Na oční klinice

Čtvrtek v 17:17 | dáša |  Co právě dělám



Vůbec nevím, jak posat moje pocity a úzkosti

V předchozím článku jsem psala o mém úrazu oka.

Ihned po úrazu se mi zhoršilo vidění - téměř nevidění.

Věděla jsem, že po prodělaných zánětech očí od 9 let,
mám jizvy na rohovce, na sítnici ( chatrná sítnice) a zákaly ve sklivci.
Před 6 lety se mi roztrhala celá sítnice na pravém oku.
Podstoupila jsem operaci ( ještěže je už možné sítnici operovat,
za mého mládí znamenalo slepotu ).
Pravé oko bylo pro mně velice důležité,bylo dominantní.
Po operaci jsem viděla velice špatně, ale společně s levým jsem viděla podle mě " dobře ",
podle primaře " ženská, ještě že vás nepřejel autobus ".
Já jsem byla moc ráda, že jsem viděla tak, že jsem mohla číst s brýlemi knihy,
ale ne noviny. Malá písmenka se mně slívala.
Také jsem pletla i složité vzory, háčkovala a šila.
Od operace nevidím a tudíž se netrefím s nití do žádné jehly ( ani těch anglických ).
Ale říkala jsem si, jak můžu být šťastná, že vůbec vidím.
Nemohu pracovat skloněná, nosit nic těžkého ( do 3 kilo, plet v kleče a
dívat se dolů jen očima, žádné rychlé pohyby.
Jenže já jsem člověk energický, vstávám rychle !, vybíhám,pohybuji se rychle, reakce mám rychlé,
všechno musít být teď hned, hraju s dětmi fotbal a
na zahradě dřu většinou téměř každý den tak 8 hodin, když je venku příjemně nebo
raději chladněji, vydržím i celý den pracovat i bez jídla.
Nemám hlad, když jsem zabraná do práce.

Od narození ještě k tomu mám astigmatismus ( bohužel
ten po mně zdědily i moje děti).

Včera jsem byla na kontrole u naší oční lékařce, po vyšetřování oka, které trvalo hodinu a půl,
mě poslala na oční kliniku na CT oka.

Přišla jsem tam o půl desáté a v čekárně bylo přes 60 lidí.
Ordinovali 4 lékaři.
Oko jsem měla naštěstí od mojí doktorky 5x rozkapané, takže jsem nemusela po každém
kápnutí 20 min. čekat.

V čekárně starší paní neustále brblaly.
Zvláště, když se nižší perzonál střídal na obědy.
Přece doktoři se také musí najíst.
Neviděla jsem žádnou sestřičku nebo lékaře jít pomalu,
vždy přefrčeli čekárnou, měli všichni práce až nad hlavu.

Dostala jsem se k hodné paní doktorce, která mně pečlivě vyšetřovala na několika přístroji a
provedla Ct a pak mně ještě odvedla ke specialistovi na sítnice a zůstala tam na vyšetření se mnou.
Pan doktor mě vyšetřoval ještě jiným přístrojem a spolu s paní doktorkou spolu můj stav konzultovali.

Pan doktor mně narovinu řekl, že stav mých očí je velice vážný.
Kromě toho, že mám pohmožděné oko, ale to není to zásadní a
není to způsobeno úrazem,mám zákaly, smršťuje se mně sklivec,
který ohrožuje sítnici. Zákaly jdou odstranit operací, ale u mě to
není možné kvůli sítnici.
( Stejně si myslím, že v pravém oku se mně roztrhala sítnice po laseru
druhotného šedého zákalu. Ono to tak pufne - je to náraz.
Já jsem byla na výměně čočky pravého oka, za rok se mi vytvořil
znovu šedý zákal, následoval laser a za tři měsíce slepota.)

Momentálně vidím tak, jako bych se dívala přes igelit.
Bojím se už něco dělat.
Přesto jsem dnes trhala jahody, které jsem neviděla, ale vyhmatávala jsem je.
Pak jsem si uvědomila bolestivý tlak v očích.

