila ) se ubytovat
na tuto noc asi sto kilometrů od Barcelony.
Byl velice vážný a říkal, že mně K. zavolá.
Zavolala a byli v pořádku.
Uklidnila jsem se a šla spát.

Ráno jsem pustila rádio a slyšela jsem, že byl další atentát v noci
asi sto kiláků od Barcelony.
Hlavou mně letělo, tak přeci je teroristi dohnali.

V tom volala dcera, že jsou v pořádku a jedou do Barcelony.
Vyslovila jsem velké obavy, zvláště když tam pak zůstane sama.
Řekla mně, že Barcelona je teď nejbezpečnější místo na světě.
Na každé křižovatce po cestě stáli vojáci se samopaly.
V samotné Barceloně je jich jak much.

Vzpomínám si na rok 1989, kdy jsme jeli do Bělehradu vlakem na pozvání manželovy tety.
V Budapešti na nádraží podle vagonů před každými jejich dveřmi
ve vzdálenosti asi 1,5 m stál voják se samopalem a vlčákem.
Byl to strašný pocit.

A dnes je 21. srpna - to byl také strašný pocit, mysleli jsme, že začíná válka.
Dunění letadel bylo hrůzostrašné.




 

Výlet do Sobotky

15. srpna 2017 v 18:54 | dáša |  Výlety jednodenní



Městečko Sobotka leží 13 km od Jičína v Královéhradeckém kraji.
Rodiště básníka Fráni Šrámka.
V červenci se každoročně koná literární a hudební festival.
Interier farního novogotického kostela byl v 19. stol. zařízen barokně ( škoda ).
Je zde dochována ředa dřevěných domů z doby kolem roku 1800.

Ulice kolem těchto domků jsou úzké až uzoučké.
Toto místo mám moc ráda.
Protože jsme tam nebyli asi už 5 let, tak jsem tento výlet naplánovala.
Manžel mezi tím slyšel o malebné vesničce o dva kilometry dál.

Jeli jsme i s Jonáškem. Bylo úporné horko.Měli jsme velkou žízeň.
Nejdříve jsme se zastavili v secesní cukrárně na náměstí.

Zákusky i ledová káva byly vynikající - to byl ten věneček s krémem a
čerstvou šlehačkou, mňam. Do teď na něho vzpomínám.




Prohlédli jsme si kostel a faru, Šrámkův dům.







Za kostelem jsme po přírodních pozvolných písčitých schodech sešli mezi uličky.
Byla jsem unešená hned u prvního domku.
Nádherně opravený v původním stylu a ta okna s větracím okýnkem ! moje srdce plesalo!


Tady jsem obdivovala chalupu a květiny naproti této chaloupky.
V okně byla hodně stará milá paní, která se dala se mnou do řeči.
Manžel obracel oči v sloup, že se zase zakecávám a on pospíchal do té malinkaté vesničky za Sobotkou.




U budovy probíhá citlivá rekonstrukce.



Tak jsme nikam nezabočili a prošli jen tou jednou uličkou.
Byla jsem hodně naštvaná.

Domky i dřevěnky, které jsme míjeli, byly pěkně udržované a
měli nádherně upravené vchody a předzahrádky i dvorky.

U nás se dveře netrhnou, jedna návštěva za druhou, tento týden tady mám vnoučata, paráda.

Přeji vám Slunce v duši

dáša



Naše modelka

2. srpna 2017 v 12:22 | dáša |  Zahrada a sad na faře



Minulý pátek jsem plela mezi jahodami.
Z jahodiště byla džungle.
Byla jsem tak rozjetá, že se mně ani nechtělo jít do kůlny pro rukavice.
Celou dobu jsem si úpěnlivě říkala, jen ať se nedotknu holou rukou slimáka!
Ona to není slast dotknout se jich ani v rukavicích.
Jsem zlá a nabodávám je na klacek jako ražničí.
Přitom jim strašně nadávám: " Vy mrzáci jedni hnusní, tady nemáte co dělat."

