Báječná kniha

16. února 2017 v 23:18 | dáša |  Co čtu
*



Kniha rozhovorů pro všechny.


Kniha odpovědí na životní otázky,
podaná srozumitelně a nechybí v ní ani humor.
Kniha zamyšlení se.












Přečetla jsem si knihu hned 2 x po sobě a ještě jsem pak vyhledávala znovu některé pasáže.
Četla jsem ji s radostí.



P.S. Několik dní mně blbnul blog. Opět se mně po uložení ztratil celý dlouhý článek s mnoha fotografiemi.
Zůstala jen jedna věta a jedna fotka. Hrozně mi vadí ta ztráta času, kterou jsem článku věnovala a je fuč.
 

Vesnické předzahrádky na Slovácku

11. února 2017 v 14:47 | dáša |  Slovácko


Některá z blogerek mně v komentáři vloni napsala,
že na mých fotkách nikde nevidí předzahrádky.
Uvědomila jsem si, že to pravda. A zrovna minulý rok jsem jich dost nafotila.

Dnes vám ukážu předzahrádky ve Vlčnově, který leží JV 15 km od Uherského Hradiště.
Všechny následující zahrádky jsem fotila jen v jedné ulici.
Bylo šílené vedro, mně bylo úplně na omdlení, nezvládla bych už pobíhat po ulicích.
Foceno loni 31. května.















Ani bych si nedokázala vybrat, která je pro mě ta nej.
Po několikerém prohlížení jsem si vybrala dvě :
kecám - tři: fotku 5, 22 a 13.
Ale všechny jsou překrásné.

Vybrali byste si také ? A kterou ?

Těším se na váš tip

dáša

Hradišťský hřbitov

9. února 2017 v 22:57 | dáša |  Slovácko




Možná se budete divit, ale já miluju hřbitovy.
Cítím tam klid, smíření a ztišení duše.
Čtu si náhrobky, dívám se na fotografie a obdivuji úpravy hrobů.
Přemýšlím nad nimi, kdo byli ti lidé, co dělali, zda-li měli šťastný život
nebo byl naplněný spoustou bolesti a utrpení.
Představuji si je při práci, v zahradě, muže nadhazujícího dítě nad hlavou,
maminku chovající děťátko, dítě objímající babičku, šťastnou studentku....
Také vážené lékaře, soudce, učitele, továrníky...

Nejraději mám náš hřbitov v Mařatském kopcci.
Ráda tam i zpět chodím pěšky a hlavou mi pomalu plují myšlenky na naše odejité milé.

Hřbitov je pečlivě upravován a hřbitovní správa na to bedlivě dohlíží.
Asi před 25 roky mě šokovalo, jaké nastaly změny.
Břízy byly zkáceny a nasazeny tůje, jakoby si zemřelí nezasloužili malebnou přírodu.
Tůje vypadají smutně a i na příbuzné zemřelých působí stísněně.
Proto oživují hroby barevnými květinami a dekoracemi.
Mám ráda přírodní zklidňující úpravu hrobu,
aby mě nic nerušilo v rozjímání a vzpomínání.
Také byly vydlážděné všechny cestičky.
Bez stromů a s betonovými cestami mně připadá hřbitov jako parkoviště.

Naštěstí je od našeho hrobu je nádherný výhled na buchlovské hory.

Vidíte hrad Buchlov ?
Byla špatná viditelnost, jinak byla vidět trochu níže ještě kaple Barborka.
Ale jo, rýsuje se tam napravo od Buchlova asi 4 - 5 cm níže.
Věříte, že jsem ty dráty neviděla, až teď na fografii.


Vzadu u pomníku už krušpánka nejsou, sežraly je nějaké housenky.
Bylo tomu tak skoro po celém hřbitově.


Náše hrobka.


Začalo se mračit.







V tomto okamžiku se mně zastavilo srdce.
Povídala jsem si s dědou a řekla jsem mu, dědo, slyšíš mě, jestli jo, tak mně dej znamení, prosím.
A po slově prosím se otevřelo nebe a ozářilo mě prudkým světlem slunce.
Existuje spojení duší, které jsme milovali, věřím tomu.
Měla jsem už hodně znamení v tu pravou chvíli...
ve snu, v podobě peříček, zazpíval ptáček.....

dáša


 


Vagonové domky

8. února 2017 v 19:22 | dáša |  Co mě zaujalo


V roce 1926 byla založena v Hradci Králové v jedné čtvrti vagonová kolonie.
Bylo tam navezeno 10 vagonů, dokonce jeden i první třídy, pro sociálně slabé obyvatele.
V kolonii byla jedna studna a suché záchody.
Vagony stály na podezdívce z betonových kvádrů a podsypané škvárou.
Byly obité rákosem a nahozené.
Kolonie také měla nejmenovaného starostu.
Postupem času si obyvatelé kolonie postavili nádstavbu nebo přístavbu,
případně se po opuštění nějakého vagonu tento připojil k jinému vagonu.
Některé vagony byly rozřezány v rámci výstavby
nových rodinných domů v 80. letech.
Vagon první třídy byl, bohužel, vybydlen.





Do dneška se dochovalo asi 5- 6 vagonů, ve kterých se pořád bydlí.
( Nemohla jsem rozeznat, jestli u dlouhých domků je to další vagon přistavený nebo přístavba.)


Pro nás s Jonáškem to byla pěkná procházka a ještě se potkal s trochu větším kamarádem.

Čerpala jsem z Knihy Malšovice od Zdeňka Doubka a Heleny Rezkové.
Fotky jsou moje.

V toto pondělí jsem viděla na Seznamu fotky a reportáž
o obydlených dělnických koloniích v Praze, kde dosud není kanalizace a
nemá se kudy táhnout, neboť uličky jsou velice uzoučké tak pro dva lidi vedle sebe.
Velice zajímavé. Možná o nich bude psáno i s fotografiemi
v knize Zmizelá Praha?

Kdo ví, kde se o nich píše, dejte mi, prosím, vědět.
Byl by to pro mně velký podnět pro návštěvu.
Já jsem totiž velice zvědavá a zvídavá.

Přeji vám příjemný večer a krásné následující dny.

dáša


Přečetla jsem.....

1. února 2017 v 21:36 | dáša |  Co čtu



Od Vánoc jsem přečetla několik knih.
Dnes vám předložím tip na velice dobré čtení ( tedy pro mě ) od jednoho autora.

Mladého charismatického Frederika Backmana. Píše velmi lehce, laskavě, prostě pohodově.
Jeho knihy jsou balzámem pro duši.






Tato kniha byla zfilmovaná a film běžel v našich kinech v pozdním podzimu.







Knihu Babička pozdravuje a omlouvá se jsem četla jako druhou.
Nedejte se odradit popisu na záložce.

Četla jsem ji jedním dechem.





Další články


Kam dál