Když jsem se zeptala paní doktorky( ovšem jsem čekala ortel ),
jestli se dá operovat už jednou operovanou sítnici - rychlá odpověď - ne, to už je pak konec.

S ohledem na výše uvedené budu chodit na počítač co nejméně.
Na FB skončím úplně. Na emaily a blogy nanejvýš na půl hodinu denně.

Jenže co budu místo toho dělat, když mám tolik omezení v práci ?!

Něco veselejšího - dnes jdeme s nejmladší dcerkou a
jejím přítelem na večeři do Duranu ( pro znalé poměrů v HK ).
Zítra půjdeme na návštěvu k našim dlouhodobým milým přátelům - manželům,
neviděli jsme se 5 let.
Pořád nebyl čas.
Ale ten utíká a přátelé odcházejí nebo vážně onemocní.

U nás je teď trochu pod mrakem a mouchy jsou dotěrné.
Bude pršet.
Mohlo by pršet v noci, ale bez krup.

Mějte se krásně a Slunce v duši

dáša


 

Mohu za to já a....

15. června 2017 v 19:23 | dáša |  Co právě dělám


jen já !

Pracuji , jako všichni zahradníci, hodiny a hodiny každý den na zahradě.

Jde mi to pomaleji, než si přestavuji.
Seju, sázím, přesaďuji, hnojím, vápním a hlavně pleju.

S pěťourem a mechem potupně prohrávám.
Letos roste nadměrné množství stálých nájemníků našeho trávníku i záhonů.
Obrovské bršlice kozí nohy, vlaštovičníky, pampelišky.
Pampelišky mám moc ráda, ale letos překonávají samy sebe -
Vysoké kolem 70 - 80 cm a listy jako plachty dlouhé až 30 cm.

Miluju přírodní venkovskou zahradu, ale čeho je moc....

Manžel mně říkal, že je dobře, že jsi tu celý týden a stačí 2 hodinky denně a
budeš mít krásnou zahradu.
Ze dvou hodin vzrostl čas strávený prací na zahradě na 8 hodin.
A to nestačí !!!

Podívám se kolem sebe a vidím tu hrůzu nedodělků - např. suché větve na stromech.
Kam jsem dosáhla, tam jsem je olámala.
Stydím se a nelíbí se mně tak zanedbané stromy.
Keře ( vysoké 3 m ) jsem probrala, odsranila výrůstky kolem kmenů,
ovšem na nálety vysoké asi 6 m jsem neměla sílu.
Odřezala jsem postranní větve a očekávala, že holý stromek manžel uřeže.

V pátek jsem šla sázet ke konstrukci pnoucí fazole.
Uprostřed dvora jsem si uvědomila, že jsem si nevzala brýle.

Řekla jsem si, však jen zaseju fazole, to je raz dva.
Cestou jsem ovšem trhala plevel, který jsem zahlédla.
Asi po třech hodinách jsem se dostala k fazolím.

Všimla jsem si, že nad jahodami se sklání dlouhé větve kočiček a náletů.
Běžela jsem pro velké nůžky, že větve zkrátím.
Vše šlo hladce, zbyla poslední větev, která zakrývala jahody ve velikosti velkého slunečníku.

Větev jsem přišlápla, ostříhala vedlejší větve a tu nejsilnější se snažila přestřihnout.
Byla však tlustá a nestačila mně na ni síla.
Tak já BLBEC jsem ji ustřihla ve výši mých ramen a větev se vymrštila a
já jsem ucítila strašnou bolest oka a nadočnice.
Držela jsem si oko, zůstala ochromeně stát, dostala jsem šok a
ve stoje bez pohybu jsem strašně brečela, co jsem to udělala.
Pak jsem se sesula na zem do sedu, pořád s okem v dlani, s brekotem a zoufalstvím.
Ne z té strašné bolesti, ale nad strachem, že se mně roztrhá sítnice jako v pravém oku.
Po prodělaných zánětech od dětství mám i v levém oku sítnici velmi chatrnou.
Otevřela jsem oči a viděla černě.

Ve zraněném oku se mně zakalil sklivec.