Zničeho nic se pohnuly listy jahod. Zaostřila jsem a hledala zdroj pohybu.
Á, tady je !
Utíkala jsem do domu pro foťák a doufala, že neuteče.
Vrátila jsem se mezi jahody a nic!
Mrzutě jsem odložila foťák na trojnožku na fazole. Dřepla jsem, že budu pokračovat v pletí.

Najednou jsem uviděla naši modelku na tom samém místě.

Je překrásná!
( Manžel se šklebil, když jsem mu ukazovala fotky.)

Tady ji máte :






Velký kus jako mužská ruka.
Možná to byl ropušák.
Že by to byl spíš model ?

Užívejte si léto v radosti - ať na slunci nebo ve stínu.
Nebo na kanapi.

dáša

P.S. Jonášek pořád spí. Vylézá, jako já, až vpodvečer a nejčilejší je kolem 22. hodiny.
To si pak povídá se všemi pejsky v okolí našeho domu ( jen soused jich má 5 )Úžasný
 


Jonášek na výletě

31. července 2017 v 12:58 | dáša |  Moje zážitky



Včera odpoledne jsme jeli na výlet do Sobotky a Vesce.
Manžel někde objevil, že ve Vesci je spousta dřevěnek.

Poněvadž jsme neměli kávu doma po obědě ( uvařila jsem plněné papriky s rýží ),
stavili jsme se nejdříve v Sobotce v cukrárně.
Objednali jsme si ledovou kávu a manžel ovocný řez a já věneček.
Tak hezky se na mě smál za sklem chladícího boxu. Byl vynikající - tradičně
krém, ale méně, a hora šlehačky. Mana nebeská.

Fotografie z města a vesničky bude v následujících článcích.
Manžel vedl Jonáška, já jsem fotila. Za 4 hodiny, včetně cesty tam i zpět, jsem vyfotila 222 fotek.

Veké překvapení nám připravil Jonášek.
Ve Vesci běhal volně ( do vesničky nejezdí ani autobus, ona je na " konci světa " ).

Jako vždy jsem se zdržela focením a ani jsem nevěděla, že manžel Jonyho pustil z vodítka.
Šla jsem pak pomalu za nimi a proti šel mladý pán a smál se a řekl mně, že pejsek byl v bažinci.
Ve vesničce bylo hodně bažiců, dokonce i jezírka v zahradách byla pokrytá bažincem.

Už jsem viděla Jonáška, jak vyběhl břeh od žabince.
Volám na manžela: " nenech ho pít z bažince, bude mít průjem "!
Manželovi jsem vynadala, že ho pustil z vodítka.

Odpověděl mně, že se přece musí proběhnout a že Jonášek se vykoupal v bažinci.
Úplně jsem zkoprněla. Bažinec měl silnou vrstvu, ani nebylo vidět místo,
kam skočil do vody. Žabinec se hned zase uzavřel
Jony se válel v trávě a vypadal spokojeně.
Myslela jsem, že bude celý zelený, ale asi se v trávě očistil.
Ovšem odér byl značný.



Asi mu bažinec i chutnal. Jeminkote, teprve teď na fotce vidím houbu.

Cestou zpět jsme viděli dva velké dýmy v jedné z vesnic.
Manžel večer četl na natu, že někdo úmyslně zapálil dvě haly se senem a hořelo i pole.
A bylo tam napsáno, že v našem v okolí se spustil déšť a v naší vesnici ( byla v článku jmenována ) obrovská průtrž mračen.
( Dnes je článek na netu delší a už tam název není. )

Po příjezdu domů jsem ho vydrhla šamponem a osprchovala, vydrbala a vypustila na dvůr.

A já jsem pospíchala zalévat záhony vodou s hlísticemi proti slimákům.
A za čtvrt hodiny se spustil tak obrovský liják, že přes něj nebylo skoro vidět.
Tak a 750 Kč za hlístice je fuč.

