Jan Tříska

25. září 2017 v 11:41 | dáša |  Pocity


Dnes odešel z tohoto světa


J a n T ř í s k a


3. 11. 1936

25. 9. 2017




Stalo se to při příchodu tohoto dne
na následky tragické události.
Spadl z Karlova mostu do Vltavy.

Zahalil mě velký smutek.
Milovala jsem ho od mého dětství.

Měla jsem tu čest vidět ho ve velké roli
krále Leara
v Pražském podhradí.
Úžasný zážitek.

Byl Panem hercem par excelans.
Mistr herectví.



Až do své smrti na něj nezapomenu.


dáša

 

Jonášek a květiny v srpnu

23. září 2017 v 22:14 | dáša |  Co právě dělám



Nebyla jsem na blogu dost dlouho.
Mám spoustu zážitků i fotek.

Přiznávám se, že jsem ale za září ani nic nenafotila,
neměla jsem na nic klid v duši.
Myslela jsem si, že už bude líp,
ale není mi to dáno.
Jonášek bude muset jít na operaci.
Vy, co chodíte na můj blog, víte,
že má těžce nemocné srdíčko.
Pan doktor mu nechtěl už před čtyřmi lety čistit zuby,
protože měl velké obavy, že by narkózu nepřežil.

Během měsíce se mu udělala výduť ve střevě,
stav je životu nebezpečný.
Bolesti ještě žádné nemá, je pořád veselý a hravý.
Můj miláček teď leží přitisknutý ke mně. Píšu na pohovce a každou chvilku ho pohladím a
on mně olízne ruku a já polykám slzy.

Jonášek spinká se svým polštářem a dekou v kuchyni na gauči.
( Může spát hluboce, ale jakmile vezmu foťák, tak se probudí. )


Proto vám posílám pár fotek květin ve dvoře.














Přeji vám Slunce v duši.

dáša

Kouzelná vesnička

24. srpna 2017 v 13:33 | dáša |  Výlety jednodenní



Plním slib a vracím se k výletu na začátku srpna.

Vesnička se nazývá Vesec, nachází se 2 km od Sobotky mezi hradem Kost a Troskami.
Ani jsme nevěděli, jaký skvost máme za humny.
Možná jste ji viděli tuto neděli v Toulavé kameře.

Vesec je nejhezčí z vesniček kruhovitého tvaru u nás.
Tvoří ho 27 chalup a trvale zde bydlí 26 obyvatel, jinak chalupáři.
Chalupy i zahrady jsou pečlivě udržovány.

Zastávka busu je kousínek za vesnicí u silnice.
Taková vesnička na dlani na konci světa.
Je velmi oblíbená i mezi filmaři.
V roce 1995 byla vyhlášená chráněnou památkou.

A teď vás zvu na procházku, abyste se kochali jako jseme se kochali my a přešla mě zlost
na manžela, že jsme neabsolvovali uličky v Sobotce ( předposlední článek ).





Toto je ten ińkriminovaný žabinec, v němž se ráčil vykoupat náš Jonášek. Náves.

Všimněte si, že průčelová okna u starých dřevěných chalup jsou spojená - taková zvláštnost.






Balkon skoro jako z Romea a Julie. Myslím si, že tam byla dříve školka nebo škola.


Celá vesnička je poseta žabinci včetně zahradních jezírek žabinci.
Asi je v nich mělko a tak se zanáší. Museli by tam mít mnoho čerpadel.







Čtyři následující fota jsou z jedného domu. Nejprve jsem si všimla velké vany za pootevřenými vraty do dvora.
Podél celého plotu byly natažené hasičské hadice.
Plot byl dost vysoké a bylo ně hloupé nahlížet přes něho.
Pak jsem si všimla dřevěných cedulí. Četla jsem je nahlas a smála jsem se nahlas.
Najednou jsem si vzpomněla, že už jsem je někde viděla, ale kde jsem zapomněla.



Vůbec jsem si nevšimla staršího pána sedícího na zápraží na lavičce.
Pozdravili jsme se a já jsem mu pochválila krásnou chalupu a zahradu.









Pravděpodobně je tato chalupa a vedle opravený starý zděný dům penzionem.
Přiznávám, že jsem si o tom četla na stránkách obce, ale nemůžu si přesně vzpomenout
na cenu pronájmu. Celá chalupa - 12 míst se pronajímá za 20 tisíc asi na týden.






Nevím, co je to za květina. Poraďte mně, prosím.







Vzpomínáte na Máňu ? Teprve tady jsem poznala, kde jsem ty dřevěné ukazatele a určování počasí.
Nástěnku s informacemi o filmování ve vesničce jsem četla až následně.



Pokud budete mít okolo cestu a milujete staré chalupy jako já, zastavte se.Stojí to za to.

Nachází se velmi blízko našeho domova. Tímto vás zvu k nám, jen, prosím, mně dejte vědět.
Abych byla doma.

Prostě se ocitnete v čase před více než sto lety.
Jak ráda bych si sedla na návsi a představovala si, jak dříve zde lidé žili.
Měli tam i rychtáře a hospůdku.