Byla jsem u mojí oční lékařky, která zná můj stav očí už přes 30 let.
Vyšetření trvalo tři hodiny, mnohokrát mně rozkapávali oči, aby vůbec přes zákaly našli nějakou skulinku a viděli sítnici.

Paní doktorka byla stejně nešťastná jako já.
Pokud to bude dobré, zákaly vstřebávají tak 20 let ( mám s tím zkušenosti ),
protože ve sklivci nejsou cévy, které by vstřebávání urychlily.
Výron krve v očnim důlku je však nevyzpytatelný, může oko poškodit.
Nesmím dělat vůbec nic.

Jak jsem brečela, tak jsem slibovala, že už oči nebudu namáhat, ani na zahradě.
Jen ať neoslepnu.
Pak na mě přišla velká zimnice.

Jsem pořád v šoku, nemluvím, nemám žádnou mimiku kvůli bolestem obou očí.
A cítím se po celém těle jako při chřipce - bolí mně celé tělo.

Absolutně jsem bez nálady.
A to jsme měli naplánováno, že pojedeme na Slovácko a já tam zůstanu nějaký čas.
Od Vánoc jsem se těšila.


Dávejte na sebe pozor, nebezpečí číhá všude.
Děkuji vám za vaše komentáře.

Dáša


Dnes jsem vyfotila tu nebezpečnou větev - je ještě vysoká tak 4 m.
( Dříve jsem na to místo nemohla jít, protože jsem se třásla a podlamovaly se mně nohy. )








Zahrada v druhé půli května

12. června 2017 v 14:39 | dáša |  Zahrada a sad na faře


Letos kvetly tulipány a kosatce hodně dlouho.

Ovšem šeříky a červené a růžové pivoňky odkvetly během pár dnů.

Miluju pivoňky, ale poprvé měly úplně všechny málo květů.
Bílá pivoňka, mívá více než 30 květů. které se rozvalovaly
skoro dva metry až na trávník, a to i přes pevnou oporu.
Teď kvetou květy tři ! a oporu ani nepotřebují.



Hyacintovec ?


červené tulipány odkvetly druhý týden v květnu.


Tihle krasavci a žluté tulipány kvetly přes tři týdny.


Pupeny Andromedy. Naplno nekvetla !?



Růžově-červené se přestěhovaly pod lísku a kvetly později do minulého týdne.




Nevíte náhodou, co je to za kytka ?
Mám ji 4 roky, kdy vůbec nekvetla a listy ležely naplacato na hlíně v květináči.
Napřed jsem je zalívala, nic, vykašlala jsem se na ni a dva roky nezalívala.
Listy byly zelené a připláclé i v zimě. Všichni nad ní kroutili hlavou.
Letos se přestěhovala na faru, a světe div se, objevily se tři vysoké stonky a každý měl květy
v jiné barvě ??? Kvetly od spodu. Modrá, růžová, bílá.
Už odkvetla, stonky ustřihnu a uvidím, co se stane.
Jemné květy se mně moc líbily.
Zrovna tak mám ráda drobné květy dlužich.

v
Begonie na severní straně, kam nakrátko zabloudí slunko.




Naše zlatíčko Jonášek se podruhé v květnu poválel v něčem na něčí louce.
Ovšem tentokrát byl odér o hodně silnější. Obrátil se mně žaludek.
Byla jsem na dvoře, když se vracel.
Sotva se objevil u brány už jsem na dálku cítila ten smrad.
Vysprchovala jsem ho, umyla šamponem, vytřela osuškou a zabalila do deky.
Za hodinku přišel na dvůr a zahříval se na studni a blaženě usnul.

Mějte se spokojeně a krásně

dáša



 


Lehký italský nákyp

2. června 2017 v 12:29 | dáša |  Z kuchyně




Mám ráda nákypy všeobecně.
K práci potřebujete jen nůž, prkýnko, nanejvýš pánvičku a zapékací mísu.