Jony se zahrabal do polštářku a spal a spal, ani se nechtěl jít o půl noci ven vyčurat.
A dnes spal do 11 hodin. Teď spí zase v kuchyni na pohovce v polštářích.

Venku je strašné vedro, které špatně snáším a manžel miluje.
A já jdu voskovat dřevěnou podlahu.
Jedna jobovka - odešl filtr v autě, vůbec nevím, kolik to bude stát.
Tento měsíc jsme už platili elektřinu na faře - přes 30 tisíc. V loni tu pracovala ještě míchačka.
No jo, peníze budou i když my tady nebudem. Ale kde je máme vzít ?
Auto je staré a má najeto spoustu kilometrů. Loni jsme už platili 4 ostřikovače.
A je pro nás nezbytné, manžel jezdí každý den do práce .

Děkuji vám, že mě navštěvujete a vaše komentáře mně vždy moc potěší.

Přeji vám krásný poslední den července

dáša

P.S. Prosím vás o shovívanost při mých chybách v psaní, nevidím tečky a čárky a také mnohá písmenka mně splívají.
Děkuji vám.






Mezi Jízdou králů a červencovými svátky

28. července 2017 v 16:43 | dáša |  Slovácko


Jízda králů se odehrála v neděli.
V pondělí jsme s manželem jeli na hřbitov zapálit svíčky a
vytrhat plevel,který se protlačil mezi hrobkami.
Po obědě mě pozvala kamarádka Tánička na jejich zahradu.
Manžel šel na náměstí , kde se hrál plážový volejbal.

Bylo to báječně strávené odpoledne. Neviděli jsme se skoro třičtvrtě roku.
Zjistila jsem, že v zahradě mají velké změny. Velká pergola a bazén.
Zdenek ( její mnažel mně ) mně říkal, žeTáňa bazén rezolutně zamítala .
Nastalo horko a vnouček se chtěl koupat a plavat.
Hned v ten den vpodvečer se vydali koupit bazén.
.Co by babička neudělala pro svého vnoučka, že?

Zdenek je moc šikovný, pergolu vyrobil bytelnou a perfektní. Na střechu ještě položil panel,
v němž se ohřívá voda do bazénu a nové sprchy.
"Táňa plánuje, já vyrábím" smál se.
Hodně jsme se nasmáli, pili kávu, víno a také jedli.
Domů jsem přišla o půl 11.

V úterý manžel umýval okna, a to vám řeknu, hodně velká.
Já jsem dělala takové ty domácí práce a chodila s Jonáškem na procházky.

Odpoledne jsem byla navštívit naši třídní profesorku z gymplu.
Měla jsem velkou radost, že vypadala o mnoho lépe.
Nohy jí neslouží, ale měla dobrou náladu.
Minulé skoro dva roky si prožila hodně bolestí. Zavinili je v nemocnici,
kde ji cévkovali a zanesli jí nějakého streptokoka a z toho měla strašné bolesti ledvin a
vůbec močových cest s horečkami.
Žije, chudinka, sama.
Do dneška užívá antibiotika! Když je vyřadili, měla zánět zpět.

Chodí ji navštěvovat několik spolužáků.
Myslím si, že moc jí pomohl spolužál Pavel, který ji předal na mechanický vozík a vyvezl ji ven.
Dokonce s ní a svojí manželkou zajeli na hřbitov, kde nebyla kvůli nemoci několik let.
Velice ji tím pozvedl po psychické stránce, což je moc důležité.
Pokud pobývám na Slovácku, chodím k ní obden a ve zbývajících dnech se setkáváme s holkama z gymplu.

Fotku jsem stáhla z mailu a neumím ji zmenšit.

Všechny vás vesele zdravím a přeji povedený konec poloviny prázdnin ( prázdniny - nejkrásnější pocit )

dáša


Další články


Kam dál