Přeji vám krásné dny a děkuji moc za vaše komentáře, které mě vždy potěší,
podpoří, soucítí se mnou a poradí.

dáša
 


Hodiny hrůzy

21. srpna 2017 v 17:30 | dáša |  Moje zážitky



Minulý týden jsme měli u nás vnoučata.
Podnikli jsme s nimi několik výletů a poslední den ve čtvrtek
před předáním dětí rodičům jsme navštívili vynikající cukrárnu
v Lestkově - Radvánicích.
V Radvánicích se nachází Šťastná země, ráj pro děti.

V podvečer jsme se vrátili, připravila jsem večeři,
zahráli jsme si deskovou hru Fantom, pak děda jim četl Lovce kožešin a
děti postupně odpadávali a v devět večer už spaly.

Měla jsem tedy čas na čtení zpráv, mailů a vašich článků na blozích.

Padlo mi do očí tučné písmo, v levém rohu jako první zpráva :
teroristický útok v Barceloně!

Zastavilo se mně srdce a hned jsem popadla telefon a volala Kristýnce,
jestli je v pořádku se svým přítelem.
Strávili spolu dovolenou v Pyrenejích a tento den se vraceli do Barcelony
s tím, že tam Kikouš zůstane u kamarádky a přítel odletí domů,
nemohl si vzít delší dovolenou.

Telefon vyzváněl a vyzváněl.
Vytáhla jsem mapu Barcelony a hledala byt, kde by měli být.
Byt kamarádky se nachází hned v ulici, která odbočuje z té hlavní,
kde se odehrál atentát.

Zvonila jsem a zvonila, nikdo to nebral.
O půl noci jsem se rozhodla, že zavolám na ambasádu.
V tom zavolal její přítel, že jsou v autě a jedou ( ona řídila ) se ubytovat
na tuto noc asi sto kilometrů od Barcelony.
Byl velice vážný a říkal, že mně K. zavolá.
Zavolala a byli v pořádku.
Uklidnila jsem se a šla spát.

Ráno jsem pustila rádio a slyšela jsem, že byl další atentát v noci
asi sto kiláků od Barcelony.
Hlavou mně letělo, tak přeci je teroristi dohnali.

V tom volala dcera, že jsou v pořádku a jedou do Barcelony.
Vyslovila jsem velké obavy, zvláště když tam pak zůstane sama.
Řekla mně, že Barcelona je teď nejbezpečnější místo na světě.
Na každé křižovatce po cestě stáli vojáci se samopaly.
V samotné Barceloně je jich jak much.

Vzpomínám si na rok 1989, kdy jsme jeli do Bělehradu vlakem na pozvání manželovy tety.
V Budapešti na nádraží podle vagonů před každými jejich dveřmi
ve vzdálenosti asi 1,5 m stál voják se samopalem a vlčákem.
Byl to strašný pocit.

A dnes je 21. srpna - to byl také strašný pocit, mysleli jsme, že začíná válka.
Dunění letadel bylo hrůzostrašné.





Výlet do Sobotky

15. srpna 2017 v 18:54 | dáša |  Výlety jednodenní



Městečko Sobotka leží 13 km od Jičína v Královéhradeckém kraji.
Rodiště básníka Fráni Šrámka.
V červenci se každoročně koná literární a hudební festival.
Interier farního novogotického kostela byl v 19. stol. zařízen barokně ( škoda ).
Je zde dochována ředa dřevěných domů z doby kolem roku 1800.

Ulice kolem těchto domků jsou úzké až uzoučké.
Toto místo mám moc ráda.
Protože jsme tam nebyli asi už 5 let, tak jsem tento výlet naplánovala.
Manžel mezi tím slyšel o malebné vesničce o dva kilometry dál.

Jeli jsme i s Jonáškem. Bylo úporné horko.Měli jsme velkou žízeň.
Nejdříve jsme se zastavili v secesní cukrárně na náměstí.

Zákusky i ledová káva byly vynikající - to byl ten věneček s krémem a
čerstvou šlehačkou, mňam. Do teď na něho vzpomínám.




Prohlédli jsme si kostel a faru, Šrámkův dům.







Za kostelem jsme po přírodních pozvolných písčitých schodech sešli mezi uličky.
Byla jsem unešená hned u prvního domku.
Nádherně opravený v původním stylu a ta okna s větracím okýnkem ! moje srdce plesalo!


Tady jsem obdivovala chalupu a květiny naproti této chaloupky.
V okně byla hodně stará milá paní, která se dala se mnou do řeči.
Manžel obracel oči v sloup, že se zase zakecávám a on pospíchal do té malinkaté vesničky za Sobotkou.




U budovy probíhá citlivá rekonstrukce.



Tak jsme nikam nezabočili a prošli jen tou jednou uličkou.
Byla jsem hodně naštvaná.

Domky i dřevěnky, které jsme míjeli, byly pěkně udržované a
měli nádherně upravené vchody a předzahrádky i dvorky.

U nás se dveře netrhnou, jedna návštěva za druhou, tento týden tady mám vnoučata, paráda.

Přeji vám Slunce v duši

dáša



Další články


Kam dál