Italský zeleninový nákyp


Ingredience pro 4 osoby:


2 žluté a 2 červené papriky
4 středně velké cukety
200 g mozzarelly
50 g černých oliv ( nedala jsem, manžel nemá olivy rád )
sůl
čerstvě mletý pepř
2 stroužky česneku ( dala jsem 4 - máme rádi česnek )
svazek bazalky ( dala jsem sušenou )
6 lžic oleje ( na zeleninu používám olivový )


Papriky nakrájíme na hrubé proužky a v troubě opečeme
až slupka popraská a stáhneme ji.
( Byla jsem lína a pekla jsem papriky na půl a červená se velice špatně loupala,
tak ty další půlky jsem nakrájela po upečení na proužky, slupka šla dolů raz dva. )


Omyté osušené cukety ( neloupat) nakrájíme na plátky.



Mozzarellu nakrájíme na plátky a
s paprikou, cuketou naskládáte
do vymaštěné formy, osolíme, opepříme, přidáme olivy.
Nasekaný česnek s nasekanou bazalkou smícháme s olejem.



Dáváme do studené trouby a pečeme 25 - 30 minut
při teplotě "
el. trouba 200°C
horkovzdušná 180°C
plynová stupeň 3


Příloha bílé pečivo.

Dobrou chuť S vyplazeným jazykem

dáša

Jiří Tichota 80

30. května 2017 v 13:11 | dáša |  Kino, koncerty, divadlo a jiné



V sobotu jsme jeli do Prahy na koncert Spirituál kvintetu
k výročí 80. narozenin Jiřího Tichoty.
Měl pozváno několik hostů a děkoval jim , že nikdo koho požádal, neodmítl účast na koncertu.
Pan Tichota je poslední z žijících zakladatelů Spirituálu ( v roce 1960 ).
Dělali si legraci, že měl sladký život dítěte, protože si vlastně 57 roků jen hrál

Koncert byl báječný.
Plný radosti, pohody, písní a jemného humoru na adresu pana Tichoty.
Zpíval celý stadion - asi 10 tisíc lidí.
Jedním slovem pohoda.

Na Spirituál chodíme s manželem a s přáteli
už přes 40 let před Vánocemi.
Jde o náš adventní rituál.

Vzpomněli jsme si pozdě na koupi lístků.
Zbylo jen pár lístků na velice nevýhodném místě.
Focení bylo povoleno, pití jsme mohli mít při koncertě u sebe ( chlapi, kromě mého)
měli kelímky piva.

Fotila jsem vlastně boční panel ve stejného úhlu se sedadlem.
Postavy jsou velice protáhlé a síťovité.
Kdyby neoznámili hosty a nebylo by to napsáno, kdo je na jevišti,
ani bych nepoznala, kdo tam je. Jedině podle hlasu a písniček.


Jiří Tichota

Paní Tichotová

Marek Eben

Nezmaři

Robert Křesťan a Druhá tráva

Wabi Daněk


Pavlica a Hradišťan

Dagmar Pecková zazpívala nejkrásnější árii z Carmen.


Jako přídavek zazpívali všichni vystupující " Jednou budem dál ".
( Pro současnou dobu opět výstižné! )

Jako vždy nechyběl František Novotný, který na tři slova od diváků napsal
čtyřslokovou vtipnou báseň na oslavu pro pana Tichotu.
Obdivuji ho, na tři pro mě nemožná slova složil překrásnou a oslavnou báseň.
( Pan Novotný složil mnoho textů pro Spirituál i Nezmaře.)

Koncert trval bez přestávky ( vyzvali, že si klidně diváci během koncertu
mohou odskočit nebo si jít koupit něco k pití ) přes 3 hodiny.
Dobře naladěni jsme po cestě domů zpívali jejich písničky.

S pohodou v duši i nostalgii při vzpomínkách na plně naplněného souboru Spirituálu.

Přeji vám spoustu příjemných zážitků nejen na koncertech, ale i na jiných akcí i na zahradě.

Děkuji vám velice za vaše milé komentáře,
které mě dojaly a brečela jsem, že vás ještě moje články a já, ještě zajímají.

dáša


Další články


Kam dál